16Ad 51/2012-32 ČESKÁ REPUBLIKA   ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY   Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Hockou v právní věci žalobkyně J. R., bytem H., proti žalované České správě sociálního zabezpečení se sídlem v Praze 5, Křížová 25 (dále jen ČSSZ), v řízení o žalobě ze dne 19.9.2012 proti rozhodnutí žalované ze dne 7.8.2012 č.j. X o invalidní důchod,   t a k t o :   I. Rozhodnutí  žalované  ze  dne  7.8.2012  č.j. X  se   z r u š u j e   pro vady řízení a věc se   v r a c í   žalované k dalšímu řízení.        II.   Žádný z účastníků   n e m á   právo na náhradu nákladů řízení.    O d ů v o d n ě n í :   Včasnou žalobou ze dne 19.9.2012 následně doplněnou se žalobkyně domáhá přezkoumání napadeného rozhodnutí žalované ze dne 7.8.2012 č.j. X, jímž žalovaná zamítla její námitky a potvrdila rozhodnutí ČSSZ ze dne 2.5.2012 č.j. X, kterým jí byla zamítnuta žádost o změnu výše invalidního důchodu dle § 41 odst. 3 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen zákon), pro nesplnění podmínek § 39 odst. 2 písm. c) zákona, neboť podle posudku Okresní správy sociálního zabezpečení (dále jen OSSZ) Karlovy Vary ze dne 19.4.2012 není invalidní pro invaliditu třetího stupně, ale je nadále invalidní pro invaliditu druhého stupně. V odůvodnění rozhodnutí ze dne 7.8.2012 žalovaná zdůraznila, že námitkám nemohlo být vyhověno, když novým posudkem o invaliditě z jednání ze dne 31.7.2012 bylo zjištěno, že z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla pracovní schopnost o 60%, když rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti žalobkyně je zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII, oddíl E, položce 1d) přílohy vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity (dále jen příloha vyhlášky), pro něž se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti v procentním rozmezí 50-70%; tomuto zařazení odpovídá onemocnění páteře a s ohledem na další zdravotní postižení bylo hodnoceno středem daného rozpětí, tj. 60%.   Žalobkyně v žalobě mimo jiné vyjádřila nesouhlas s napadeným rozhodnutím, neboť dle jejího názoru bylo rozhodnutí vydáno na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu; její zdravotní stav, který popsala, dle ní odpovídá invaliditě třetího stupně a byl chybně posouzen, když nebylo přihlédnuto k § 3 odst. 1 vyhlášky; závěrem navrhla, aby soud po provedeném řízení napadené rozhodnutí zrušil a žalovaná znovu rozhodla o její žádosti a rovněž, aby jí byly žalovanou uhrazeny náklady řízení, které ale nespecifikovala. (K výzvě soudu byla společně s doplněním žaloby doručena mimo jiné i kopie napadeného rozhodnutí i jemu předcházející rozhodnutí ze dne 2.5.2012.)   Z obsahu vyžádaného posudkového spisu OSSZ Karlovy Vary vedeného ohledně žalobkyně a v něm založeného záznamu o jednání této OSSZ a posudku o invaliditě ze dne 19.4.2012 a ze založeného záznamu o jednání a posudku o invaliditě v námitkovém řízení ze dne 31.7.2012 vypracovaného ČSSZ pracoviště Plzeň vyplývá, že žalobkyně je nadále invalidní pro invaliditu druhého stupně dle § 39 odst. 2 písm. b) zákona, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její pracovní schopnost pouze o 60%, když rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII, oddíl E, položce 1d) přílohy vyhlášky, pro něž se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 60%, která ve smyslu § 3 a § 4 citované vyhlášky nebyla změněna (den vzniku invalidity:  25.2.2009).   Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 15.11.2012 k důkazu navrhla posudek příslušné Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen PK MPSV či komise), a dojde-li ke změně v posouzení zdravotního stavu žalobkyně, žalovaná znovu rozhodne; za současného stavu navrhla zamítnutí žaloby; ze zaslaného dávkového spisu vedeného ohledně žalobkyně žalovanou vyplývá, že napadené rozhodnutí ze dne 7.8.2012 bylo dle dodejky žalobkyni doručeno dne 9.8.2012.   V této projednávané věci se jedná o dávku podmíněnou zdravotním stavem a v takovém případě je rozhodnutí soudu závislé především na odborném lékařském posouzení. Ve správním soudnictví ve věcech důchodového pojištění posuzují zdravotní stav a pracovní schopnost pojištěnců PK MPSV, jak je stanoveno v § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, v platném znění. Z těchto důvodů požádal soud PK MPSV – pracoviště v Plzni o vypracování posudku, který byl vypracován po jednání konaném dne 29.1.2013, jemuž byla přítomna i žalobkyně, za účasti odborného lékaře z oboru neurologie. Z obsahu tohoto posudku soud mimo jiné zjistil, že k  datu vydání napadeného rozhodnutí byla žalobkyně invalidní podle § 39 odst. 1 zákona, šlo o invaliditu třetího stupně podle § 39 odst. 2 písm. c) zákona, protože šlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 70%, neboť komise hodnotila míru poklesu pracovní schopnosti na rozdíl od OSSZ i řízení o námitkách dle kapitoly XIII, oddílu E, položky 1d) na horní hranici rozmezí (50-70%), tj. 70%, které dle § 3 a § 4 již nezvýšila, když kromě paresy v horní hranici rozmezí ještě zhodnotila