16Ad 100/2015-54 ČESKÁ REPUBLIKA   ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY   Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Hockou v právní věci žalobce: R. B., trvale bytem Ch., t.č. Věznice X, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 (dále jen ČSSZ), v řízení o žalobě ze dne 26.8.2015 proti rozhodnutí žalované ze dne 29.6.2015 č.j. X o invalidní důchod,   t a k t o :   I.  Žaloba se   z a m í t á.    II.  Žádný z účastníků  n e m á  právo na náhradu nákladů řízení.     O d ů v o d n ě n í :   Včasnou žalobou ze dne 26.8.2015 se žalobce domáhal přezkoumání napadeného rozhodnutí žalované ze dne 29.6.2015 č.j. X, protože s ním nesouhlasí s ohledem na popsané zdravotní potíže, jejich léčbu a zhoršení dušnosti v průběhu pobytu ve vazební věznici a následně ve výkonu trestu odnětí svobody a také mu byla při jednom ze záchvatů odmítnuta lékařská pomoc, což je předmětem jeho stížnosti, která je v šetření. Dále uvedl, že několikrát mu byla změněna medikace, u pouhého úklidu nebo převlékání ložního prádla se zadýchává, astma měla matka i jeho sestra. Zamítnutí žádosti nezohledňuje vyšetření z let 1993 až 2005, opírá se o liknavý přístup vězeňských lékařů, nesmyslná skutková zjištění a pracovní zařazení, kdy se jedná pouze o brigádu. Záchvaty dušnosti budou dle něho v záznamech Chebské nemocnice a nemocnice v Praze ve Stodůlkách. Se zamítnutím žádosti nesouhlasil a trval na přiznání částečného invalidního důchodu. (K výzvě soudu následně připojil kopii napadeného rozhodnutí.)   Napadeným rozhodnutím ze dne 29.6.2015 č.j. X žalovaná zamítla námitky žalobce a potvrdila rozhodnutí ČSSZ č.j. X ze dne 2.4.2015, jímž byla zamítnuta jeho žádost o invalidní důchod pro nesplnění podmínek dle § 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen zákon), neboť podle posudku Okresní správy sociálního zabezpečení (dále jen OSSZ) Sokolov ze dne 18.2.2015 není invalidní, neboť v jeho případě se nejedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav. V odůvodnění rozhodnutí ze dne 29.6.2015 bylo uvedeno, že novým posudkem o invaliditě ze dne 17.6.2015 bylo lékařem ČSSZ zjištěno, že žalobce není invalidní, když se nejedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ve smyslu ustanovení § 26 zákona, který by omezoval duševní, smyslové či fyzické schopnosti v takovém rozsahu, aby měly podstatný vliv na pokles pracovní schopnosti, proto nebylo možné námitkám vyhovět.   Z obsahu vyžádaného posudkového spisu OSSZ Plzeň-jih vedeného ohledně žalobce a v něm založeného záznamu o jednání a posudku o invaliditě této OSSZ ze dne 18.2.2015 a záznamu o jednání a posudku o invaliditě v řízení o námitkách vypracovaného ČSSZ pracoviště Plzeň dne 17.6.2015 soud zjistil, že žalobce nebyl uznán invalidní dle § 39 odst. 1 zákona, neboť se nejedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ve smyslu ustanovení § 26 zákona.   Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě dne 20.10.2015 navrhla důkaz posudkem Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen komise či PK MPSV) ve smyslu § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, setrvala na svém rozhodnutí a navrhla soudu zamítnutí žaloby. Ze zaslaného dávkového spisu vedeného žalovanou ohledně žalobce vyplývá, že napadené rozhodnutí ze dne 29.6.2015 bylo žalobci doručeno dne 30.6.2015.   Žalobce ve svém vyjádření ze dne 10.11.2015 zopakoval své námitky uvedené v  žalobě, vyjádřil se ke zhoršení svého stavu a liknavosti vězeňských lékařů, kvůli kterým nemá pravidelnou medikaci a diagnostikovanou žádnou patologii, navíc v posudku nejsou zohledněny ani dispozice astmatiků jako omezený výběr pracovišť, vliv prostředí nebo fyzické námahy. Dále se vyjádřil obecně k onemocnění astmatem a také zmínil případ pobírání invalidního důchodu jeho známým, který má dle něho menší obtíže.   