16Ad 26/2012-27   ČESKÁ REPUBLIKA   ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY     Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Hockou v právní věci žalobce Ing. T. P., bytem O., proti žalované České správě sociálního zabezpečení se sídlem v Praze 5, Křížová 25 (dále jen ČSSZ), v řízení o žalobě ze dne 23.7.2012 proti rozhodnutí žalované ze dne 1.6.2012 č.j. X o starobní důchod,   t a k t o :   I. Žaloba  s e   z a m í t á.       II.   Žádný z účastníků   n e m á   právo na náhradu nákladů řízení.    O d ů v o d n ě n í :   Včasnou žalobou ze dne 23.7.2012 se žalobce domáhá přezkoumání napadeného rozhodnutí žalované ze dne 1.6.2012, protože nesouhlasí s napadeným rozhodnutím, neboť ČSSZ velmi nevýhodně stanovila výši jeho osobního vyměřovacího základu pro výpočet výše starobního důchodu, ač tak bylo učiněno v souladu se zákonem č. 155/1995 Sb.; pracovní poměr ukončil k 31.8.2009, ale z důvodu pozice jednatele v tomto zaměstnání byl majitelem vyzván, aby v souladu se smlouvou dodržel konkurenční doložku a v souvislosti s ní mu byly po dobu jednoho roku vypláceny příjmy, z nichž v souladu se zákonnými ustanoveními byly prováděny odvody daně, sociálního i zdravotního pojištění a to jak za výplaty v období 1.9.-31.12.2009, tak i v období 1.1.–31.8.2010. Jelikož se jednalo o příjem po ukončení pracovního poměru, byl příjem vyplacený z konkurenční doložky považován za zúčtovaný k poslednímu dni výkonu funkce jednatele - z jednotlivých měsíců sice byly pravidelně odváděny příslušné odvody, ale přesto se nejednalo o odvody příslušející k daným měsícům, ale zpětně pouze k měsíci srpnu 2009. Ač byly z vyplaceného příjmu prováděny odvody od 1.9.2009 až do 31.8.2010, byl tento příjem po ukončení pracovního poměru brán pouze pro výčet výše osobního vyměřovacího základu v r. 2009 a ten byl omezen pouze na tzv. maximální vyměřovací základ ve výši 1.130.640,-Kč, ač příjem zakládající účast na nemocenském a důchodovém pojištění, po součtu všech částek z nichž byl prováděn také odvod pojistného, činil 2.829.364.-Kč. Aby získal další roky pojištění, musel se dobrovolně přihlásit k účasti na důchodovém pojištění a k odvodům z konkurenční doložky (srážených mzdovou účtárnou) znovu duplicitně hradit toto pojištění v dobrovolné účasti dle § 6 odst. 2 důchodového zákona. Byl donucen sociálním systémem ČR k dvojímu odvodu, i když se do výpočtu výše důchodu počítal pouze odvod dobrovolné účasti. Na žádost mu byl vrácen přeplatek pojistného za rok 2009 a i když byly částky vyplacené v r. 2010 přičteny k roku 2009, nebyly v rámci této žádosti příjmy ve výši 1.124.252,-Kč za r. 2010 zohledněny se zdůvodněním, že v r. 2010 nebyl vyměřovací základ překročen. Závěrem žalobce požadoval zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalované s tím, aby byly do výpočtu výše OVZ zohledněny veškeré příjmy, ze kterých byly prováděny odvody sociálního pojištění a hlavně v těch obdobích, kdy odvody byly skutečně prováděny. Pokud tak nelze učinit, požadoval, aby byl zohledněn příjem r. 2009 v plné výši zakládající účast na důchodovém pojištění a ne v maximální výši vyměřovacího základu, jak původně praví zákon o důchodovém pojištění. (K žalobě byla mimo jiné připojena i kopie napadeného rozhodnutí i jemu předcházejícího rozhodnutí ze dne 27.2.2012.)   Napadeným rozhodnutím ze dne 1.6.2012 č.j. X žalovaná zamítla námitky žalobce a potvrdila rozhodnutí ČSSZ ze dne 27.2.2012 č.j. X, kterým byl žalobci přiznán od 15.2.2012 starobní důchod ve výši 19.098,-Kč měsíčně dle § 29 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon), protože žalobci byla správně zhodnocena veškerá prokázaná doba pojištění a vyměřovací základy dle doložených evidenčních listů důchodového pojištění (dále jen ELDP), proto byly námitky zamítnuty a napadené rozhodnutí bylo potvrzeno. Žalovaná v rozhodnutí ze dne 1.6.2012 mimo jiné uvedla všechny rozhodné skutečnosti i výše maximálního vyměřovacího základu v letech 2008 a 2009, popsala způsob výpočtu přiznaného starobního důchodu žalobci a zdůraznila, že dle § 16 odst. 3 věty třetí zákona se do vyměřovacího základu pojištěnce zahrnuje náhrada mzdy, platu nebo jiného příjmu započitatelného do vyměřovacího základu pro stanovení pojistného podle zvláštního zákona v kalendářním měsíci, za které náležela. ELDP ze dne 25. 