30A 70/2012-43 ČESKÁ REPUBLIKA   ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY        Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z JUDr. Václava Roučky a soudců JUDr. Petra Kuchynky a Mgr. Jaroslava Škopka v právní věci žalobce ABC Stěhovací služby FTK s.r.o. se sídlem Družstevní 15, 330 11 Třemošná, proti žalovanému Státnímu úřadu inspekce práce, se sídlem Kolářská 451/13, 746 01 Opava, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23.7.2012, čj. 1976/1.30/12/14.3,       t a k t o:     I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 7. 2012, čj. 1976/1.30/12/14.3 a rozhodnutí Oblastního inspektorátu práce pro Plzeňský kraj a Karlovarský kraj ze dne 16.2.2012, čj. 950/6.30/12/14.3,     s e   z r u š u j e   a   věc  s e  v r a c í    k dalšímu řízení žalovanému.    II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 3 000,- Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.       O d ů v o d n ě n í      Žalobce se žalobou ze dne 30.9.2012, doručenou Krajskému soudu v Ostravě téhož dne, domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 23.7.2013, čj. 1976/1.30/12/14.3 (dále jen „napadené rozhodnutí“) a vrácení věci žalovanému (bod III. žaloby). Napadeným rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Oblastního inspektorátu práce pro Plzeňský kraj a Karlovarský kraj ze dne 16.2.2012, čj. 950/6.30/12/14.3 (dále též jen „prvoinstanční rozhodnutí“), kterým byla žalobci za spáchání správního deliktu na úseku bezpečnosti práce podle § 30 odst. 1 písm. f) zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o inspekci práce“), uložena pokuta ve výši 120 000,-Kč a povinnost uhradit náklady správního řízení ve výši 1 000,-Kč. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 9.10.2012 čj. 78 Ad 56/2012-10 byla věc z důvodu místní příslušnosti postoupena k rozhodnutí Krajskému soudu v Plzni (dále jen „soud“). Zdejší soud obdržel spisový materiál dne 21.11.2012.     Žalobce v žalobě uvádí: Oblastní inspektorát práce pro Plzeňský kraj a Karlovarský kraj se sídlem  v Plzni (dále jen „Oblastní inspektorát práce“) vydal dne 16.2.2012 rozhodnutí čj. 950/6.30/12/14.3, sp.zn. 6-2011-1109, podle něhož se žalobce dopustil správního deliktu na úseku bezpečnosti práce podle ust. § 30 odst. 1 písm. f) zákona o inspekci práce. Žalobci uložil peněžitou pokutu ve výši 120 000,-Kč. Současně rozhodl, že žalobce je povinen uhradit paušální částku nákladů správního řízení ve výši 1 000,-Kč. Žalobce napadl uvedené rozhodnutí odvoláním. Žalovaný odvolání žalobce zamítl jako nedůvodné a napadené rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrdil (bod I. žaloby).   Podle prvoinstančního rozhodnutí se měl žalobce dopustit správního deliktu na úseku bezpečnosti práce podle § 30 odst. 1 písm. f) zákona o inspekci práce tím, že nezajistil bezpečnost a ochranu zdraví při práci s ohledem na rizika možného ohrožení života a zdraví fyzických osob J.H., J.O., J.Š. a M.S., kteří se dne 24.2.2011 pohybovali a pracovali s vědomím žalobce na jeho pracovišti v obci Mouřenec, Dlouhá Ves, v kostele Římskokatolické farnosti Mouřenec. Při provádění stěhovacích prací, manipulaci se 150 kg základnovou stanicí GSM mobilního operátora VODAFONE Czech Republic a.s. o rozměru 950 x 870 x 485 mm, žalobce dle rozhodnutí všem uvedeným fyzickým osobám neposkytl informace o rizicích a přijatých opatřeních k ochraně před jejich působením, které se týkaly výkonu práce a pracoviště, žádná opatření k odstranění rizik nepřijal, nestanovil zásady bezpečného chování na pracovišti tak, aby osoby zdržující se s jeho vědomím na pracovišti nebyly ohroženy padajícími předměty nebo byly chráněny proti pádu nebo zřícení, čímž nesplnil ustanovení § 101 odst. 5 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů, kde je uvedeno, že povinnost zaměstnavatele zajišťovat bezpečnost a ochranu zdraví při práci se vztahuje na všechny fyzické osoby, které se s jeho vědomím zdržují na jeho pracovištích.    