30A 120/2014-105         ČESKÁ REPUBLIKA     ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY        Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Václava Roučky a soudců JUDr. Petra Kuchynky a Mgr. Jaroslava Škopka, v právní věci žalobce: Q.T.D., zastoupeného Mgr. Petrem Václavkem, advokátem AK Čechovský & Václavek, s.r.o., se sídlem Opletalova 1417/25, Praha 1, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha 4, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 11.9.2014 č.j. MV-83825-4/SO-2013   t a k t o:   I. Rozhodnutí Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců ze dne 11.9.2014, čj. MV-83825-4/SO-2013,  s e   z r u š u j e  a věc  s e  v r a c í  k dalšímu řízení žalované.   II. Žalovaná je  p o v i n n a  nahradit žalobci náklady řízení ve výši 20.456,- Kč, k rukám zástupce žalobce Mgr. Petra Václavka, do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.   O d ů v o d n ě n í :   I. Napadené rozhodnutí.   Žalobou napadeným rozhodnutím žalovaná Komise zamítla odvolání žalobce a potvrdila rozhodnutí Ministerstva vnitra ČR ze dne 2. května 2013, čj. OAM/117288-79/MC-2011, kterým byla zamítnuta žádost žalobce ve smyslu § 87b odst. 2 zák. č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců s odkazem na ust. § 87f odst. 1 cit. zákona s odkazem na § 87e odst. 1 téhož zákona a s odkazem na § 87d odst. 1 písm. c) téhož zákona. Současně byla zamítnuta žádost žalobce ve smyslu ust. § 87p odst. 2 zák. o pobytu cizinců s odkazem na § 87f odst. 1 a na      § 87e odst. 1 písm. c) téhož zákona.   II. Žaloba.   Žalobce v žalobě v části III. napadl důvody, pro které správní orgán zamítl jeho žádost o prodloužení platnosti průkazu o povolení k přechodnému pobytu podle § 87d odst. 1 písm. c) zák. o pobytu cizinců. ( Pozn. soudu: výrok rozhodnutí správního orgánu I. stupně I.) Žalobce současně napadl důvody, pro které tento správní orgán zamítl žádost žalobce o prodloužení platnosti průkazu o povolení k přechodnému pobytu podle § 87e odst. 1 písm. c) zák. o pobytu cizinců. (Pozn. soudu: výrok rozhodnutí správního orgánu I. stupně II.) Žalobce tvrdil, že správní orgán I. stupně nezákonně interpretoval neurčitý právní pojem závažné narušení veřejného pořádku.   V žalobě v části IV. žalobce tvrdil, že správní orgán I. stupně ani žalovaný neprokázali, že by se žalobce měl dopustit obcházení zákona dle § 87e odst. 1 písm. c) zák. o pobytu cizinců. Žalobce je v současnosti rodinným příslušníkem občana EU, má svou dceru, prostřednictvím které se měl dopustit obcházení zákona, řádně platí alimenty. Stejně tak správní orgány dostatečně nereflektovaly na skutečnost, že žalobce své pobytové oprávnění konzumoval až do doby neprodloužení požadovaného průkazu k přechodnému pobytu a pokud by správní orgány měly za to, že zde snad došlo k obcházení zákona ve smyslu § 87e odst. 1 písm. c) zák. o pobytu cizinců, měly zahájit řízení o zrušení pobytového oprávnění, což se však nestalo.   Žalobce v žalobě v části V. tvrdil, že v řízení před správním orgánem I. stupně i v řízení před žalovaným došlo k porušení ust. § 68 odst. 3 správního řádu. Správní orgán I. stupně i žalovaný na podporu svého rozhodnutí uváděli pouze porušení předpisů žalobce v minulosti, ale neuváděli, v čem spatřují existenci skutečného, aktuálního a dostatečně závažného ohrožení veřejného pořádku. Žalobce přitom ve vztahu ke svému trestnímu jednání byl prokazatelně účasten amnestie, bylo na něj nutno již od ledna 2013 hledět jako na netrestaného, ale s tímto argumentem se správní orgány nevypořádaly.   