16Ad 78/2012-29 ČESKÁ REPUBLIKA   ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY   Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Hockou v právní věci žalobkyně K. K., bytem P., proti žalované České správě sociálního zabezpečení se sídlem v Praze 5, Křížová 25 (dále jen ČSSZ), v řízení o žalobě ze dne 6.12.2012 proti rozhodnutí žalované ze dne 30.10.2012 č.j. X o invalidní důchod,   t a k t o :   I. Rozhodnutí   žalované   ze   dne  30.10.2012  č.j. X    s e    z r u š u j e   pro vady řízení a věc se   v r a c í   žalované k dalšímu řízení.       II.   Žádný z účastníků   n e m á   právo na náhradu nákladů řízení.    O d ů v o d n ě n í :   Včasnou žalobou ze dne 6.12.2012 se žalobkyně domáhá přezkoumání napadeného rozhodnutí žalované ze dne 30.10.2012 č.j. X, jímž žalovaná zamítla její námitky a potvrdila rozhodnutí ČSSZ ze dne 19.7.2012 č.j. X, kterým jí byla zamítnuta žádost o invalidní důchod dle § 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen zákon), neboť podle posudku Okresní správy sociálního zabezpečení (dále jen OSSZ) Plzeň-město ze dne 26.6.2012 není invalidní, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu její pracovní schopnost poklesla pouze o 20%. V odůvodnění rozhodnutí ze dne 30.10.2012 žalovaná zdůraznila, že novým posudkem o invaliditě ze dne 9.10.2012 bylo lékařem ČSSZ zjištěno, že se u žalobkyně jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, který omezuje fyzické schopnosti a má vliv na pokles pracovní schopnosti, když rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnost je zdravotní postižení uvedené v kapitole VI, položce 6b) přílohy vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity (dále jen příloha vyhlášky), pro něž se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti v procentním rozmezí 25-35%; tomuto zařazení odpovídá roztroušená skleróza mozkomíšní a vzhledem k aktuálnímu klinickému nálezu bylo hodnoceno středem daného rozpětí, tj. 30%.   Žalobkyně v žalobě mimo jiné vyjádřila nesouhlas s napadeným rozhodnutím, neboť dle jejího názoru posudkový lékař nezhodnotil správně její celkovou výkonnost, pohyblivost a schopnost vykonávat denní aktivity; popsala své zdravotní potíže a závěrem navrhla zrušení napadeného rozhodnutí a požadovala uhrazení nákladů řízení, avšak bez jejich specifikace. (Připojeny byly kopie lékařských zpráv a k výzvě soudu byla doručena i kopie napadeného rozhodnutí.)   Z obsahu vyžádaného posudkového spisu OSSZ Plzeň-město vedeného ohledně žalobkyně a v něm založeného záznamu o jednání této OSSZ a posudku o invaliditě ze dne 26.6.2012 vyplývá, že žalobkyně nebyla invalidní dle § 39 odst. 1 zákona, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její pracovní schopnost pouze o 20%, když rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole VI, položce 6a) přílohy vyhlášky, pro něž se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 10% a vzhledem k dalšímu postižení zdravotního stavu byla podle § 3 odst. 1 citované vyhlášky tato hodnota zvýšena o 10%, takže celkově činí 20%. Dále a ze založeného záznamu o jednání a posudku o invaliditě v námitkovém řízení ze dne 9.10.2012 vypracovaného ČSSZ pracoviště Plzeň vyplývá, že žalobkyně nebyla invalidní dle § 39 odst. 1 zákona, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její pracovní schopnost pouze o 30%, když rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole VI, položce 6b) přílohy vyhlášky, pro něž se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 30% a tato míra ve smyslu § 3 a § 4 citované vyhlášky nebyla změněna.   Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 18.1.2013 k důkazu navrhla posudek příslušné Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen PK MPSV či komise) ve smyslu § 4 odst. 2 zákona č. 582/21991 Sb.  