17 Ca 57/2008-63   ČESKÁ REPUBLIKA   ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY      Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní JUDr. Olgou Charvátovou v právní věci   žalobce: P.A. proti žalovaný: Krajský úřad Plzeňského kraje, odbor dopravy a silničního hospodářství, se sídlem Plzeň, Škroupova 18, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22.1.2008, č.j. DSH/320/08 t a k t o :               I.        Rozhodnutí Krajského úřadu Plzeňského kraje, odboru dopravy a silničního hospodářství, se sídlem Škroupova 18, 306 13 Plzeň ze dne 22.1.2008, č.j. DSH/320/08 a rozhodnutí Magistrátu města Plzně, odboru vnitřních věcí, oddělení přestupkového, č.j. VNITŘ/D/2549/07 ze dne 21.11.2007 se zrušují pro vady řízení a věc se vrací Krajskému úřadu Plzeňského kraje, odboru dopravy a silničního sídlem Škroupova 18, 306 13 Plzeň, k novému řízení a rozhodnutí.   II. Žalovaný je povinen do 1 měsíce od právní moci rozsudku uhradit k rukám  žalobce Patrika Arnošta částku 2.000,-Kč.   O d ů v o d n ě n í :    Žalobce se včasnou ze dne 9.9.2008, která byla doručena soudu 15.9.2008, domáhá přezkoumání rozhodnutí žalovaného Krajského úřadu Plzeňského kraje(dále jen žalovaný nebo správní orgán II. stupně), odboru dopravy a silničního hospodářství, se sídlem v Plzni ze dne 22.1.2008, č.j. DSH/320/08, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Magistrátu města Plzně, odboru vnitřních věcí, oddělení přestupkového (dále MMP nebo správní orgán I. stupně), č.j. VNITŘ/D/2549/07 ze dne 21.11.2007 a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. Rozhodnutím MMP byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích dle ust. § 22 odst. písm. l) zák.č. 200/1990 Sb., o přestupcích ve znění pozdějších předpisů (dále jen přestupkový zákon), pro porušení § 4 písm. c) a § 6 odst. 9 a § 24 odst. 4 písm. b) a § 24 odst. 1 zák.č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změně některých zákonů ve znění pozdějších předpisů (dále jen silniční zákon) a přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích dle § 22 odst. 1 písm. f) bodu 5 přestupkového zákona pro porušení § 70 odst. 2 písm. a) silničního zákona a dle § 12 a § 22 odst. 8 přestupkového zákona mu byla uložena sankce - pokuta ve výši 5.000,-Kč a povinnost uhradit náklady spojené s projednáním věci v přestupkovém řízení ve výši 1.000,-Kč.    Žalobce zdůvodnil žalobu tím, že pod bodem I. 3. žaloby namítá, že mu napadené rozhodnutí bylo doručováno na adresu NESS Czech s.r.o., V P.,  P. a na adresu B. 16, P., v době doručování byl však na zahraniční dovolené, což doložil žalovanému cestovní smlouvou, a tedy si nemohl písemnost vyzvednout, neboť se v době doručování na žádné z uvedených adres prokazatelně nezdržoval. Žalovaný použil fikci doručení.    Pod bodem II. žaloby namítá, že se žalovaný vypořádal se všemi námitkami uváděnými v odvolání nedostatečným způsobem, resp. potvrdil rozhodnutí správního orgánu I. stupně, které bylo vydáno na základě nedostatečně zjištěného stavu věci.    Pod bodem II. 1. – II. 3. žaloby formuluje své výhrady k postupu správního orgánu I. stupně, resp. městské policie v rámci řízení o jednotlivých přestupcích: 1. ohledně přestupku ze dne 9.2.2007 namítá nerespektování ust. § 20 odst. 1 přestupkového zákona, když uvádí, že se jedná o lhůtu prekluzivní a (jak vyplývá z rozhodovací praxe soudů) ve lhůtě jednoho roku od spáchání přestupku musí být přestupek nejen projednán, ale zároveň musí být vydáno rozhodnutí o přestupku, které musí v rámci této lhůty rovněž nabýt právní moci   Pod bodem II. 1. uvádí, že není pravdou, že by oznámení přestupku odmítl podepsat; souhlasil s vyřízením věci v blokovém řízení a byl ochoten zaplatit pokutu, nikoliv však ve stanovené výši; následně se ještě téhož dne dobrovolně dostavil na služebnu Městské policie Plzeň (dále jen MP), kde požadoval vyřídit přestupek v blokovém řízení; požadavek nebyl akceptován a nebyl ani žádným způsobem vyrozuměn o postoupení věci správnímu orgánu; za pochybení MP považuje, že o jeho návštěvě MP nebyl pořízen protokol.   2. ohledně přestupků ze dne 21.5.2007 žalobce namítá, že svědecké výpovědi a výpověď žalobce jsou v rozporu, navrhl důkaz záznamy z kamerového systému, což nebylo akceptováno a správní orgán I. stupně se v odůvodnění rozhodnutí s tímto návrhem nevypořádal 3. ohledně přestupku z 16.5.2007 uvádí, že požadoval provedení důkazu novým znaleckým posudkem, což nebylo akceptováno a správní orgán I. stupně se v odůvodnění rozhodnutí nevypořádal s návrhem na vyslechnutí znalce. Dále namítá, že se správní orgán v rámci společného řízení vůbec nezabýval nedodržením bezpečné vzdálenosti mezi vozidly ze strany svědka K.. Namítá dále, že správní orgán I. stupně mu neumožnil  klást svědkovi K. otázky, ačkoliv svědek K. při ústním jednání odkázal na výpověď učiněnou na Policii ČR (dále jen PČR) a v momentě, kdy chtěl žalobce svědkovi položit otázky, odmítl dále vypovídat, na což správní orgán nereagoval, a to ani k návrhu žalobce, aby správní orgán použil vůči svědkovi opatření pořádkového charakteru.   Pod bodem II. 4 – II. 7. žaloby žalobce formuluje své výhrady k postupu žalovaného v rámci řízení o odvolání: 4. žalovaný ve svém rozhodnutí účelově zlehčuje návrh žalobce na provedení důkazu znaleckým posudkem a v rozhodnutí uvádí, že „odvolatel pouze dodal, že se neztotožňuje se závěry znalce z oboru doprava silniční a městská Ing. K. a že osloví jiného znalce“, a tak omlouvá absenci zdůvodnění odmítnutí tohoto návrhu. Správní orgán I. stupně však, dle žalobce, neměl o tomto jeho návrhu  pochybnosti.  