V žalobě v části VI. žalobce tvrdil, že správní orgán I. stupě a ani žalovaný dostatečně nereflektovali na skutečnost, že žalobce je prokazatelně i nadále rodinným příslušníkem občana EU se všemi konsekvencemi z tohoto faktu vyplývajícími, neboť sice nežije ve společné domácnosti se svým dítětem, občanem ČR, ale sdílí společnou domácnost se svojí družkou, osobou s přiznaným trvalým pobytem, svým dítětem a synem své družky, který je občanem ČR a o kterého žalobce, jako otec, pečuje již několik let. Správní orgán I. stupně vnitřně rozporně na jedné straně paradoxně žalobci vytkl, že nežije, resp. nežil ve společné domácnosti s nezletilou G.K., ale naopak prokazatelně se svoji družkou a jejím dítětem (J.M., občan ČR), aby současně uvedl, že nebylo prokázáno sdílení společné domácnosti žalobce s nezletilým J.M.,  občanem ČR. Sdílení společné domácnosti přitom potvrdila družka žalobce čestným prohlášením, s ověřeným podpisem, dále byl proveden její výslech a doloženy fotografie z rodinného života.   V žalobě v části VII. žalobce vytkl správnímu orgánu I. stupně i žalovanému, že oba správní orgány opomněly posoudit přiměřenost dopadu rozhodnutí vůči žalobci, čímž došlo k markantnímu porušení § 174a zák. o pobytu cizinců. Rozhodnutí správního orgánu ve svém odůvodnění neobsahuje o otázce přiměřenosti dopadu vydaného rozhodnutí ani větu. Žalovaný přitom existenční stav žalobce pouze rekapituluje, aniž by ho zohlednil v rámci přiměřenosti dopadu rozhodnutí. Rozhodnutí obou správních orgánů neobsahují úvahu o přiměřenosti rozhodnutí, což přináší porušení § 174a zák. o pobytu cizinců, § 3 správního řádu a § 68 odst. 3 správního řádu.   Žalobce navrhl, aby rozhodnutí žalovaného i rozhodnutí správního orgánu I. stupně zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení a uložil žalovanému zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení.   III. Vyjádření žalovaného k žalobě.   Žalovaný uváděl, že při posuzování odvolání žalobce proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně, byly posouzeny důvody zamítnutí žádosti o prodloužení platnosti průkazu o pobytu rodinného příslušníka občana Evropské unie a ztotožnil se se závěrem správního orgánu I. stupně, který dovodil existenci důvodného nebezpečí, že by účastník řízení mohl závažným způsobem narušit veřejný pořádek a dopustil se obcházení zákona. Skutečnostmi tvrzenými v žalobě se přitom žalovaný již zabýval v rámci vedeného odvolacího řízení a na své rozhodovací důvody odkázal v rámci odůvodnění přezkoumávaného rozhodnutí. Navrhl, aby žaloba jako nedůvodná byla zamítnuta.   IV. Projednání žaloby před krajským soudem   V průběhu projednání žaloby zástupce žalobce setrval na tvrzené nezákonnosti žalobou napadeného rozhodnutí a navrhoval, aby krajský soud rozhodnutí žalovaného i rozhodnutí správního orgánu I. stupně zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Současně žádal o přiznání náhrady nákladů řízení za 4 úkony služby právní pomoci, včetně 4 režijních paušálů, s navýšením o daň z přidané hodnoty a požádal o náhradu uhrazeného soudního poplatku.   V. Posouzení věci krajským soudem.   Krajský soud při přezkoumávání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu a napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích žalobních bodů, kterými byly výroky rozhodnutí řádně napadeny (§ 75 odst. 1, 2 s.ř.s.). Při posuzování žalobních bodů vycházel krajský soud z následujících právních předpisů.    Podle § 87p odst. 2 zák. o pobytu cizinců dobu platnosti průkazu o pobytu rodinného příslušníka, občana Evropské unie neprodlouží, shledá-li důvod pro ukončení přechodného pobytu na území podle § 87f.    Podle § 87f odst. 1 cit. zákona policie ukončí rodinnému příslušníkovi občana Evropské unie, který sám není občanem Evropské unie a pobývá na území společně s občanem Evropské unie, přechodný pobyt na území, pokud o to požádá nebo z důvodu uvedených v § 87e.    