3. 2010 společnost apt S. s.r.o. potvrdila zahrnutí příjmu vyplývající z konkurenční doložky do období od 1.2.2009 do 31.8.2009; samotné zahrnutí výplaty konkurenční doložky do období, ve kterém by účastník řízení nebyl účasten důchodového pojištění, by nezakládalo účast na důchodovém pojištění.   Předcházejícím rozhodnutím ze dne 27.2.2012 ČSSZ přiznala žalobci od 15.2.2012 dle § 29 odst. 1 zákona starobní důchod ve výši 19.098,-Kč měsíčně za 46 roků pojištění, přičemž vyměřovací základy za roky 2008-2009 byly omezeny na maximální vyměřovací základy pro pojistné stanovené pro tyto roky; nedílnou součástí rozhodnutí byl připojený osobní list důchodového pojištění (dále jen OLDP) žalobce.   Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě dne 8.10.2012 opraveném a doplněném dne 18.10.2012 mimo jiné závěrem navrhla zamítnutí žaloby, neboť bylo rozhodováno v souladu s platnými právními předpisy, a také uvedla, že maximální výše vyměřovacího základu je upravena § 15 zák. č. 589/1992 Sb., pro rok 2009 byla maximálním vyměřovacím základem částka 1.130.640,- Kč a po dosažení této částky neplatí zaměstnanec ani zaměstnavatel pojistné na sociální zabezpečení z částky, která přesahuje tento maximální vyměřovací základ. Dále žalovaná zdůraznila, že vzhledem k tomu, že žalobci byl příjem vyplývající z konkurenční doložky zúčtován na ELDP za rok 2009, přestože mu bylo plnění vypláceno až do 31.8.2010, nemohla žalovaná postupovat jinak, než tento příjem hodnotit v tom roce, v němž byl zúčtován jeho zaměstnavatelskou organizací, protože není oprávněna měnit údaje uvedené v ELDP. Pokud se žalobce domnívá, že byl v ELDP uveden chybně vyměřovací základ za výše uvedené roky, má možnost požádat zaměstnavatelskou organizaci o provedení jeho opravy a žalovaná poté znovu rozhodne o zápočtu vyměřovacího základu.   Žalobce po doručení výše citovaného vyjádření žalované i jeho doplnění zaslal zdejšímu soudu podání ze dne 9.11.2012, v němž uvedl, že zaměstnanecká organizace postupovala při vyplňováni údajů v ELDP a vykazování příjmů plynoucích z konkurenční doložky po konzultaci a dle doporučení s podřízenou složkou žalované (pracoviště OSSZ Cheb), tudíž i při podání žádosti o opravu údajů v ELDP bude postupovat dle doporučení této organizační složky žalované, aby se nevystavila možnému sankcionování za porušení závazných postupů, proto je bezdůvodné podávat takovouto žádost.   Žalovaná ve svém podání ze dne 4.12.2012 sdělila, že vycházela z podkladů zaslaných zaměstnavatelskou organizací při hodnocení příjmů z výdělečné činnosti a doby pojištění žalobce, přičemž sdělené údaje je povinna respektovat a není oprávněna je měnit. Dále žalovaná zopakovala, že pokud se žalobce domáhá změny zúčtování vyplacených částek, musí se obrátit na zaměstnavatele, který může provést požadovanou změnu; závěrem setrvala na svém stanovisku, aby byla žaloba zamítnuta jako nedůvodná.   Ze zaslaného dávkového spisu vedeného žalovanou ohledně žalobce vyplývá, že obsah spisu a založený evidenční materiál odpovídá obsahu napadeného rozhodnutí i vyjádřením žalované, založen je i výsledek kontroly správnosti ELDP datovaný 20.2.2012, že ELDP za období od 1.2. do 31.8.2009 vyhotovený zaměstnavatelem apt P. s.r.o. Ch. vyhotovený 25.3.2010 je správně nahrazen opravným ELDP vyhotoveným dne 12.1.2011 s vykázaným počtem dnů 212 a VZ (vyměřovací základ) 2.895.700,-Kč (tyto údaje jsou obsaženy i v OLDP připojeném k rozhodnutí ze dne 27.2.2012). Dle založené dodejky byla písemnost obsahující napadené rozhodnutí připravena k vyzvednutí dne 6.6.2012 a následně dne 20.6.2012 byla vložena do schránky.   