16Ad 32/2013-40 ČESKÁ REPUBLIKA   ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY     Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Hockou v právní věci žalobce Ing. J. M., bytem M. L., zastoupeného JUDr. Beátou Burianovou, advokátkou se sídlem Hlavní 161, 353 01 Mariánské Lázně, proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 (dále jen ČSSZ), v řízení o žalobě ze dne 11.3.2013 proti rozhodnutí žalované ze dne 16.1.2013 č.j. X o starobní důchod,   t a k t o :   I. Žaloba se zamítá.       II.   Žádný z účastníků   n e m á   právo na náhradu nákladů řízení.      O d ů v o d n ě n í :   Včasnou žalobou se žalobce domáhá přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 16.1.2013 č.j. X o zamítnutí jeho námitek a potvrzení rozhodnutí ČSSZ ze dne 24.10.2012 č.j. X, jímž mu žalovaná přiznala od 22.1.2010 starobní důchod podle § 29 odst. 1 písm. b) a § 74a odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen zákon) ve výši 12.056,-Kč měsíčně, který činí od ledna 2012 měsíčně 12.707,-Kč, s odůvodněním, že mu vznikl nárok na starobní důchod v 55 letech dle § 74a odst. 2 zákona, protože získal v uranových dolech v I.A prac. kategorii celkem 2.535 dnů a v I.AA pracovní kategorii 2.000 dnů, tj. 12 roků a 155 dnů; měsíčně činila základní výměra 2.270,-Kč a procentní výměra ke dni vzniku nároku na důchod za 38 roků pojištění 9.886,-Kč, čímž realizoval rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 18.7.2012 sp.zn. 16Ad 16/2011; nedílnou součástí rozhodnutí byl i připojený osobní list důchodového pojištění (dále jen OLDP).    Žalobce nesouhlasil s napadeným rozhodnutím, které je podle něho nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost a nedostatek důvodů, když absentuje odůvodnění, ze kterého by byl srozumitelně a jednoznačně informován o důvodech předmětného rozhodnutí, kterými úvahami se žalovaná řídila při hodnocení podkladů a při výkladu právních předpisů, přičemž dle § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb. (dále jen správní řád) by se totiž žalovaná měla kromě jiného také vypořádat v odůvodnění rozhodnutí s jeho návrhem a námitkami, které v předmětném řízení byly řádně vzneseny. Žalobce opětně namítal jako v předchozím řízení, že nemá řádně uznánu kategorii I.AA v období od 1.8.1980 do 31.12.1992, jelikož žalovaná nedostatečně zjistila skutkový stav, kdy pouze vycházela z potvrzení státního podniku DIAMO, což vedlo ve svém důsledku k chybnému rozhodnutí o výši jeho starobního důchodu, ačkoliv vyjma výkonu vojenské služby v délce jednoho roku pracoval u podniku Uranové doly – Zadní Chodov trvale pod zemí, kde byl vystaven zvýšenému působení prachu, vlhka a vyšších dávek ionizujícího záření, což je zřejmé zejména z osobních dozimetrických listů ze roky 1981 – 1992 a tyto skutečnosti může prokázat výslech Ing. P. H., bývalého spolupracovníka - v rozhodné době vykonával funkci vedoucího odboru bezpečnosti a hygieny práce odštěpného závodu Uranové doly – Západní Čechy, pod něhož spadala i dozimetrická služba, kde žalobce výlučně pracoval. Žalobce vyjádřil, že nemůže souhlasit s názorem žalované, že nezhodnotila a do budoucna ani nezhodnotí osobní údaje zaznamenané v předmětných dozimetrických listech, neboť naopak oni mají prokázat shora uvedené. Závěrem bylo navrženo zrušení napadeného rozhodnutí ze dne 24.10.2012 ve spojení s rozhodnutím ze dne 16.1.2013 a vrácení věci žalované k novému řízení a rozhodnutí, rovněž byla požadována náhrada nákladů řízení. (K žalobě byla připojena kopie napadeného i jemu předcházejícího rozhodnutí společně s kopiemi dalších listin.)   