Žalobce v žalobě uvedl následující žalobní body. Podle zjištění oblastního inspektorátu práce se měl žalobce dopustit správního deliktu omisivním jednáním. Dle žalobce je za takové jednání považováno opominutí takového konání, k němuž byl pachatel povinen podle právního předpisu, úředního rozhodnutí nebo smlouvy, v důsledku dobrovolného převzetí povinnosti konat nebo vyplývá-li taková jeho zvláštní povinnost z jeho předchozího ohrožujícího jednání, anebo k němuž byl podle jiného důvodu podle okolností a svých poměrů povinen. Oblastní inspektorát práce však ve svém rozhodnutí neodkazuje na právní předpis, z něhož by vyplývalo, že žalobce je subjektem povinností, jejichž nesplnění je mu správním orgánem přičítáno. Žalobce dále poukazuje na skutečnost, že důkazy provedenými správním orgánem nebyla vyvrácena námitka žalobce, že žádná z osob v rozhodnutí jmenovitě uvedených, které prováděly stěhovací práce, při nichž došlo ke smrtelnému úrazu M.S., nebyla jeho zaměstnancem a žalobce tak nebyl právním subjektem s povinnostmi jejich zaměstnavatele. Hodnocení správního orgánu o neposkytnutí informací o rizicích přijatých opatření k ochraně před jejich působením, je dle žalobce neodůvodněné, neboť je založeno na premise neodpovídající skutečnému obsahu činnosti, kterou žalobce na místě úrazu M.S.  zajišťoval (stěhování staré skříně z věže dolů nebylo dle žalobce předmětem plnění jeho úkolu ze závazkového právního vztahu). Rovněž prověřováním okolností smrtelného úrazu M.S. Policií ČR bylo prokázáno, že M.S.  nebyl zaměstnancem žalobce. Správní orgán dle žalobce rovněž nepostupoval při právním hodnocení skutkového stavu věci správně proto, že jednání popsané ve výroku rozhodnutí přičítal osobě bez hmotněprávní legitimace, ale také proto, že správní orgán nehodnotil skutkový stav z hlediska zákonné definice přípustného rizika vylučujícího protiprávnost činu dle § 31 trestního zákoníku. Oblastní inspektorát práce tak dle žalobce rozhodl v předmětné věci na základě nesprávně zjištěného skutkového stavu věci a jeho nesprávného právního posouzení. Odvolací správní orgán se pak se skutkovým zjištěním prvoinstančního správního orgánu ztotožnil a odvolání žalobce zamítl, čímž zkrátil právo žalobce na ochranu před uplatněním veřejné moci v rozporu s ústavním principem nullum crimen sine lege (bod II. žaloby).  Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě mimo jiné uvedl, že část II. žaloby, v níž jsou uvedeny veškeré žalobní námitky, obsahuje téměř totožný text jako odvolání žalobce ze dne 2.3.2012, tudíž lze konstatovat, že žalobní námitky jsou obsahově stejné jako námitky odvolací. Žalovaný zastává názor, že se s odvolacími námitkami dostatečně a podrobně zabýval a reagoval na ně již ve svém, žalobou napadeném rozhodnutí, a proto na toto rozhodnutí a zejména na jeho odůvodnění zcela odkazuje. Zároveň žalovaný považuje své rozhodnutí i rozhodnutí Oblastního inspektorátu práce za správné, vydané v souladu s právními předpisy. Všechny námitky žalobce, které uvádí v žalobě, byly vyvráceny již v průběhu správního řízení. S ohledem na své vyjádření navrhuje žalovaný, aby byl soudem vydán rozsudek, kterým bude žaloba žalobce zamítnuta.    Z obsahu správního spisu bylo mimo jiné zjištěno, že dne 22.2.2011 byly firmou GES ELECTRONICS, se sídlem Plzeň, sady 5. května 28, u žalobce objednány stěhovací služby (4 osoby) na akci označené KTANI, a to na den 24.2.2011, v Dlouhé vsi, kostel Sv. Maurice, od 10 hod.    Dne 15. 3 2011 byly Oblastním inspektorátem práce provedeny záznamy o vyjádření pana J.H., V.K. a J.Š.  k příčině vzniku smrtelného pracovního úrazu M.S.  ze dne 24.2.2011.     Ve spisové dokumentaci je založen CD disk obsahující složku Vodafone, v níž jsou obsaženy obchodní smlouvy uzavřené mezi společností VODAFONE Czech Republic a.s. a GES ELECTRONICS, a dále jsou zde fotografie vyhotovené dne 24.2.2011 na místě, kde došlo ke smrtelnému úrazu p. S.    