V této projednávané věci se jedná o dávku podmíněnou zdravotním stavem a v takovém případě je rozhodnutí soudu závislé především na odborném lékařském posouzení. Ve správním soudnictví ve věcech důchodového pojištění posuzují zdravotní stav a pracovní schopnost pojištěnců PK MPSV, jak vyplývá z § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. Z těchto důvodů požádal soud PK MPSV – pracoviště v Plzni o vypracování posudku, který byl vypracován po jednání konaném dne 22.1.2016 za účasti odborného lékaře z oboru interního lékařství, když jednání nebyl žalobce přítomen, v jehož závěru komise uvedla, že k datu vydání napadeného rozhodnutí žalobce nebyl invalidní podle § 39 odst. 1 zákona, když zdravotní stav nebyl dlouhodobě nepříznivý. Dle doložené zdravotní dokumentace je v anamnéze žalobce alergie na srst morčat, bronchiální asthma, dále lehká obezita a exnikotinismus, dále je v minulosti po fraktuře v nártu pravé DK, po fraktuře žeber vpravo, po infrakci pravé lopatky, úrazy zhojené bez následků. Žalobce je plně orientován, intelektové schopnosti jsou v normě, zrak a sluch jsou přiměřené věku, nadváha, kardiopulmonálně je kompenzován, končetiny jsou bez deformit, bez parézy, hybnost plně zachována, somatický nález je přiměřený. Plicní zdravotnická zařízení nepotvrdila léčení ani dispenzarizaci žalobce pro asthma bronchiale ani pro jiné plicní onemocnění. PK MPSV se shodla s posouzením lékařem OSSZ a ČSSZ, že k datu napadeného rozhodnutí nebyl prokázán dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, za který se považuje zdravotní stav, který omezuje tělesné, smyslové nebo duševní schopnosti pojištěnce významné pro jeho pracovní schopnosti, pokud tento zdravotní stav trvá déle než 1 rok nebo podle poznatků lékařské vědy lze předpokládat, že bude trvat déle než 1 rok. Žalobce uvedl ošetření pro jeden záchvat dušnosti v letech 1994-1995 a jeden záchvat dušnosti v roce 2000, nebyl soustavně nikde léčen ani dispenzarizován. Dále uvádí stupňování dýchacích obtíží od roku 2012, avšak provedená vyšetření prokazují normální somatický nález, obtíže uváděné žalobcem nejsou objektivizovány žádným odborným lékařským nálezem ani funkčním vyšetřením. Ve výkonu trestu má stanovenou zdravotní klasifikaci B, která zahrnuje i např. schopnost vykonávat výkopové práce. Uvedené diagnosy (alergie na srst morčat, lehká obezita, exnikotinismus) na míru poklesu pracovní schopnosti nemají žádný dopad, asthma bronchiale není verifikováno lékařskými nálezy ani funkčním vyšetřením, úrazy uvedené ve zdravotní dokumentaci se zhojily bez následků. (Stejnopis posudku byl doručen žalobci a žalované.)   Žalobce před dožádaným Okresním soudem v Sokolově dne 11.3.2016 setrval na podané žalobě s tím, že jeho zdravotní stav je dlouhodobě nepříznivý již od roku 1994, kdy zhoršující dýchací potíže vyvrcholily v záchvat. Astma je nemoc nevyléčitelná, obtíže jsou odvislé od prostředí a mohou se časem měnit. Posudky uvádějí zdravotní potíže staršího data, novější ne. Hospitalizace a medikace by měla být dohledatelná u zdravotních pojišťoven, navíc komise nezohlednila lékařské karty vedené obvodním lékařem z Chebu a kartu od závodní lékařky u ŘSD Rudné. Dále odkázal na obvodní lékařku ze Zdic, když na jméno si nevzpomíná a kartu by u ní měl mít vedenou dodnes. Žalobce sdělil, že byl hospitalizován v nemocnici v roce 1976, 1988 a 1995, tedy není pravda, že nebyl nikdy hospitalizován. Pro astma by měl být uznán invalidní nejméně v prvním stupni, nesouhlasí s tím, že lehká obezita je rozhodující zdravotní postižení, a že stav po infrakci pravé lopatky je bez následku, rameno ho bolí dodnes. Současné pracovní zařazení ve výkonu trestu mu nečiní žádné zdravotní potíže. Vzhledem k absenci doporučených zaměstnání v posudku se k těmto nemůže vyjádřit. Jako důkaz navrhl zdravotní karty obvodních lékařů, v nichž je mapován průběh zhoršujících se problémů.   