60Az 6/2014 - 71    ČESKÁ REPUBLIKA   ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY                   Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Hockou v právní věci nezletilé žalobkyně: F. A., nar. …, státní příslušnost  Ázerbájdžánská republika, v České republice naposledy bytem S., původně zastoupená zákonnou zástupkyní (matkou): Z. M., nar. …, bytem tamtéž, nyní zastoupená: JUDr. Annou Doležalovou, MBA, advokátkou, se sídlem Veleslavínova 55/12, 301 00 Plzeň, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, se sídlem 170 34 Praha 7, Nad Štolou 3, pošt. schránka 21/OAM (dále jen MV), v řízení o žalobě ze dne 29.5.2014 proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29.4.2014 č.j. X, E.č. L009716, o udělení mezinárodní ochrany,   t a k t o :    I. Žaloba se  z a m í t á.         II. Žádný z účastníků  n e m á  právo na náhradu nákladů řízení.   III. Ustanovené zástupkyni žalobkyně advokátce JUDr. Anně Doležalové, MBA  se   p ř i z n á v á   odměna ve výši 10.200,-Kč, která jí bude vyplacena z účtu Krajského soudu v Plzni na účet vedený u ČSOB a.s., č. účtu: X ve lhůtě do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozhodnutí.    O d ů v o d n ě n í :   Včasnou žalobou ze dne 29.5.2014 s připojenou kopií napadeného rozhodnutí se žalobkyně domáhá přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 29.4.2014 č.j. X, E.č.: L009716, jímž bylo rozhodnuto o její žádosti podané dne 6.2.2014 tak, že mezinárodní ochrana podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o azylu), se neuděluje. V odůvodnění rozhodnutí ze dne 29.4.2014 žalovaný popsal průběh řízení po podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany na území České republiky (dále jen ČR) jménem nezletilé žalobkyně její matkou (Z. M.) z rodinných důvodů - kvůli sloučení rodiny (nemohou se vrátit do Azerbájdžánu, jelikož manžel je členem politické strany Musavat), když rodiče nezletilé (otec S. A.) jsou rovněž žadateli o udělení mezinárodní ochrany v ČR, a zdůraznil, že po provedeném řízení bylo zjištěno, že v této věci nebyly naplněny podmínky zákona o azylu pro udělení mezinárodní ochrany (§ 12 písm. a), b), § 13 a § 14) a mezinárodní ochrana tudíž nebyla udělena, když žalobkyně nesplnila ani zákonné podmínky pro udělení doplňkové ochrany (§ 14a a § 14b zákona o azylu), ani nebylo zjištěno, že by v ČR byl udělen azyl některému z jejích rodinných příslušníků ve smyslu § 13 odst. 1-4 zákona o azylu, ani jim nebyla udělena doplňková ochrana ve smyslu § 14b téhož zákona. Správní orgán z hlediska důvodů pro udělení azylu vycházel především z výpovědí zákonné zástupkyně žalobkyně a dále z informací, které shromáždil v průběhu správního řízení ohledně politické a bezpečnostní situace a stavu dodržování lidských práv v Ázerbájdžánu; konkrétně vycházel z informace Ministerstva zahraničí Spojených států amerických, ze dne 19.4.2013, z materiálů z azylového řízení otce žadatelky, č.j. X, materiálů z azylového řízení matky žadatelky, č.j. X a z informace agentury Freedom House z ledna 2013. Zohledněna byla i skutečnost, že při posuzování situace matky i otce nezletilé žalobkyně v průběhu řízení o jejich žádostech o udělení mezinárodní ochrany, žalovaný neshledal žádné opodstatněné důvody, že by jim v případě vycestování na území Ázerbájdžánu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy; lze tudíž s velkou mírou pravděpodobnosti předpokládat jejich absenci i v případě žalobkyně. Vzhledem k věku žalobkyně nelze předpokládat, že by tato mohla být