V rozsáhlém odůvodnění napadeného rozhodnutí ze dne 16.1.2013 zdůraznila ČSSZ, že rozhodnutím ze dne 24.10.2012 realizovala rozsudek Krajského soudu v Plzni sp.zn. 16Ad 16/2011 ze dne 18.7.2012 a žalobci přiznala tzv. hornický starobní důchod v souladu s právními předpisy (zákon č. 155/1995 Sb.  a č. 100/1988 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 1995) od 22.1.2010 ve výši 12.056,-Kč měsíčně díky novému zápočtu vyměřovacího základu v částce 67.772,-Kč získaném v roce 2002. Dále bylo také uvedeno, že ČSSZ velice podrobně v odůvodnění soudem zrušeném prvoinstančním rozhodnutí ze dne 30.9.2010 vysvětlila zápočet doložených dob zaměstnání, které zaměstnavatel žalobce zařadil do I.AA pracovní kategorie (viz evidenční listy důchodového pojištění (dále jen ELDP či ELDZ), opravný evidenční list důchodového pojištění ze dne 19.3.2004 a vyjádření zaměstnavatele - společnosti DIAMO, státní podnik, odštěpný závod Správa uranových ložisek se sídlem v Příbrami (dále jen DIAMO), ze dne 1.9.2010.) Na tomto svém názoru ČSSZ setrvala a nehodlá jej měnit, neboť již dvakrát jí dal za pravdu soud (Krajský soud v Plzni) rozsudkem ze dne 12.4.2006 sp. zn. 16Cad 43/2005 a nyní  realizovaným rozsudkem ze dne 18.7.2012 sp. zn. 16Ad 16/2011-90 (pozn. soudu: nejedná se o rozsudek Krajského soudu v Brně, ale v Plzni), v němž soud konstatoval, že oproti předchozímu soudnímu řízení vedenému ohledně žaloby žalobce pod sp. zn. 16Cad 43/2005 nebyly soudu předloženy žádné nové hodnověrné relevantní důkazy, které by odůvodňovaly případnou změnu v evidenci doby pojištění ve zvýhodněné I..AA pracovní kategorii a ČSSZ se v rozhodnutí ze dne 30.9.2010 dostatečně vypořádala se všemi námitkami žalobce ohledně doby pojištění v pracovní kategorii I.AA uran, jak je zřejmé z odůvodnění rozhodnutí, kdy dospěla ke stejnému závěru jako soud. Rovněž bylo uvedeno, že při posledním výpočtu procentní výměry starobního důchodu ČSSZ započítala soudem zjištěný vyměřovací základ ve výši 67.772,-Kč získaný žalobcem v roce 2002 na základě Výdajového dokladu ze dne 8.1.2002 o vyplacení náhrady mzdy jeho zaměstnavatelem, společností Casino Lil Club a. s. ČSSZ nebyl tento účetní doklad známý, když v roce 2010 mimo jiné započetla při tehdejším výpočtu procentní výměry důchodu dobu pojištění a vyměřovací základ získaný žalobcem v části roku 1994, když vykonával výdělečnou činnost ve společnosti Casino Lil Club a. s., popsán byl i způsob výpočtu důchodu. ČSSZ rozhodnutím ze dne 24.10.2012 žalobci nově započetla vyměřovací základ ve výši 67.772,-Kč získaný v roce 2002, čímž plně respektovala právní názor krajského soudu, kterým ČSSZ ostatně byla vázána, a napadeným rozhodnutím realizovala rozsudek tohoto soudu ze dne 18.7.2012 sp. zn. 16 Ad 16/2011, přičemž soud v citovaném rozsudku uvedl, že shledal opodstatněným žalobní bod týkající se pouze nezapočtení náhrady mzdy ve výši 67.772,- Kč pro výpočet přiznaného starobního důchodu, ale ostatní žalobní body nebyly shledány důvodnými.   