17A 32/2013-92     ČESKÁ REPUBLIKA   ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY     Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Hockou v právní věci žalobců:  a) V. T., nar. …, b) nezl. D. T., nar. …, a c) nezl. D. T., nar. …, nezletilí žalobci b) a c) zastoupeni jako zákonným zástupcem otcem V. T., všichni státní příslušnost Ruská federace, trvalý pobyt G., U.-M., naposledy pobytem v České republice v Zařízení pro zajištění cizinců B. – J., nyní pobytem v přijímacím středisku L. v Polské republice, dále všichni zastoupeni Mgr. Ing. Janem Procházkou, LL. M. eur., advokátem, se sídlem Praha 8, Karolinská 654/2, proti žalované: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Plzeňského kraje, se sídlem Nádražní 2437/2, 306 28 Plzeň (dále jen žalovaná či PČR), v řízení o žalobě ze dne 28.6.2013 proti rozhodnutí žalované ze dne 30. května 2013 č.j. x o zajištění cizince za účelem jeho předání, o nákladech řízení i o nákladech řízení o kasačních stížnostech nezletilých žalobců ze dne 5.8.2013 proti rozsudku zdejšího soudu č.j. 17A 32/2013-33 ze dne 17.7.2013 a ze dne 1.12.2013 proti usnesení zdejšího soudu ze dne 31.10.2013 č.j. 17A 32/2013-63,   t a k t o :   I. Rozhodnutí žalované ze dne 30. května 2013 č.j. X  s e   z r u š u j e   pro vady řízení a věc   s e   v r a c í   žalované k dalšímu řízení.     II. Žádný z účastníků   n e m á   právo na náhradu nákladů řízení.      O d ů v o d n ě n í :   Včasnou společnou žalobou ze dne 28.6.2013 se shora uvedený otec nezletilých žalobců označený jako žalobce a) i oba nezletilí žalobci označeni b) a c) shora uvedení (ohledně nezletilých žalobců nebyla uvedena ani jejich data narození a u žádného z žalobců nebyly uvedeny údaje o jejich trvalém pobytu) domáhali přezkoumání napadeného rozhodnutí žalované ze dne 30.5.2013 č.j. X, jehož kopie byla připojena, a závěrem požadovali vydání rozsudku, jímž bude napadené rozhodnutí zrušeno a věc vrácena žalované k dalšímu řízení, protože vydáním napadeného rozhodnutí byli zkráceni na svých právech.   Napadeným rozhodnutím žalované ze dne 30.5.2013 č.j. X, které nabylo právní moci téhož dne, bylo rozhodnuto dle § 129 odst. 1 v návaznosti na odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon), že se žalobce a) zajišťuje za účelem předání do Polské republiky podle právního předpisu Evropských společenství (Nařízení rady Evropského společenství č. 343/2003 ze dne 18.2.2003), jímž se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu k posouzení žádosti o azyl podané státním příslušníkem třetí země v některém z členských států; doba zajištění dle § 129 odst. 5 zákona byla stanovena na 60 dní od okamžiku omezení osobní svobody, tj. od 29.05.2013 od 11:00 hodin.   Žaloba se zabývala především otázkou žalobní legitimace nezletilých žalobců b) a c), neboť v řízení o zajištění s nimi správní orgán nejednal jako s účastníky řízení a jako takoví nejsou v napadeném rozhodnutí ani označeni, i když vydáním rozhodnutí bylo zasaženo i do jejich subjektivních práv; zároveň odkázali na rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen NSS) ze dne 30.9.2011 č.j. 7 As 103/2011-54 a dále upozornili na problematiku lékařské péče a stravovaní dětí v zařízení pro zajištění cizinců. Také byla konstatována nedostatečnost odůvodnění rozhodnutí ohledně nemožnosti uložení zvláštních opatření ve smyslu § 123b odst. 1 písm. a) zákona a žalobci tvrdili, že podle čl. 13 odst. 1 směrnice Rady Evropského společenství č. 2003/9/ES mají členské státy zajistit, aby byly žadatelům dány k dispozici materiální podmínky přijetí, jakmile podají žádost o azyl.   Zdejší soud po doručení vyjádření žalované společně se správním spisem rozsudkem ze dne 17.7.2013 č.j. 17A 32/2013–33 žalobu žalobce a) zamítl (výrok I.) a žalobu žalobců b) a c) odmítl (výrok II.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III. – v rozsudku nesprávně označen II.), když žalobci b) a c) společně se svou matkou A. D., nar. 1989, vedli u téhož soudu pod sp. zn. 17A 31/2013 řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 29.5.2013, č.j. X, jímž byla zajištěna matka žalobců b) a c) a předmětná žaloba a žaloba v projednávané věci byly identické v rozsahu žalobní legitimace i žalobních bodů; dříve zahájené řízení ve věci sp. zn. 17A 31/2013 dosud nebylo skončeno, proto soud žalobu žalobců b) a c) odmítl z důvodu litispendence podle § 46 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen s.