ve vlasti vystavena pronásledování ze strany státních orgánů, tudíž i možnost jejího postihu z jejich strany je nereálná. Jak uvádí informace MZV (Ministerstvo zahraničních věcí) ČR č.j. 108210/2013-LPTP ze dne 15.7.2013, vážnou újmu nemůže nezletilá ani její rodiče v případě návratu do vlasti utrpět ani z důvodu samotného podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany na území ČR. Žalovaný tak dospěl k závěru, že z důvodů uvedených zákonnou zástupkyní žalobkyně jí ve smyslu tzv. vážné újmy, která je relevantní pro udělení doplňkové ochrany, nemůže žádná hrozba vzniknout. Po zhodnocení výpovědi zákonné zástupkyně žalobkyně o okolnostech jejího pobytu ve vlasti před odchodem ze země, posouzení jejích hlavních motivů k odchodu z vlasti a citovaných aktuálních informačních pramenů nedospěl správní orgán rozhodující ve věci k závěru, že by nezletilé žalobkyni v případě návratu do vlasti hrozilo přímé a bezprostřední nebezpečí vážné újmy ve smyslu § 14a odst 1 a 2 písm. b) zákona o azylu. Dále bylo uvedeno, že v zemi původu žalobkyně neprobíhá takový ozbrojený konflikt, jehož důsledky by bylo možno pokládat ve vztahu k ní za vážnou újmu dle § 14a odst. 2 písm. c) zákona o azylu; případné vycestování po posouzení informací o zemi původu a skutečnostech sdělených zákonnou zástupkyní žalobkyně nepředstavuje ani rozpor s mezinárodními závazky ČR. Zákonní zástupci žalobkyně neuvedli a ani správní orgán nenalezl žádné skutečnosti, na základě kterých by mohla jmenované hrozit v případě návratu do vlasti vážná újma uložením nebo vykonáním trestu smrtí. Rovněž se žalovaný zabýval zejména rodinnou, sociální a ekonomickou situací žalobkyně, přihlédl i k jejímu věku a zdravotnímu stavu, když vycházel ze sdělení její zákonné zástupkyně, která uvedla, že zdravotní stav dcery je dobrý, tudíž nebyl ani zjištěn žádný důvod hodný zvláštního zřetele (§ 14 zákona o azylu), ani se tohoto specifického typu azylu její zákonní zástupci nedomáhali; rodiče nezletilé ani nevyužili možnosti seznámit se s podklady rozhodnutí a vyjádřit se k nim či navrhnout další podklady pro rozhodnutí.   V žalobě doplněné k výzvě soudu ustanoveným zástupcem žalobkyně vyjádřila nesouhlas s posouzením žalovaného, neboť nesprávným způsobem zjistil a hodnotil skutkový stav, v důsledku čehož došlo k nesprávnému právnímu posouzení věci a zejména porušení § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen správní řád), § 12 a § 14a zákona o azylu /žalobní body ve smyslu § 71 odst. 1 písm. d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen s.ř.s.)/. Dále bylo namítáno, že žalobkyně důvody své žádosti odvíjí od důvodů žádosti své matky a především svého otce, když je nepochybné, že vzhledem ke svému nízkému věku a skutečnosti, že se narodila až na území ČR, nemohla ve své vlasti vyvíjet činnosti ve smyslu § 12 písm. a) či pociťovat obavy z pronásledování z důvodů dle § 12 písm. b) zákona o azylu. Její otec byl aktivistou politické strany Musavat v zemi původu a poté, co se účastnil demonstrací této opoziční strany, byl několikrát uvězněn, nebylo mu umožněno pracovat ve svém oboru, když mu státní orgány Ázerbájdžánu odmítly uznat vysokoškolské vzdělání; tyto skutečnosti zajisté mohou být důvodem o udělení mezinárodní ochrany, ačkoliv žalovaný došel k opačnému závěru. Pojem pronásledování je nutné vykládat konformně v souladu s čl. 9 Směrnice Rady 2004/83/ES ze dne 29.04.2004 o minimálních normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli žádat o postavení uprchlíka nebo