Podle § 87e odst. 1 písm. c) citovaného zákona na zamítnutí žádosti o vydání povolení k přechodnému pobytu se důvody podle § 87d) odst. 1 vztahují obdobně. Policie žádost dále zamítne, jestliže žadatel se dopustil obcházení tohoto zákona s cílem získat povolení k přechodnému pobytu na území, zejména pokud účelově uzavře manželství nebo účelově prohlášeným souhlasem bylo určeno otcovství.    Podle § 87d odst. 1 písm. c) cit. zákona policie žádost o vydání potvrzení o přechodném pobytu na území zamítne, jestliže je důvodné nebezpečí, že by žadatel mohl ohrozit bezpečnost státu nebo závažným způsobem narušit veřejný pořádek.   Krajský soud při přezkumu zákonnosti napadeného rozhodnutí vycházel z žalobních bodů, které mířily na oba výroky rozhodnutí správního orgánu I. stupně.  V prvním výroku správní orgán zamítl žádost žalobce o prodloužení doby platnosti průkazu o pobytu rodinného příslušníka občana Evropské unie z důvodu, že žalobce se dopustil obcházení zákona o pobytu cizinců s cílem získat povolení k přechodnému pobytu na území, pokud účelově uzavřel manželství nebo jeho účelově prohlášeným souhlasem bylo otcovství určeno.  Ve druhém výroku správní orgán zamítl stejnou žádost proto, že na straně žalobce shledal důvodné nebezpečí, že by mohl ohrozit bezpečnost státu nebo závažným způsobem narušit veřejný pořádek.  Z tohoto důvodu při hodnocení žalobních tvrzení bylo nezbytné pohlížet v duchu zásady jednotnosti správního řízení na řízení před správním orgánem prvého stupně a před žalovaným jako na jeden celek a žalobní tvrzení hodnotit i na podkladě právních závěrů učiněných správním orgánem prvého stupně. Žádost žalobce o prodloužení povolení k přechodnému pobytu na území České republiky  již správní orgán prvého stupně  posuzoval ze dvou samostatných pohledů a také dospěl ke dvěma samostatným důvodům pro zamítnutí žádosti, když každý z nich samostatně postačoval proto, aby tato žádost byla zamítnuta.   V prvém výroku správní orgán I. stupně zamítl žádost proto, že na podkladě z provedených důkazů shledal, že by v případě žalobce mohlo dojít k závažnému narušení veřejného pořádku. Důvody, které přivedly správní orgán k tomuto závěru, jsou patrné z odůvodnění rozhodnutí, jak správního orgánu prvého stupně, tak i žalovaného.  Z odůvodnění rozhodnutí žalovaného, tak jak je patrné z jeho  argumentace na straně 3 a 4, vyplývají výchozí premisy úsudku o naplnění důvodu pro neprodloužení doby platnosti průkazu o povolení k přechodnému pobytu, nicméně soud nenalezl jejich promítnutí do specifik projednávaného případu žalobce.   Pro posouzení použitého důvodu pro zamítnutí žádosti je v tomto případě nezbytné věnovat se výkladu pojmu …závažným způsobem narušit veřejný pořádek… Pojem veřejný pořádek a narušení veřejného pořádku závažným způsobem zákonodárce sice opakovaně používá v zákoně o pobytu cizinců ale nikoli ve zcela stejných intencích. Tento pojem nacházíme např. v ust.  § 119 odst. 2 písm. b), kdy se ve vztahu k správnímu vyhoštění z přechodného pobytu na území se uvádí formulace … závažným způsobem narušuje veřejný pořádek …, v jiném případě v § 75 odst. 2 písm. f) téhož zákona je užita jiná hypotéza …ministerstvo žádost o vydání povolení k trvalému pobytu zamítne, jestliže cizinec závažným způsobem narušil veřejný pořádek… . V projednávaném případě hypotéza aplikovaného ustanovení       § 87d odst.1, písm.c) cit. zákona uvádí … Policie žádost o vydání potvrzení o přechodném pobytu na území České republiky zamítne, jestliže je důvodné nebezpečí, že by žadatel mohl závažným způsobem narušit veřejný pořádek.  