Chování dlužníka dle ust. § 146 odst. 2 věta druhá o.s.ř. není, podáli návrh na oddlužení, kterému bylo vyhověno a žalobce, který vzal žalobu zpět byl do oddlužení zahrnut. Uložením povinnosti k náhradě nákladů žalovanému by bylo v rozporu s principy oddlužení.

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Z.K. a soudkyň JUDr. J.V. a JUDr. A.Č. ve věci žalobce K. b., a. s. se sídlem Praha 1, zastoupené JUDr. J. K., advokátem v Praze 9, proti žalovanému V. K., nar. , bytem Ostrov, o zaplacení částky 5.907,25 Kč s přísl., o odvolání žalovaného do usnesení Okresního soudu v Karlových Varech č. j. 10 C 145/2008-38 ze dne 10.6.2009 t a k t o : I. Usnesení soudu I. stupně se v napadené části, tedy ve výroku II. o náhradě nákladů řízení, mění tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. O d ů v o d n ě n í Napadeným usnesením soud I. stupně zastavil řízení (výrok I.), uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 11.781,-- Kč (výrok II.) a žalobci vrátil zaplacený soudní poplatek (výrok III.). K odůvodnění usnesení uvedl, že žalobce se v řízení domáhal zaplacení žalované částky z titulu nedoplatků plynoucích z uzavřené smlouvy o zřízení a vedení běžného účtu. V průběhu řízení vzal žalobce žalobu zpět s tím, že pohledávku přihlásil do insolvenčního řízení a tato byla zařazena na seznam přihlášených pohledávek a bylo rozhodnuto o oddlužení žalovaného. Řízení bylo zastaveno podle ust. § 96 odst. 1, 2 a 4 o.s.ř. Pokud jde o náhradu nákladů řízení soud rozhodl dle § 146 odst. 2 s tím, že ke zpětvzetí žaloby došlo z důvodu na straně žalovaného, kdy žalovaný na sebe podal insolvenční návrh a pohledávka uplatněná touto žalobou byla v insolvenčním řízení zjištěna. O vrácení soudního poplatku pak bylo rozhodnuto podle § 10 odst. 3 zákona o soudních poplatcích. Do tohoto usnesení podal žalovaný včas odvolání. Své odvolání směřoval do výroku o náhradě nákladů řízení, uvedl, že považuje za správné, že žalobce vzal návrh zpět a však za nesprávné považuje, že by byl povinen platit náklady řízení, když fakticky došlo prostřednictvím insolvenčního řízení k dohodě mezi ním a žalobcem. Uvedl dále, že insolvenční splátky řádně platí, a proto mu zbývá k obživě skutečné životní minimum, tedy i uložení další finanční povinnosti by bylo v rozporu s dobrými mravy. Odvolací soud přezkoumal usnesení soudu I. stupně v napadené části, tedy v části týkající se náhrady nákladů řízení dle ust. § 212 a 212a odst. 6 o.s.ř. a o odvolání rozhodl za použití ust. § 214 odst. 2, písm. e) o.s.ř., aniž by nařizoval jednání. Odvolání je důvodné. Z obsahu spisu zjistil odvolací soud, že žalobce se v řízení domáhal zaplacení částky 5.907,25 Kč, skutkově uváděje, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o zřízení a vedení běžného účtu dne 23.10.2003. Žalovaný přečerpal finanční prostředky na tomto účtu a to přečerpáním smlouvou povoleného úvěrového rámce. Přes písemnou výzvu žalobce nedošlo k vyrovnání nepovoleného debetu. Soud ve věci vydal platební rozkaz, proti kterému podal žalovaný v zákonem stanovené lhůtě odpor. V odporu uvedl, že pro své zadlužení podal návrh na oddlužení u Krajského soudu v Plzni. Za souhlasu obou účastníků řízení pak soud usnesením ze dne 22.8.2008 řízení přerušil do právní moci rozhodnutí o insolvenčním řízení na žalovaného. Následně žalobce podáním ze dne 30.12.2008 vzal návrh na zahájení řízení zpět, když uvedl, že svoji pohledávku uplatněnou v tomto řízení přihlásil do insolvenčního řízení, byla zařazena na seznam přihlášených pohledávek a následně bylo schváleno oddlužení dlužníka – žalovaného. Požádal o přiznání práva na náhradu nákladů řízení dle ust. § 146 odst. 2 o.s.