30A 76/2010-24 ČESKÁ REPUBLIKA   ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY       Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Kuchynky a soudců JUDr. Václava Roučky a Mgr. Jaroslava Škopka v právní věci žalobce: Ing. A.P., zastoupeného Mgr. Martinem Pechem, advokátem AK se sídlem Malá 6, Plzeň, proti žalované: Okresní správa sociálního zabezpečení Cheb, se sídlem Obrněné brigády 30, P.O. Box 61, Cheb, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 3.5.2010, čj. 25001/220-9010/0019/1996/VN/EXD/nam,   t a k t o :   I. Rozhodnutí Okresní správy sociálního zabezpečení Cheb ze dne 3.5.2010, čj. 25001/220-9010/0019/1996/VN/EXD/nam,   s e   z r u š u j e   a věc   s e   v r a c í   k dalšímu řízení žalované.    II.  Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 5.808,- Kč k rukám zástupce žalobce Mgr. Martina Pecha do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.     O d ů v o d n ě n í  Žalobou předanou k poštovní přepravě dne 4.7.2010 žalobce brojil proti rozhodnutí Okresní správy sociálního zabezpečení Cheb ze dne 3.5.2010, čj. 25001/220-9010/0019/1996/VN/EXD/nam.   Žalobou napadeným rozhodnutím Okresní správa sociálního zabezpečení Cheb nevyhověla námitkám žalobce proti svému rozhodnutí – příkazu k provedení srážek ze starobního důchodu, kterýžto příkaz byl vydán dne 12.3.2010 pod č.j. 25001/220-9010/0019/1996/VN/EXD.    Pojistné na sociální zabezpečení je upraveno zákonem č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „zákon č. 589/1992 Sb.“).   Řízení ve věcech pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti je upraveno zákonem č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „zákon č. 582/1991 Sb.“).   Svou žalobu odůvodnil žalobce tím, že pohledávka oprávněného byla zjištěna ve výkazu nedoplatků ze dne 24.5.1995, č. 165/95. Podle § 18 odst. 1 zákona č. 589/1992 Sb. se právo předepsat dlužné pojistné promlčuje za 10 let ode dne splatnosti. Byl-li proveden úkon ke zjištění výše pojistného nebo jeho vyměření, plyne nová promlčecí lhůta ode dne, kdy se o tom plátce pojistného dozvěděl. Úkon ke zjištění výše pojistného a jeho vyměření byl proveden výkazem nedoplatků ze dne 24.5.1995. S ohledem na § 18 zákona č. 589/1992 Sb. žalobce uplatňuje námitku promlčení – promlčecí doba skončí nejpozději po uplynutí 10 let ode dne, kdy počala poprvé běžet, a to bez ohledu na doby, kdy promlčecí lhůta přestala běžet. Právo vymáhat pohledávku je tedy promlčeno.   Žalovaný správní orgán sice soudu předložil správní spis, ale k samotné žalobě se písemně nevyjádřil. Soud má tak za to, že žalovaná setrvává na svém stanovisku prezentovaném v rozhodnutí o námitkách.   Ze správního spisu soud zjistil, že výkazem nedoplatků ze dne 24.5.1995, č. 165/95, Okresní správa sociálního zabezpečení v Chebu uložila žalobci povinnost uhradit dlužné pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti za dobu září, říjen, prosinec 1993 ve výši 84.799,- Kč a penále od 11.10.1993 ke dni 24.5.1995 ve výši 147.657,- Kč s tím, že úhrn dlužného pojistného a penále činí 232.456,- Kč.   Ze správního spisu bylo dále zjištěno, že rozhodnutím – příkazem ze dne 12.3.2010, čj. 25001/220-9010/0019/1996/VN/EXD, Okresní správa sociálního zabezpečení Cheb přikázala k vymožení peněžitého plnění ve výši 232.456,- Kč podle jí vyhotoveného a vykonatelného výkazu nedoplatků ze dne 24.5.1995, č. 165/1995, výkon rozhodnutí srážkami ze starobního důchodu žalobce, který mu vyplácí Česká správa sociálního zabezpečení. Proti tomuto příkazu podal žalobce námitky (jež se obsahově kryjí s žalobou). Rozhodnutím ze dne 3.5.2010, čj. 25001/220-9010/0019/1996/VN/EXD/nam, Okresní správa sociálního zabezpečení Cheb námitkám žalobce proti svému rozhodnutí – příkazu k provedení srážek ze starobního důchodu ze dne 12.3.2010, čj. 25001/220-9010/0019/1996/VN/EXD, nevyhověla.   