osoby, která z jiných důvodů potřebuje mezinárodní ochranu, a o obsahu poskytované ochrany, ale souběh různých opatření, která sama o sobě nestačí k naplnění definice pronásledování, nicméně ve svém součtu dosahují intenzity pronásledování, se označují jako „pronásledování na kumulativním základě“ (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 5Azs 7/2009–105), proto žalovaným provedené právní posouzení věci je nesprávné, neboť takový výklad nemá opodstatnění plynoucí ze zjištěného skutkového stavu, když otec žalobkyně ve svém dosud nezpochybněném příběhu popisoval, jak s ním bylo nakládáno policií během jeho zadržení (opakovaná zadržení bez sdělení obvinění a bití, nedostávalo se mu jídla ani pití a po propuštění byl měsíc v léčení). Také obavy z návratu do země původu v případě rodiny žalobkyně jsou odůvodněné, protože právě otci žalobkyně, jako představiteli opozice, však nebezpečí v případě návratu hrozí též proto, že proti němu po jeho odjezdu bylo s největší pravděpodobností zahájeno trestní stíhání. Rovněž bylo navrženo, aby bylo spojeno toto řízení s řízením o žalobách ve věci neudělení mezinárodní ochrany matce a otci žalobkyně ke společnému projednání dle § 39 zákona s.ř.s., ale soud neshledal důvod spojit tyto věci ke společnému projednání, jelikož žaloby rodičů žalobkyně byly usnesením ze dne 12.12.2014 č.j. 60Az 4/2014-76 (otec) a 60Az 5/2014-61 (matka) odmítnuty, jak je soudu známo z úřední činnosti. Žalobkyně součástí žaloby učinila návrh na ustanovení zástupce, kterému bylo vyhověno pravomocným usnesením zdejšího soudu ze dne 2.10.2014 a nezletilé žalobkyni byla ustanovena zástupcem shora uvedená advokátka JUDr. Anna Doležalová, MBA.   Žalovaný ve vyjádření k žalobě dne 21.11.2014 závěrem navrhl zamítnutí žaloby jako nedůvodné, protože má za to, že se při posuzování žádosti žalobkyně nedopustil žádné nezákonnosti a rozhodnutí bylo dle jeho názoru vydáno v souladu se zákonem o azylu a jednotlivými ustanoveními správního řádu.  Uvedl, že považuje námitky žalobkyně za zcela neopodstatněné, popřel oprávněnost důvodů uvedených žalobkyní a současně s nimi nesouhlasil, neboť neprokazují nezákonnost výroku napadeného rozhodnutí. Dále odkázal plně na správní spis, zejména na vlastní žádost o udělení azylu i výpověď matky jako zákonné zástupkyně žalobkyně, a na vydané rozhodnutí. Také zdůraznil, že v průběhu správního řízení bylo objasněno, že důvodem žádosti o udělení mezinárodní ochrany nezletilé žalobkyně podané dne 6.2.2014 jsou rodinné důvody a to sloučení rodiny. Zákonní zástupci během správního řízení neuvedli žádnou skutečnost, ze které by správní orgán mohl dojít k závěru, že se jejich dcera stala terčem adresného zájmu státních orgánů její vlasti či jiných skupin, které by byly ve své činnosti těmito státními orgány podporovány. Možné dceřino ohrožení její matka vyvozuje z důvodu, že by sama mohla být po návratu do vlasti uvězněna z důvodu, že odjela do ČR za svým manželem. Správní orgán rozhodující ve věci se tedy zaobíral otázkou, zda by případné pronásledování a potíže matky bylo možno kvalifikovat jako pronásledování osoby nezletilé, jelikož je na své matce vzhledem ke svému věku naprosto závislá. Po provedeném řízení ve věci žádosti o udělení mezinárodní ochrany otce a matky žalobkyně správní orgán v rozhodnutích č.j. X (matka) a č.j. X (otec) dospěl k závěru o neudělení žádné z forem mezinárodní ochrany. Rodiče nezletilé v průběhu řízení neuvedli žádné skutečnosti svědčící o jejich opodstatněné obavě z pronásledování z důvodu jejich rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů, ani žalovaným nebyly shledány žádné opodstatněné důvody, že by jim v případě vycestování na území Ázerbájdžánu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy; žádné potíže otce a ani žádná jeho činnost v zemi původu popsány nebyly, naopak jednoznačně opakovaně jako důvod nezletilé bylo sloučení rodiny.   