5. žalovaný se k návrhu na provedení důkazu záznamy z kamerového systému vyjádřil v tom smyslu, že tyto byly prověřeny s negativním výsledkem z důvodu nedosažitelnosti kamer, není však zřejmé, co se míní pojmem „nedosažitelnost“. Žalobce v této souvislosti uvádí, že v celém řízení není přesná zmínka o tom, kde přesně mělo k incidentu ohledně předložení dokladů dojít. 6. podpořil závěr správního orgánu I. stupně, který zhodnotil svědeckou výpověď sl. T. vzhledem k přátelskému vztahu k žalobci jako nikoli nestrannou. Žalobce tento vztah nehodnotí jako přátelský, jsou spolužáky ze školy. V průběhu řízení se naopak žalobce přesvědčil o tom, že sl. T. je v přátelském vztahu k oběma zakročujícím policistům. 7. úvahy žalovaného o tom, co myslel zákonodárce o předložení dokladů, jsou čistě spekulativní, neboť z výpovědi žalobce a svědkyně T. vyplývá, že veškeré údaje potřebné k identifikaci žalobce byly policistům zcela dostupné.     Pod bodem III. žaloby žalobce vzhledem k výše uvedeným skutečnostem konstatuje, že: 1. žalovaný potvrdil rozhodnutí správního orgánu I. stupně, které bylo v rozporu s právními předpisy. Neztotožňuje se s názorem žalovaného, který k jeho námitce, že se správní orgán I. stupně řádně nevypořádal s navrženými důkazy, uvedl, že postačí, když se správní orgán I. stupně s námitkami vypořádal v protokolu o ústním jednání, který žalobce podepsal. Argumentuje ust. § 68 zák.č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen správní řád) a namítá, že skutečnost, že podepsal závěrečné seznámení se spisem, neznamená, že souhlasí se závěry správního orgánu. 2. oba správní orgány nesprávně vyhodnotily provedení svědeckých výpovědí a účelově tak žalobce zkrátily na jeho právech a zlehčily jeho výpověď. Žalobce namítá, že nebyla respektována zásada in dubio pro reo. 3. oba správní orgány nerespektovaly § 3 správního řádu, neboť svým jednáním nepostupovaly tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, resp. porušily zásadu materiální pravdy.     Pod bodem IV. žaloby uvádí, že se správní orgány dostatečným způsobem nevypořádaly s uloženou sankcí. Žalobce argumentuje § 12 přestupkového zákona,  konkrétně namítá, že správní orgán I. stupně ve svém rozhodnutí dostatečně „nezhodnotil své úvahy v režimu, které jej vedly k uložení výše sankce, resp. k její uložení v plné výši“. Nelze zjistit, jaká váha byla jednotlivým kritériím dávána a jakou mírou se podílely na stanovení výše pokuty. Výrok rozhodnutí o výši pokuty nebyl řádně odůvodněn ve smyslu § 68 odst. 3 správního řádu, v důsledku čehož je rozhodnutí nepřezkoumatelné.       Navrhl, aby soud rozhodnutí žalovaného i rozhodnutí MMP zrušil a věc vrátil žalovanému k novému řízení a rozhodnutí a žalobci, aby byla přiznána náhrada nákladů řízení.     Žalobce se k výzvě soudu z 28.1.2009, aby se vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby soud o věci samé rozhodl bez jednání ve smyslu § 51 zák.č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen s.ř.s.), kterému bylo poučení doručeno 30.1.2009, nevyjádřil ve stanovené lhůtě, platí tedy fikce jeho souhlasu.    Žalovaný správní orgán ve svém stanovisku 22.12.2008 navrhl zamítnutí žaloby. K otázce nesprávného doručení se žalovaný vyjádřil v tom smyslu, že převzetí zásilky s rozhodnutím není úkonem ze strany účastníka, které je nutno provést ve lhůtě dle § 40 a § 41 správního řádu, nebylo možno žádat o prominutí zmeškání lhůty. Poukázal na možnost aplikace § 24 odst. 1 správního řádu v souvislosti s ust. § 20 správního řádu,  nejen možnost doručit na adresu trvalého pobytu, ale i doručování do místa podnikání či kdekoliv se bude fyzická osoba zdržovat. K námitce žalobce o možnosti vyřídit předstupek z 9.2.2007 blokovou pokutou MP,odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí. K otázce zamítnutí návrhu žalobce na provedení důkazu záznamem kamerového systému žalovaný uvedl, že vycházel ze spisové dokumentace obsahující sdělení policejního orgánu, že nalezení záznamu silniční kontroly hlídkou PPO z 21.5.2007 bylo negativní, s čímž byl žalobce seznámen a nesouhlasí s tím, že by šlo o účelový manévr ze strany I. správního orgánu nebo policejního orgánu, k tomuto nebyl důvod. K námitce zabývající se skutkovým stavem přestupku ze dne 16.5.2007, kde je namítán rozpor mezi výpovědí p. K. a plánkem místa dopravní nehody( dále jen DN) a žalobce žádal o provedení důkazů znaleckým posudkem či výslechem znalce, což nebylo správním orgánem I. stupně akceptováno a k tomuto se tento správní orgán nevyjádřil, žalobci nebylo prokázáno překročení povolené rychlosti, přičemž svědek K. evidentně nedodržel bezpečnou vzdálenost mezi vozidly,  žalobci nebylo umožněno klást svědkovi otázky, svědek odkázal na své vysvětlení podané policejnímu orgánu po  DN s tím, že vypovídat nebude, žalobce požadoval, aby byla využita vůči svědkovi pořádková opatření. Žalovaný , neboť tento žalobní bod se shoduje s námitkami v odvolání, se již vypořádal s těmito námitkami v napadeném rozhodnutí, stejně tak jako s námitkou neprovedení znaleckého posudku s tím, že orgán I. stupně provedl odborné vyjádření svědeckou výpovědí soudního znalce Ing. K. a k požadavkům na tyto důkazy ze strany žalobce, se vyjádřil správní orgán I. stupně ve svém rozhodnutí . Žalobce nebyl sankcionován za překročení rychlosti, nýbrž za způsobení DN v souvislosti s otáčením na křižovatce s řízeným provozem a v její blízkosti dne 16.5.2007. O výpovědi svědka byl uvědomen přípisem z 7.9.2007 a k výpovědi svědka se vyjádřil v rámci ústního jednání.Dále byl vyrozuměn o provedení výpovědi svědka přípisem z 23.10.2007. Žalobce si v úložné době u provozovatele poštovních služeb vyrozumění nevyzvedl, bylo mu doručeno elektronicky. Práva klást otázky svědkovi žalobce využil v rámci ústního jednání 7.11.2007, správní orgán  uzavřel, že žalobce nebyl zkrácen na svých procesních právech. O uložení pořádkové pokuty správní orgán rozhoduje na základě svých úvah a za splnění zákonných podmínek, nikoliv k návrhu účastníka řízení. K námitce proti neprovedení důkazů znaleckým posudkem  a účelové zlehčování návrhu žalobce  žalovaný toto popírá, v dané věci je zřejmé, že znalecký posudek objasní příčin DN, nebyl zapotřebí, považuje jej za nadbytečný,výpověď soudního znalce považuje za dostačující. K námitce  neprovedení důkazu záznamem z kamerového systému se žalovaný již výše vyjádřil. K námitce k výpovědi svědkyně T.