Své žalobou napadené rozhodnutí o námitkách odůvodnila Okresní správa sociálního zabezpečení Cheb tím, že povinný Ing. A. Postřihač, CSc., se ve svých námitkách opírá o § 18 zákona č. 589/1992 Sb., tedy namítá, že pohledávka OSSZ Cheb je promlčena, neboť uplynula lhůta 10 let od vykonatelnosti předmětné výkazu nedoplatků. OSSZ Cheb posoudila obsah podání, zda např. vymáhaný nárok nezanikl a jeho vymáhání by se stalo bezpředmětným, event. zda nenastaly další nové skutečnosti podstatně ovlivňující vymáhaný nárok a shledala, že takové důvody zde nejsou. Dne 24.5.1995 byl OSSZ Cheb vydán výkaz nedoplatků č. 165/95, který se stal vykonatelným dne 30.5.1995, tj. dnem doručení povinnému. Dne 25.4.1996 převzal povinný oznámení o zahájení výkonu rozhodnutí vzhledem k tomu, že povinný ve stanovené lhůtě dlužnou částku ve výši 232.456,- Kč neuhradil. Dne 2.7.1997 převzal Okresní soud Plzeň-město návrh OSSZ Cheb na výkon rozhodnutí prodejem nemovitých věcí ze dne 17.6.1997. Dne 9.11.2000 Okresní soud Plzeň-město řízení zastavil, neboť se nepodařilo realizovat žádnou movitou věc. Běh promlčecí lhůty se tedy staví na 3 roky a 130 dní. Dne 10.4.2001 prohlásil na úpadce Ing. A. P., CSc., Krajský soud v Plzni konkurs pod sp. zn. 20 K 65/99 a Česká správa sociálního zabezpečení svou přihláškou ke konkursnímu řízení ze dne 21.6.2001 uplatnila celkovou částku ve výši 7.823.272,- Kč, z toho za OSSZ Cheb 313.185,- Kč, zbytek za OSSZ Plzeň-město. Tato částka obsahuje i výše uvedený výkaz nedoplatků. Krajský soud v Plzni tyto nároky uznal. Usnesením ze dne 8.6.2009, čj. 20 K 65/99-451, konkurs zrušil, když OSSZ Cheb byla ve svých nárocích uspokojena pouze do výše 15.708,- Kč. Z výše uvedeného je patrné, kdy byl na úpadce prohlášen konkurs a kdy byl zrušen. Na dobu běhu konkursního řízení se ve smyslu § 20 odst. 8 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, běh promlčecích lhůt staví. V daném případě se jedná o dalších 8 let a 138 dní. Vyrozuměním OSSZ Cheb ze dne 6.4.2010 bylo České správě sociálního zabezpečení sděleno, že dne 3.4.2010 nabyl příkaz právní moci a je vykonatelný. Zároveň vymáhaná částka byla omezena z 232.456,- Kč na 216.748,- Kč.   Řízení ve správním soudnictví je upraveno zákonem č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“).   Žaloba je důvodná.   V daném případě byly dlužné částky pojistného a penále předepsány žalobci k úhradě výkazem nedoplatků, vydaným Okresní správou sociálního zabezpečení v Chebu dne 24.5.1995 pod č. 165/95.   Mezi účastníky řízení je sporným to, zda právo vymáhat dlužné částky, předepsané k úhradě uvedeným výkazem nedoplatků, který se stal vykonatelným dnem 30.5.1995, je či není [resp. ke dni vydání exekučního příkazu (= k 12.3.2010) bylo či nebylo] promlčeno.   Soud jen upřesňuje, že v přezkoumávané věci se nejedná o právo dlužné částky předepsat (to se stalo výše uvedeným výkazem nedoplatků), nýbrž o právo je vymáhat.   Dále soud předesílá, že pokud jde o splatnost penále, způsob jeho placení, jeho vymáhání, promlčení a vracení přeplatku na penále, postupuje se stejně jako u pojistného (§ 20 odst. 8 zákona č. 589/1992 Sb., ve znění účinném od 1.1.1995 do 31.12.1995, a § 20 odst. 9 téhož zákona ve znění účinném od 1.1.1996).   Ustanovení § 18 odst. 2 zákona č. 589/1992 Sb., jež se týká promlčení práva vymáhat pojistné a tudíž i penále, hovoří o platebním výměru. V daném případě však dlužné částky pojistného a penále nebyly žalobci vyměřeny platebním výměrem, nýbrž předepsány výkazem nedoplatků.   