Soudce, který se zúčastnil neodkladného nebo neopakovatelného úkonu spočívajícího ve výslechu svědka nebo v rekognici, vyjma případů, kdy úkon provedený podle § 158a trestního řádu nemá pro další průběh trestního řízení a zejména hodnocení důkazů v hlavním líčení žádný či podstatný význam, je po podání obžaloby vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení podle § 30 odst. 1 trestního řádu.

8To 144/2009 U S N E S E N Í Krajský soud v Plzni rozhodl v neveřejném zasedání dne 6.dubna 2009 t a k t o : Na podkladě stížnosti obžalovaného F.H. se podle § 149 odst. 1 písm. a) tr.řádu z r u š u j e usnesení Okresního soudu v Rokycanech ze dne 3.3.2009 č.j. 1 T 163/2008-776 a znovu se rozhoduje tak, že samosoudkyně Okresního soudu v Rokycanech Mgr. L.H. je podle § 30 odst. 1 tr.řádu v y l o u č e n a z vykonávání úkonů trestního řízení ve věci obžalovaného F.H. vedené u Okresního soudu v Rokycanech pod sp.zn. 1 T 163/2008 na podkladě obžaloby ze dne 25.11.2008, a to ve vztahu k dílčímu útoku popsanému pod bodem 3) obžaloby, v němž je obžalovanému F.H. kladeno za vinu, že dne 5.6.2007 zajistil dovezení vody do bazénu Z.B. a v souvislosti s tím způsobil škodu společnosti K. a.s. ve výši 676,- Kč, čímž měl společně s dalšími útoky popsanými pod bodem 3) a 4) obžaloby spáchat pokračující trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1 tr.zákona. O d ů v o d n ě n í Shora označeným usnesením rozhodla samosoudkyně Okresního soudu v Rokycanech Mgr. L.H. tak, že je podle § 31 odst. 1 a § 30 odst. 1 tr.řádu vyloučena z vykonávání úkonů trestního řízení ve věci obžalovaného F.H. vedené u Okresního soudu v Rokycanech pod sp.zn. 1 T 163/2008. Toto své rozhodnutí odůvodnila tím, že byla přítomna neodkladnému a neopakovatelnému úkonu před zahájením trestního stíhání, konkrétně rekognici provedené dne 19.6.2008 se svědkem Z.B.. Tento svědek působil při rekognici přesvědčivě, obžalovaného popisoval velmi osobitým způsobem, pokud jde o gestikulaci, mimiku, intonaci hlasu apod. a poměrně s určitostí obžalovaného rozpoznal. Přitom odpovídala za zákonnost provedení úkonu ve smyslu § 158a tr.řádu a tento úkon vedl ke ztotožnění pachatele. Tato skutečnost ji vylučuje jako soudkyni z projednávané trestní věci. Má za to, že je nepřípustné, aby po podání obžaloby tatáž soudkyně posuzovala zákonnost provedené rekognice a činila z ní i jakékoliv důkazní závěry. Proti tomuto usnesení podal obžalovaný ihned stížnost, kterou podrobně odůvodnil prostřednictvím svého obhájce. Předně namítá, že samosoudkyně po podání obžaloby ve věci vydala trestní příkaz, který byl později zrušen v návaznosti na odpor podaný obžalovaným. Soudkyně nařídila hlavní líčení na den 3.3.2009 a na jeho počátku informovala strany o tom, že byla účastna rekognici. Obžalovaný včetně obhájce si do té doby ani neuvědomili, že samosoudkyně byla takto činna a námitku podjatosti nevznesli. Státní zástupce tak učinil s odkazem na rozpornou judikaturu. Nato samosoudkyně konstatovala, že se necítí být podjata, s ohledem na možné negativní stanovisko krajského soudu ovšem svoji podjatost vyslovila. Obžalovaný dále poukazuje na to, že institut podjatosti má chránit především obžalovaného. Podjatostí je třeba rozumět vnitřní vztah soudce k projednávané věci, nebo zúčastněným osobám. Obžalovaný soudkyni vůbec nezná, nevzpomíná si, že by ji při rekognici viděl. Předpokládá, že ani jeho samosoudkyně nezná. Úkonů ve smyslu § 158a tr.řádu může být více druhů, soudce odpovídá za zákonnost úkonu, nepřísluší mu však posuzovat neodkladnost či neopakovatelnost. V posuzovaném případě se soudkyně zúčastnila rekognice a tato její účast nemůže obecně a jistě ani v konkrétním případě ovlivnit její budoucí vztah ke konkrétní věci. Není namístě přistupovat k problematice formalisticky a bez dalšího tvrdit, že jestliže se soudce účastnil neodkladného úkonu, nemůže ve věci meritorně rozhodnout. Nevyjadřuje v něm své stanovisko k trestní věci a nerozhoduje v něm ani zčásti. Obžalovaný nemá důvodu pochybovat o tom, že soudkyně rozhodne nestranně. Nedomnívá se, že by byla ve věci podjatá. Proto krajský soud žádá, aby z podnětu této jeho stížnosti usnesení ve smyslu § 31 o.s.