16Ad 6/2013-49 ČESKÁ REPUBLIKA   ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY   Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Hockou v právní věci žalobkyně M. U., bytem P., proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 (dále jen ČSSZ), v řízení o žalobě ze dne 24.1.2013 proti rozhodnutí žalované ze dne 30.10.2012 č.j. X  o invalidní důchod,   t a k t o :    I.  Žaloba   s e    z a m í t á.    II.  Žádný z účastníků    n e m á    právo na náhradu nákladů řízení.            O d ů v o d n ě n í :   Včasnou žalobou ze dne 24.1.2013 následně doplněnou dne 8.2.2013 se žalobkyně domáhá přezkoumání napadeného rozhodnutí žalované ze dne 30.10.2012 č.j. X, neboť podle ní nebyl popsaný zdravotní stav správně posouzen, proto se domáhala, aby byl znovu posouzen zdravotní stav i připojené lékařské zprávy a vrácena invalidity třetího stupně. (K žalobě připojila mimo jiné i kopii napadeného rozhodnutí.) Žalobkyně původně podala dne 28.11.2012 žalobu u Okresního soudu Plzeň-město, který pravomocným usnesením ze dne 8.1.2013 č.j. 13C 67/2012-7 řízení zastavil a žalobkyni poučil o možnosti podat žalobu ve správním soudnictví do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí o zastavení řízení.   Napadeným rozhodnutím ze dne 30.10.2012 žalovaná zamítla námitky žalobkyně a potvrdila rozhodnutí ČSSZ ze dne 17.8.2012 č.j. X, kterým jí byl snížen stupeň invalidity a výše invalidního důchodu podle § 56 odst. 1 písm. d) a § 41 odst. 3 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen zákon), tak, že ode dne 18.9.2012 žalobkyni náleží namísto invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně, neboť podle posudku Okresní správy sociálního zabezpečení (dále jen OSSZ) Plzeň-město ze dne 21.6.2012 je invalidní pro invaliditu druhého stupně, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její pracovní schopnost o 60%. V odůvodnění rozhodnutí ze dne 30.10.2012 žalovaná zdůraznila, že žalobkyně byla uznána novým posudkem o invaliditě ze dne 11.10.2012 nadále invalidní jen pro invaliditu druhého stupně, neboť se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav omezující fyzické schopnosti a mající vliv na pokles pracovní schopnosti, jehož rozhodující příčinou s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole X, oddíl B, položce 7d) přílohy vyhlášky č. 359/2009 Sb. (dále jen vyhláška), pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti v rozmezí 60-70%; tomuto zařazení odpovídá sarkoidóza III. stadia s postižením uzlin i plicního parenchymu, ale pouze s lehkou ventilační poruchou, s lehce sníženými plicními objemy, se středně těžce sníženými průtoky na periferii dýchacích cest, klinicky i funkčně stabilizované, takže vzhledem k adaptaci na zdravotní postižení byla spodní hranice stanoveného rozpětí snížena o 5% dle § 4 odst. 2 vyhlášky na 55%.   Z obsahu vyžádaného posudkového spisu OSSZ Plzeň-město vedeného ohledně žalobkyně a v něm založeného záznamu o jednání a posudku o invaliditě této OSSZ ze dne 21.6.2012 soud zjistil, že žalobkyně byla uznána nadále invalidní jen pro invaliditu druhého stupně podle § 39 odst. 2 písm. b) zákona, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její pracovní schopnost pouze o 60%, když rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti žalobkyně je zdravotní postižení uvedené v kapitole X, oddíl B, položce 7d) přílohy vyhlášky, pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 60%. (Den změny stupně invalidity: 21.6.2012, tj. dnem jednání; doba platnosti posudku: 31.10.2013.) Dále ze založeného záznamu o jednání a posudku o invaliditě v řízení o námitkách vypracovaného ČSSZ pracoviště Plzeň dne 11.10.2012 vyplývá, že bylo hodnoceno shodně s posouzením OSSZ pouze s tím rozdílem, že po snížení dle § 4 odst. 2 vyhlášky vzhledem k adaptaci na zdravotní postižení byl žalobkyni přiznán pokles pracovní schopnosti pouze 55%.   Z vyžádaného usnesení Okresního soudu Plzeň-město čj. 13C 67/2012-7 ze dne 8.1.2013, které nabylo právní moci dne 1.2.2013, vyplývá, že bylo zastaveno řízení ohledně žaloby žalobkyně podané u tohoto soudu dne 28.11.2012 proti žalované ČSSZ o přezkoumání rozhodnutí žalované o změně invalidity ze III. na II. stupeň.   Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 6.3.2013 uvedla mimo jiné, že k důkazu navrhuje ve smyslu § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. vyhotovení nového posudku u příslušné Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen PK MPSV či komise), která znovu kompletně, dostatečně a objektivně posoudí zdravotní stav žalobkyně a rozhodne o invaliditě. Ze zaslaného dávkového spisu vedeného žalovanou ohledně žalobkyně vyplývá, že napadené rozhodnutí ze dne 30.10.2012 bylo žalobkyni doručeno dne 1.11.2012.   