Ustanovení § 69 odst. 3 trestního zákoníku je ve vztahu k ustanovení § 61 trestního zákoníku v poměru speciality. Pokud tedy po přeměně peněžitého trestu v trest domácího vězení nevede pachatel řádný život, poruší bez závažného důvodu sjednané podmínky výkonu trestu domácího vězení nebo jinak maří jeho výkon, soud tento trest přemění v náhradní trest odnětí svobody původně stanovený podle § 69 odst. 1 trestního zákoníku. Postup dle § 61 trestního zákoníku je v takovém případě vyloučen.

K otázce přeměny trestu domácího vězení jako náhradního trestu za trest peněžitý v trest odnětí svobody, § 69 trestního zákoníku (str.2) 8 To 233/2014 - 200 U S N E S E N Í Krajský soud v Plzni rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. května 2014 v trestní věci odsouzeného M. H., nar., t a k t o: Ke stížnosti odsouzeného a státního zástupce se podle § 149 odst. 1 písm. b) trestního řádu zrušuje usnesení Okresního soudu v Domažlicích ze dne 17. 4. 2014 č. j. 1 T 68/2012 – 170 a okresnímu soudu se u k l á d á, aby o věci znovu jednal a rozhodl. Odůvodnění Napadeným usnesením samosoudce okresního soudu rozhodl podle § 61 trestního zákoníku tak, že se přeměňuje trest domácího vězení uložený v trávní osmnácti měsíců odsouzenému usnesením tamního soudu ze dne 22. 8. 2013 č. j. 1 T 68/2012-113, a to na trest odnětí svobody v trvání 471 dnů nepodmíněně. Podle § 56 odst. 2 písm. b) trestního zákoníku pro výkon trestu zařadil odsouzeného do věznice s dozorem. Proti tomuto usnesení podali včasné stížnosti jak odsouzený, tak státní zástupce. Oba řádné opravné prostředky jsou podány ve prospěch obviněného. Obviněný požádal o zrušení přeměněného trestu s tím, že dříve než bude nařízeno jednání u krajského soudu, zaplatí pokutu ve výši 75.000,- Kč a tím považuje trest za bezpředmětný. Státní zástupce poukazuje na genezi případu, kdy původně byl trestním příkazem Okresního soudu v Domažlicích odsouzený uznán vinným spácháním přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 trestního zákoníku a byl mu uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 250 hodin a peněžitý trest v celkové výši 75.000,- Kč se stanovením náhradního trestu odnětí svobody v trvání tří měsíců. Zmíněný trestní příkaz nabyl právní moci 15. 5. 2012. Usnesením téhož soudu ze dne 15. 2. 2013 bylo rozhodnuto, že odsouzený je účasten amnestie prezidenta republiky ze dne 1. 1. 2013 a nevykoná trest obecně prospěšných prací. Pokud jde o peněžitý trest, usnesením ze dne 22. 2. 2013 bylo odsouzenému povoleno splácení peněžitého trestu ve třech splátkách po 25.000,- Kč, počínaje březnem 2013. Dalším usnesením téhož soudu z 23. 5. 2013 bylo rozhodnuto o odvolání povolení splátek peněžitého trestu a dne 22. 8. 2013 pak soud rozhodl ve smyslu § 69 odst. 2 trestního zákoníku (nesprávně uvedeno trestního řádu) o tom, že se přeměňuje nevykonaný peněžitý trest v celkové výši 75.000,- Kč v trest domácího vězení na dobu osmnácti (18) měsíců s vymezením povinnosti, kdy a kde se má odsouzený zdržovat. Zmíněné rozhodnutí nabylo právní moci 27. 8. 2013. Poté, co Probační a mediační služba Domažlice podala dne 25. 3. 