Z připojeného spisu zdejšího soudu sp. zn. 16Ad 16/2011 vyplývá, že pravomocným  rozsudkem ze dne 18.7.2012 byla zrušena rozhodnutí žalované ze dne 27.12.2010 č.j. X a jemu předcházející ze dne 30.9.2010 č.j. X i jemu předcházející rozhodnutí ze dne 10.2.2010 č.j. X pro vady řízení a věc vrácena žalované k dalšímu řízení (bylo rozhodnuto i o nákladech řízení), když opodstatněným byl shledán pouze žalobní bod týkající se nezapočtení náhrady mzdy ve výši 67.772,-Kč pro výpočet přiznaného starobního důchodu, ale nebyly shledány důvodnými ostatní žalobní body týkající se požadavku žalobce na změnu dosud vykázané pracovní kategorie I.AA uran, neboť dle kopií pořízených z originálů dokladů DIAMO založených zejména ve spisu 16Cad 43/2005 (např. i osobní dozimetrické listy, jejichž kopie byly předloženy i žalobcem v této věci, či mzdové listy atd.), byly všechny doby pojištění žalobce v této kategorii vykázány a započteny správně v souladu s tehdy platnými předpisy, ostatně správnost údajů v opravném ELDZ vystaveném v roce 2004 bylo potvrzeno i podáním DIAMO ze dne 1.9.2010 k žádosti žalované, když oproti předchozímu řízení vedenému ohledně žaloby žalobce pod sp. zn. 16Cad 43/2005 nebyly soudu předloženy žádné nové hodnověrné relevantní důkazy, jež by odůvodňovaly případnou změnu v evidenci doby pojištění ve zvýhodněné I.AA pracovní kategorii. Žalovaná ČSSZ byla toliko zavázána k vydání nového rozhodnutí, v němž bude zohledněna pro výpočet starobního důchodu i částka 67.772,-Kč vyplacená žalobci jeho tehdejším zaměstnavatelem a také budou uvedeny rozhodné skutečnosti pro přiznání starobního důchodu žalobci od 22.1.2010, čímž bude žalovaná realizovat rozsudek Krajského soudu v Plzni sp.zn. 16Ad 16/2011 ze dne 18.7.2012.   Z připojeného spisu zdejšího soudu sp. zn. 16Cad 43/2005 a v něm založeného pravomocného rozsudku ze dne 12.4.2006 vyplývá, že jím byla zamítnuta žaloba žalobce ze dne 14.3.2005 proti rozhodnutí žalované ČSSZ ze dne 10.1.2005, jímž byla zamítnuta jeho žádost o starobní důchod pro nesplnění podmínek § 76 zákona a § 2 odst. 2 nařízení vlády č. 557/1990 Sb., neboť mu nárok na starobní důchod nevznikl, protože nedosáhl důchodového věku, který v jeho případě činí 63 let. V odůvodnění rozsudku bylo velmi podrobně popsáno, jaké důkazy (veškeré rozhodné písemné podklady poskytnuté tehdejším zaměstnavatelem žalobce - nyní DIAMO) v této věci zdejší soud provedl, avšak neshledal žádný zákonný důvod pro vyhovění žalobě, když nebyla zjištěna žádná nová skutečnost odůvodňující vyhotovení nového opravného ELDZ podnikem DIAMO, tudíž žalobce nezískal alespoň potřebných 10 roků zaměstnání v uvedené pracovní kategorii I.AA, neboť získal pouze 5 roků a 175 dnů (kasační stížnost žalobcem nebyla podána).   Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 22.4.2013 po doručení žaloby mimo jiné uvedla, že navrhuje odmítnutí žaloby (překážka věci pravomocně rozsouzené), neboť žalobce v žalobě ze dne 11.3.2013 nepředkládá naprosto žádné nové důkazy a argumenty jsou zcela shodné s argumenty uváděnými v předchozích soudních řízení sp. zn. 16Cad 43/2005 a 16Cad (správně Ad) 16/2011, kdy soud konstatoval dle dokladů zaměstnavatele DIAMO (např. dozimetrické a mzdové listy), že byly všechny doby pojištění žalobce v pracovní kategorii I.AA uran vykázány a započteny správně v souladu s platnými právními předpisy; žalovaná nesouhlasila s návrhem na výslech svědka Ing. P. H. a také vyjádřila, že námitku nepřezkoumatelnosti rozhodnutí pro nesrozumitelnost a nedostatek důkazů považuje za neodůvodněnou a ryze účelovou s odkazem na velmi podrobné a důkladné odůvodnění napadeného rozhodnutí.   