Podáním ze dne 11.3.2016 se žalobce ještě vyjádřil k posudku PK MPSV ze dne 22.1.2016. Zopakoval své námitky, a specifikoval svou hospitalizaci v nemocnici s úrazem oka a po nehodě, dále se záchvatem dušnosti a s podezřením na slepé střevo. Dále se opětovně vyjádřil k návštěvám lékařských zařízení, konkrétně mu pak byla mezi léty 2001-2003 na plicní ambulanci provedena spirometrie, předtím v letech 1994-1996 také na tehdejším OÚNZ, kde mu byla zjištěna i alergie na srst a trus morčat. V posudku není uveden žádný úraz, nálezy ohledně chování, paměti, výšky, zraku a sluchu jsou bez vyšetření. Žádný z lékařů se nepodíval na jeho dolní končetiny, pouze v roce 2015 lékařka v K. kvůli bércovým vředům. Ve skutečnosti má na levé noze křečové žíly a v oblasti kotníku nohy modrají a otékají. Dále rozporoval účast u jednání OSSZ Sokolov, které proběhlo za jeho účasti dne 18.2.2015 ve Věznici X a také vyjádřil nespokojenost s přístupem lékařů, kteří ho nedostatečně poučili o jeho onemocnění; zopakoval své žalobní námitky; sdělil, že utrpěl pupeční kýlu, kterou má dodnes a věc není lékaři řešena.   K žádosti soudu PK MPSV doplnila po jednání konaném dne 3.5.2016 svůj posudek za účasti odborného lékaře z oboru interního lékařství, v jehož závěru uvedla, že zdravotnická zařízení, ve kterých žalobce uvádí léčení v minulosti, se bez uvedení přesných údajů komisi nepodařilo kontaktovat. Komise setrvala na svém posudku ze dne 22.1.2016, když ve vyžádaném plicním vyšetření ze dne 18.5.2015 je uvedena dg. asthma bronchiale, kterou žalobce uvádí v anamnéze, spirometrické vyšetření dokládá lehkou ventilační poruchu a klinický i rtg. nález na srdci a plicích byl v normě. Z plicní indikace byla doporučena léčba, další kontroly na plicní ambulanci nebyly realizovány. K datu napadeného rozhodnutí není možné dg. asthma bronchiale zohlednit a stanovit míru poklesu pracovní schopnosti, neboť není prokázáno soustavné léčení. Jednorázové spirometrické vyšetření neobjektivizuje průběh onemocnění ani efekt léčby, i při něm byla ventilační porucha lehká, jiné zprávy nejsou k dispozici. Do data napadeného rozhodnutí není objektivizován průběh ani léčba pro uvedenou diagnózu astma bronchiale, pravidelná medikace nebyla podávána, na srdci a plicích je opakovaně objektivizován normální klinický i rtg. nález, spirometrické vyšetření je doložené pouze jednorázově ze dne 18.5.2015. Žalobce sám uvedl, že při uvedeném onemocnění mohou uplynout i dlouhá období bez klinických obtíží a farmakologické léčby; v těchto případech je dopad na míru poklesu pracovní schopnosti minimální a jen podporuje přijatý posudkový závěr. Pokud žalobce uvádí nekonkrétní zdravotnické pracoviště před 20 lety, nelze očekávat, že i kdyby byla tato dokumentace PK MPSV dostupná, vedla by k uznání invalidity. Komisi se nepodařilo uváděnou MUDr. H. vyhledat, žalobce sám si nepamatuje jméno závodní lékařky z let 2003 - 2005, kde by měla údajně být jeho zdravotní karta. Ohledně uváděné hospitalizace na očním oddělení v Chebu před rokem 1976 a na chirurgii v roce 1998 pro frakturu lopatky PK MPSV konstatovala, že tyto hospitalizace nemají žádný dopad na stanovení míry poklesu pracovní schopnosti v současné době, dle lékařských nálezů je zrak v normě a v oblasti pohybového aparátu není prokázána významná porucha funkce horní končetiny ani páteře, i když žalobce uvádí, že rameno ho bolí dodnes. Pokud byl žalobce hospitalizován na interně v Chebu v roce 1995 pro asthma, PK MPSV již v minulém posudku uvedla informace z centrální evidence Nemocnice v Chebu, ale ani jednorázová hospitalizace z období před 22 lety by při aktuálním posouzení stupně invalidity nevedla k výsledku požadovanému žalobcem. Žalobce sám uvádí, že musí podstoupit alergologické testy na přítomnost alergenů na pracovišti a musí znát, na co všechno je alergický. Pokud by absolvoval nová vyšetření na alergologii a další funkční plicní vyšetření i s významným funkčním nálezem, nebylo by možné je zohlednit k datu napadeného rozhodnutí. PK MPSV ve svém posudku vycházela z dostatečně dlouhého období od 07/2012, kdy do data napadeného rozhodnutí není objektivizována žádná funkčně závažná patologie projevující se omezením tělesným, smyslových nebo duševních schopností a dopadem na pracovní schopnost. Konstatování, že dne 18.2.2015 bylo provedeno posouzení zdravotního stavu OSSZ Sokolov bez účasti žalobce, uvedla PK MPSV ve svém posudku omylem. Lékařské prohlídky uvedené ve spise jsou provedeny různými lékaři, vždy se stejným závěrem. V minulosti, i při uváděných dechových potížích a ošetřování a léčení pro asthma bronchiale, které není objektivně prokázáno, byl žalobce schopen soustavně pracovat v pracovních zařazeních zedník a řidič, což dokládá doložený profesní dotazník.   