Ze správního spisu zaslaného žalovaným v této věci bylo zjištěno, že jeho obsah zcela  odpovídá údajům uvedeným v napadeném rozhodnutí i ve vyjádření žalovaného ze dne 21.11.2014; ze založených písemností vyplývají mimo jiné následující skutečnosti:  * Po písemném sdělení matky nezletilé žalobkyně ze dne 6.1.2013 o tom, že tímto projevuje úmysl požádat o mezinárodní ochranu pro své nezletilé dítě (žalovanému doručeno dne 7.1.2014, připojena byla i kopie rodného listu nezletilé narozené v Plzni …) a poté za přítomnosti ustanoveného tlumočníka jazyka tureckého matka nezletilé žalobkyně jako zákonná zástupkyně dne 6.2.2014 uvedla do žádosti o udělení mezinárodní ochrany podané jménem nezletilé jako důvod: „Chtěla bych, aby moje dcera žila se mnou a mým manželem zde v ČR. Žádám o azyl z rodinných důvodů, kvůli sloučení rodiny.“  * Z Protokolu o pohovoru k žádosti o udělení mezinárodní ochrany datovaného 5.2.2014 (pravděpodobně se jedná o písařskou chybu, jelikož dle založených předvolání k předmětnému pohovoru i k podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany byla matka nezletilé předvolána na 6.2.2014 na pracoviště žalovaného Praha-Ruzyně) sepsaného s matkou jako zákonnou zástupkyní žalobkyně za přítomnosti otce žalobkyně i tlumočníka tureckého jazyka, jak matka požadovala, vyplývá mimo jiné, že žádost podala z důvodu sloučení rodiny, když manžel se nemůže vrátit do Ázerbájdžánu a tím pádem ony také ne, aby mohli zůstat všichni spolu, jiný důvod nemá; v Ázerbájdžánu přímo dítě nemůže být nijak ohroženo, ale nebyly by spolu, a sama bez rodičů být nemůže, kdyby se tam vrátila, tak by jí (matce) hrozilo vězení a tím by byly rozděleny, dítěti nebezpečí nehrozí, ale prostě by je odloučili. Přítomný otec nakonec uvedl, že hlavním důvodem, proč se nemohou vrátit do Ázerbájdžánu je to, že se tam nemůže vrátit on a manželka proto, že vědí, že odjela kvůli němu, a samotné dítě se tam samo vrátit nemůže, protože jako batole nemůže být bez rodičů, musí mít stálou péči matky, mateřské mléko atd. a ani k prarodičům by tedy bez matky nemohla jet.  *Z Protokolu o seznámení s podklady rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany ze dne 6.2.2014 vyplývá, že matka ani otec žalobkyně za přítomnosti tlumočníka tureckého jazyka se nevyjádřili k předloženým uvedeným podkladům a ani nenavrhli jejich doplnění.  * Rozhodnutí ze dne 29.4.2014 nabylo právní moci dne 29.5.2014, kdy bylo dle protokolu předáno matce nezletilé a s obsahem rozhodnutí byla seznámena v jazyce tureckém přítomným tlumočníkem.    Na zaslané vyjádření žalovaného žalobkyně reagovala podáním ze dne 8.12.2014 s tím, že se s ním neztotožnila, protože i Nejvyšší správní soud (dále jen NSS) se vyslovil v tom smyslu, že žádosti o udělení mezinárodní ochrany jsou v případě rodinných příslušníků zpravidla vzájemně provázané a dotýkají se rodiny jako celku. Postavení dítěte žádajícího o mezinárodní ochranu se přitom ve většině případů odvíjí od postavení rodičů žádajících o udělení mezinárodní ochrany. V případě žalobkyně, která se narodila na území ČR a důvody své žádosti odvozovala od důvodů svých rodičů, bylo úkolem správního orgánu řádně posoudit důvody žádosti o udělení mezinárodní ochrany obou jejich rodičů a vyloučit tak pronásledování z důvodů dle § 12 či hrozbu vážné újmy ve smyslu § 14a zákona o azylu, jak však namítala žalobkyně v žalobě, ale žalovaný této povinnosti nedostál. K žalobní argumentaci žalobkyně v tomto směru se žalovaný vůbec nevyjádřil, přestože jde o argumentaci stěžejní též pro její postavení.    