Nepodáli advokát žalobu a zastoupení bylo převzato až v průběhu řízení, kdy se advokát žalobce na nařízené jednání omluvil aniž by se dále věcně vyjádřil, učnil ve věci jen jeden úkon a je namístě aplikace ust. § 151 odst. 2 o.s.ř., tedy přiznání nákladů za 1 úkon dle vyhlášky č. 177/1996 Sb.

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Z. K. a soudkyň JUDr. A. Č. a JUDr. I. P. ve věci žalobce P., s.r.o. se sídlem Pardubice – Staré Město, , IČ , zastoupeném JUDr. Jaroslavem B., advokátem v Pardubicích, proti žalovanému Josefu Š., nar. , neznámého pobytu, zastoupeného opatrovníkem Josefem Š., nar. , bytem Cheb, , o zaplacení částky 47.181,70 Kč s přísl., o odvolání žalobce do rozsudku Okresního soudu v Chebu č. j. 10 C 157/2008-60 ze dne 3.11.2008 t a k t o : I. Rozsudek soudu I. stupně se v napadené části, tedy ve výroku II., mění tak, že žalovaný je povinen uhradit žalobci náklady řízení ve výši Kč 5.840,80, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. O d ů v o d n ě n í Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 47.181,70 Kč se zákonnými úroky z prodlení (výrok I.) a na náhradě nákladů řízení částku 1.890,-- Kč (výrok II.). Rozhodnutí soud odůvodnil odkazem na ust. § 497 a násl. obchodního zákoníku, když měl v řízení za prokázané, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce byla uzavřena úvěrová smlouva, na základě které poskytla společnost G. C. B., a.s. úvěr ve výši 50.000,-- Kč, který žalovaný v souladu se smlouvou nesplácel. Pohledávka byla postoupena na žalobce. Úrok z prodlení byl odůvodněn ust. § 517 odst. 2 občanského zákoníku a náhrada nákladů řízení ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Soud přiznal žalobci na náhradě nákladů řízení zaplacený soudní poplatek, nepřiznal náklady právního zastoupení, neboť v době jednání nebyla do spisu založena plná moc právního zástupce a právního zastoupení nebylo třeba, neboť žalobce sám podal žalobu. Žalovaný nárok uznal a požadoval pouze splátky. Bylo zřejmé, že žalobě bude vyhověno a náklady se zastoupením související nejsou dle názoru soudu náklady potřebné k účelnému uplatnění práva. Do rozsudku podal žalobce včas odvolání, které směřovalo do výroku o náhradě nákladů řízení. Žalobce namítá, že plná moc k zastupování žalobkyně byla vedena ve správním deníku Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 22 Spr 1196/2007. Nebylo tedy nutné v každém konkrétním řízení tuto plnou moc zakládat do soudního spisu. Byla tedy žalobkyně v době jednání řádně zastoupena svým právním zástupcem. Pokud jde o účelnost úkonů pak jenom proto, že žalobkyně sama podala žalobu a žalovaný její nárok uznal, nelze zpochybňovat právo žalobkyně na učinění rozhodnutí, v které fázi řízení se nechá zastoupit svým zástupcem. Ve věci nebylo rozhodováno rozsudkem pro uznání, soud žalobu projednal při jednání včetně provedení dokazování a nelze s jistotou tvrdit, že by soud po provedeném dokazování také mohl dospět k závěru, že nárok není řádně prokázán. Žalobce považuje svoje právní zastoupení za účelné. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v napadené části, tedy výroku týkajícím se náhrady nákladů řízení, dle ust. § 212 a 212a odst. 6 o.s.ř. a o odvolání rozhodl za použití ust. § 214 odst. 2, písm. e) o.s.ř., aniž by nařizoval jednání. Odvolání je důvodné jen z části. Z obsahu spisu zjistil odvolací soud, že žalobce se návrhem datovaným dne 18.1.2008, který soudu došel dne 29.1.2008, domáhal toho, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit mu částku 47.181,70 Kč s úrokem z prodlení poukazem na uzavřenou smlouvu o úvěru. Žalovaný úvěrovou smlouvu uzavřel se společnosti G. M. B., a.s., která pohledávku ze smlouvy vyplývající postoupila na žalobce. Žalovaný porušoval smluvní podmínky a úvěr byl prohlášen za splatný ke dni 8.7.2006 s tím, že dlužná částka má činit Kč 47.181,70. Soud ve věci vydal platební rozkaz, který se žalovanému nepodařilo doručit do vlastních rukou. Usnesením ze dne 24.6.2008 byl proto zrušen a žalovanému, neznámého pobytu byl ustanoven opatrovník, s nímž bylo v řízení pokračováno. Následně k výzvě soudu účastníkům, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, žalovaný sdělil, že uznává nárok uplatněný v žalobě a chtěl by se domluvit na přijatelných splátkách. Nato byli účastníci obesláni k ústnímu jednání na den 3.11.2008. Na toto jednání se žádný z účastníků nedostavil, bylo rozhodnuto v jejich nepřítomnosti na základě listin ve spise založených, jak shora uvedeno. Ve spise se nalézá podání žalobce, které soudu došlo před konaným ústním jednáním (podací razítko soudu ze dne 31.10.2008), které je však ve