ř. (správně tr.řádu) ze dne 3.3.2009 zrušil. Krajský soud v Plzni přezkoumal podle § 147 odst. 1 tr.řádu správnost výroku napadeného usnesení, jakož i řízení, které mu předcházelo a dospěl k těmto závěrům. Předně je třeba konstatovat, že z předloženého trestního spisu vyplývá, že Mgr. L.H. se dne 19.6.2008 zúčastnila rekognice osob podle § 104b tr.řádu. Poznávací osobou byl svědek Z.B., který celkem z pěti osob označil obžalovaného F.H. za osobu, u které si objednal vodu a platil jí za to. Z protokolace nevyplývá, že by soudkyně Mgr. L.H. do úkonu jakkoli zasahovala. Dne 25.11.2008 byla u Okresního soudu v Rokycanech podána obžaloba na obžalovaného F.H. pro celou řadu skutků a útoků, v nichž státní zástupce spatřuje spáchání trestného činu krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), e) tr.zákona, trestného činu zpronevěry podle § 248 odst. 1 tr.zákona a pokračujícího trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1 tr.zákona. Byla-li samosoudkyně přítomna rekognici prováděné se svědkem Z.B., tak se jedná pouze o jeden z řady dílčích útoků, navíc představující nepatrný zlomek z rozsahu majetkové škody, kterou měl obžalovaný F.H. způsobit. Ten v přípravném řízení ve věci odmítl vypovídat a podle obžaloby je usvědčován v případě dílčího útoku odvozu vody do bazénu Z.B. i řidičem svědkem V.Š. Bezprostředně po podání obžaloby vydala samosoudkyně Mgr. L.H. ve věci trestní příkaz, jímž obžalovaného uznala vinným podle podané obžaloby. Odporem obžalovaného byl tento trestní příkaz zrušen. Hlavní líčení ve věci nařídila samosoudkyně až 27.1.2009 a k jednání předvolala nejenom obžalovaného a jeho obhájce, ale i čtyři svědky. Při hlavním líčení dne 3.3.2009 upozornila strany na svoji účast při rekognici se svědkem Z.B. a po vyjádření stran vydala napadené usnesení. Podle § 30 odst. 1 tr.řádu je z vykonávání úkonů trestního řízení vyloučen soudce, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení, nemůže nestranně rozhodovat. Podle § 30 odst. 2 tr.řádu je po podání obžaloby dále vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení soudce, který v projednávané věci v přípravném řízení nařídil domovní prohlídku, vydal příkaz k zatčení nebo rozhodoval o vazbě osoby, na níž byla poté podána obžaloba. Záměrem v minulosti připravované novely trestního řádu (provedené zákonem č. 265/2001 Sb.) bylo vyloučit po podání obžaloby ve smyslu § 30 odst. 2 věty druhé také soudce, který se podle § 158a zúčastnil neodkladného nebo neopakovatelného úkonu spočívajícího ve výslechu svědka nebo rekognici při prověřování skutečností nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin a zjišťování jeho pachatele s odůvodněním, že pokud bude soudce přítomen při provádění důkazů před zahájením trestního stíhání jako osoba, která má garantovat zákonný průběh těchto úkonů, je nevhodné, aby po podání obžaloby tyto důkazy hodnotil a opíral o ně svůj závěr o vině, neboť soud by měl vycházet z bezprostředního hodnocení důkazů provedených v jednací síni, nikoliv z hodnocení, která si učinil soudce při dokazování ještě před tím, než bylo trestní stíhání zahájeno. Zákonodárce ovšem nakonec ustanovení § 30 odst. 2 tr.