ř.s.) a žalobou žalobce a) zamítl, neboť ji neshledal důvodnou.     Proti rozsudku ze dne 17.7.2013 byla podána kasační stížnost, o níž rozhodl NSS   rozsudkem č.j. 4As 121/2013-21 dne 29.8.2013, kdy zrušil výroky II. a III. zmíněného rozsudku a věc v tomto rozsahu vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení, neboť shledal, že v dané věci neexistovala překážka litispendence a krajský soud nebyl oprávněn odmítnout žalobu stěžovatelů (žalobců) podle § 46 odst. 1 písm. a) s.ř.s.; výrok I. zůstal nedotčen.  Poté zdejší soud usnesením ze dne 31.10.2013, č.j. 17A 32/2013-63 odmítl žalobu nezletilých žalobců b) a c) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť žaloba směřovala proti rozhodnutí, jímž byl zajištěn toliko žalobce a), nikoliv žalobci b) a c) a pouze v důsledku zajištění otce (i matky) se nezletilí žalobci b) a c) nacházejí v zařízení pro zajištění cizinců podle § 140 zákona, kdy o způsobu zabezpečení péče o osobu závislou na zajištěném cizinci je oprávněn rozhodnout jen zajištěný cizinec, který omezením osobní svobody nepozbývá postavení zákonného zástupce. Zdejší soud neshledal důvod k zohlednění rozsudku NSS ze dne 30.9.2011, č.j. 7 As 103/2011-54, pokud jde o žalobce b) a c). Konstatoval, že je povinen respektovat platné znění zákona a zákonodárce upravil pouze režim cizinců starších 15ti let, tudíž pokud by hodlal upravit jiným způsobem poměry nezletilých dětí zajištěných cizinců, učinil by tak nepochybně v potřebném rozsahu, což ale učiněno nebylo. Účastenství žalobců b) a c) v řízení by mělo smysl pouze v případě, že by mohli, ale nemuseli, být umístěni do zařízení pro zajištění cizinců společně s rodiči, a tudíž by bylo třeba s ohledem na nezletilé hodnotit, zda je předmětné zařízení vhodné pro pobyt dětí. Řízení o umístění cizince do zařízení pro zajištění cizinců však není upraveno, proto soud neshledal žádný zákonný důvod pro vyhovění žalobě ohledně žalobců b) a c) a jejich žalobu odmítl dle § 46 odst. 1 písm. c) s.ř.s. (soud usnesením odmítne návrh, jestliže byl podán osobou k tomu zjevně neoprávněnou).  Kasační stížnost byla podána žalobci b) a c) i proti usnesení ze dne 31.10.2013 s tím, že nemohou být považováni za osoby zjevně neoprávněné k podání žaloby proti rozhodnutí o zajištění některého ze svých rodičů s odkazem na rozsudek NSS ze dne 30.9.2011, č. j. 7 As 103/2011-54, podle kterého v případě rozhodnutí o zajištění matky není nezletilé dítě osobou zjevně neoprávněnou k podání žaloby a citovaný závěr je podle nich nutné aplikovat i na jejich případ.    Následně NSS rozsudkem ze dne 23.1.2014 č.j. 4 As 158/2013-15 doručeným všem účastníkům, na jehož obsah soud pro stručnost odkazuje, rozhodl tak, že zrušil usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 31.10.2013, č.j. 17A 32/2013-63 a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. V odůvodnění tohoto rozsudku vyslovil NSS s odkazem na rozsudek NSS ze dne 30.9.2011 č.j. 7 As 103/2011-54 (dostupný na www.nssoud.cz) názor, že závěry NSS vyslovené v citovaném judikátu (tj. rozsudku ze dne 30.9.2011) jsou plně aplikovatelné i na projednávanou věc, kde byl rozhodnutím žalované zajištěn žalobce a) a žalobu proti tomuto rozhodnutí podaly také jeho dvě nezletilé děti (stěžovatelé) a pouze jim svědčilo právo v žalobě namítat skutečnosti, v nichž spatřovaly porušení svých práv postupem nebo rozhodnutím žalované; uplatněnými námitkami byl krajský soud povinen se věcně zabývat a náležitě se s nimi vypořádat. NSS také konstatoval, že právní úprava nebrání tomu, aby nezletilé děti byly účastníky řízení o zajištění vlastních rodičů - cizinců, a to v režimu ustanovení § 27 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů. Účast nezletilých dětí zpravidla nebude představovat ani procesní problémy, neboť zájmy dětí většinou nebudou v rozporu se zájmy rodičů (všichni se budou shodně bránit proti zajištění rodičů); nebude tudíž dán důvod pro ustanovení opatrovníka, kterým argumentoval krajský soud. NSS ale nepřisvědčil stěžovatelům, že žalobce a) již neměl být účastníkem řízení u krajského soudu, neboť předchozím rozsudkem NSS v této věci byl totiž zrušen i výrok o nákladech řízení, proto musel krajský soud v napadeném usnesení rozhodnout také o nákladech žalobce a) a z tohoto důvodu musel být a nadále je žalobce a) účastníkem tohoto řízení. Právním názorem vysloveným NSS ve zrušovacím rozhodnutí je krajský soud vázán (§ 110 odst.4 s.