16Ad 19/2014-59 ČESKÁ REPUBLIKA   ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY     Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Hockou v právní věci žalobkyně: R. F., bytem N., Germany, zastoupené: Mgr. Pavel Pernický, advokát, se sídlem Nábřeží Karla Houry 180, 342 01 Sušice, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 (dále jen ČSSZ), v řízení o žalobě ze dne 27.3.2014 proti rozhodnutí žalované ze dne 31.1.2014 č.j. X o invalidní důchod,   t a k t o :   I.  Rozhodnutí žalované ze dne 31.1.2014 č.j. X a jemu                         předcházející rozhodnutí č.j. X ze dne 11.6.2013  s e   z r u š u j í   pro vady                         řízení a věc   s e   v r a c í   žalované k dalšímu řízení.     II.  Žalovaná je  p o v i n n a  zaplatit   žalobkyni k  rukám  jejího  zástupce                        Mgr. Pavla Pernického na nákladech řízení částku ve výši 2.600,-Kč                        nejpozději do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku na účet vedený u                        Komerční banky a.s. č. X.   O d ů v o d n ě n í :   Včasnou žalobou ze dne 27.3.2014 se žalobkyně domáhá přezkoumání napadeného rozhodnutí žalované ze dne 31.1.2014 č.j. X, protože s ním nesouhlasí, neboť dle ní je nesprávné a je vyloučeno, aby z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její pracovní schopnost pouze o 25%, když její vážný zdravotní stav je doložitelnou a doloženou skutečností ověřenou mnoha lékařskými zprávami, skutečně provedenými nutnými operacemi, tudíž se jedná nejméně o středně těžkou poruchu dle položky 8b) kapitoly XV., oddíl B přílohy vyhlášky č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity (dále jen vyhláška), s ohodnocením 30-40%; jde o stav s poruchou motorických funkcí končetiny, svalovými atrofiemi, podstatným omezením hybnosti v kolenním nebo kyčelním kloubu, se značným snížením celkové pohyblivosti, některé denní aktivity omezeny; žalobkyně je denně odkázána na pravidelné užívání analgetik a nesteroidních antirevmatik, proto dle ní činí pokles pracovní schopnosti nejméně 40% a je tedy invalidní. Dále žalobkyně vyjádřila svůj názor na posuzování invalidity v ČR, který považuje za diskriminační, jako protiústavní a v rozporu s Listinou základních práv a svobod, protože při svém zdravotním stavu by měla nárok na invalidní důchod, jelikož jsou u ní dány všechny předpoklady pro zvýšení procentní sazby o dalších 10%. Závěrem bylo navrženo zrušení napadeného rozhodnutí ze dne 31.1.2014 a vrácení věci žalované, požadovány byly i náklady řízení bez specifikace; součástí žaloby byla i žádost žalobkyně o osvobození od soudních poplatků; rovněž bylo požadováno, aby soud podal Ústavnímu soudu návrh na zrušení ustanovení § 3 odst. 3 vyhlášky č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity a dále návrh na zrušení ustanovení § 39 odst. 1 a 2 zákona č. 155/1995 Sb. (K žalobě byla připojena kopie napadeného rozhodnutí až k výzvě soudu.)   Pravomocným usnesením zdejšího soudu ze dne 22.4.2014 byla žádost žalobkyně o osvobození od soudních poplatků odmítnuta, jelikož je toto řízení od soudního poplatku ze zákona osvobozeno (§ 11 odst. 1 písm. b) zákona č. 549/1991 Sb.).   Napadeným rozhodnutím ze dne 31.1.2014 č.j. X žalovaná zamítla námitky žalobkyně a potvrdila rozhodnutí ČSSZ č.j. X ze dne 11.6.2013, jímž byla zamítnuta její žádost o invalidní důchod pro nesplnění podmínek dle § 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen zákon), a s přihlédnutím k článku 46 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 (dále jen Nařízení), neboť podle posudku Okresní správy sociálního zabezpečení (dále jen OSSZ) Karviná ze dne 30.5.2013 není invalidní, jelikož její pracovní schopnost z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla pouze o 25%. V odůvodnění