Podáním ze dne 19.12.2012 žalobce sdělil, že souhlasí s tím, aby soud rozhodl o věci samé bez jejího projednání a připojil podání jeho zaměstnavatele apt P. s.r.o. Ch. ze dne 18.12.2012, že při vyplnění ELDP jmenovaná pracovnice vycházela v souladu s platnými právními předpisy, což bylo také konzultováno s pracovníky místní okresní správy sociálního zabezpečení a takto odevzdané evidenční listy nejsou oprávněni zpětně měnit. Následně žalovaná dne 15.1.2013 sdělila, že trvá na svém stanovisku v této věci.    Podle § 4 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, v platném znění (dále jen s.ř.s.), soudy ve správním soudnictví rozhodují o žalobách proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy orgánem moci výkonné, orgánem územního samosprávného celku, jakož i fyzickou nebo právnickou osobou nebo jiným orgánem, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy, (dále jen správní orgán). Ve věcech důchodového pojištění rozhoduje specializovaný samosoudce, který má práva a povinnosti předsedy senátu (§ 31 odst. 2, 3 s.ř.s.).    V § 16 odst. 3 věta první zákona je stanoveno, že vyměřovacím základem pojištěnce za dobu po 31. prosinci 1995 je vyměřovací základ pro stanovení pojistného podle zvláštního zákona a za dobu před 1. lednem 1996 hrubý výdělek stanovený pro účely důchodového zabezpečení podle předpisů platných před 1. lednem 1996.   V této věci se žalobce podanou žalobou domáhá zrušení napadeného rozhodnutí ze shora uvedených důvodů. Soud pak na základě všech shora zjištěných skutečností dospěl k závěru, že žaloba proti napadenému rozhodnutí žalované ze dne 1.6.2012 není důvodná s ohledem na níže uvedené.   V této věci soud rozhodl bez nařízení jednání dle § 51 odst. 1 s.ř.s., když žalobce s takovým postupem vyjádřil souhlas a žalovaná nesouhlas v zákonné lhůtě nevyjádřila.   Žalobce dosáhl důchodového věku dne 15.2.2012 a dle § 29 odst. 1 písm. d) zákona má pojištěnec nárok na starobní důchod, jestliže získal dobu pojištění nejméně 28 let a dosáhl důchodového věku v roce 2012, přičemž tyto zákonné podmínky žalobce splnil, a výpočtový základ byl také stanoven v souladu s § 15 zákona, tudíž za celých 46 roků pojištění činí výše procentní výměry starobního důchodu 69% výpočtového základu z 24.387,-Kč, tj. 16.828,-Kč a společně se základní výměrou ve výši 2.270,-Kč činí celkem starobní důchod žalobce 19.098,-Kč. V této souvislosti soud poukazuje na písařskou chybu v odůvodnění napadeného rozhodnutí (strana 3 předposlední odstavec), kde je správně uvedeno, že celková výše starobního důchodu žalobce k 15.2.2012 činí 19.098,-Kč měsíčně, ale v následující závorce je místo správné částky 16.828,-Kč uvedena nesprávná částka 19.098.   Soud jakož i žalovaná nejsou oprávněni zasahovat a měnit údaje uvedené v ELDZ,  existuje-li tehdejší zaměstnavatel žalobce či jeho nástupce, protože pouze zaměstnavatel je oprávněn provést opravu údajů formou vydání opravného ELDZ, což také bylo učiněno v této věci, jak uvedeno shora, tudíž není správná informace poskytnutá bývalým zaměstnavatelem dne 18.12.2012, že odevzdané ELDP nejsou oprávněni zpětně měnit, naopak existující zaměstnavatelé jsou povinni vyhotovit „opravný“ ELDP, jestliže se zjistí nesrovnalost či neúplnost tam uvedených údajů o době pojištění či výši dosažených příjmů atd. Žalobci však nic nebrání v tom, je-li přesvědčen o správnosti svého názoru, že jeho bývalý zaměstnavatel mu nesprávně vykázal příjmy vyplacené z konkurenční doložky, má možnost obrátit se na příslušný soud, neboť v takovém případě se jedná o právní vztah mezi ním a bývalým zaměstnavatelem a nikoli mezi ním a žalovanou ČSSZ, takže předmětný spor musí nejprve řešit v občanskoprávním soudním řízení a bude-li úspěšný v dosažení jím požadovaného výsledku, poté zaměstnavatel vyhotoví další opravný ELDZ, jehož obsah po doručení znovu posoudí ČSSZ a dojde-li ke změně mající vliv na výši starobního důchodu žalobce, vydá ČSSZ rozhodnutí o nové výši starobního důchodu. Žalobci nic nebránilo, aby svoji iniciativu věnoval správnému směru postupu; žalobce ale v tomto řízení nepředložil žádný doklad prokazující výši a termíny vyplácení příjmu z konkurenční doložky na podporu svých tvrzení, byť ani příslušný doklad by nebyl důvodem k vyhovění žalobě žalobce.   