V případě takto formulované hypotézy proto  postačí určitá potence  narušení veřejného pořádku a proto také i  důvody vysvětlující, zda zjištěné skutečnosti  lze, či nelze  vyhodnotit jako důvody pro zamítnutí žádosti musí být na tuto situaci zaměřeny. Správní orgány I. stupně i II. stupně se touto cestou sice ubíraly, nicméně soud nenalezl dostatek důvodů pro to, aby v konečném finálním vyhodnocení všech skutečností, které byly doloženy v řízení, mohl potvrdit naplnění tohoto důvodu pro zamítnutí žádosti žalobce. Stěží může obstát argumentace správních orgánů, že žalobce se dopouštěl drobné trestné činnosti, což na jedné straně je pravda a je možné i akceptovat, že i páchaná souvislá, nepřetržitá a drobná trestná činnost v celém svém kontextu by mohla přivést správní orgán k závěru o potenci hrozby závažného narušování veřejného pořádku i do budoucna.  Nicméně v celkovém kontextu projednávané věci soud tyto důvody nenalezl. Je nutno zdůraznit, že statut přechodného pobytu byl žalobci udělen již v roce 2008 a pokud se správní orgán dovolával toho, že u žalobce existuje hrozba závažného narušení veřejného pořádku a argumentoval jeho trestnou činností, která byla završena vynesením  rozsudku příslušného okresního soudu v listopadu 2004, je tato hodnocená skutečnost dalece před tím, než mu byl statut přechodného pobytu vůbec udělen. Další  trestná činnost žalobce byla předmětem rozhodnutí téhož soudu, který rozhodl rozsudkem vyneseným v červnu 2007 a v červenci 2007, když druhý rozsudek soudu zrušil výrok o trestu v  předchozí věci a žalobci byl uložen souhrnný trest v souvislosti se spácháním trestného činu řízení bez řidičského oprávnění.  V posledním případě se jednalo o trestnou činnost žalobce, která byla završena vydáním rozhodnutí příslušného soudu v únoru 2012 v souvislosti s porušením práv ochranné známce.  Podkladem pro závěr o  možném narušení veřejného pořádku závažným způsobem  by tak byly čtyři trestné činy, z nichž prvého se žalobce dopustil  v  roce 2004, následně v roce 2007 a naposledy v roce 2012. Z těchto výchozích skutečností je nutno  vycházet při posuzování, zda jednání žalobce v této časové řadě má potenci závažným způsobem narušit v budoucnu veřejný pořádek. Soud shledal, že nikoli.    Jako nedůvodné soud vyhodnotil tvrzení žalobce, že žalobce byl prokazatelně účasten amnestie a od  ledna 2013 bylo nutno na něj hledět jako na netrestaného.  Se stejnou výtku obsaženou v odvolání žalobce se žalovaný vypořádal tvrzením, že zahlazení odsouzení samo o sobě neznamená, že žalobce se předmětného jednání nedopustil, a proto k této skutečnosti nemohl správní při rozhodování přihlédnout. Zahlazení odsouzení nenastoluje fikci, že se skutek nestal, což dokládá i právní názor vyslovený v rozsudku Nejvyššího správního soudu čj. 1 As 175/2012-34  ze dne 6. února 2013 ( dostupný na www.nssoud.cz) .  S touto právní argumentací se soud ztotožňuje, neboť skutečnosti vyplývající z obsahu správního spisu dokládají, že ve vztahu odsouzení žalobce pro porušení práv k ochranné známce rozsudkem Okresního soudu v Chebu sp. zn.    6 T  136/2011 ze 7. 2. 2012 došlo u žalobce v důsledku amnestie prominutí dosud nevykonaného trestu.  Z tohoto stavu skutečně nelze dovodit, že by se žalobce skutku vůbec nedopustil. Závěr, který byl použit správním orgánem, soud hodnotí jako právně akceptovatelný a reálný, ale nicméně neměl vliv na celkové závěry zdejšího soudu, že rozhodnutí správního orgánu I. stupně o zamítnutí žádosti v intencích prvého výroku  a rozhodnutí  žalovaného o zamítnutí odvolání a potvrzení tohoto výroku, postrádá dostatek důvodů pro  podporu použitého rozhodovacího důvodu.  