( námitka přátelský vztah žalobci), poukazuje na to, že přihlédnout k té či oné svědecké výpovědi je oprávněním správního orgánu, nikoliv automatickou povinností. Žalovaný  důkazy v závěru dokazování zhodnotil, jak izolovaně, tak ve vzájemných souvislostech a učinil závěry, které uvedl v rozhodnutí, s čímž účastníci řízení mohou, ale nemusí souhlasit. V námitce o spekulativnosti vysvětlení pojmu předložení dokladů se žalovaný v rozhodnutí vyjádřil a zastává názor, že žalobce nepředložil žádané doklady správným způsobem, neboť z předložených dokladů nemohli policisté přečíst a opsat si potřebné údaje, k čemuž se žalovaný v rámci rozhodnutí vyjádřil. K námitce, že rozhodnutí obou orgánů bylo vydáno v rozporu s právními předpisy, přičemž správní orgán I. stupně se s některými návrhy a námitkami žalobce vypořádal v protokolu o ústním jednání, který žalobce podepsal, což nezbavuje správní orgán povinnosti vyjádřit své úvahy a uvést informace o tom, jak se s návrhy a námitkami účastníků vypořádal v rozhodnutí dle § 68 odst. 3 správního řádu a k námitce nesprávného vyhodnocení provedených svědeckých výpovědí a účelovém krácení žalobce na jeho právech zlehčováním jeho výpovědi, nerespektování zásady in dubio pro reo a navazující zásady presumpce neviny a zásada materiální pravdy, nedostatečného odůvodnění uložených sankcí ze strany správního orgánu I. stupně,žalovaný uvedl, že neshledal absenci úvah, důvodů a podkladů, které přiměly rozhodnout správní orgán I. stupně tak, jak v závěru rozhodl, s čímž se žalovaný vypořádal rovněž v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Rovněž s popřením zásady v pochybnostech ve prospěch obviněného se žalovaný vypořádal v napadeném rozhodnutí. Nesouhlasil s tím, že by správní orgány krátily žalobce na jeho procesních právech. Tvrdí, že správní orgány dostály své povinnosti zjistit skutečný stav, o němž nejsou pochybnosti. Rovněž k otázce sankce se žalovaný vyjádřil,  žalovaný hodnotí námitky žalobce z žaloby jako bezpředmětné, nenasvědčující tomu, že by žaloba byla důvodná.       Správní orgán výslovně souhlasil s tím, aby soud rozhodl o věci samé bez jednání a neuplatnil náhradu nákladů řízení.    Žaloba je důvodná.   Z obsahu správního spisu soud zjistil:   -          ze správního spisu vyplývá, že MMP projednal ve společném řízení přestupky žalobce ze dne 9.2.2007, ze dne 21.5.2007 a ze dne 16.5.2007   -          dne 14.2.2007 bylo správnímu orgánu ze strany MP doručeno oznámení přestupku dle § 22 odst. 1 písm. l) přestupkového zákona, kterého se měl žalobce dopustit tím, že dne 9.2.2007 ve 13:00 hod. v Plzni na vozovce Prešovské ulici, když nerespektoval dopravní značku přikázaný směr jízdy vpravo a vlevo (C2f) a zákaz vjezdu všech motorových vozidel (B11) a porušil tak § 4 písm. c) silničního zákona. Řízení o přestupku bylo zahájeno přípisem ze dne 17.5.2007, který byl žalobci doručen dne 22.5.2007 na adresu zaměstnavatele NESS CZECH s.r.o. Dne 24.5.2007 bylo správnímu orgánu ze strany PČR, městské ředitelství Plzeň, obvodní oddělení Plzeň - střed doručeno oznámení přestupku dle § 22 odst. 1 písm. f) bod 5. a § 22 odst. 1 písm. l) přestupkového zákona, kterých se žalobce měl dopustit dne 21.5.2007 okolo 10:40 hod., když v Plzni na křižovatce ulic sady Pětatřicátníků – Přemyslova nerespektoval červený signál „Stůj“ a po zastavení vozidla hlídkou PČR, pohotovostní pořádkový odbor nepředložil doklady potřebné k řízení motorového vozidla. Řízení o přestupcích bylo zahájeno při ústním jednání 7.6.2007.   -          dne 13.7.2007 bylo správnímu orgánu ze strany PČR, odbor dopravního inspektorátu, oddělení dopravních nehod doručeno oznámení přestupku dle § 22 odst. 1 písm. l) přestupkového zákona, kterého se měl žalobce dopustit dne 16.5.2007 v 7:05 hod., kdy se v Plzni na vozovce Lobezské ulice ve směru jízdy od ulice U Prazdroje k ulici Sladkovského v blízkosti křižovatky ulic Lobezská – Železniční otáčel s vozidlem vlevo zpět směrem k ulici U Prazdroje, přičemž došlo ke střetu  levé zadní části vozidla s levou přední částí vozidla řidiče K., který jel po stejné vozovce, ve stejném jízdním pruhu, stejným směrem jízdy. Řízení o přestupku bylo zahájeno při ústním jednání 23.7.2007.   -          k přestupku ze dne 9.2.2007 se žalobce vyjádřil při ústním jednání dne 7.6.2007, kdy uvedl, že s přestupkem souhlasí, souhlasil s ním i na místě, zdála se mu však nepřiměřená strážníky stanovená výše pokuty 2.000 Kč, šel proto na služebnu do Dominikánské ul., kde přestupek  byl vyřešen domluvou, a to strážníkem křestním jménem Alena.   -          k návrhu žalobce byla ke shora uvedenému přestupku při ústním jednání 23.7.2007 provedena svědecká výpověď strážnice MP A.F., která připustila, že dne 9.2.2007 na služebně s žalobcem o nějakém přestupku hovořila, vyloučila však, že by s ním předmětného dne nějaký přestupek vyřizovala na služebně domluvou.    -          k přestupkům ze dne 21.5.2007 se žalobce vyjádřil při ústním jednání dne 7.6.2007, uvedl, že nejel na červenou a doklady policistovi předložil, jen je nedal z ruky, policista si mohl potřebné údaje z jím držených dokladů opsat.   -          k návrhu žalobce byla ke shora uvedeným přestupkům při ústním jednání dne 29.6.2007 provedena svědecká výpověď spolujedoucí žalobce J.T.   -          Ke svému vztahu k žalobci svědkyně uvedla, že žalobce je její spolužák ze školy, je to její známý, dne 21.5.2007 jela s žalobcem ze školy v Chebu. K věci svědkyně mimo jiné uvedla, že žalobce ukázal policistovi „zelený“ doklad otevřeným okénkem svého vozidla a následně po vystoupení z vozidla položil doklad na kapotu vozidla a přidržoval jej, policisté si tedy mohli dle jejího názoru potřebné údaje přečíst a opsat.      -          dále byla ke shora uvedeným přestupkům při ústním jednání dne 23.7.2007 provedena svědecká výpověď zasahujícího policisty P.J., který uvedl, že viděl, jak žalobce projel předmětnou křižovatku na červený signál, přestože měl dostatek času s vozidlem před SSZ zastavit. Dále uvedl, že byl žalobce vyzván, aby předložil doklady potřebné pro provoz a řízení vozidla, čemuž nevyhověl, souhlasil jen s tím, že jim potřebné údaje nadiktuje, z toho však nelze provést řádnou lustraci. K dotazu uvedl, že řidič měl doklady v ruce, ale nepředložil je tak, aby byly vidět nacionále. Druhý ze zasahujících policistů L.H. podal svědeckou výpověď až při ústním jednání dne 7.11.2007 a výpověď se v důležitých bodech shoduje s výpovědí policisty J.   -          k přestupku ze dne 16.5.2007 se žalobce vyjádřil při ústním jednání dne 23.7.2007. Měl připomínky k fotodokumentaci, když uvedl, že na č. 23 a 24 žádná stopa (pozn. smyková stopa vozidla žalobce) není a v místě DN ani nebyla. K věci se žalobce odvolal na své vyjádření před policejním orgánem ze dne 9.6.2007 a uvedl, že jel velmi pomalu asi 20 km/h, po projetí křižovatkou mu cosi, asi igelitová taška vlétlo zprava před vozidlo, na což reagoval tak, že se tomuto předmětu snažil vyhnout zleva. Při započetí tohoto manévru se podíval do zpětného zrcátka a neviděl za sebou jet žádná vozidla. Zavinění DN spatřoval na straně druhého řidiče.   -          dne 2.10.2007 (od 11:30 hod. do 12:10 hod.) byla mimo ústní jednání provedena svědecká výpověď druhého účastníka DN L. K.. Svědek K. se odvolal na výpověď učiněnou před policejním orgánem. K dotazům správního orgánu dále uvedl, že jízda žalobce byla dosti nevyzpytatelná, a proto na změnu směru jízdy žalobce, konkrétně najíždění žalobce do protisměrného jízdního pruhu, reagoval prudkým bržděním. Žalobce však manévr nedokončil a s vozidlem zastavil na rozhraní jízdních pruhů tak, že jeho vozidlo stálo šikmo přes podélnou čáru souvislou, polovinou již v protisměrném jízdním pruhu. Při brždění se vozidlo svědka K. dostalo do smyku a stalo se neovladatelné.   -          při následném ústním jednání dne 2.10.2007 (od 14:30 hod. do 17:20 hod.) žalobce po seznámení se svědeckou výpovědí řidiče K. namítal, že skutečnost, že řidič K. nestačil bezkolizně zastavit, svědčí o tom, že nejel takovou rychlostí, aby stačil zastavit vozidlo na vzdálenost, na kterou má rozhled. Žalobce dále vyjádřil přesvědčení, že řidič K. nedodržel nejvyšší povolenou rychlost jízdy v obci. S ohledem na uvedené, žalobce trval na to, že chce svědkovi položit doplňující otázky.      -          při ústním jednání dne 2.10.2007 byly dále provedeny svědecké výpovědi policistů, kteří prováděli ohledání místa DN. Oba zasahující policisté uvedli, že při ohledání místa DN byly zjištěny brzdné stopy vozidla řidiče K., které stálo v původním postavení po DN, dále hůře viditelná smyková stopa vedoucí obloukem do levého protisměrného jízdního pruhu, která dle jejich názoru pocházela od vozidla žalobce, které však nebylo v postavení po DN. Dále zasahující policisté shodně uvedli, že mechanismus poškození vozidel odpovídal průběhu DN tak, jak jej popsal řidič K., tj. tomu, že se žalobce v místě DN otáčel, nikoliv, že se pouze vyhýbal předmětu letícímu zprava po vozovce.   -          při ústním jednání dne 7.11.2007 byl opakovaně vyslechnut svědek K.. Tento se po poučení odvolal na své vyjádření před správním orgánem dne 2.10.2007 a odmítl odpovídat na otázky žalobce.   -          při ústním jednání dne 7.11.2007 byl rovněž proveden výslech znalce z oboru doprava silniční a městská Ing. S.K.. Tento uvedl, že z objektivních podkladů, zejména z fotodokumentace vyplývá, že otvor na levé boční části zadního boku vozidla žalobce je vytvořen silou, která působila šikmo zleva a zpředu. Deformační síly působící na vozidlo žalobce, pokud byly způsobeny vozidlem řidiče K. jedoucím cca souběžně s osou vozovky, musely proto na vozidlo žalobce působit v poloze, kdy jeho osa byla otočena v protisměru. Dále znalec uvedl, že možnost otočení vozidla žalobce v inkriminovaném místě je technicky přijatelná. K dotazu žalobce znalec uvedl, že na základě dostupných objektivních podkladů lze zcela vyloučit možnost, že se žalobce pouze vyhýbal předmětu na vozovce. Po skončení výslechu znalce žalobce do protokolu uvedl, že se s jeho závěry neztotožňuje a osloví jiného znalce.   -          v závěru ústního jednání dne 7.11.2007 žalobce k dotazu správního orgánu I. stupně ohledně návrhů na doplnění dokazování uvedl, že by rád zajistil vlastního znalce, aby se vyjádřil k otázkám předmětné DN a aby byl vyslechnut. Dále žalobce požadoval záznamy z kamerového systému v prostoru křižovatky Přemyslova ulice – Sady Pětatřicátníků a prostoru před ÚMO 3. V neposlední řadě žalobce trval na vrácení přestupku ze dne 9.2.2007 MP, neboť dle jeho názoru došlo ze strany MP k nesprávnému postupu. Správní orgán všechny zmíněné návrhy žalobce zhodnotil jako nedůvodné, označil dokazování za ukončené a sdělil žalobci, že ve věci bude vydáno rozhodnutí.    -          rozhodnutím ze dne 22.11.2007, č.j. VNITŘ/D/2549/07 byl žalobce uznán vinným z porušení ust. § 4 písm. c), § 6 odst. 9, § 24 odst. 4 písm. b) a § 24 odst. 1 silničního zákona a z naplnění skutkové podstaty přestupku dle ust. § 22 odst. 1 písm. l) přestupkového zákona a dále z porušení ust. § 70 odst. odst. 2 písm. a) silničního zákona a z naplnění skutkové podstaty přestupku dle ust. § 22 odst. 1 písm. f) bod 5. přestupkového zákona, neboť dne 9.2.2007 v době okolo 13:30 hod. v Plzni na vozovce Prešovské ulice jako řidič motorového vozidla nerespektoval pokyn dopravní značky B11 (zákaz vjezdu všech motorových vozidel) s dodatkovou tabulkou „Mimo zásobování 17-9, MHD, rezidenti Prešovské ul. a PČR“, dne 21.5.2007 v době okolo 10:40 hod. vjel do prostoru křižovatky sady Pětatřicátníků – Přemyslova ulice v okamžiku, kdy na světelném signalizačním zařízení pro jeho směr jízdy svítil červený signál „Stůj“ a následně na opakovanou výzvu policisty odmítl předložit ke kontrole doklady potřebné pro provoz a řízení motorového vozidla a dne 16.5.2007 v době okolo 17:05 hod. jel v Plzni po vozovce Lobezské ulice ve směru jízdy od ulice U Prazdroje k ulici Sladkovského a v těsné blízkosti za křižovatkou ulic Lobezská – Železniční se s vozidlem otáčel zpět k ulici U Prazdroje, přičemž nedbal zvýšené opatrnosti a tímto manévrem ohrozil osobní vozidlo řidiče K., který jel po vozovce Lobezské ulice stejným směrem jízdy, přičemž toto jednání bylo příčinou DN, při které došlo k hmotné škodě nepřevyšující na některém ze zúčastněných vozidel částku 50.000 Kč. Žalobci byla v souladu s ust. § 12 odst. 1,2 a dle ust. § 22 odst. 8 přestupkového zákona uložena pokuta ve výši 5.000 Kč a dle § 79 odst. 1 téhož zákona povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1.000 Kč.   -          přestupek ze dne 9.2.2007 měl správní orgán za prokázaný na základě úředního záznamu zasahujících strážníků, oznámení přestupku a svědecké výpovědi strážnice městské policie A.F., která vyvrátila obhajobu žalobce, když zcela vyloučila, že by předmětný přestupek s obviněným vyřešila na služebně domluvou.   -          přestupek ze dne 21.5.2007 měl správní orgán za prokázaný na základě úředního záznamu zasahujících policistů, oznámení přestupku a svědeckých výpovědí zasahujících policistů. Svědecké výpovědi policistů nemá správní orgán důvod zpochybňovat, neboť vypovídali o skutečnostech, které byly zjištěny při výkonu jejich služebních povinností. Jednání žalobce, kdy doklady držel v ruce před sebou či chtěl nacionále policistům nadiktovat, nelze dle správního orgánu považovat za splnění jeho zákonné povinnosti. Výpověď svědkyně T. nezhodnotil správní orgán jako zcela nestrannou vzhledem k jejímu přátelskému vztahu k žalobci, její tvrzení však považoval za vyvrácené též provedenými výslechy policistů.   -          přestupek ze dne 16.5.2007 měl správní orgán za prokázaný na základě spisového materiálu PČR (především protokol o nehodě v silničním provozu, plánek místa DN a fotodokumentace), vyjádření žalobce, svědecké výpovědi řidiče K. a výslechu znalce Ing. K.. Průběh nehodového děje popsaný žalobcem zhodnotil správní orgán s ohledem na vyjádření znalce jako technicky nepřijatelný a nekorespondující se stopami zjištěnými při ohledání místa DN. Správní orgán po provedeném dokazování konstatoval, že žalobce vytvořil řidiči K. překážku v provozu, na niž nebylo v jeho technických možnostech bezkolizně reagovat, a tedy správní orgán shledal zavinění DN plně na straně žalobce.   -          sankce byla v souladu s § 12 odst. 2 přestupkového zákona uložena podle ustanovení § 22 odst. 8 zákona o přestupcích vztahujícího se na přestupek nejpřísněji postižitelný, tj. přestupek dle ust. § 22 odst. 1 písm. f) bod 5. téhož zákona. V neprospěch žalobce správní orgán zhodnotil, že se žalobce dopustil 4 přestupků, nerespektováním červeného signálu „Stůj“ porušil jednu ze základních povinností řidiče, jednáním ze dne 16.5.2007 způsobil vznik hmotné škody na majetku druhé osoby, přestupků se dopustil v denní době v prostoru frekventovaných křižovatek, a forma zavinění přestupku spočívajícího v nepředložení dokladů na výzvu policisty byla zhodnocena jako úmyslné jednání. Ve prospěch žalobce bylo zhodnoceno, že nemá od roku 1999 záznam o přestupku, charakter přestupků spočívajících v nerespektování dopravního značení a nepředložení dokladů je hodnocen jako méně závažný, forma zavinění DN byla zhodnocena jako nedbalostní jednání, při DN nedošlo ke zranění osob. Závěrem správní orgán uvedl, že po zhodnocení všech skutečností a s přihlédnutím k opakovaným projevům nekázně žalobce v silničním provozu byla žalobci uložena peněžitá sankce v plné výši zákonem stanoveného rozpětí sazby.   -          rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne 4.12.2007   -          dne 17.12.2007 bylo správnímu orgánu doručeno odvolání. Odvolací námitky žalobce směřovaly do procesu dokazování, resp. hodnocení důkazů a proti výši uložené sankce (viz. žalobní body 3 a 4).    -          rozhodnutím žalovaného ze dne 22.1.2008, č.j. DSH/320/08 (dále jen napadené rozhodnutí) bylo odvolání žalobce zamítnuto a napadené rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrzeno. V odůvodnění rozhodnutí se žalovaný vyjádřil k jednotlivým odvolacím námitkám žalobce:   -          na napadeném rozhodnutí je vyznačeno „vypraveno 24-01-2008“. Napadené rozhodnutí bylo žalobci odesláno na adresu pro doručování Plzeň, Bělohorská 16. Dne 1.2.2008 bylo žalovanému doručeno podání, v němž žalobce požádal o doručování písemností na adresu NESS Czech s.r.o., P. 4, V P. 20, když od 20.1.2008 se již nezdržuje na původní doručovací adrese P., B. 16. Nedoručená zásilka obsahující napadené rozhodnutí byla žalovanému vrácena dne 12.2.2008, dne 18.2.2008 byla  na napadené rozhodnutí vyznačena doložka právní moci dne „4.2.2008“. Dne 26.3.2008 podal žalobce proti napadenému rozhodnutí žalobu ke Krajskému soudu v Plzni. Žaloba byla vedena pod sp. zn. 17 Ca 14/2008. Usnesením ze dne 27.6.2008, které nabylo právní moci dne 2.7.2008, byla žaloba odmítnuta jako předčasná, neboť soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí nebylo dosud žalobci řádně doručeno. Žalovaný následně zaslal napadené rozhodnutí žalobci na adresu NESS Czech s.r.o., P. 4, V P. 20 a opakovaně i na adresu P. B.16. Z obou uvedených adres se zásilka vrátila jako nedoručená. Doložka právní moci byla vyznačena na základě fikce doručení, a to dnem „19.7.2008“. Dne 5.8.2008 bylo žalovanému doručeno podání ze dne 4.8.2008, v němž žalobce uvedl, že si předmětnou zásilku nemohl v úložní době vyzvednout, neboť byl na zahraniční dovolené, ze které se vrátil dne 24.7.2008. Žalobce předložil fotokopii cestovní smlouvy ze dne 9.7.2008, v níž je uveden termín dovolené 14.7. – 24.7.2008.     Doručením žaloby bylo u Krajského soudu v Plzni zahájeno řízení dle části třetí hlavy druhé dílu prvého s.ř.s.    Žalobou je napadeno rozhodnutí žalovaného o přestupku, které podléhá soudnímu přezkumu dle § 83 odst. 2 přestupkového zákona. Řízení ve smyslu § 31 odst. 2 s.ř.s. ve věcech přestupku rozhoduje specializovaný samosoudce. V této věci bylo soudem shledáno, že jsou splněny všechny podmínky řízení pro soudní přezkum žalobou napadeného rozhodnutí (§ 64 s.ř.s. a § 103 o.s.ř.).    Při přezkoumání napadeného rozhodnutí soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který zde byl v době rozhodování správního orgánu, jak vyplývá z ust. § 75 odst. 1 s.ř.s., a je povinen přezkoumat napadený výrok v mezích žalobních bodů uvedených v žalobě (§ 75 odst. 2 věta prvá s.ř.s.).    V případě podání odvolání proti rozhodnutí správního orágnu I. stupně (Magistrát města Plzně) nadřízeným správním orgánem (Krajský úřad) soud pohlíží ve vztahu k žalobním bodům  na rozhodnutí uvedených správních  orgánů jako na jeden celek.   Žaloba by byla důvodná, pokud ve smyslu § 65 odst. 1 s.ř.s. byla prokázána tvrzení žalobce o tom, že byl na svých právech zkrácen rozhodnutím správního orgánu nebo ve smyslu § 65 odst. 2 s.ř.s. postupem správního orgánu takovým způsobem, že to mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí.   Řízení o přestupcích je upraveno v zákoně o přestupcích v části třetí (§§ 51-58) a tam, kde speciální úprava chybí, se řídí správním řádem, v daném případě konkrétně zákonem č. 500/2004 Sb., správním řádem, v platném znění.   Soud se dále nejprve zabýval otázkou, zda napadené výroky správních rozhodnutí netrpí vadou, ke které soud musí přihlížet z úřední povinnosti ve smyslu ustanovení dle § 76 odst. 1 s.ř.s. a zjistil, že rozhodnutí touto vadou trpí, neboť došlo k porušení, a to podstatnému ustanovení řízení před správním orgánem, které mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.   Rozbor žalobních bodů:   Žaloba obsahuje žalobní body, resp. skupiny žalobních bodů:   1. žalobce namítá, že byl v době doručování napadeného rozhodnutí na zahraniční dovolené, a tedy si písemnost nemohl vyzvednout, žalovaný však použil fikci doručení   2. v případě přestupku ze dne 9.2.2007 došlo k porušení ust. § 20 odst. 1 přestupkového zákona, když ve lhůtě jednoho roku od spáchání přestupku musí být přestupek nejen projednán, ale rozhodnutí o přestupku musí rovněž nabýt právní moci   3. žalobce uvádí celou řadu námitek směřujících do procesu dokazování, resp. hodnocení důkazů, z nichž dovozuje, že správní orgány nepostupovaly tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a byla porušena zásada in dubio pro reo – konkrétně žalobce namítá,  a) že se správní orgán řádně nevypořádal s jím navrženými důkazy (nový znalecký posudek, záznamy z kamerového systému), b) že se správní orgán v rámci společného řízení nezabýval nedodržením bezpečné vzdálenosti ze strany řidiče K., c) že žalobci nebylo umožněno klást svědku K.i otázky,  d) že správní orgán nesprávně zhodnotil jako ne zcela nestrannou svědeckou výpověď svědkyně T., e) že z výpovědi žalobce a svědkyně T. vyplývá, že veškeré údaje potřebné k identifikaci žalobce byly policistům zcela dostupné   4. správní orgány nedostatečně odůvodnily uloženou sankci, když nelze zjistit, jaká váha byla dávána jednotlivým kritériím ve smyslu § 12 přestupkového zákona a jakou mírou se jednotlivá kritéria podílela na stanovení výše pokuty   -          ostatní námitky jsou nekonkrétní, a nelze je považovat za žalobní bod  (např. tvrzení, že svědecké výpovědi a výpověď žalobce jsou v rozporu)   K jednotlivým žalobním bodům:     Ad 1 -          na napadeném rozhodnutí je vyznačena doložka právní moci dnem 19.7.2008, čemuž odpovídají dvě nedoručené zásilky založené ve správním spisu adresované žalobci na adresu 1) P., B. 16 a 2) NESS Czech, s.r.o., P. 4, V . 20, kdy žalobce nebyl zastižen a byla mu dne 8.7.2008 (P., B. 16), resp. 9.7.2008 (NESS Czech, s.r.o., P. 4, V P.u 20) ponechána výzva k vyzvednutí zásilky, nedoručené zásilky  byly žalovanému vráceny dne 24.7.2008 (P., B. 16), resp. dne 28.7.2008 (NESS Czech, s.r.o., P. 4, V P. 20) -          ze správního spisu žalovaného bylo zjištěno, že žalobce žalovanému podáním ze dne 4.8.2008 sdělil, že si nemohl zásilku v úložní době vyzvednout, neboť byl na zahraniční dovolené, ze které se vrátil dne 24.7.2008, a připojil fotokopii cestovní smlouvy z 9.7.2008, v níž je uveden termín dovolené od 14.7. do 24.7.2008, z uvedeného  lze dovodit, že žalobci nic nebránilo vyzvednout si zásilku v termínu od 9.7.2008 (středa) do 13.7.2008 (neděle), tedy po dobu 3 pracovních dnů před odjezdem na dovolenou,  soud odkazuje např. na rozsudek NSS ze dne 21.11.2007, č.j. 3 As 2/2007-76, rozsudek