Dále ze zaslaného dávkového spisu vedeného ohledně žalobkyně žalovanou vyplývá, že napadené rozhodnutí ze dne 30.10.2012 bylo dle dodejky žalobkyni doručeno dne 1.11.2012.   V této projednávané věci se jedná o dávku podmíněnou zdravotním stavem a v takovém případě je rozhodnutí soudu závislé především na odborném lékařském posouzení. Ve správním soudnictví ve věcech důchodového pojištění posuzují zdravotní stav a pracovní schopnost pojištěnců PK MPSV, jak je stanoveno v § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, v platném znění. Z těchto důvodů požádal soud PK MPSV – pracoviště v Plzni o vypracování posudku, který byl vypracován po jednání konaném dne 18.2.2013, jemuž byla přítomna i žalobkyně, za účasti odborného lékaře z oboru neurologie. Z obsahu tohoto posudku soud mimo jiné zjistil, že k  datu vydání napadeného rozhodnutí byla žalobkyně invalidní pro invaliditu prvního stupně podle § 39 odst. 2 písm. a) zákona, nebyla invalidní pro invaliditu druhého nebo třetího stupně, protože šlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 35%, nedosahoval však více než 49%. Komise konstatovala dle doložené zdravotní dokumentace, že se u žalobkyně jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou je demyelinizační onemocnění CNS roztroušená skleróza mozkomíšní, relaps remitentní forma; počátek potíží od podzimu 2010, diagnosa byla potvrzená a léčba nasazená od 07/2011, od 04/2012 je léčena rovněž na psychiatrii pro smíšenou úzkostně depresivní poruchu při neurologickém onemocnění. V době stanovení diagnosy se jednalo funkčně ještě o minimální funkční postižení. Onemocnění probíhá v atakách, během roku 2012 se stav stále zhoršoval, výrazné zhoršení bylo i při probíhající léčbě od 08/2012 a trvá i při dalších neurologických kontrolách. Klinicky je přítomna levostranná hemiparéza s paleocerebellárním syndromem, EDSS 3.5-4.0, onemocnění je funkčně ještě lehkého stupně. Komise hodnotila zdravotní stav žalobkyně shodně s lékařem v řízení o námitkách podle kapitoly VI, položky 6b) přílohy vyhlášky (lehké funkční postižení), pro které je stanovena míra poklesu pracovní schopnosti v rozmezí 25-35%, avšak oproti posouzení při řízení o námitkách hodnotila horní hranicí, tj. 35%, v čemž zohlednila dosavadní průběh onemocnění, postižení dominantní horní končetiny (žalobkyně je levák) a zhoršování psychického stavu, neboť ani při terapii nebylo dosaženo plné remise psychického onemocnění. Stanovené procento podle § 3 a 4 téže vyhlášky již komise nezvýšila. Dále komise uvedla, že dané postižení nelze hodnotit podle kapitoly VI, položka 6c) přílohy vyhlášky, což odpovídá středně těžkému funkčnímu postižení, neboť u žalobkyně nejde o středně těžkou poruchu motoriky, není výrazně omezena výdrž chůze, nejsou zjištěny výrazné sfinkterové poruchy. Žalobkyně není schopna těžké ani středně těžké fyzické práce, je schopna lehké práce v denní směně, bez zvýšených nároků na chůzi a obratnost a silu levé ruky. Vznik invalidity komise stanovila dnem 13.9.2012 neurologickým nálezem - potvrzuje trvání funkčního zhoršení objektivizované neurologickým vyšetřením již v 08/2012. (Stejnopis posudku byl doručen žalobkyni i žalované.)   S účinností od 1.1.2010 je stanoveno v § 39 zákona následující: (1) Pojištěnec je invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %.          (2) Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně. (3) Pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.    Dle § 4 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb. v platném znění (soudní řád správní, dále jen s.ř.s.), soudy ve správním soudnictví rozhodují o žalobách proti rozhodnutím vydaným v  oblasti veřejné správy orgánem moci výkonné, orgánem územního samosprávného celku, jakož i fyzickou nebo právnickou osobou nebo jiným orgánem, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy, (dále jen správní orgán). Ve věcech důchodového pojištění rozhoduje specializovaný samosoudce, který má práva a povinnosti předsedy senátu (§ 31 odst. 2, 3 s.