nově zjištěnou stresovou inkontinenci a úzkostně depresivní poruchu. U žalobkyně se jedná o poruchy hybnosti končetin v důsledku těžké paresy, o snížení celkové výkonnosti při běžném zatížení na základě funkčně významného neurologického nálezu. Dále komise uvedla, že nelze hodnotit dle stejné kapitoly, položky 1c, neboť se nejedná o středně těžké funkční postižení pouze s často recidivujícím kořenovým drážděním. Datum vzniku invalidity třetího stupně komise stanovila dnem 21.6.2012, tj. neurologickým nálezem MUDr. H. doloženým žalobkyní k žalobě; objektivní neurologické vyšetření se co do funkčního dopadu shoduje s nálezem neurologa u PK MPSV v Plzni. Žalobkyně se pohybuje velmi obtížně s dvěma francouzskými holemi, obtížněji usedá a vstává ze židle; úchopová schopnost levé ruky (nedominantní končetiny¨) je téměř nulová; nemůže se předklonit; doba platnosti (lhůta KLP): 08/2014. (Stejnopis posudku byl doručen žalobkyni i žalované.)   S účinností od 1.1.2010 je stanoveno v § 39 zákona následující: (1) Pojištěnec je invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %.          (2) Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně. (3) Pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.    Dle § 4 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb. v platném znění (soudní řád správní, dále jen s.ř.s.), soudy ve správním soudnictví rozhodují o žalobách proti rozhodnutím vydaným v  oblasti veřejné správy orgánem moci výkonné, orgánem územního samosprávného celku, jakož i fyzickou nebo právnickou osobou nebo jiným orgánem, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy, (dále jen správní orgán). Ve věcech důchodového pojištění rozhoduje specializovaný samosoudce, který má práva a povinnosti předsedy senátu (§ 31 odst. 2, 3 s.ř.s.).   Podle § 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s. soud zruší napadené rozhodnutí pro vady řízení bez jednání rozsudkem pro nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí.   Dle § 78 odst. 1 věta první, odst. 3, 4 a 5 s.ř.s. je-li žaloba důvodná, soud zruší napadené rozhodnutí pro nezákonnost nebo pro vady řízení. Zrušuje-li soud rozhodnutí, podle okolností může zrušit i rozhodnutí správního orgánu nižšího stupně, které mu předcházelo a soud přihlíží ve vztahu k žalobním bodům na rozhodnutí uvedených správních orgánů jako na jeden celek. Zruší-li soud rozhodnutí, vysloví současně, že se věc vrací k dalšímu řízení žalovanému, a právním názorem, který vyslovil soud ve zrušujícím rozsudku nebo rozsudku vyslovujícím nicotnost, je v dalším řízení správní orgán vázán. Podle § 75 odst. 1 s.ř.s. je pro soud rozhodující skutkový a právní stav, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, tj. v této věci k datu 7.8.2012, a je povinen přezkoumat napadený výrok v mezích žalobních bodů uvedených v žalobě (§ 75 odst. 2 věta první s.ř.s.).    Žalobkyně se podanou žalobou z důvodů v ní uvedených domáhá zvýšení stupně invalidity s ohledem na popsaný zdravotní stav. Po doručení shora uvedeného posudku PK MPSV ze dne 29.1.2013 má soud za prokázané, že k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované ČSSZ se u žalobkyně jednalo o invaliditu třetího stupně s datem vzniku 21.6.2012, proto je žaloba podaná důvodně, a soud tedy napadené rozhodnutí žalované ze dne 7.8.2012 rozsudkem zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení (výrok I. rozsudku) pro vady řízení (§ 78 odst. 1, 4 s.ř.s.) spočívající v nedostatečném posudkovém zhodnocení zdravotního stavu žalobkyně, neboť žalovaná si neopatřila ve správním řízení takové důkazy, které by prokázaly skutečný stav věci, jelikož dle citovaného posudku PK MPSV zdravotní stav žalobkyně k 7.8.2012 odpovídá třetímu stupni invalidity (míra poklesu pracovní schopnosti činí 70%).   Po právní moci tohoto rozsudku bude žalovaná vycházet ze zjištění, že žalobkyně je invalidní od 21.6.2012 pro invaliditu třetího stupně (§ 78 odst. 5 s.ř.s.), o čemž vydá rozhodnutí, které bude mimo jiné obsahovat i důvod vydání rozhodnutí – vznik invalidity od uvedeného data, čímž bude realizovat rozsudek Krajského soudu v Plzni sp.zn. 16Ad 51/2012 ze dne 28.3.2013, když rozhodnutí o invalidním důchodu by byla vydala žalovaná i v případě zjištění invalidity třetího stupně žalobkyně již v řízení o námitkách. (Nárok na výplatu invalidního důchodu je podmíněn i získáním potřebné doby pojištění.) O náhradě nákladů řízení (výrok II. rozsudku) bylo rozhodnuto dle § 60 odst. 1 s.ř.s. věta první, podle něhož má účastník, který měl ve věci plný úspěch právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně náklady tohoto řízení požadovala, avšak nijak blíže nespecifikovala.   P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení ve dvou písemných vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, 657 40 Brno, který o kasační stížnosti rozhoduje. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.   V Plzni dne 28. března 2013                JUDr. Alena Hocká, v.r. Za správnost vyhotovení: Martina Kerberová                                                             samosoudkyně