rozhodnutí ze dne 31.1.2014 bylo uvedeno, že novým posudkem o invaliditě vypracovaným ČSSZ dne 7.1.2014 bylo zjištěno, že žalobkyně není invalidní, i když se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole XV., oddílu B,. položce 8a) přílohy vyhlášky, pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 15% v rozmezí 10-15% a vzhledem k vlivu zdravotního postižení na schopnost využívat dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti, na schopnost pokračovat v předchozí výdělečné činnosti nebo na schopnost rekvalifikace, byla dle § 3 odst. 2 vyhlášky tato hodnota zvýšena s přihlédnutím k charakteru onemocnění a jeho vlivu na pracovní uplatnění o 10%, celkově činí 25%, proto nebylo možno námitkám vyhovět.    Z obsahu vyžádaného posudkového spisu OSSZ Karviná vedeného ohledně žalobkyně a v něm založeného záznamu o jednání a posudku o invaliditě této OSSZ ze dne 30.5.2013 a záznamu o jednání a posudku o invaliditě v řízení o námitkách vypracovaného ČSSZ pracoviště Ostrava dne 7.1.2014 soud zjistil, že žalobkyně nebyla uznána invalidní dle § 39 odst. 1 zákona, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její pracovní schopnost celkem o 25%, když rozhodující příčinou s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole XV., oddílu B,. položce 8a) přílohy vyhlášky, pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 15% a tato hodnota ve smyslu § 3 odst. 2 citované vyhlášky byla zvýšena o 10%.   Žalovaná ve svém obsáhlém vyjádření k žalobě dne 16.5.2014 uvedla mimo jiné, že s ohledem na námitky žalobkyně a skutečnost, že se jedná o posouzení zdravotního stavu, navrhuje ve smyslu § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. vyhotovení nového posudku u příslušné Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen komise či PK MPSV), která znovu dostatečně a zcela objektivně posoudí zdravotní stav a rozhodne o invaliditě dle platné právní úpravy. Subjektivní úvahy žalobkyně, vlastní přesvědčení a vyhodnocení zdravotního stavu nejsou důvodem uznání invalidity; rozhodující je výhradně posouzení vycházející z objektivně zjištěného zdravotního stavu provedené posudkovými lékaři a jeho přiřazení pod položku dle vyhlášky o invaliditě. Žalovaná také uvedla, že nesouhlasí s přerušením řízení a předložení obou návrhů žalobkyně k Ústavnímu soudu, neboť v neuznání invalidity a v respektování závazně platných právních předpisů nelze spatřovat porušení Ústavy a Listiny. Ze zaslaného dávkového spisu vedeného žalovanou ohledně žalobkyně vyplývá, že napadené rozhodnutí ze dne 31.1.2014 bylo zástupci žalobkyně doručeno dne 3.2.2014.   V této projednávané věci se jedná o dávku podmíněnou zdravotním stavem a v takovém případě je rozhodnutí soudu závislé především na odborném lékařském posouzení. Ve správním soudnictví ve věcech důchodového pojištění posuzují zdravotní stav a pracovní schopnost pojištěnců PK MPSV, jak vyplývá z § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, v platném znění. Z těchto důvodů požádal soud PK MPSV – pracoviště v Plzni o vypracování posudku, který byl vypracován po jednání konaném dne 17.7.2014, když jednání byla přítomna i žalobkyně za účasti odborného lékaře z oboru ortopedie, v jehož závěru komise uvedla, že k datu vydání napadeného rozhodnutí žalobkyně byla invalidní podle § 39 odst. 1 zákona následkem úrazu z roku 1993, šlo o invaliditu prvního stupně, nešlo o invaliditu druhého nebo třetího stupně, neboť šlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 35%, nedosahoval však více než 49%, neboť komise hodnotila zdravotní postižení žalobkyně dle kapitoly XV., oddílu B, položky 8b) přílohy vyhlášky oproti posouzení OSSZ a ČSSZ se zohledněním vícečetného postižení pohybového aparátu na horní hranici 30% vzhledem k funkčnímu omezení v kyčelních kloubech, kde je