Následně žalovaný v podání dne 20.1.2015 zdůraznil opakovaně, že námitky žalobkyně považuje za zcela neopodstatněné, jelikož důvodem žádosti nezletilé je sloučení rodiny a postupováno bylo v intencích ustálené judikatury NSS. Také bylo zmíněno, že po provedeném řízení ve věci žádosti o udělení mezinárodní ochrany otce a matky žalobkyně správní orgán v rozhodnutích č.j. X (matka) a č.j. X (otec) dospěl k závěru o neudělení žádné z forem mezinárodní ochrany a následně v rámci soudního přezkumu byla žaloba otce nezletilé žalobkyně odmítnuta Krajským soudem v Plzni dne 12.12.2014 (60 Az 4/2014), stejně tak jako v případě matky žalobkyně (60 Az 5/2014), oba napadli rozhodnutí soudu kasační stížností, o které dosud rozhodnuto nebylo. (Na toto zaslané podání ze strany žalobkyně nebylo reagováno.)    V této věci soud rozhodl bez nařízení jednání dle § 51 odst. 1 s.ř.s., neboť s tímto postupem souhlasili žalovaný (dne 21.11.2014) i žalobkyně (dne 8.12.2014).    Dle § 4 odst. 1 písm. a) s.ř.s. soudy ve správním soudnictví rozhodují o žalobách proti rozhodnutím vydaným v  oblasti veřejné správy orgánem moci výkonné, orgánem územního samosprávného celku, jakož i fyzickou nebo právnickou osobou nebo jiným orgánem, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy, (dále jen „správní orgán“). Specializovaný samosoudce, který má práva a povinnosti předsedy senátu (§ 31 odst. 2, 3 s.ř.s.), rozhoduje ve věcech mezinárodní ochrany. Podle § 75 odst. 1 s.ř.s. při přezkoumání rozhodnutí vychází soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, tj. v této věci k datu 29.4.2014.  Dle § 78 odst. 7 s.ř.s. soud zamítne žalobu, není-li důvodná.    V§ 3 správního řádu je stanoveno, že nevyplývá-li ze zákona něco jiného, postupuje správní orgán tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v § 2.    Podle § 12 zákona o azylu se azyl cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec a) je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, nebo b) má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště.  Dle § 14a odst. 1, 2 písmeno a) – d) zákona o azylu se doplňková ochrana udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle odstavce 2 a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště.  Za vážnou újmu se podle tohoto zákona považuje  a) uložení nebo vykonání trestu smrti,  b) mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání žadatele o mezinárodní ochranu,  c) vážné ohrožení života nebo lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situacích mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu, nebo  d) pokud by vycestování cizince bylo v rozporu s mezinárodními závazky České republiky.    Podanou žalobou se domáhala žalobkyně z důvodů v ní uvedených přezkoumání a tedy i zrušení napadeného rozhodnutí; soud při jeho přezkoumání vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (29.4.2014) a v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 1, 2 s.ř.s.). V žalobě nebylo navrženo provedení žádných dalších důkazů, ani nebyly připojeny žádné jiné listinné důkazy, tudíž i žalobkyně považovala podklady shromážděné žalovaným za dostatečné. Soud nezjistil ex offo, že by napadené rozhodnutí bylo nepřezkoumatelné, což by bylo důvodem k jeho zrušení.   