Ze zaslaného dávkového spisu vedeného žalovanou ohledně žalobce vyplývá, že údaje uvedené žalovanou ve vyjádření odpovídají obsahu spisu a napadené rozhodnutí ze dne 16.1.2013 bylo doručeno zástupci žalobce dne 22.1.2013; ze založeného OLDP zpracovaného dne 18.9.2012 (nedílná součást rozhodnutí ze dne 24.10.2012) je zřejmé, že v roce 2002 byla žalobci započtena do vyměřovacího základu předmětná částka 67.772,-Kč, jak bylo žalované uloženo rozsudkem zdejšího soudu ze dne 18.7.2012 č.j. 16Ad 16/2011-90; dále je založeno podání ze dne 1.9.2010, kdy DIAMO sdělilo k žádosti žalované ze dne 1.6.2010, že při posuzování nároků žalobce je nutné vycházet z opravného ELDP vystaveného v r. 2004 (19.3.2004) a rovněž bylo uvedeno, že popis v rezortním seznamu u profese 05 18 01 zní: „Mechanik -elektromechanik úseku – mistr strojní a elektroúdržby v dole“, proto se používaly v podstatě pro výkon stejné či obdobné funkce různé názvy např. mechanik úseku, mistr strojní údržby v dole, mistr elektroúdržby v dole, samostatný mechanik, i když náležely k uvedené profesi v rezortním seznamu, v tomto případě k profesi 05 18 01 (rezortní seznam z r. 1978) či k profesi 05 08 01 (rezortní seznam z r. 1988– nabyl účinnosti 1.10.1988).   Žalobce nereagoval žádným způsobem na zaslané vyjádření žalované ze dne 22.4.2013 a výzvu soudu, aby doplnil žalobu o doklady prokazující tvrzení uvedená v žalobě, jelikož k žalobě ze dne 11.3.2013 byly připojeny pouze kopie naprosto shodných listin jako ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 16Ad 16/2011, kdy pravomocným rozsudkem ze dne 18.7.2012 bylo rozhodnutí žalované ze dne 27.12.2010 a jemu předcházející rozhodnutí ze dne 30.9.2010 zrušeno jenom z toho důvodu, že byl shledán jako opodstatněný žalobní bod týkající se pouze nezapočtení náhrady mzdy ve výši 67.772,-Kč pro výpočet přiznaného starobního důchodu.    Dle § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen s.ř.s.), soud zamítne žalobu, není-li důvodná. Ve věcech důchodového pojištění rozhoduje specializovaný samosoudce, který má práva a povinnosti předsedy senátu (§ 31 odst. 2, 3 s.ř.s.). Podle § 75 odst. 1 s.ř.s. při přezkoumání rozhodnutí vychází soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, tj. v této věci stav k 16.1.2013.    Žalobce i žalovaný k dotazu zdejšího soudu nesdělili nesouhlas s rozhodnutím o věci samé bez jednání v zákonné lhůtě, proto soud rozhodl bez jednání dle s § 51 odst. 1 s.ř.s.   V této věci se žalobce podanou žalobou domáhá zrušení napadeného rozhodnutí z důvodů v ní uvedených. Soud pak na základě všech zjištěných skutečností v této věci dospěl k závěru o nedůvodnosti žaloby proti napadenému rozhodnutí žalované ze dne 16.1.2013, jímž zamítla námitky žalobce a rozhodnutí ze dne 24.10.2012 potvrdila. S ohledem na skutečnost, že žalobce nepředložil ani v tomto řízení žádné nové průkazné doklady týkající se doby jeho zaměstnání v preferované pracovní kategorii I.AA uran, nebylo možno vyhovět žalobě ohledně požadavku žalobce na změnu dosud vykázané pracovní kategorie I.AA uran, neboť dle kopií pořízených soudem z originálů dokladů DIAMO (archivovaný osobní spis žalobce) založených zejména ve spisu 16Cad 43/2005 (např. i osobní dozimetrické listy, jejichž kopie byly předloženy i žalobcem v této věci i v předcházející věci vedené u zdejšího soudu pod sp.zn. 16Ad 16/2011, či mzdové listy atd.), byly všechny doby pojištění žalobce v této kategorii vykázány a započteny správně v souladu s tehdy platnými předpisy, ostatně správnost údajů v opravném ELDZ vystaveném 19.3.2004 byla potvrzena i podáním DIAMO ze dne 1.9.2010 k žádosti žalované (dávkový spis), přičemž zejména v obsáhlém odůvodnění rozsudku č.j. 16Cad 43/2005-98 ze dne 12.4.2006 byl vysvětlen dostatečným a srozumitelným způsobem důvod nevyhovění žalobě (žalobce byl střídavě fárajícím pracovníkem s povinnostmi v podzemí i na