NSS ze dne 18.4.2007, č.j. 4 Ads 105/2006-39, žalobní bod není důvodný   Ad 2   -          dle ust. § 20 odst. 1 přestupkového zákona přestupek nelze projednat, uplynul-li od jeho spáchání jeden rok -          k přestupku došlo dne 9.2.2007, rozhodnutí bylo vypraveno dne 24.1.2008, nabylo však právní moci až dne 19.7.2008, v době od podání první žaloby vedené pod sp. zn. 17 Ca 14/2008 dne 26.3.2008 do právní moci usnesení o odmítnutí žaloby dne 2.7.2008 lhůta neběžela, to však nemá v daném případě žádný vliv a přestupek bylo možno projednat do dne 9.2.2008, soud  odkazuje na judikaturu, a to např. rozsudek NSS ze dne 15.12.2005, č.j. 3 As 57/2004-39, rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21.2.2007, č.j. 2 Ca 10/2006-38, došlo k závažnému porušení řízení před správními orgány, s ohledem na to, co soud uvedl lze dovodit, že rozhodnutí nabylo právní moci až po uplynutí jednoroční prekluzivní lhůty od spáchání přestupku, tímto postupem došlo v řízení před správním orgánem II. stupně k porušení, a to podstatnému ustanovení o řízení před správním orgánem, které mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé (§ 86 odst. 1 písm. c) s.ř.s.), k němuž soud přihlédne z úřední povinnosti.   Dle § 76 odst. 1 s.ř.s. soud zruší napadené rozhodnutí pro vady řízení bez jednání rozsudkem dle písm. c) pro podstatné porušení řízení před správním orgánem, mohlo-li mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.   Ad 3   a) -          z protokolu o ústním jednání ze dne 7.11.2007 vyplývá, že žalobce při tomto ústním jednání k dotazu správního orgánu, zda má po provedeném dokazování nějaké otázky, navrhuje doplnění provedených důkazů či provedení nových důkazů a provedení výslechu svědků uvedl, že by „rád zajistil vlastního znalce, aby se vyjádřil k otázkám předmětné DN a aby byl vyslechnut“ a „požadoval záznamy“ z kamerového systému snímajícího prostor křižovatky Přemyslova ulice – sady Pětatřicátníků a prostor před ÚMO 3 -          z kontextu otázky správního orgánu a odpovědi žalobce není pochyb o tom, že žalobce shora uvedená přání, resp. požadavky mínil jako návrhy na doplnění dokazování -          rovněž správní orgán I. stupně zhodnotil shora uvedené jako návrhy na doplnění dokazování, neboť v protokolu o ústním jednání ze dne 7.11.2007 následuje vyjádření správního orgánu, proč považuje uvedené návrhy za nedůvodné, v odůvodnění rozhodnutí se však už správní orgán shora uvedenými návrhy znovu nezabýval -          v odvolání žalobce namítal, že se správní orgán I. stupně v odůvodnění rozhodnutí nevypořádal s návrhy učiněnými dne 7.11.2007 -          žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí vyjádřil názor, že vyjádření žalobce při ústním jednání dne 7.11.2007 nebylo návrhem na doplnění dokazování, ale toliko vyjádřením nesouhlasu s vyjádřením znalce Ing. K -          na jiném místě odůvodnění rozhodnutí však žalovaný konstatoval, že správní orgán I. stupně o svém postupu vůči návrhům vyrozumíval žalobce průběžně, což je zaznamenáno v protokolech, žalovaný tedy nezhodnotil postup správního orgánu jako nesprávný, soud odkazuje na judikaturu, a to rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13.11.2009, č.j. 5 As 29/2009-48 nebo rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 25.6.1996, č.j. 6 A 825/1995-7, soud  má za to, že skutečnost, že se správní orgán I. stupně s návrhy žalobce na doplnění dokazování prokazatelně vypořádal přímo při ústním jednání, aniž by své stanovisko posléze zopakoval v odůvodnění napadeného rozhodnutí, lze dle názoru soudu považovat za dílčí nedostatek odůvodnění rozhodnutí, který však nezpůsobuje nepřezkoumatelnost rozhodnutí ani neměl vliv na zákonnost rozhodnutí -  námitka není důvodná   b) -              ze správního spisu vyplývá, že ve věci DN ze dne 16.5.2007 nebylo vedeno společné řízení ve smyslu § 57 odst. 2 přestupkového zákona – z přestupku byl v souvislosti se zaviněním DN obviněn pouze žalobce, nikoliv svědek K.z odůvodnění rozhodnutí správního orgánu I. stupně vyplývá, že se správní orgán zabýval mechanismem vzniku DN (výslech zasahujících policistů ke skutečnostem uvedeným v protokolu o nehodě v silničním provozu, výslech znalce) a dospěl k závěru, že žalobce vytvořil řidiči K. překážku v provozu, na niž nebylo v jeho technických možnostech bezkolizně reagovat, z čehož plyne, že správní orgán provedeným dokazováním vyloučil, že by řidič K. svým jednáním mohl ovlivnit průběh nehodového děje, námitka  není důvodná   c) -          ze správního spisu bylo zjištěno, že svědek K. byl předvolán k podání svědecké výpovědi na den 2.10.2007 ve 14:45 hod., tj. měl být vyslechnut v rámci ústního jednání nařízeného na den 2.10.2007 ve 14:30 hod., o čemž byl v předvolání k ústnímu jednání vyrozuměn žalobce. Z protokolu o svědecké výpovědi však vyplývá, že se svědek K. dostavil ke správnímu orgánu dne 2.10.2007 již v 11:30 hod. a požádal o předčasné provedení svědecké výpovědi z důvodu, že je v pracovní neschopnosti a má lékařem povoleny vycházky pouze v době od 08:00 do 12:00 hod. Svědecká výpověď svědka K. byla tedy provedena v nepřítomnosti žalobce, a to v jiném termínu, než byl žalobce vyrozuměn. Z protokolu o ústním jednání ze dne 2.10.2007  vyplývá, že žalobce měl ke svědecké výpovědi svědka K. připomínky a trval na tom, že chce svědkovi položit doplňující otázky. Svědecká výpověď byla proto provedena opakovaně, a to za přítomnosti žalobce při ústním jednání dne 7.11.2007. Z protokolu o předmětném ústním jednání však vyplývá, že se svědek K. při této opakované svědecké výpovědi pouze odvolal na své vyjádření ze dne 2.10.2007 a na otázky žalobce odmítl vypovídat. -          již v odvolání žalobce namítal, že svědek