V této projednávané věci se jedná o dávku podmíněnou zdravotním stavem a v takovém případě je rozhodnutí soudu závislé především na odborném lékařském posouzení. Ve správním soudnictví ve věcech důchodového pojištění posuzují zdravotní stav a pracovní schopnost pojištěnců PK MPSV, jak vyplývá z § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, v platném znění. Z těchto důvodů požádal soud PK MPSV – pracoviště v Plzni o vypracování posudku, který byl vypracován po jednání konaném dne 24.4.2013 za účasti odborného lékaře z oboru TRN v přítomnosti žalobkyně, v jehož závěru komise uvedla, že k datu vydání napadeného rozhodnutí žalobkyně byla invalidní, šlo o invaliditu druhého stupně, ale nešlo o invaliditu třetího stupně, neboť šlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 50%, nedosahoval však více než 69%. PK MPSV jako rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu hodnotila sarkoidózu III. stupně s lehkou ventilační poruchou restrikčního typu, se středně těžkou obstrukcí v periferii, jedná se středně těžkou formu uvedenou v kapitole X, oddílu B, položce 7d) přílohy vyhlášky, pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti v rozmezí 60-70% a dolní hranice 60% byla zvolena pro klinicky i funkčně dlouhodobě stabilizovaný stav při ustálené dávce podávaných léků; protože není objektivně prokázána těžká porucha plicních funkcí ani není prokázáno cor pulmonale, nelze hodnotit na horní hranici daného rozpětí. Nebyly shledány ani důvody pro použití § 3 odst. 1 a § 4 odst. 1 citované vyhlášky (snížení či zvýšení míry poklesu). Žalobkyně není schopna těžké fyzické práce, práce v nepříznivých klimatických podmínkách a prašném prostředí, ale je schopna lehčí fyzické práce bez zvedání a tahání těžkých břemen a v příznivých klimatických podmínkách. Závěrem komise uvedla, že její hodnocení je v souladu s posudkovým hodnocením OSSZ Plzeň-město, ale není v souladu se snížením dolní hranice daného rozmezí o 5% v námitkovém řízení z toho důvodu, že je prokázáno rozsáhlé postižení plicního parenchymu a stav je při snížení dávek kortikoidů nestabilní; datum změny invalidity stanoveno dnem 21.6.2012. (Stejnopis posudku byl doručen žalobkyni i žalované.)   K žádosti soudu PK MPSV doplnila svůj posudek dne 24.5.2013 a v závěru tohoto doplnění uvedla, že vyhodnotila skutečnosti, které vedly k požadavku na doplnění posudku a neshledala důvody pro změnu již přijatého posudkového závěru a zdůraznila, že pokládá za nadhodnocené posouzení námitkovým řízením dne 5.1.2011 a následující kontrolní lékařskou prohlídku dne 13.6.2011, neboť se vycházelo z plicního vyšetření ze dne 13.7.2010, které dokládalo CT vyšetření 28.4.2010, ale nebylo vycházeno z klinického funkčního postižení, které dokládalo a spirometrickým vyšetřením ze dne 27.8.2011 prokazovalo nadále lehce restrikční ventilační poruchu, nález ve srovnání s přechozími vyšetřeními dokonce mírně zlepšen a plicní nález ze dne 5.4.2011 pak dokládá, že stav je funkčně i klinicky stabilizován. Komise vycházela stejně jako při KLP dne 21.6.2012 z plicního vyšetření ze dne 30.1.2012, které dokládalo, že onemocnění je klinicky i funkčně stabilizováno, beze změn, byla přítomna lehká ventilační porucha se středně těžkými průtoky na periferii. Uvedeným datem 21.6.2012 je míněna změna invalidity z třetího na druhý stupeň, tj. den konání KLP na OSSZ Plzeň-město. (Stejnopis doplnění posudku byl doručen žalobkyni i žalované.)   Ústního jednání u zdejšího soudu dne 19.6.2013 se žalobkyně osobně zúčastnila, setrvala na podané žalobě, nenavrhla provedení žádných dalších důkazů a závěrem se nevyjádřila. Zástupce žalované navrhl zamítnutí žaloby s ohledem na závěr posudku PK MPSV a jeho doplnění, neboť žalobkyně neprokázala, že by byla invalidní ve třetím stupni.   S účinností od 1.1.2010 je stanoveno v § 39 zákona následující: (1) Pojištěnec je invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %.  (2) Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně. (3) Pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.   Pro úplnost krajský soud dodává, že dle § 3 odst. 1 citované vyhlášky v případě, že příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce je více zdravotních postižení a v důsledku působení těchto zdravotních postižení je pokles pracovní schopnosti pojištěnce větší, než odpovídá horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti určené podle rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, lze tuto horní hranici zvýšit až o 10 procentních bodů. Podmínky pro toto zvýšení nebyly shledány.    