V postupu žalované, jež zohlednila obsah veškerých evidenčních materiálů, tj. ELDZ, a jejich obsah uvedla do OLDP, který byl přílohou rozhodnutí ze dne 27.2.2012 o přiznání starobního důchodu žalobci od 15.2.2012 soud neshledal pochybení. Požadavku žalobce na změnu obsahu ELDZ ohledně jeho příjmů po skončení pracovního poměru jako jednatele, nelze v tomto přezkumném soudním řízení vyhovět, jelikož pro soud je rozhodující skutkový a právní stav v době rozhodování správního orgánu, tj. ČSSZ, tedy v této věci k datu 1.6.2012 a nebylo zjištěno, že by nebylo žalovanou vycházeno z obsahu všech ELDZ vyhotovených i zaměstnavateli žalobce. Rozhodující skutečností však je, jak ostatně několikráte zdůraznila i žalovaná, kdy byl příjem zúčtován zaměstnavatelem a nikoli to, zda to dle názoru žalobce nebylo provedeno správně. Rozhodující skutečností je obsah ELDZ, za jehož správnost zodpovídá zaměstnavatel, odkud žalovaná údaje čerpá pro vydání rozhodnutí. Žalovaná stejně jako soud musí rozhodovat v souladu se zákonem či jinými příslušnými přepisy, tudíž musí respektovat i přes nesouhlas žalobce skutečnosti týkající se zohlednění maximálního vyměřovacího základu stanoveného zákonem při výpočtu výše důchodu, i když žalobce skutečně dosáhl vyššího vyměřovacího základu, proto žalovaná rozhodla jak uvedeno v napadeném rozhodnutí, na jehož podrobné odůvodnění soud odkazuje, jelikož je znám všem účastníkům tohoto řízení.   V daném případě soud nemohl vyhovět žalobě a požadovanému zrušení napadeného rozhodnutí žalované s ohledem na všechny zjištěné rozhodné skutečnosti i přes žalobcem opakovaně vyjádřené přesvědčení o oprávněnosti jeho nároku na zohlednění veškerých příjmů, z nichž byly prováděny odvody sociálního pojištění a hlavně v těch obdobích, kdy odvody byly skutečně prováděny do výpočtu výše OVZ (osobní vyměřovací základ) a zohlednění příjmu v roce 2009 v plné výši a ne pouze v maximální výši vyměřovacího základu, když takový požadavek není v souladu s platnou právní úpravou k rozhodnému datu. ČSSZ proto nepochybila, když námitky žalobce zamítla a dostatečným způsobem se s nimi vypořádala v rozhodnutí ze dne 1.6.2012, přičemž odůvodnění rozhodnutí je dostatečně srozumitelné pro toho, kdo jeho obsah hodlá pochopit.      Krajský soud v Plzni ze shora uvedených důvodů proto žalobě žalobce nepřisvědčil a žalobu zamítl podle § 78 odst. 7 s.ř.s., ve kterém je uvedeno, že soud zamítne žalobu, není-li důvodná (výrok I. rozsudku). Soud napadené rozhodnutí žalované ze dne 1.6.2012 shledal jako věcně správné a odpovídající zákonu, když žalobce neprokázal jím tvrzené pochybení žalované a dostatečným způsobem se žalovaná vypořádala i se všemi jeho námitkami proti rozhodnutí ČSSZ ze dne 27.2.2012.    Žalobce ve věci neměl úspěch a správní orgán nemá právo na náhradu nákladů řízení ze zákona, soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jak vyplývá z ust. § 60 odst. 1 a 2 s.ř.s. (výrok II. rozsudku).     P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení ve dvou písemných vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, 657 40 Brno, který o kasační stížnosti rozhoduje. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.   V Plzni dne 30. srpna 2013                                                                                                            JUDr. Alena Hocká, v.r.  Za správnost vyhotovení: Martina Kerberová                                      samosoudkyně