K. odmítl bez udání důvodu vypovídat a žalobci byla znemožněna obhajoba -          žalovaný shora uvedené skutečnosti vyplývající ze správního spisu zcela pominul a toliko konstatoval, že žalobce byl přítomen svědecké výpovědi svědka a je evidentní, že se svědka dotazoval, soud  odkazuje na judikaturu, která je však pouze obecně k právu obviněného klást svědku otázky, např. rozsudek NSS ze dne 30.6.2004, č.j. 7 A 165/2002-25, rozsudek NSS ze dne 21.2.2007, č.j. 1 Azs 96/2005-63, žalobní bod je důvodný, neboť věc je třeba posoudit nejen z pohledu, zda správní orgán dal žalobci možnost otázky svědku položit, ale i z pohledu toho, zda dostupnými prostředky zajistil, aby svědek, který měl ve věci povinnost vypovídat a na otázky žalobce odpovídal, což splněno nebylo   d) -          z odůvodnění rozhodnutí správního orgánu I. stupně vyplývá, že svědeckou výpověď svědkyně T. hodnotil správní orgán s ohledem na její přátelský vztah k žalobci jako ne zcela nestrannou, zároveň však z odůvodnění rozhodnutí správního orgánu I. stupně vyplývá, že správní orgán považoval tuto svědeckou výpověď ze vyvrácenou svědeckými výpověďmi zasahujících policistů .   e) -          ze správního spisu vyplývá, že tvrzení žalobce a svědkyně T., že veškeré údaje potřebné k identifikaci žalobce byly policistům zcela dostupné, bylo vyvráceno výpověďmi zasahujících policistů, dle názoru soudu, pokud žalobce byl policistou vyzván k předložení dokladů, nelze považovat za dostačující, pokud byl žalobce policistům pouze ukázány, aniž byly policistům fakticky předány, a tak umožněná kontrola ze strany policistů, skutečnost, zda údaje na dokladech držených žalobcem byly pro policistu čitelné nebo ne, je dle názoru soudu zcela irelevantní         Námitky ad d) a e) jsou nedůvodné   Ad 4   -          správní orgán I. stupně se v odůvodnění rozhodnutí zabýval hodnocením jednání žalobce dle kritérií obsažených v § 12 odst. 1 zákona o přestupcích a shledal v jednání žalobce nejen skutečnosti svědčící v jeho neprospěch, ale také řadu skutečností svědčících v jeho prospěch – v postupu správního orgánu nebyly shledány závady, soud odkazuje na judikaturu zabývající se obecně § 12 odst. 1 zákona o přestupcích, a to rozsudek NSS ze dne 13.12.2004, č.j. 7 As 43/2004-51, žalobní bod nebyl shledán důvodným   Vzhledem k tomu, jak již bylo uvedeno, že soud shledal rozhodnutí žalovaného v rozporu s § 76 odst. 1 písm. c) s.ř.s., neboť došlo k podstatnému porušení ustanovení před správním orgánem, které mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé, zrušil soud toto rozhodnutí postupem dle § 76 odst. 1 s.ř.s.   Rozhodnutí Krajskému úřadu Plzeňského kraje, odboru dopravy a silničního hospodářství, č.j. DSH/320/08 ze dne 22.1.2008 a rozhodnutí Magistrátu města Plzně, odboru vnitřních věcí, oddělení přestupkového, č.j. VNITŘ/D/2549/07 ze dne 21.11.2007  se zrušují pro vady řízení spočívající v porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, které mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé dle § 76 odst. 1 písm. c) s.ř.s. a věc se vrací Krajskému úřadu Plzeňského kraje, odboru dopravy a silničního hospodářství, Škroupova 18, 306 13 Plzeň, k novému řízení a rozhodnutí, správní orgán je vázán vysloveným právním názorem soudu (§ 78 odst. 5 s.ř.s.) (výrok I. rozsudku).   Soud rozhodl, že nebude proveden důkaz rozhodnutím Magistrátu města Plzně, odboru vnitřních věcí, oddělení přestupkového z 21.11.2007 č.j. VNITŘ/D/2549/07, rozhodnutím Krajského úřadu Plzeňského krajek, odboru dopravy a silničního hospodářství, z 22.1.2008 č.j. DSH/320/08, spisem Krajského úřadu Plzeňského kraje, odboru dopravy a silničního hospodářství, vztahující se č.j. DSH/320/08, odvoláním žalobce proti rozhodnutí Magistrátu města Plzeň, odboru vnitřních věcí, oddělení přestupkového z 22.11.2007 č.j. VNITŘ/D/2549/07 neboť provedení těchto důkazů se pojmově vylučuje stejně tak nebudou provedeny jako důkazy výpověďmi svědků ani výpovědí žalobce, neboť nebylo specifikováno jakými výpověďmi svědků a proč měl být důkaz proveden. Žalobce  byl slyšen v průběhu řízení před správním orgánem a soud vychází v tomto řízení ze skutkového a právního stavu, který zde v této době byl. Slyšení žalobce a svědků považuje soud za nadbytečné.   O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 60 odst. 1 s.ř.s. tak, že žalobci, který měl ve věci plný úspěch byla přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 2.000 Kč, která spočívá v zaplaceném soudním poplatku, a tato povinnost byla určena žalovanému, který v řízení podlehl, k plnění byla stanovena přiměřená lhůta.   Poučení:  Proti tomuto rozhodnutí lze podat do dvou týdnů po jeho doručení kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Plzni ve dvou písemných vyhotoveních (§ 102 a § 106 odst. 2 s.ř.s.). Důvody kasační stížnosti jsou taxativně stanoveny v § 103  odst. 1 s.ř.s. Kasační stížnost směřující pouze proti rozhodnutí o nákladech řízení nebo proti důvodům rozhodnutí, je nepřípustná (§ 104 odst. 2 s.ř.s.). Kasační stížnost není přípustná, opírá-li se jen o jiné důvody, než které jsou uvedeny  v § 103 s.ř.s. nebo důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl (§ 104 odst. 4 s.ř.s.). Stěžovatel musí být v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie (§ 105 odst. 2 s.ř.s.).     V Plzni dne 26. srpna 2010                                                   JUDr. Olga Charvátová                                                                                                                                                                                                                                                                                                               samosoudkyně