spise začíslováno následně za protokolem o ústním jednání. Z tohoto podání vyplývá, že žalobce sděluje soudu převzetí právního zastoupení advokátem JUDr. Jaroslavem B., poukazuje na plnou moc založenou ve správním deníku Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 22 Spr 1196/2007 a dále uvádí, že je žalobce ochoten připustit uhrazení vymáhané pohledávky ve splátkách ovšem minimálně ve výši 3.000,-- Kč měsíčně s tím, že by ve věci mělo být rozhodnuto rozsudkem pro uznání a požaduje náhradu nákladů řízení. Rozhodnutí soudu I. stupně o náhradě nákladů řízení není zcela správné, avšak odvolací soud se domnívá, že žalobci nelze přiznat ani plnou náhradu nákladů řízení dle vyhlášky č. 484/2000 Sb. za právní zastoupení. K věci je nutné uvést, že důvody, pro které soud I. stupně nepřiznal žalobci náhradu nákladů řízení, nejsou zcela namístě, neboť byť bylo právní zastoupení převzato až v průběhu řízení, bylo toto sděleno soudu předtím, než bylo ve věci rozhodnuto (viz přípis zástupce žalobce ze dne 30.10.2008, který soudu došel dne 31.10.2008). K účelnosti či neúčelnosti zastupování žalobce advokátem lze uvést obecně asi toto: každý účastník má právo nechat se zastoupit advokátem v řízení a to bez ohledu na povahu tohoto řízení. Náhrada nákladů řízení však může být přiznána za splnění podmínek stanovených občanským soudním řádem a to v ust. § 142 a následujících. Náhradu lze dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. přiznat pouze jde-li o náklady potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva. Žalobce tedy měl nezpochybnitelné právo si ustanovit svým zástupcem advokáta, avšak odměnu za zastupování lze přiznat pouze tak, aby odpovídala ust. § 142 odst. 1, přičemž lze v odůvodněných případech postupovat i podle ust. § 151 odst. 2 o.s.ř., podle kterého soud určí výši odměny za zastupování advokátem podle sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni zvláštním právním předpisem; jde-li však o přiznání náhrady nákladů řízení podle § 147 nebo odůvodňují-li to okolnosti případu, postupuje podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně. Po posouzení věci odvolací soud dospěl k závěru, že v daném případě odůvodňují okolnosti věci použití ustanovení vyhlášky č. 177/1996 Sb. Zástupce žalobce učinil v řízení pouze jeden úkon právní pomoci a to prakticky pouze převzetí věci, neboť jeho podání ze dne 30.10.2008 nelze považovat za úkon potřebný k účelnému uplatňování nebo bránění práva. Smyslem tohoto podání totiž je především a pouze omluva účasti na nařízeném jednání, vyjádření se k případným splátkám a žádost o přiznání náhrady nákladů řízení. Žalobce se zde nevyjadřuje meritorně a především nutno poukázat na skutečnost, že i kdyby toto podání neučinil, žádný význam pro vedení řízení by to nemělo. Navíc bylo již žalobci zřejmé, že žalovaný v podstatě vůči uplatněné žalobě žádných námitek nevznáší. Odvolací soud má proto za to, že je pro rozhodnutí o náhradě nákladů řízení aplikace vyhlášky 484/2000 Sb. o paušálních náhradách za řízení v jednom stupni nepřiměřeně tvrdá, neboť paušální náhrady jsou touto vyhláškou konstruovány tak, že předpokládají zhruba tři úkony právní pomoci v občansko-právním řízení a to zpravidla převzetí věci, sepis žaloby a účast na jednom jednání. V daném případě právní zástupce žalobce nesepisoval žalobu a jednání se neúčastnil. Přiznání náhrady za právní zastoupení v rozsahu předpokládaném vyhláškou č. 484/2000 Sb. by tedy bylo nejen nespravedlivé, ale i obecně nemravné. Odvolací soud proto aplikoval ust. § 151 odst. 2 o.s.ř. a žalobci přiznal náhradu za jeden úkon právní pomoci počítáno z předmětu sporu dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. částkou 3.020,-- Kč, jeden režijní paušál 300,-- Kč a DPH z těchto částek 630,80 Kč. K částce 3.950,80 Kč za právní zastoupení pak připočetl náhradu nákladů za zaplacený soudní poplatek 1.890,-- Kč. Žalobcem účelně vynaložené náklady proto představují hodnotu 5.840,80 Kč. Rozsudek soudu I. stupně byl proto v napadené části, tedy v části týkající se náhrady nákladů řízení za použití ust. § 220 odst. 1 o.s.ř. změněn a žalovanému uložena povinnost k náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně ve výši 5.840,80 Kč. Pokud jde o náhradu nákladů odvolacího řízení, bylo rozhodováno dle ust. § 224 odst. 1 a 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl v odvolacím řízení úspěšný pouze částečně, proto bylo rozhodnuto, že žádnému z účastníků náhrada nákladů odvolacího řízení nepřísluší. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení se nelze odvolat a dovolání není přípustné. V Plzni dne 17.02.2009