Podáním ze dne 22.5.2016 se žalobce vyjádřil k doplňujícímu posudku ze dne 17.5.2016, když zopakoval tvrzení ze svých předchozích podání a namítl, že v žádném posudku není uváděno jeho ošetření ze dne 29.4.2015 ani výjezd RZP ze začátku srpna 2015.   Dne 31.5.2016 žalobce sdělil, že se nachází ve výkonu trestu odnětí svobody a účast na jednání by vyžadovala eskortu, proto se z jednání omlouvá a žádá o projednání věci bez jeho účasti. Dále sdělil, že jej udivuje, že ani doplňující posudek komise neobsahuje dokumentaci obvodních lékařů ani výpis zdravotní pojišťovny. Přesto, že užívá déle než rok denně léky, stačí malé nachlazení a i to je provázeno zhoršením dýchání.   Ústního jednání u zdejšího soudu dne 30.6.2016 se žalobce nezúčastnil. Zástupce žalované závěrem navrhl s ohledem na závěr posudku posudkové komise a jeho doplnění zamítnutí žaloby, neboť žalobci se nepodařilo prokázat, že by byl invalidní a také sdělil, že v případě uznání invalidity musí být splněny dvě zákonné podmínky pro výplatu invalidního důchodu, tj. pokles pracovní schopnosti a dále potřebná doba pojištění; může totiž nastat situace, že žalobce bude sice uznán invalidní, ale pokud nezíská potřebnou dobu pojištění v rozhodném období stanoveném zákonem, nebude mít nárok na výplatu tohoto důchodu.   S účinností od 1.1.2010 je stanoveno v § 39 zákona následující: (1) Pojištěnec je invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %.            (2) Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně. (3) Pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.   Dle § 26 zákona za dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav se pro účely tohoto zákona považuje zdravotní stav, který omezuje tělesné, smyslové nebo duševní schopnosti pojištěnce významné pro jeho pracovní schopnost, pokud tento zdravotní stav trvá déle než 1 rok nebo podle poznatků lékařské vědy lze předpokládat, že bude trvat déle než 1 rok.   Podle § 38 písm. a) zákona má pojištěnec nárok na invalidní důchod, jestliže nedosáhl věku 65 let nebo důchodového věku, je-li důchodový věk vyšší než 65 let, a stal se invalidním a získal potřebnou dobu pojištění, pokud nesplnil ke dni vzniku invalidity podmínky nároku na starobní důchod podle § 29, popřípadě, byl-li přiznán starobní důchod podle § 31, pokud nedosáhl důchodového věku.    Dle § 4 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb. v platném znění (soudní řád správní, dále jen s.ř.s.), soudy ve správním soudnictví rozhodují o žalobách proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy orgánem moci výkonné, orgánem územního samosprávného celku, jakož i fyzickou nebo právnickou osobou nebo jiným orgánem, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy, (dále jen „správní orgán“). Ve věcech důchodového pojištění rozhoduje specializovaný samosoudce, který má práva a povinnosti předsedy senátu (§ 31 odst. 2, 3 s.ř.s.).   Žalobce se podanou žalobou domáhá přiznání invalidity z důvodů uvedených v žalobě, avšak neprokázal, že je invalidní, neboť i dle stěžejního důkazu, jímž je v tomto řízení posudek PK MPSV i jeho doplnění, není invalidní ani pro invaliditu prvního stupně, neboť se nejedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ve smyslu ustanovení § 26 zákona.   