Napadené rozhodnutí žalovaného splňuje podmínky stanovené v § 68 správního řádu (náležitosti rozhodnutí), ve  výroku o neudělení mezinárodní ochrany nezletilé žalobkyni nebylo shledáno pochybení a odůvodnění napadeného rozhodnutí je podle názoru soudu dostatečně podrobné a srozumitelné, takže je z něho zcela zřejmý důvod nevyhovění žádosti žalobkyně. I když smyslem práva azylu je poskytnout žadateli mezinárodní ochranu, nejedná se však o ochranu před jakýmkoli negativním jevem v zemi původu, jelikož udělit azyl je možné jen z důvodů taxativně stanovených v zákoně. Žalobkyně však žádost odůvodnila, jak bylo shora opakovaně uvedeno, toliko z rodinných důvodů - sloučení rodiny ve vazbě na údajnou nemožnost jejího otce vrátit se do země původu, tedy i matky nezletilé, z důvodů taktéž shora uvedených, byť tyto důvody nebyly uznány způsobilými k udělení mezinárodní ochrany rodičům nezletilé; údajně po odjezdu otce bylo s největší pravděpodobností zahájeno trestní stíhání, avšak prokázána tato skutečnost nebyla. Rodiče nezletilé (viz shora) v průběhu řízení ohledně nezletilé neuváděli a ani neprokázali žádným způsobem, že by se mělo u ní jednat o naplnění zákonných důvodů uvedených v § 12 a 14a zákona o azylu, přesto žalovaný zkoumal, zda nejsou splněny podmínky stanovené v těchto ustanoveních zákona o azylu, ale ke kladnému závěru nedospěl. Jak bylo konstatováno žalobkyní, žádosti o udělení mezinárodní ochrany jsou v případě rodinných příslušníků zpravidla vzájemně provázané a dotýkají se rodiny jako celku, je tedy i pochopitelné, že rodičům ani jejich nezletilé dceři, tj. žalobkyni, nebyla udělena mezinárodní ochrana, když u žádného z nich nebylo zjištěno splnění zákonné podmínky. Žalovaný interpretoval ustanovení § 12 i 14a zákona o azylu v souladu se stávající judikaturou v této oblasti a odpovídajícím způsobem ji aplikoval na zjištěný skutkový stav, když u nezletilé žalobkyně s ohledem na její věk absentovaly zákonné podmínky pro udělení azylu na podkladě § 12 písm. a) i b) a stejně tak i § 14a zákona o azylu, jak bylo konstatováno i v replice ze dne 8.12.2014. Soud ještě poznamenává, že pobyt z rodinných či pracovních důvodů lze řešit prostřednictvím zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR, proto žalobkyně i její rodiče mohou využít v něm obsažených právních instrumentů, neboť zákon o azylu je specifický a dopadá na jiné životní situace cizinců (např. osoby pronásledované či ty, jimž reálně hrozí pronásledování z azylově relevantních důvodů).   Soud také nezjistil, že by napadeného rozhodnutí bylo nezákonné, jelikož bylo vydáno po řádně provedeném řízení na základě žádosti podané za nezletilou žalobkyni zákonnou zástupkyní, vydáno bylo příslušným správním orgánem po shromáždění a zhodnocení všech rozhodných skutečností, které vedly v této věci žalovaného k závěru o nesplnění podmínek zákona o azylu a tedy neudělení mezinárodní ochrany. Správně žalovaný vyhodnotil, že žalobkyni v případě návratu do země původu nehrozí žádné závažné nebezpečí, což potvrdili i její rodiče, když dle matky v Ázerbájdžánu přímo dítě nemůže být nijak ohroženo, ale nebyla by (možná) rodina spolu, žalobkyně sama bez rodičů být nemůže, a kdyby se tam matka vrátila, tak by jí hrozilo vězení a tím by byly (s dcerou) rozděleny, dítěti nebezpečí nehrozí, ale prostě by je odloučily, tj. v podstatě pouhá spekulace, čímž ani dle názoru soudu nedojde