Dne 12.5.2011 byl Oblastním inspektorátem práce pod čj. 1848/7550/16/6.32/11/15.2 sepsán protokol o výsledku kontroly podle § 8 písm. h), vykonané v souladu s § 7 odst. 1 písm. a) zákona o inspekci práce. Kontrola byla provedena ve dnech 24. a 25. února 2011, 18. března 2011 a 12. května 2011 inspektorem Oblastního inspektorátu práce Bc. V.S.  a Ing. J.H.  Kontrolovanou osobou byl žalobce (právnická osoba- ABC Stěhovací služby FTK s.r.o.). Kontrola byla provedena na základě zjištění učiněných při kontrole okolností a příčin vzniku smrtelného pracovního úrazu M.S., nar…, manipulačního dělníka, ke kterému došlo 24.2.2011 kolem 12:15 hod., na pracovišti v obci Mouřenec, Dlouhá ves, v kostele Římskokatolické farnosti Mouřenec, kdy při snášení demontované základnové stanice GSM SIEMENS BS-21 firmy VODAFONE Czech Republic a.s. po příkrém dřevěném schodišti čtyřmi najatými pracovníky došlo k nekontrolovatelnému pádu manipulovaného zařízení na M.S. Předmětem kontroly bylo plnění povinností zaměstnavatele vyplývajících z předpisů k zajištění bezpečnosti práce, technických zařízení a stanovených pracovních podmínek.  Výsledkem protokolu bylo, že žalobce jakožto zaměstnavatel neplní povinnosti vyplývající z § 101 odst. 3, 5 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“), kde je uvedeno, že plní-li na jednom pracovišti úkoly zaměstnanci dvou a více zaměstnavatelů, jsou zaměstnavatelé povinni vzájemně se písemně informovat o rizicích a přijatých opatřeních k ochraně před jejich působením, která se týkají výkonu práce a pracoviště, a spolupracovat při zajišťování bezpečnosti a ochrany zdraví při práci pro všechny zaměstnance na pracovišti. Na základě písemné dohody zúčastněných zaměstnavatelů touto dohodou pověřený zaměstnavatel koordinuje provádění opatření k ochraně bezpečnosti a zdraví zaměstnanců a postupy k jejich zajištění. Povinnost zaměstnavatele zajišťovat bezpečnost a ochranu zdraví při práci se vztahuje na všechny fyzické osoby, které se s jeho vědomím zdržují na jeho pracovištích.    Žalobce byl dne 12.5.2011 s obsahem protokolu seznámen a byl poučen o svém právu písemně požádat o přezkoumání protokolu do 5 pracovních dní ode dne seznámení se s protokolem.    Dne 19. 5. 2011 podal žalobce žádost o přezkoumání shora popsaného protokolu Oblastního inspektorátu práce ze dne 12.5.2011. Připomínky žalobce v žádosti o přezkoumání protokolu ze dne 12.5.2011 byly Oblastním inspektorátem práce dne 30.5.2011 shledány nedůvodnými a žalobce byl poučen podat proti tomuto výsledku přezkumu námitky do 15 dnů ode dne doručení výsledku přezkumu. V takto stanovené lhůtě žalobce podal námitky.    Rozhodnutím Oblastního inspektorátu práce ze dne 27.6.2011 čj. 3265/6.32/11/15.2/1 bylo rozhodnuto o námitkách žalobce proti výsledku přezkumu protokolu o výsledku kontroly tak, že námitky žalobce byly shledány nedůvodnými a v souladu s § 41 odst. 3 zákona o inspekci práce byly zamítnuty.   Na podkladě shora zjištěných skutečností byl žalobce příkazem Oblastního inspektorátu práce ze dne 25.7.2011 čj. 4136/6.30/11/14.3 (dále jen „příkaz“) uznán vinným ze spáchání správního deliktu na úseku bezpečnosti práce podle § 30 odst. 1 písm. f) zákona o inspekci práce, neboť nezajistil bezpečnost a ochranu zdraví při práci fyzických osob – J.H., J.O., J.