V zákoně o důchodovém pojištění a jeho prováděcích předpisech jsou konstruovány podmínky, které musí pojištěnec splnit, aby mu mohl být přiznán invalidní důchod, velmi striktně. Při posuzování nároku na invalidní důchod je tedy možno vycházet pouze ze zdravotního stavu žadatele (pojištěnce), tedy přiznané invalidity, za současného splnění další zákonné podmínky, a to potřebné doby pojištění stanovené v § 40 odst. 1 písmeno f) a odst. 2 zákona: Potřebná doba pojištění pro nárok na invalidní důchod u pojištěnce ve věku nad 28 let činí pět roků a zjišťuje se z období před vznikem invalidity, a to z posledních deseti roků před vznikem invalidity. U pojištěnce staršího 38 let se podmínka potřebné doby pojištění pro nárok na invalidní důchod považuje za splněnou též, byla-li tato doba získána v období posledních 20 let před vznikem invalidity; potřebná doba pojištění činí přitom 10 roků.    K opakovaným námitkám žalobce pak soud uvádí, že ani posudkoví lékaři ČSSZ ani PK MPSV nejsou povinni pátrat po lékařské dokumentaci z doby před více jak pěti lety, když sám žalobce, na němž spočívá důkazní břemeno, na podporu svých tvrzení žádné důkazy (lékařské zprávy) nepředložil. Navíc nebyl schopen ani sdělit konkrétní údaje o sídle ordinace MUDr. H., závodní lékařky z let 2003-2005, kde by se údajně měla nacházet jeho karta. I případnou žádost o výpis z dokumentace zdravotní pojišťovny si musí obstarat žalobce sám, když bez souhlasu pojištěnce není pojišťovna oprávněna sdělovat jakékoliv informace ani soudu, natož posudkovým lékařům. Pokud pak žalobce není spokojen s péčí jednotlivých ošetřujících lékařů, soud není oprávněn toto posoudit. Soud, posudkoví lékaři ani komise nejsou oprávněni řešit léčbu žalobce ve výkonu trestu odnětí svobody ani to, zda jsou v jeho tamější dokumentaci uvedeny všechny skutečnosti, které žalobce považuje za důležité, a které neustále opakuje ve svých rozsáhlých vyjádřeních. V této věci se rozhoduje o tom, zda žalobce splnil podmínky pro přiznání invalidního důchodu, neposuzují se jiné neznámé osoby, tedy argumentace, že někomu jinému s diagnózou astmatu byl invalidní důchod přiznán, není směrodatná, když rozhodující je vždy posouzení komise u každého jedince s ohledem na jeho celkový zdravotní stav, léčbu a jeho schopnosti.   Podle § 75 odst. 1 s.ř.s., při přezkoumání rozhodnutí vychází soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, tj. v této věci stav ke dni 29.6.2015. Pokud u žalobce došlo ke zhoršení jeho zdravotního stavu a pokud absolvoval v mezidobí další lékařská vyšetření (např. alergologické testy), má kdykoliv znovu možnost podat žádost o přiznání invalidity v novém správním řízení.    Krajský soud v Plzni ze všech shora uvedených důvodů žalobě žalobce nepřisvědčil a žalobu zamítl podle § 78 odst. 7 s.ř.s., ve kterém je uvedeno, že soud zamítne žalobu, není-li důvodná (výrok I. rozsudku). Soud napadené rozhodnutí žalované ze dne 29.6.2015 shledal jako věcně správné a odpovídající zákonu, protože žalobce neprokázal, že splňuje podmínky pro přiznání invalidity; žalovaná se vypořádala dostatečným způsobem i se všemi námitkami uplatněnými proti rozhodnutí ze dne 2.4.2015. Neznamená totiž, že je nesprávné rozhodnutí ČSSZ, není-li v souladu s požadavkem žalobce, neboť rozhodující je výsledek posouzení zdravotního stavu ve vztahu k invaliditě posudkovými lékaři a komisí v souladu s platnou právní úpravou. Navíc předmětem tohoto řízení bylo pouze posouzení zdravotního stavu žalobce ve vztahu k invaliditě nikoli někoho ze známých žalobce.    Žalobce ve věci neměl úspěch a správní orgán ze zákona nemá právo na náhradu nákladů řízení, soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jak vyplývá z ust. § 60 odst. 1 a 2 s.ř.s. (výrok II. rozsudku).     P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení ve dvou písemných vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, 657 40 Brno, který o kasační stížnosti rozhoduje. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.   V Plzni dne 30. června 2016                  JUDr. Alena Hocká, v.r. Za správnost vyhotovení: Martina Kerberová                                                          samosoudkyně