Podle § 104c odst. 1 věty prvé zákona č. 582/1991 Sb., ve znění účinném od 1.1.1995 do 31.12.2005, o pojistném, zálohách na pojistné, penále a o přirážce k pojistnému na sociální zabezpečení rozhoduje okresní správa sociálního zabezpečení formou platebního výměru, s výjimkou rozhodování o placení dlužného pojistného a penále ve splátkách, vrácení přeplatku na pojistném, přeplatku na zálohách na pojistné a o snížení záloh na pojistné.   Podle § 104g odst. 1 věty prvé zákona č. 582/1991 Sb., ve znění účinném od 1.7.1993, dlužné částky na pojistném a penále může okresní správa sociálního zabezpečení předepsat k úhradě též výkazem nedoplatků.   Výrazem „platební výměr“ ve smyslu § 18 odst. 2 zákona č. 589/1992 Sb. tedy třeba rozumět nejen rozhodnutí podle § 104c zákona č. 582/1991 Sb., ale také výkaz nedoplatků podle § 104g zákona č. 582/1991 Sb., neboť jím lze rovněž uložit povinnost uhradit dlužné částky na pojistném a penále (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28.7.1999 sp. zn. 20 Cdo 437/99).   Z hlediska aplikace § 18 odst. 2 zákona č. 589/1992 Sb. je pak rozhodná u platebního výměru podle § 104c zákona č. 582/1991 Sb. právní moc a u výkazu nedoplatků podle § 104g zákona č. 582/1991 Sb. vykonatelnost.   Do 31.12.2008 ustanovení § 18 odst. 2 zákona č. 589/1992 Sb. znělo jen: „Právo vymáhat pojistné se promlčuje za 10 let od právní moci platebního výměru, jímž bylo vyměřeno.“. Od 1.9.2008 toto ustanovení zní: „Právo vymáhat pojistné se promlčuje za 10 let od právní moci platebního výměru, jímž bylo vyměřeno. Promlčecí doba neběží po dobu řízení u soudu.“. Věta „Promlčecí doba neběží po dobu řízení u soudu.“ byla do uvedeného ustanovení doplněna jeho novelou provedenou zákonem č. 189/2006 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o nemocenském pojištění.   Zásadní tu tedy je, zda ke stavění běhu promlčecí doby mohlo docházet i před 1.9.2008. In concreto: zda promlčecí doba běžela či neběžela po dobu výše uvedených vlekoucích se řízení u Okresního soudu Plzeň-město (dle žalované: 3 roky a 130 dní) a u Krajského soudu v Plzni (dle žalované: dalších 8 let a 138 dní). To, že před 1.1.2009 nemohlo dojít k stavení promlčecí doby podle § 18 odst. 2 zákona č. 589/1992 Sb., ještě neznamená, že k takovému stavení by nemohlo dojít podle jiných právních ustanovení. V přezkoumávané věci však žalovaná v rozporu s § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů („V odůvodnění se uvedou ... úvahy, kterými se správní orgán řídil ... při výkladu právních předpisů ... .“), žádnými zvláštními ustanoveními neargumentovala, natož aby uvedla, proč má za to, že takováto ustanovení mají přednost před ustanovením § 18 odst. 2 zákona č. 589/1992 Sb., ve znění účinném do 31.12.2008.   V této souvislosti by bylo dobré vědět, proč zákonodárce předmětné ustanovení novelizoval. Důvodová zpráva k návrhu zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o nemocenském pojištění, však o důvodu této konkrétní změny mlčí (viz Poslanecká sněmovna, 4. volební období, 2002-2006, tisk. č. 1006). Doplnění může znamenat, že stavění běhu promlčecí doby se tu nově zakládá, když před účinností novely k němu nemohlo docházet ani podle zákona č. 589/1992 Sb., ani podle jiných zákonů. Doplnění by ovšem mohlo znamenat i to, že i když zde ke stavění běhu promlčecí doby před 1.9.2008 docházelo podle jiných zákonů, jen k odstranění nejasností a možná ve větším rozsahu bylo dodáno, že po dobu řízení u soudu promlčecí doba neběží. Interpretace sporných právních otázek v neprospěch účastníků řízení se však příčí principům plynoucím z. čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a odporuje obecnému principu in dubio pro mitius a principu předvídatelnosti práva. Dlužníku nemůže být přičítána k tíži nedostatečnost, nejasnost, nevhodnost či jiná nedokonalost právní úpravy (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14.7.2005, čj. 2 As 49/2004-83, www.nsssoud.cz). Soud se proto přiklání k prvé z uvedených interpretací.   