ř.s.).   Podle § 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s. soud zruší napadené rozhodnutí pro vady řízení bez jednání rozsudkem pro nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí.   Dle § 78 odst. 1 věta první, odst. 3, 4 a 5 s.ř.s. je-li žaloba důvodná, soud zruší napadené rozhodnutí pro nezákonnost nebo pro vady řízení. Zrušuje-li soud rozhodnutí, podle okolností může zrušit i rozhodnutí správního orgánu nižšího stupně, které mu předcházelo a soud přihlíží ve vztahu k žalobním bodům na rozhodnutí uvedených správních orgánů jako na jeden celek. Zruší-li soud rozhodnutí, vysloví současně, že se věc vrací k dalšímu řízení žalovanému, a právním názorem, který vyslovil soud ve zrušujícím rozsudku nebo rozsudku vyslovujícím nicotnost, je v dalším řízení správní orgán vázán. Podle § 75 odst. 1 s.ř.s. je pro soud rozhodující skutkový a právní stav, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, tj. v této věci k datu 30.10.2012, a je povinen přezkoumat napadený výrok v mezích žalobních bodů uvedených v žalobě (§ 75 odst. 2 věta první s.ř.s.).    Žalobkyně se podanou žalobou z důvodů v ní uvedených domáhá přiznání prvního stupně invalidity s ohledem na popsaný zdravotní stav. Po doručení shora uvedeného posudku PK MPSV ze dne 18.2.2013 má soud za prokázané, že k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované se u žalobkyně jednalo o invaliditu prvního stupně s datem vzniku 13.9.2012 (neurologickým nálezem), proto je žaloba podaná důvodně, a soud tedy napadené rozhodnutí žalované ze dne 30.10.2012 rozsudkem zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení (výrok I. rozsudku) pro vady řízení (§ 78 odst. 1, 4 s.ř.s.) spočívající v nedostatečném posudkovém zhodnocení zdravotního stavu žalobkyně, neboť žalovaná si neopatřila ve správním řízení takové důkazy, které by prokázaly skutečný stav věci, jelikož dle citovaného posudku PK MPSV zdravotní stav žalobkyně k 13.9.2012 odpovídá prvnímu stupni invalidity (míra poklesu pracovní schopnosti činí 35%).   Po právní moci tohoto rozsudku bude žalovaná vycházet ze zjištění, že žalobkyně je invalidní od 13.9.2012 pro invaliditu prvního stupně (§ 78 odst. 5 s.ř.s.), o čemž vydá rozhodnutí, které bude mimo jiné obsahovat i důvod vydání rozhodnutí – vznik invalidity od uvedeného data, čímž bude realizovat rozsudek Krajského soudu v Plzni sp.zn. 16Ad 78/2012 ze dne 29.4.2013, když rozhodnutí o invalidním důchodu by byla vydala žalovaná i v případě zjištění invalidity prvního, druhého či třetího stupně žalobkyně již v řízení o námitkách. (Nárok na výplatu invalidního důchodu je podmíněn i získáním potřebné doby pojištění.) O náhradě nákladů řízení (výrok II. rozsudku) bylo rozhodnuto dle § 60 odst. 1 s.ř.s. věta první, podle něhož má účastník, který měl ve věci plný úspěch právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně náklady tohoto řízení požadovala, nijak blíže je nespecifikovala, ani nepřipojila žádné doklady prokazující náklady řízení před soudem.   Poučení :  Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení ve dvou písemných vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu se sídlem  Moravské náměstí 6, 657 40 Brno, který o této stížnosti rozhoduje.   Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.  Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.  V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.   V Plzni dne 29. dubna 2013                                                                                                             JUDr. Alena Hocká, v.r.                                                                           samosoudkyně  Za správnost vyhotovení: Martina Kerberová