řádu v tomto smyslu nedoplnil, a proto soudce, který se provádění uvedených úkonů zúčastnil, není po podání obžaloby z úkonů dalšího řízení vyloučen ve smyslu § 30 odst. 2 věty druhé trestního řádu. To odpovídá skutečnosti, že soudce se v průběhu prověřování na počátku trestního řízení může zúčastnit podle § 158a úkonu, který nebude mít pro další průběh trestního řízení i konečné hodnocení v hlavním líčení žádný, či podstatný význam (např. účast soudce při rekognici v rámci níž poškozený někoho nepoznal), a bylo by proto nelogické, aby taková účast, která ho nemohla žádným způsobem ovlivnit, ho vylučovala z dalšího projednávání věci. V obdobných případech však nic nebrání vyloučení soudce podle § 30 odst. 1 tr.řádu, jestliže v důsledku jeho účasti u úkonu podle § 158a trestního řádu lze mít u něho pochybnosti o jeho nepodjatosti pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká. Trestní kolegium Nejvyššího soudu později v analýze a vyhodnocení účinnosti novely trestního řádu č. 265/2001 Sb. (Ts 42/2003) konstatovalo, že nepovažuje za přípustné, aby po podání obžaloby (návrhu na potrestání) tentýž soudce opětovně posuzoval zákonnost takového úkonu a zejména činil z jeho průběhu, kterého se osobně zúčastnil a za jehož zákonnost sám odpovídá, důkazní závěry. Podle názoru trestního kolegia Nejvyššího soudu by pak měl být soudce, který se účastnil úkonu podle § 158a tr.řádu vyloučen ze soudního projednávání věci, v níž byl takový úkon proveden. S argumentací podané stížnosti lze do jisté míry souhlasit. Samosoudkyně ve věci po podání obžaloby rozhodla trestním příkazem, aniž by před tím posuzovala, zda je vyloučena z vykonávání úkonů v tomto trestním řízení. Po dvou měsících ve věci nařídila hlavní líčení na 3.3.2009 a předvolala k němu i svědky. Je zjevné, že v tuto dobu neuvažovala o svém vyloučení. Tvrzení podané stížnosti, že samosoudkyně rozhodnutí odůvodnila jistou opatrností ovšem neodpovídá protokolu o hlavním líčení, ani odůvodnění napadeného usnesení. Nicméně skutečností je, že obžalovaný nevznáší jakékoliv námitky vůči samosoudkyni, nezpochybňuje její nestrannost a rozhodnutí považuje za formální. Krajský soud v Plzni, který ve věci rozhodoval s ohledem na ustanovení § 31 odst. 3 tr.řádu, však nemohl argumenty podané stížnosti zcela akceptovat. V souladu s tím, co již bylo konstatováno dříve, totiž zastává názor, že soudce, který se zúčastnil neodkladného nebo neopakovatelného úkonu spočívajícího ve výslechu svědka nebo v rekognici, vyjma případů, kdy úkon provedený ve smyslu § 158a tr.řádu nemá pro další průběh trestního řízení a zejména hodnocení důkazů v hlavním líčení žádný, či podstatný význam, je po podání obžaloby vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení ve smyslu § 30 odst. 1 tr.řádu. V projednávané věci vedla provedená rekognice ke zjištění osoby obžalovaného, ten navíc v přípravném řízení nevypovídal a byť je dle obžaloby usvědčován i řidičem svědkem V.Š., tak pro další řízení, zejména hodnocení provedených důkazů, může mít nezanedbatelný význam. Samosoudkyně by tak nemohla hodnotit, jak na to správně poukazuje, zákonnost provedené rekognice, neboť tomu brání právě její účast při provádění tohoto úkonu. Pro poměr k věci je ve vztahu k § 30 odst. 1 tr.řádu vyloučena z vykonávání úkonů trestního řízení, ale pouze ve vztahu k jednomu ze žalovaných útoků, konkrétně k prvnímu z těch, které jsou popsány pod výrokem 3) obžaloby. Pokud jde o ostatní skutky a útoky v obžalobě popisované, tak nebylo zjištěno nic, co by jakkoli soudkyni Mgr. L.H. vylučovalo z vykonávání úkonů trestního řízení. Proto Krajský soud v Plzni podle § 149 odst. 1 písm. a) tr.řádu po zrušení napadeného usnesení rozhodl podle § 30 odst. 1 tr.řádu tak, že Mgr. L.H. je vyloučena z vykonávání úkonů trestního řízení právě a pouze ve vztahu k útoku, který souvisí s rekognicí prováděnou se svědkem Z.B. v přítomnosti zmiňované soudkyně. Ustanovení § 23 odst. 1 tr.řádu tak umožňuje samosoudkyni, aby o zbylé části obžaloby v této co do rozsahu poněkud obsáhlejší věci rozhodla. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení další řádný opravný prostředek přípustný. V Plzni dne 6.dubna 2009