Je tudíž na místě učinit závěr. Jelikož § 18 odst. 2 zákona č. 589/1992 Sb. před 1.1.2009 nestanovoval, že promlčecí doba po určitou dobu neběží, bylo právo vymáhat výše uvedené dlužné částky na pojistném a penále podle tohoto ustanovení – bez ohledu na dobu řízení u soudu – promlčeno za 10 let od vykonatelnosti výkazu nedoplatků vydaného Okresní správou sociálního zabezpečení v Chebu dne 24.5.1995 pod č. 165/95, tj. za 10 let od 30.5.1995. Novela zákona č. 589/1992 Sb. provedená zákonem č. 189/2006 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o nemocenském pojištění, doplňující ustanovení § 18 odst. 2 o dikci „Promlčecí doba neběží po dobu řízení u soudu.“, nemůže mít vliv na předmětné promlčení, protože k promlčení práva vymáhat dlužné částky na pojistném a penále podle § 18 odst. 2 zákona č. 589/1992 Sb. došlo výrazně před účinností této novely.   Jelikož žaloba je důvodná, soud podle § 78 odst. 1 s.ř.s. zrušil napadené rozhodnutí pro nezákonnost a podle § 78 odst. 4 s.ř.s. současně vyslovil, že věc se vrací k dalšímu řízení žalované.     V dalším řízení je správní orgán vázán právním názorem, který vyslovil soud ve zrušujícím rozsudku (§ 78 odst. 5 s.ř.s.).   Výrok vyhovujícího rozsudku nemůže znít tak, jak požadoval žalobce [= aby soud svým rozhodnutím řízení zastavil], nýbrž tak, jak uvedl soud.   Jak žalobce, tak žalovaný správní orgán souhlasili s tím, aby soud rozhodl o věci samé bez jednání (§ 51 odst. 1 věta prvá s.ř.s.).    Řízení ve věcech pojistného na sociální zabezpečení jsou osvobozena od soudního poplatku [§ 11 odst. 1 písm. b) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů].   Žalobce, který měl ve věci plný úspěch, má podle § 60 odst. 1 věty prvé s.ř.s. proti žalovanému správnímu orgánu, který ve věci úspěch neměl, právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů řízení před soudem v celkové výši 4.800,- Kč, skládající se z odměny advokáta za dva úkony právní služby v plné výši, tj. po 2.100,- Kč, a z náhrady hotových výdajů za dva úkony právní služby po 300,- Kč podle § 7, § 9 odst. 3 písm. f), § 11 odst. 1 písm. a) a d) a § 13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Za úkony právní služby oceněné plnou výší se považují převzetí a příprava zastoupení a replika. Odměna advokáta a náhrada advokáta byly navýšeny o částku 1.008,- Kč odpovídající dani, kterou je advokát povinen z odměny a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (§ 57 odst. 2 s.ř.s.). Ke splnění povinnosti nahradit náklady řízení bylo žalované určeno platební místo podle § 149 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 64 s.ř.s. a stanovena pariční lhůta podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř. ve spojení s § 64 s.ř.s. (s přihlédnutím k možnostem žalované tuto platbu realizovat).     P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost do dvou týdnů po jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.   Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.   Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.   V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.     V Plzni dne 31. ledna 2013   JUDr. PhDr. Petr KUCHYNKA, Ph.D., v.r.           předseda senátu Za správnost vyhotovení: Helena Kováříková