k naplnění podmínek uvedených v § 12 a § 14a zákona o azylu (žalovaný se podrobně zabýval i možnými důsledky návratu žalobkyně do vlasti a soud má za správný jeho závěr, že u ní nebyla shledána hrozba nebezpečí vážné újmy ve smyslu cit. § 14a odst. 2 zákona o azylu). Jelikož se soud plně ztotožnil se způsobem posouzení situace u žalobkyně, jak to učinil žalovaný v napadeném rozhodnutí, který se vypořádal se zjištěnou situací tak, že se zároveň vypořádal i s námitkami žalobkyně uvedenými v žalobě přiléhavou a vyčerpávající právní argumentací obsaženou v odůvodnění rozhodnutí, nemusí se soud již k věci duplicitně vyjadřovat, proto pro stručnost odkazuje na příslušné pasáže v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí žalovaného, které je výše citováno (viz rozsudek NSS ze dne 27. 7. 2007, čj. 8 Afs 75/2005-130, publikovaný pod č. 1350/2007 Sb. NSS) a je známo všem účastníkům.   Vzhledem ke všem shora zjištěným skutečnostem v této věci, kdy žalobní body obsažené v žalobě nebyly shledány důvodnými, jelikož žalovaný postupoval i v souladu s § 3 správního řádu tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v nezbytném rozsahu, proto soudu nezbylo, než žalobu zamítnout ve smyslu § 78 odst. 7 s.ř.s. (výrok I. rozsudku). Dle názoru soudu žalovaný totiž postupoval zcela v souladu s příslušnými ustanoveními zákona o azylu i správního řádu, řádně zjistil skutkový stav, žádným způsobem nezkrátil žalobkyni v jejích právech, a to ani před či při vydání napadeného rozhodnutí, byť je žalobkyně opačného názoru, ale na podporu svých tvrzení nepředložila žádné důkazy.    O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1, 2 s.ř.s. tak, jak je ve výroku II. rozsudku uvedeno. Žalobkyně neměla ve věci úspěch, proto jí náhrada nákladů řízení nenáleží a úspěšný žalovaný náhradu nákladů řízení nepožadoval.   Žalobkyni byl pro řízení o žalobě soudem ustanoven zástupce a to advokátka JUDr. Anna Doležalová, MBA; v takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§ 35 odst. 8 ve spojení s § 120 s.ř.s.), proto jí byla přiznána odměna za zastupování v souladu s předloženým vyúčtováním ze dne 17.4. a 8.12.2012 za 3 úkony právní služby á 3.100,-Kč (porada včetně převzetí a přípravy zastoupení, doplnění žaloby a replika) - a 3 režijní paušály á 300,-Kč, celkem tedy 10.200,-Kč dle § 9 odst. 4 písm. d), § 7, § 11 odst. 1 písm. b), § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění. Předmětná částka bude vyplacena jmenované advokátce na jí uvedený účet (výrok III. rozsudku) z účtu zdejšího soudu ve stanovené lhůtě, kterou soud považuje za přiměřenou. Protože při vyhlášení rozsudku dne 30.4.2015 byla ve výroku III. uvedena nesprávná výše přiznané odměny (6.800,-Kč) ustanovenému zástupci žalobkyně, byla opravena tato zřejmá nesprávnost opravným usnesením ze dne 20.5.2015 a přiznána správná výše 10.200,-Kč.     Poučení :  Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení ve dvou písemných vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu se sídlem Moravské náměstí 6, 657 40 Brno, který o této stížnosti rozhoduje.   Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.  Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.  V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.   V Plzni dne 30. dubna 2015                                                                                                              JUDr. Alena Hocká                                                                                                      samosoudkyně