ř. Následně bylo rozhodnuto, jak shora uvedeno. Pravidla pro přiznání práva na náhradu nákladů řízení pro případ zastavení řízení z důvodu zpětvzetí návrhu upravuje ust. § 146 ve svém druhém odstavci. Základní pravidlo je vyjádřeno ve větě prvé tohoto ustanovení a to tak, že k náhradě nákladů řízení ostatním účastníkům je povinen ten z účastníků, který zavinil, že řízení muselo být zastaveno. Z tohoto obecného pravidla je pak výjimka uvedená ve větě druhé tohoto ustanovení tak, že bylo-li pro chování žalovaného či jiného účastníka řízení vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení). Aby tedy po zastavení řízení mohla být žalovanému ukládána povinnost k náhradě nákladů řízení, které vznikly žalobci v souvislosti s podanou žalobou, je nutné splnění dvou podmínek a to, že žaloba byla podána důvodně a byla vzata zpět pro chování žalovaného. Takovým chováním je zpravidla skutečnost, že žalovaný po podání žalobního návrhu zaplatí žalovanou částku. Úvaha soudu I. stupně o tom, že žaloba byla podána důvodně je správná, avšak není správný závěr o tom, že žaloba byla vzata zpět pro chování žalovaného, když tímto chováním mělo být podání insolvenčního návrhu. Došlo-li v průběhu řízení k podání návrhu na insolvenční řízení a v souvislosti s tím rovněž povoleno oddlužení žalovaného (zahrnující i vypořádání žalované částky), nejedná se o takové chování, které předpokládá citované zákonné ustanovení. Žalovaný tím uplatněnou pohledávku nezaplatil, pouze je zavázán k její postupné úhradě ve smyslu rozhodnutí, jímž bylo oddlužení povoleno (v případě žalovaného usnesením Krajského soudu v Plzni č. j. KSPL 20 INS 859/2008-B-6 ze dne 3.12.2008). Bez ohledu na výše uvedené pak odvolací soud poznamenává, že pokud by mělo být podání insolvenčního návrhu považováno za chování žalovaného dle ust. § 146 odst. 2, věta druhá o.s.ř., bylo by to zcela v rozporu s účelem a smyslem tzv. oddlužení dle zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon). Dlužníku by byly ukládány povinnosti nad rámec schváleného oddlužení, které je soudem povolováno tak, že dlužníku nezbývají prakticky žádné volné finanční prostředky. V daném případě by uložením povinnosti k náhradě nákladů sporného řízení došlo k popření smyslu oddlužení, když pohledávka plynoucí z tohoto titulu by značně převyšovala pohledávku žalobcem v insolvenčním řízení přihlášenou (která navíc bude uspokojována pouze částečně). Ve věci tedy nejsou dány předpoklady pro aplikaci ust. § 146 odst. 2, věta druhá o.s.ř. a je nutné postupovat ve smyslu ustanovení věty první. Za tohoto stavu by příslušelo právo na náhradu nákladů řízení žalovanému, žalovanému však v souvislosti s řízením před soudem I. stupně žádné náklady nevznikly. Odvolací soud proto za použití ust. § 220 odst. 1 o.s.ř. změnil napadený výrok usnesení soudu I. stupně tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení za řízení před soudem I. stupně nepřiznal. Pokud jde o řízení odvolací, pak o náhradě nákladů řízení bylo rozhodováno dle ust. § 224 odst. 1 a 142 odst. 1 o.s.ř. V odvolacím řízení byl úspěšnější žalovaný, avšak ani s tímto řízením žalovanému žádné náklady nevznikly, proto bylo rovněž rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení právo na náhradu nákladů odvolacího řízení nemá. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení se nelze odvolat a dovolání není přípustné. V Plzni dne 23.09.2009