povrchu dolu a své zařazení v aktuální době nerozporoval; Ing. P. H. neměl v pracovní náplni vedení těchto evidenčních listů, které zpracovávalo mzdové oddělení, kde byly osobní dozimetrické listy, tj. pomocná evidence, pracovníky podepisovány, čímž potvrdili správnost svého zařazení; oproti tomu mzdové listy vycházely ze mzdových podkladů, dle nichž byla počítána měsíční výplata, tudíž pokud nebyla zaměstnanci zaplacena jím skutečně odvedená práce včetně zařazení do kategorie, tuto skutečnost rozporoval), na jehož obsah soud pro stručnost odkazuje, neboť je znám všem účastníkům řízení. Ani v tomto řízení, stejně jako v předchozích řízení vedených ohledně žalob žalobce pod sp. zn. 16Cad 43/2005 a 16Ad 16/2011, nebyly soudu předloženy žádné nové hodnověrné relevantní důkazy, které by odůvodňovaly případnou změnu v evidenci jeho doby pojištění ve zvýhodněné pracovní kategorii I.AA uran, jež by však musela být provedena zaměstnavatelem nikoli žalovanou. Soud ještě připomíná, že ELDZ z doby zaměstnání v uranovém průmyslu žalobce každý rok podepsal, nikde není uveden jeho nesouhlas (ani s uvedením vykonávané funkce či jejího číselného označení), z čehož lze dovodit, že s obsahem ELDZ souhlasil, když v té době nepochybně nebyl žádný problém ověřit si správnost zařazení vykonávané funkce do odpovídající pracovní kategorie ve vztahu k příslušným předpisům týkajícím se předmětné oblasti výkonu zaměstnání.    Žalovaná se v napadeném rozhodnutí ze dne 16.1.2013 vypořádala dostatečně se všemi námitkami žalobce ohledně doby pojištění v pracovní kategorii I.AA uran, jak je zřejmé z odůvodnění rozhodnutí, přičemž realizace rozsudku zdejšího soudu ze dne 18.7.2012 č.j. 16Ad 16/2011-90 se týkala pouze započtení částky 67.772,-Kč do vyměřovacího základu pro výpočet starobního důchodu žalobce, když ke změně doby pojištění v pracovní kategorii I.AA uran nebyl zjištěn žádný důvod. Rozhodnutí žalované ze dne 16.1.2013 nebylo soudem shledáno nepřezkoumatelným pro nesrozumitelnost a nedostatek důvodů, když jeho obsah je dostatečně srozumitelný a obsahuje všechny potřebné náležitosti stanovené správním řádem, proto soud žalobu zamítl (výrok I. rozsudku) ve smyslu § 78 odst. 7 s.ř.s.  Lze však vytknout žalované, že v jeho odůvodnění opakovaně uvedla, že se jedná o rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 18.7.2012 sp. zn. 16Ad 16/2011-90, ač se jedná o rozsudek Krajského soudu v Plzni, což však nemá žádný vliv na správnost obsahu napadeného rozhodnutí. Stejně tak soud neshledal důvodnou argumentaci žalobce, že nález Ústavního soudu sp. zn. I ÚS 1415/10 ze dne 23.8.2010 lze aplikovat na jeho věc, jelikož se jedná o odlišnou situaci (v této věci měl zaměstnavatel žalobce dostatek originálních podkladů pro vyhotovení ELDZ).   O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s ust. § 60 odst. 1,2 s.ř.s., neboť žalobce ve věci neměl úspěch a správní orgán, tj. žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení ze zákona, proto bylo rozhodnuto tak, že žádnému z účastníků se náhrada nákladů řízení nepřiznává (výrok II. rozsudku).   P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení ve dvou písemných vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, 657 40 Brno, který o kasační stížnosti rozhoduje. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.   V Plzni dne  30. května 2014                         JUDr. Alena Hocká                                                                                                                           samosoudkyně