Žalobkyně se domáhá ponechání invalidity třetího stupně upravené v citovaném § 39 zákona z důvodů uvedených v žalobě. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu se považuje takové zdravotní postižení, které má nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti pojištěnce (§ 2 odst. 3 věta druhá vyhlášky). Subjektivní pocit žalobkyně o tom, že by jí měl být ponechán třetí stupeň invalidity pro zjištěné zdravotní potíže, však nemůže být důvodem pro ponechání této invalidity, není-li podložen objektivně zjištěným zdravotním stavem. Požadovanou invaliditu lze pojištěnci ponechat či přiznat pouze tehdy, vyplývá-li z výsledku lékařských vyšetření a nikoliv proto, že pojištěnec je subjektivně o své invaliditě v požadovaném stupni přesvědčen.      Soud ještě připomíná, že podle § 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb. v platném znění, soudní řád správní (dále jen s.ř.s.), při přezkoumání rozhodnutí vychází soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, tj. v této věci stav ke dni 30.10.2012. Pokud u žalobkyně dojde (nebo již došlo) ke zhoršení jejího zdravotního stavu, má kdykoliv znovu možnost podat žádost o přiznání invalidity třetího stupně v novém správním řízení (nejlépe po poradě se svými ošetřujícími lékaři).    Po zhodnocení provedených důkazů dospěl v této věci soud k závěru, že žaloba proti napadenému rozhodnutí žalované ze dne 30.10.2012 není důvodná. Při posouzení zdravotního stavu a dochované pracovní schopnosti žalobkyně vycházel soud především z posudku PK MPSV ze dne 24.4.2013 a jeho doplnění ze dne 24.5.2013 vypracovaného na základě řádně zjištěného zdravotního stavu, neboť komise pro jeho posouzení měla dostatek odborných lékařských nálezů zejména z doby před vydáním napadeného rozhodnutí, ale i z doby následující. Soud považuje za přesvědčivé i posudkové závěry, k nimž komise na základě zjištěných skutečností dospěla, neboť v posudku je řádně stanovena hlavní příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně, je popsána míra funkčního postižení vyplývající z jejích onemocnění, řádně je odůvodněn posudkový závěr, rovněž je stanoveno i omezení, které však žalobkyni nevylučuje zcela z možnosti výkonu zdravotně vhodného zaměstnání. PK MPSV hodnotila pokles pracovní schopnosti celkem 60%, jak uvedeno shora, tudíž žalobkyně nedosáhla potřebných 70% této ztráty pro invaliditu třetího stupně, proto nebyla nadále uznána invalidní pro invaliditu třetího stupně k datu vydání napadeného rozhodnutí. Posudek PK MPSV soud považuje za úplný a celistvý, neboť byl vypracován za účasti odborného lékaře z oboru TRN (tuberkulóza a respirační nemoci), jímž byla žalobkyně vyšetřena, po zhodnocení veškeré předložené zdravotnické dokumentace i lékařských zpráv předložených žalobkyní, když při vyhodnocení posudkových závěrů bylo vycházeno i ze zjištěných diagnóz, vysvětlen byl i důvod odlišného hodnocení. Soud ze strany žalované neshledal žádná závažná pochybení, která by odůvodňovala požadované zrušení napadeného rozhodnutí; žalobkyně byla osobně přítomna všem jednáním (OSSZ, ČSSZ i PK MPSV), kdy byl posudkově hodnocen její zdravotní stav, přičemž rozhodující je výsledek funkčních vyšetření od odborných ošetřujících lékařů žalobkyně a nikoli její subjektivní názor. Hodnotit zdravotní stav ve vztahu k invaliditě jsou oprávněni pouze posudkoví lékaři výše uvedení, což jsou oprávněni učinit i bez osobního vyšetření pojištěnce na základě doložených výsledků odborných vyšetření, takže k žádnému pochybení v této věci nedošlo.    Krajský soud v Plzni ze shora uvedených důvodů proto žalobě žalobkyně nepřisvědčil a žalobu zamítl podle § 78 odst. 7 s.ř.s., ve kterém je uvedeno, že soud zamítne žalobu, není-li důvodná (výrok I. rozsudku). Soud napadené rozhodnutí žalované ze dne 30.10.2012 shledal jako věcně správné a odpovídající zákonu, když žalobkyně neprokázala, že splňuje podmínky pro ponechání invalidity třetího stupně a žalovaná se vypořádala dostatečným způsobem i se všemi námitkami uplatněnými žalobkyní proti rozhodnutí ze dne 17.8.2012.    Žalobkyně ve věci neměla úspěch a správní orgán ze zákona nemá právo na náhradu nákladů řízení, soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jak vyplývá z ust. § 60 odst. 1 a 2 s.ř.s. (výrok II. rozsudku).     P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení ve dvou písemných vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, 657 40 Brno, který o kasační stížnosti rozhoduje. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.   V Plzni dne 19. června 2013                                        JUDr. Alena Hocká,             samosoudkyně