Žaloba v této části vyla důvodná.   Ve druhém  výroku správní orgán I. stupně zamítl žádost  o prodloužení platnosti průkazu o povolení k přechodnému pobytu proto, že na podkladě provedených důkazů shledal, že žalobce se dopustil obcházení zákona o pobytu cizinců s cílem získat povolení k přechodnému pobytu na území. Zde soud na rozdíl od prvého výroku shledává žalobu mířící na tyto rozhodovací důvody nedůvodnou. V tomto případě soud konstatuje, že není zapotřebí, aby správní orgán prokazoval, že tato situace nastala, pakliže k  závěru, který byl  správními orgány učiněn, postačilo pouze to, co žalobce tvrdil v roce 2008, kdy požádal o přechodný pobyt a tento statut mu byl přiznán, a co uváděl v řízení o prodloužení tohoto statutu. Žalobce při podání žádosti o prodloužení doby platnosti průkazu o přechodném pobytu rodinného příslušníka občana EU uváděl, že je otcem nezletilé D.K., narozené … Následně v průběhu řízení při výslechu dne 23. 6. 2010 žalobce vypověděl, že na nezl D. platí 1.000 Kč měsíčně, jeho dceři je 10 let chodí do zvláštní školy. Matka nezletilé D. jako svědkyně uvedla, že se žalobcem se seznámila před pěti lety, ale žalobce není biologickým otcem nezletilé D. Nezletilá D. u zápisu do školy nebyla, protože je těžce nemocná. V další fázi řízení při pobytové kontrole provedené 19. 9. 2011 na adrese pobytu nezletilé D. bylo zjištěno, že na adrese …   nikdo nebydlí, dveře i okna jsou zazděná. Další pobytová kontrola v místě nového pobytu žalobce vedla ke zjištění, že žalobce nebyl na jím uváděném místě pobytu zastižen a bylo zjištěno, že má žít na adrese v …, má sdílet společnou domácnost s družkou a jejím synem nezletilým J.M.  Správní orgán dále zjistil z informace MÚ v Chebu, že žalobce byl do rodného listu nezletilé D. zapsán dne 13. 8. 2004 na základě určení otcovství z 5. 8. 2004, které proběhlo před Úřadem městského obvodu Plzeň 3 ve věznici, kde matka učinila souhlasné prohlášení o určení otcovství před MÚ Cheb dne 29. 7. 2004 k nezletilé D.K.   Žalobce tak uváděl skutečnosti, které správní orgán s použitím výslechu matky tohoto dítěte a dalších listinných důkazů zcela vyvrátil jako naprosto smyšlenou epizodu. To přivedlo žalobce ke změně jeho postoje i k uvádění jiných důvodů když uváděl, že je tentokráte příslušníkem jiného občana Evropské unie, neboť žije ve společné domácnosti s družkou, matkou nezletilého J.M., což podpírala výpověď matky tohoto dítěte.  Z obsahu rodného listu nezletilého J.M.  však vyplynulo, že žalobce není otcem tohoto dítěte. Soud neměl možnost vyjádřit se k otázce, zda žalobce má skutečně postavení rodinného příslušníka občana Evropské unie, pakliže tuto otázku ani správní orgány vůbec neotevřely, otázka, nebyla ani namítána v žalobě a nebyla tedy žalobním bodem a v tomto směru tedy soud neměl vůbec prostor proto, aby se k této problematice vyjadřoval. Z absence právní argumentace v tomto směru, která by potencionálně mohla mít vliv na právní postavení žalobce, proto soud nevyvozoval přímé důsledky. Nicméně obsah správního spisu a argumentace správního orgánu I. stupně i žalovaného, na kterou soud plně odkazuje v rozsahu odůvodnění napadeného rozhodnutí na str.4,5,6, potvrzuje, že rozhodnutí správního orgánu  prvního stupně v jeho části II.  i rozhodnutí žalovaného o zamítnutí odvolání a potvrzení rozhodnutí správního orgánu prvého stupně v rozsahu tohoto výroku, je rozhodnutím zákonným a v tomto směru také byly žalobní důvody  vyhodnoceny jako nedůvodné.   