Š. a M.S., kteří se pohybovali a pracovali s jeho vědomím na jeho pracovišti v obci Mouřenec, Dlouhá Ves v kostele Římskokatolické farnosti Mouřenec - při provádění stěhovacích prací, manipulaci se 150 kg základnovou stanicí GSM mobilního operátora VODAFONE Czech Republic a.s. o rozměru 950 x 870 x 485 mm. Žalobce uvedeným fyzickým osobám nepředal pracoviště, neposkytl jim informace o rizicích a přijatých opatřeních k ochraně před jejich působením, které se týkaly výkonu práce a pracoviště, žádná opatření k odstranění rizik nepřijal, ani s těmito fyzickými osobami neuzavřel písemnou dohodu o tom, kdo bude koordinovat provádění opatření k ochraně bezpečnosti a zdraví zaměstnanců a postupy k jejich zajištění. Nesplnil tak ustanovení § 101 odst. 5 zákoníku práce. Za tento správní delikt byla žalobci podle § 30 odst. 2 písm. d) zákona o inspekci práce uložena pokuta ve výši 120 000,-Kč a podle § 79 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále je „správní řád“), mu byla stanovena povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1 000,-Kč. Příkaz byl doručen žalobci do datové schránky dne 26.7.2011.    Proti příkazu podal žalobce dne 1.8.2011 odpor, který byl Oblastnímu inspektorátu práce doručen dne 2.8.2011. Dne 4.8.2011 byl žalobce vyrozuměn o pokračování správního řízení a o tom, že dne 16.8.2011 budou provedeny důkazy mimo ústní jednání v sídle správního orgánu.  Dne 16.8.2011 byl o provedení důkazu listinou sepsán úřední záznam a žalobce byl dne 18.8.2011 vyrozuměn o tom, že Oblastní inspektorát práce shromáždil dostatečné podklady pro vydání rozhodnutí, se kterými se žalobce dne 6.9.2011 může seznámit a případně navrhnout jejich doplnění.   Rozhodnutím oblastního inspektorátu práce ze dne 19.9.2011 čj. 5450/6.30/11/14.3 byl žalobce uznán vinným ze spáchání správního deliktu na úseku bezpečnosti práce dle § 30 odst.1 písm. f) zákona o inspekci práce, a to porušením ustanovení § 101 odst. 1 zákoníku práce, v návaznosti na § 101 odst. 5 zákoníku práce a § 5 odst. 1 písm. b, c) nařízení vlády č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Za tento správní delikt byla žalobci uložena pokuta ve výši 120 000,-Kč. Rozhodnutí bylo žalobci doručeno do datové schránky dne 28.9.2011.   Dne 14.10.2011 bylo Oblastnímu inspektorátu doručeno odvolání žalobce z téhož dne proti rozhodnutí ze dne 19.9.2011. Ač bylo žalobcem odvolání podáno opožděně, žalovaný jakožto odvolací správní orgán zrušil prvoinstanční rozhodnutí ze dne 19.9.2011 čj. 5450/6.30/11/14.3 v přezkumném řízení, neboť shledal, že bylo vydáno v rozporu se zákonem. Odvolací správní orgán shledal prvoinstanční rozhodnutí za vnitřně rozporné, nepřezkoumatelné a obsahující podstatné vady řízení spočívající v rozšíření předmětu řízení bez toho, aby o tom byl žalobce poučen.   V dalším průběhu správního řízení byl žalobce vyrozuměn o pokračování správního řízení, byl vyzván k doložení svých majetkových a finančních poměrů, případně k doplnění dalších důkazů k věci.   Rozhodnutím ze dne 16.2.2012 čj. 950/6.30/12/14.3 byl žalobce uznán vinným ze spáchání správního deliktu na úseku bezpečnosti práce podle § 30 odst. 1 písm. f) zákona o inspekci práce, neboť nesplnil povinnosti vyplývající z 101 odst. 5 zákoníku práce. Za to mu byla uložena pokuta ve výši 120 000,-Kč a povinnost uhradit náklady správního řízení ve výši 1 000,-Kč. Rozhodnutí bylo žalobci doručeno do datové schránky dne 22.2.2012.   Žalobce doručil správnímu orgánu své odvolaní včas dne 2.3.2012. Rozhodnutím žalovaného ze dne 23.7.2012 čj. 1976/1.30/12/14.3 bylo dle § 90 odst. 5 správního řádu odvolání žalobce zamítnuto a rozhodnutí Oblastního inspektorátu práce ze dne 16.2.2012 čj. 950/6.30/12/14.3 potvrzeno. Rozhodnutí žalovaného bylo žalobci doručeno do datové schránky  dne 2.8.2012. Řízení ve správním soudnictví je upraveno zákonem č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „s.ř.s.“).   Podle § 75 odst. 1 s. ř. s. při přezkoumání rozhodnutí vychází soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu.   Podle § 75 odst. 2 s.ř.s. soud přezkoumá v mezích žalobních bodů napadené výroky rozhodnutí.   Dříve než soud přistoupil k přezkoumání napadeného rozhodnutí ve smyslu § 75 odst. 2 s.ř.s., zjistil, že v dané věci došlo ve správním řízení k vadě, která mohla mít vliv na zákonnost rozhodnutí a ke které je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Konkrétně se jedná o zánik odpovědnosti žalobce za správní delikt uplynutím času.    