2014 zprávu o porušování povinností odsouzeného, rozhodl okresní soud napadeným usnesením. Podle názoru státní zástupkyně jde o chybný postup, neboť soud měl postupovat podle § 69 odst. 3 trestního řádu a měl rozhodnout o tom, že se přeměňuje náhradní trest odnětí svobody původně odsouzenému uložený zmíněným trestním příkazem, tedy, že vykoná trest odnětí svobody ve výměře tří měsíců, nikoli 471 dnů. Proto navrhla, aby stížnostní soud napadené usnesení podle § 149 odst. 1 trestního řádu zrušil a podle § 149 odst. 1 písm. a) trestního řádu ve věci sám rozhodl ve shora naznačeném směru. Krajský soud v Plzni z podnětu obou včas podaných stížností podle § 147 odst. 1 trestního řádu přezkoumal správnost výroku napadeného rozhodnutí, jakož i řízení předcházející jeho vydání, a došel k závěru, že obě podané stížnosti jsou důvodné, byť každá z jiného důvodu. V té souvislosti je třeba připomenout, že přezkumné řízení o stížnostech je ovládáno principem revizním, takže zdejší soud nebyl omezen důvody uváděnými stěžovateli, ale bylo jeho povinností přezkoumat celý proces předcházející vydání napadeného usnesení a rovněž formální i věcnou správnost napadeného rozhodnutí ze všech hledisek. V procesním postupu zdejší soud neshledal žádné podstatné vady, ty ani nejsou namítány žádným ze stěžovatelů, okresní soud reagoval na zprávu PMS o tom, že odsouzený neplní podmínky domácího vězení, na které byl přeměněn nevykonaný peněžitý trest. Zdejší soud v rámci přezkumného řízení doplnil dokazování a opatřil si zprávu účtárny, z níž vyplývá, že odsouzený oproti své proklamaci do 14. 5. 2014 neuhradil Okresnímu soudu v Domažlicích žádnou pohledávku, tedy ani uložený peněžitý trest ve výši 75.000,- Kč. Argumentace tohoto stěžovatele tedy není důvodná z hlediska bezpředmětnosti vydání napadeného rozhodnutí. Oproti tomu se však zdejší soud ztotožnil s argumentací státního zástupce, a to zcela. Soud první instance naprosto pominul, že trest domácího vězení byl v podstatě náhradním trestem uloženým za to, že ve stanovené lhůtě nebyl vykonán ani částečně uložený peněžitý trest. Ustanovení § 69 odst. 2 trestního zákoníku umožňovalo předchozí rozhodnutí o přeměně peněžitého trestu v trest domácího vězení. Okresní soud však zcela pominul navazující ustanovení § 69 odst. 3 trestního zákoníku, podle něhož jestliže pachatel v době od přeměny peněžitého trestu v trest domácího vězení nevede řádný život, bez závažného důvodu poruší sjednané podmínky jeho výkonu či jinak maří jeho výkon, soud jej přemění v původní náhradní trest odnětí svobody uložený v trestním příkazu podle odst. 1 zmíněného ustanovení. Na podkladě zprávy PMS Domažlice a záznamu o namátkových kontrolách trestu domácího vězení odsouzeného ze dne 13. 5. 2014, a zprávy o průběhu porušení výkonu trestu domácího vězení, a to i ve vztahu k porušení podmínek při dalších kontrolách prováděných již v době po vydání napadeného rozhodnutí, se zdejší soud zcela a bezvýhradně ztotožnil s argumentací státního zástupce. Okresní soud nesprávně aplikoval ustanovení § 61 trestního zákoníku, avšak opomněl, že v daném případě domácí vězení nahrazovalo peněžitý trest, takže ustanovení § 69 odst. 3 trestního zákoníku je ve vztahu speciality a mělo být aplikováno. Zdejší soud zvažoval, zda v souladu s návrhem státního zástupce zruší napadené rozhodnutí a sám rozhodne podle§ 149 odst. 1 písm. a) trestního řádu. Důvodem, proč zdejší soud nerozhodl sám, ale po zrušení napadeného rozhodnutí věc vrátil okresnímu soudu k novému projednání a rozhodnutí je skutečnost, že odůvodnění stížnosti státního zástupce nebylo dáno obviněnému na vědomí, takže se k němu nemohl vyjádřit a především další možnost, aby odsouzený skutečně peněžitý trest uhradil a tím zabránil výkonu náhradního trestu odnětí svobody v trvání tří měsíců nepodmíněně. Odsouzený totiž může kdykoli odvrátit výkon náhradního trestu odnětí svobody tím, že zaplatí peněžitý trest nebo jeho poměrnou část (§ 344 odst. 4 trestního řádu). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný další řádný opravný prostředek. V Plzni 26. května 2014