ř.s.) a v novém rozhodnutí rozhodne také o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti stěžovatelů a neopomene rovněž vypořádat náklady řízení o žalobě žalobce a), jež byla zamítnuta předchozím rozsudkem krajského soudu.  Podle § 4 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen s.ř.s.), soudy ve správním soudnictví rozhodují o žalobách proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy orgánem moci výkonné, orgánem územního samosprávného celku, jakož i fyzickou nebo právnickou osobou nebo jiným orgánem, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy, (dále jen „správní orgán“). Specializovaný samosoudce, který má práva a povinnosti předsedy senátu, rozhoduje s účinností od 1.1.2012 ve věcech rozhodnutí o správním vyhoštění, o povinnosti opustit území, o zajištění cizince, o prodloužení doby trvání zajištění cizince, jakož i jiných rozhodnutí, jejichž důsledkem je omezení osobní svobody cizince (§ 31 odst. 2, 3 s.ř.s.). V této věci se soud velmi podrobně zabýval žalobními námitkami žalobce a), tj. i zákonného zástupce nezletilých žalobců b) a c), jak je patrno z odůvodnění rozsudku zdejšího soudu ze dne 17.7.2013 č.j. 17A 32/2013-33, na který soud pro stručnost odkazuje, protože je znám všem účastníkům, které neshledal důvodnými a proto jeho žalobu zamítl, což bylo i v souladu s názorem NSS vyjádřeným v rozsudku 4 As 121/2013-21 ze dne 29.8.2013. Soud pouze poznamenává, že ani označení žalobce a) jako zákonného zástupce nezletilých dětí však nezpůsobí změnu jeho postavení v řízení, pouze by v řízení vystupoval sám za sebe a také i jako zákonný zástupce nezletilých, ale doručeno by mu bylo rovněž pouze jedno vyhotovení předmětného rozhodnutí.   Zdejší soud sice neshledal rozpor v zájmech otce /žalobce a)/ a jeho nezletilých dětí /žalobců b) a c)/, ale protože s nimi nebylo jednáno jako s účastníky řízení ve smyslu § 27 odst. 2 správního řádu, ač jim toto postavení dle NSS přísluší, z čehož vyplývá, že pouze v tomto směru došlo k podstatnému porušení ustanovení o řízení před správním orgánem (žalovanou), které mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé, jelikož v důsledku této vady řízení se žalovaná nezabývala právem dětí na rodinný život, protože z rozhodnutí není zřejmé, zda a jakým způsobem byl hodnocen zájem nezl. dětí v řízení o zajištění jejich otce. S ohledem na závazný názor NSS v této věci soudu nezbylo než dle § 78 odst. 1 s.ř.s. (je-li žaloba důvodná, soud zruší napadené rozhodnutí pro nezákonnost nebo pro vady řízení) napadené rozhodnutí žalované ze dne 30.5.2013 zrušit pro vady řízení a věc vrátit žalované k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s.ř.s.), jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku. Žalovaná tedy dokončí v řízení s nezletilými žalobci jako účastníky řízení dle § 27 odst. 2 správního řádu s přihlédnutím k současnému stavu, kdy nezl. žalobci i jejich otec (rovněž i jejich matka A. D.)  se nenacházejí v zařízení pro zajištění cizinců ani na území ČR, neboť dne 7.8.2013 byli předáni do Polské republiky na bývalém hraničním přechodu Náchod – Kudowa Slone.   O nákladech řízení účastníků v této věci soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s.ř.s. (Nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl.), když žalobce a) neměl ve věci úspěch (ani náklady řízení nepožadoval, žalovaná náhradu nákladů řízení nepožadovala a zástupci úspěšných nezletilých žalobců b) a c), který na základě plné moci ze dne 6.7.2013 sepsal a podal kasační stížnosti ze dne 5.8. i 1.12.2013 a zastupoval je i v řízení o kasační stížnosti, soud nepřiznal žádnou odměnu ani náhradu hotových výdajů za jejich zastupování, neboť dle obsahu soudního spisu NSS v kasačních stížnostech ani v řízení o nich nepožadoval žádné náklady řízení (výrok II. rozsudku).   Poučení :  Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení ve dvou písemných vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, 657 40 Brno, který o kasační stížnosti rozhoduje. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno; nepřípustnost kasační stížnosti je uvedena v § 104 s.ř.s. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.   V Plzni dne 29. května 2014                                                                                                                                                                                                    JUDr. Alena Hocká, v.r.                                                                                                                                   samosoudkyně