funkční postižení vpravo středně těžké, vlevo lehké a rovněž mírné omezení v obou kolenních kloubech s bolestivostí po implantaci TEP; pro další zdravotní postižení, které má rovněž dopad na míru pracovní schopnosti u číšnice, zvýšila komise horní hranici o 10%, celkem činí míra poklesu pracovní schopnosti 40%. Dále bylo uvedeno, že dle doložených lékařských nálezů se jedná o poúrazové následky na kloubech dolních končetin v souvislosti s úrazem z roku 1993. V popředí potíží je nyní zejména omezení funkce a bolestivost pravého kyčelního kloubu a pravého ramenního kloubu, kde rtg. vyšetření rovněž nevylučuje poúrazové změny (stav je trvalý, další KLP již není důvodná). Žalobkyně je výrazně omezena (pracovně) pro možnost zátěže dolních končetin a páteře delším stáním nebo chůzí, zvláště v nerovném terénu, zvedání a přenášení těžkých břemen, není schopna práce v nočních směnách a práce s vyššími nároky na psychické zatížení. Ke zhoršování zdravotního stavu v oblasti pohybového aparátu dochází postupně s progresí degenerativních změn na kloubech a na páteři, vznik invalidity PK MPSV proto stanovila podrobnou lékařskou zprávou MUDr. Fr. W. ze dne 3.1.2013, kdy lze již tento stav konstatovat a od této doby došlo k dalšímu zhoršení v oblasti pohybového aparátu. (Stejnopis posudku byl doručen žalobkyni i žalované.)   Ústního jednání u zdejšího soudu dne 6.8.2014 se nezúčastnila žalobkyně ani její zástupce (nepřítomnost byla písemně omluvena), v písemném podání kromě omluvy zástupce žalobkyně specifikoval požadované náklady řízení v této věci za celkem 8 úkonů a 8 režijních paušálů, kdy požadoval částku 20.800,-Kč; zástupce žalované závěrem uvedl, že s ohledem na závěr PK MPSV ponechává rozhodnutí zcela na úvaze soudu.   S účinností od 1.1.2010 je stanoveno v § 39 zákona následující: (1) Pojištěnec je invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %.          (2) Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně. (3) Pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.   Podle § 38 písm. a) zákona má pojištěnec nárok na invalidní důchod, jestliže nedosáhl věku 65 let nebo důchodového věku, je-li důchodový věk vyšší než 65 let, a stal se invalidním a získal potřebnou dobu pojištění, pokud nesplnil ke dni vzniku invalidity podmínky nároku na starobní důchod podle § 29, popřípadě, byl-li přiznán starobní důchod podle § 31, pokud nedosáhl důchodového věku.    Dle § 4 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb. v platném znění (soudní řád správní, dále jen s.ř.s.), soudy ve správním soudnictví rozhodují o žalobách proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy orgánem moci výkonné, orgánem územního samosprávného celku, jakož i fyzickou nebo právnickou osobou nebo jiným orgánem, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy, (dále jen „správní orgán“). Ve věcech důchodového pojištění rozhoduje specializovaný samosoudce, který má práva a povinnosti předsedy senátu (§ 31 odst. 2, 3 s.ř.s.).    Podle § 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s. soud zruší napadené rozhodnutí pro vady řízení bez jednání rozsudkem pro nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí. Dle § 78 odst. 1 věta první, odst. 3, 4 a 5 s.ř.s. je-li žaloba důvodná, soud zruší napadené rozhodnutí pro nezákonnost nebo pro vady řízení. Zrušuje-li soud rozhodnutí, podle okolností může zrušit i rozhodnutí správního orgánu nižšího stupně, které mu předcházelo a soud přihlíží ve vztahu k žalobním bodům na rozhodnutí uvedených správních orgánů jako na jeden celek. Zruší-li soud rozhodnutí, vysloví současně, že se věc vrací k dalšímu řízení žalovanému, a právním názorem, který vyslovil soud ve zrušujícím rozsudku nebo rozsudku vyslovujícím nicotnost, je v dalším řízení správní orgán vázán. Podle § 75 odst. 1 s.