V VII. části žaloby se žalobce dovolával nezákonnosti rozhodnutí žalované Komise a tvrdil, že žalovaný vůbec neřešil otázku přiměřenosti vydávaného rozhodnutí ve vztahu k žalobci a jeho rodinnému životu a soukromému životu. U tohoto tvrzení je nutno konstatovat, že soud nenalezl nepřezkoumatelnost tohoto rozhodnutí pro absenci odůvodnění této části rozhodnutí. Žalobce v odvolání proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně nezákonnost v této oblasti vůbec nenamítl, proto také logicky se ani žalovaná komise otázkou přiměřenosti dopadu tohoto rozhodnutí do rodinného a soukromého života nezabývala. Rozhodnutí správního orgánu I. a II. stupně tvoří v duchu zásady jednotnosti správního řízení jeden celek, a nelze přehlédnout, že otázka posouzení přiměřenosti rozhodnutí byla vyřešena správním orgánem I. stupně, který důvody této části rozhodnutí obsáhle rozvedl na straně 6 a 7 svého rozhodnutí. Napadené rozhodnutí ve vazbě na rozhodnutí správního orgánu I. stupně není nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů.   Soud přezkoumával napadené rozhodnutí, které ve spojení s rozhodnutím správního orgánu I. stupně tvoří jeden celek a proto také i přes pouze částečnou úspěšnost žaloby  musel přistoupit k úplnému zrušení celého rozhodnutí žalovaného.     Rozhodnutí o nákladech řízení vychází z ust. § 60 odst. 1 s.ř.s. a přihlíží ke skutečnosti, že žalobce dosáhl v řízení procesního úspěchu. Náklady řízení v celkové výši 20 456,- Kč jsou představovány uhrazeným soudním poplatkem ve výši 4.000,- Kč, dále odměnou za právní zastoupení ve výši 16 456,- Kč. Soud přiznává odměnu za 4 úkony právní služby, každý po 3.100,- Kč  (§ 7 a § 9 odst. 4 vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen advokátní tarif). Jednotlivé úkony právní služby jsou představovány jedním úkonem za přípravu a převzetí zastoupení (§11 odst. 1 písm. a/ advokátního tarifu), jedním úkonem za sepis žaloby (§ 11 odst. 1 písm. d/ advokátního tarifu), jedním úkonem za repliku podanou k vyjádření žalovaného (§ 11 odst. 1 písm. d/ advokátního tarifu) a jedním úkonem za účast právního zástupce u jednání soudu. Podle § 12 odst. 3 advokátního tarifu byla právnímu zástupci přiznána náhrada hotových výdajů v paušální částce 300,- Kč za každý úkon právní služby, ve výši 300,- Kč, což za 4 úkony představuje částku 1 200,- Kč. Protože zástupce žalobce je plátcem DPH, byly [za použití § 21 odst. 4 písm. a) ve spojení s § 2 odst. 1 písm. b) a § 21 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů] odměna a náhrada navýšeny o částku odpovídající sazbě  DPH ve výši 21%, kterou byl zástupce povinen z odměny a z náhrad odvést podle zákona o dani z přidané hodnoty (§ 57 odst. 2 s. ř. s.).   Ke splnění povinnosti nahradit náklady řízení byla žalovanému určena pariční lhůta podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř. ve spojení s § 64 s. ř. s.       Poučení:  Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho                   doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem                                                 Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.                  Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením                shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li                poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže                následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze                prominout.   Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.   V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.   Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.     V Plzni dne 22. září 2015                                                                                                     JUDr. Václav Roučka, v.r. předseda senátu Za správnost: Kováříková