V této souvislosti soud především odkazuje na judikaturu Ústavního soudu, podle níž jsou soudy ve správním soudnictví povinny přihlížet k prekluzi práva z úřední povinnosti, tj. bez ohledu na to, zda účastník řízení námitku prekluze uplatnil či nikoli. V opačném případě by podle názoru Ústavního soudu došlo k porušení práva na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svoboda ( např. nález ze dne 5. 2. 2009, sp. zn. II. ÚS 1416/07 a nález ze dne 26. 2. 2009, sp. zn. I. ÚS 1169/07, oba dostupné na http://nalus.usoud.cz). Na judikaturu Ústavního soudu následně navázal ve své rozhodovací činnosti také Nejvyšší správní soud, například rozsudkem ze dne 16.4.2010 čj. 7 As 11/2010-134, publikovaným ve Sb. NSS pod č. 2122/2010, z nějž se podává, že k zániku odpovědnosti za správní delikt uplynutím času (prekluzi) přihlíží správní soudy všech stupňů z úřední povinnosti.   Žalobce byl v dané věci uznán vinným ze spáchání správního deliktu na úseku bezpečnosti práce dle § 30 odst. 1 písm. f) zákona o inspekci práce.   Dle § 36 odst. 2 zákona o inspekci práce odpovědnost právnické osoby za správní delikt zaniká, uplynul-li 1 rok od zahájení řízení, nejpozději však do 3 let ode dne, kdy byl spáchán.   Dle konstantní soudní judikatury Nejvyššího správního soudu a rovněž i dřívější judikatury Vrchního soudu v Praze vztahující se k lhůtám pro uložení sankce za správní delikty je shora citované ustanovení nutno vyložit tak, že odpovědnost právnické osoby za správní delikt zaniká, není-li o něm pravomocně rozhodnuto do 1 roku od zahájení řízení (viz. rozsudek VS v Praze ze dne 30.8.1998 čj. 6 A 69/96-34, rozsudek téhož soudu ze dne 10.2.1995 sp. zn. 7 A 147/94, rozsudek NSS ze dne 15.12.2005 sp. zn. 3 As 57/2004, rozsudek NSS ze dne 9.7.2009 čj. 9 As 81/2008 - 55).    V dané věci bylo správní řízení proti žalobci zahájeno doručením příkazu dne 26.7.2011 po předchozí kontrole žalobce vykonané Oblastním inspektorátem práce v souladu s § 7 odst. 1 písm. a) zákona o inspekci práce (viz. shora popsaný obsah správního spisu). Subjektivní jednoroční lhůta, po jejímž uplynutí zaniká odpovědnost žalobce za správní delikt, skončila tudíž uplynutím dne 26.7.2012 [§ 40 odst. 1 písm. b) správního řádu]. Rozhodnutí o odvolání bylo žalobci doručeno do datové schránky dne 2.8.2012, tedy až po uplynutí jednoroční prekluzivní lhůty. Žalovaný se tak dopustil vady řízení, která měla za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.   Po posouzení shora popsaných skutečností soud bez jednání v souladu s § 76 odst. 1 písm. c) s.ř.s. rozhodl o tom, že rozhodnutí žalovaného pro vady řízení ruší. Vzhledem k tomu, že odpovědnost za správní delikt žalobce zanikla a žalobce již nelze za předmětné jednání postihnout, zrušil soud podle § 78 odst. 3 s.ř.s. rovněž  rozhodnutí správního orgánu prvního stupně. Věc se podle § 78 odst. 4 s.ř.s. vrací žalovanému k dalšímu řízení.      Podle § 60 odst. 1 s.ř.s. má právo na náhradu nákladů řízení před soudem žalobce, neboť měl plný úspěch ve věci. Vzhledem k tomu, že žalobce jiné náklady řízení u soudu neuplatnil, spočívají náklady řízení v zaplaceném soudním poplatku ve výši 3.000,- Kč. Z tohoto důvodu rozhodl soud o tom, že žalovaný žalobci zaplatí náhradu nákladů řízení ve výši 3 000,- Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. Lhůtu k plnění určil soud podle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších přepisů, ve spojení s § 64 s.ř.s.      P o u č e n í :     Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.   Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.   Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.   V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.   V Plzni 23. července 2013   JUDr. Václav Roučka, v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Helena Kováříková