ř.s. je pro soud rozhodující skutkový a právní stav, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, tj. v této věci k datu 31.1.2014, a je povinen přezkoumat napadený výrok v mezích žalobních bodů uvedených v žalobě (§ 75 odst. 2 věta první s.ř.s.).    Žalobkyně se podanou žalobou domáhá přiznání invalidity z důvodů v ní uvedených. Po doručení shora uvedeného posudku PK MPSV ze dne 17.7.2014 má soud za prokázané, že k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované ČSSZ se u žalobkyně jednalo o invaliditu prvního stupně s datem vzniku 3.1.2013, proto je žaloba podaná důvodně, a soud tedy napadené rozhodnutí žalované ze dne 31.1.2014 a jemu předcházející rozhodnutí ze dne 11.6.2013 rozsudkem zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení (výrok I. rozsudku) pro vady řízení (§ 78 odst. 1, 4 s.ř.s.) spočívající v nedostatečném posudkovém zhodnocení zdravotního stavu žalobkyně, neboť žalovaná si neopatřila ve správním řízení takové důkazy, které by prokázaly skutečný stav věci, když dle citovaného posudku PK MPSV zdravotní stav žalobkyně od 3.1.2013 a tedy i k 31.1.2014 odpovídá prvnímu stupni invalidity, neboť míra poklesu její pracovní schopnosti činí 40%.   Po právní moci tohoto rozsudku bude žalovaná vycházet ze zjištění, že žalobkyně je invalidní pro invaliditu prvního stupně od 3.1.2013, o čemž vydá rozhodnutí, které bude mimo jiné obsahovat i důvod vydání rozhodnutí – vznik invalidity od uvedeného data, čímž bude realizovat rozsudek Krajského soudu v Plzni sp.zn. 16Ad 19/2014 ze dne 6.8.2014, když rozhodnutí o invalidním důchodu by byla vydala žalovaná i v případě zjištění invalidity prvního stupně žalobkyně již v řízení o žádosti o invalidní důchod či o námitkách. Budou-li splněny obě zákonné podmínky (uznaná invalidita a získání potřebné doby pojištění v rozhodném období), bude žalobkyni přiznána výplata invalidního důchodu, jehož výše závisí na délce získané doby pojištění a na výši dosažených příjmů v rozhodném období. Zdejší soud neshledal důvod pro předložení návrhu Ústavnímu soudu, jak požadovala žalobkyně, neshledal ani porušení Ústavy ČR a Listiny – žalovaná se řídila příslušnými předpisy a nelze přehlédnout, že zrušená rozhodnutí vydala na základě podkladových rozhodnutí týkajících se posouzení zdravotního stavu žalobkyně posudkovými lékaři OSSZ a v řízení o námitkách. Žalobkyně byla ve věci úspěšná, proto jí v souladu s § 60 odst. 1 s.ř.s. věta první, dle něhož má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl, soud přiznal náklady řízení (výrok II. rozsudku), ale toliko v řízení před soudem a nikoli v řízení před správními orgány, a to za 2 úkony právní služby á 1.000,-Kč, tj. 2.000,-Kč, za převzetí a přípravu zastoupení i návrhu ve věci samé (podání žaloby) a s tím spojené 2 náhrady hotových výdajů á 300,-Kč (dle § 7, § 9 odst. 2, § 11 odst. 1 písm. a) a d) i § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen AT) v platném znění, tedy celkem 2.600,-Kč, když zástupce žalobkyně neprokázal, že je dán důvod k jím navrženému zvýšení dle § 12 odst. 1 AT, když žalobkyně se dorozumí česky slovem i písmem a nejednalo se o složitou věc, jelikož výsledek řízení je přímo závislý na odborném lékařském posouzení jejího zdravotního stavu. Přiznanou částku uhradí žalovaná na účet zástupce žalobkyně č. X vedený u Komerční banky a.s., když stanovenou lhůtu považuje soud za odpovídající.   P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení ve dvou písemných vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, 657 40 Brno, který o kasační stížnosti rozhoduje. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.   V Plzni dne 6. srpna 2014                         JUDr. Alena Hocká, v.r. Za správnost vyhotovení: Martina Kerberová                                                         samosoudkyně