30A 83/2016-46                      U S N E S E N Í     Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Kuchynky a soudců JUDr. Václava Roučky a Mgr. Jaroslava Škopka v právní věci žalobce: J.W. zastoupeného Mgr. Jaroslavem Topolem, advokátem se sídlem Na Zlatnici 301/2, Praha 4, proti žalovanému: Městský úřad Horšovský Týn, se sídlem nám. Republiky 52, Horšovský Týn, v řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu, datované a došlé soudu dne 2. 5. 2016,   t a k t o :   I.  Žaloba v části domáhající se toho, aby bylo určeno, že zásah žalovaného, spočívající v nepředání spisu zn. PO 3903/2014 se svým stanoviskem odvolacímu orgánu k rozhodnutí o odvolání, ve lhůtě dle § 88 odst. 1 správního řádu, byl nezákonný, se odmítá.   II.  Žaloba v části domáhající se toho, aby žalovanému bylo zakázáno pokračovat v protiprávním jednání spočívajícím v nepředání spisu zn. PO 3903/2014 se svým stanoviskem odvolacímu orgánu, se odmítá.   III. Žalobci se z účtu Krajského soudu v Plzni vrací zaplacený soudní poplatek za žalobu ve výši 2.000,- Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto usnesení.   IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.       O d ů v o d n ě n í   Žalobou na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu žalobce brojil proti nepředání spisu správním orgánem prvního stupně odvolacímu správnímu orgánu k rozhodnutí o odvolání.   V žalobě se uvádí, že žalovaný vyhotovil dne 22. 8. 2014 rozhodnutí sp. zn. PO 3903/2014, kterým uznal žalobce vinným ze spáchání přestupku dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 2 zákona o silničním provozu. Žalobce podal do rozhodnutí odvolání, a to dne 8. 9. 2014 e-mailovou zprávou opatřenou důvěryhodným elektronickým podpisem. Odvolání podal žalobce prostřednictvím svého zmocněnce K.S., nar. …, bytem ... Epodatelna žalovaného přijala zprávu pod identifikátorem MUHTX004UO10 (důkaz: printscreen podání odvolání ze dne 8. 9. 2014). Žalovanému následně vznikla povinnost ve lhůtě 30 dnů postoupit odvolání nadřízenému orgánu k vydání rozhodnutí o odvolání (§ 88 odst. 1 věta první správního řádu). V případě, že by žalovaný vyhodnotil odvolání jako nepřípustné nebo opožděné, měl by povinnost jej postoupit ve lhůtě 10 dnů (§ 88 odst. 1 věta třetí správního řádu). Ve věci neexistoval důvod k tomu, aby žalovaný nepředal odvolání ve lhůtě dle § 88 odst. 1 správního řádu nadřízenému správnímu orgánu. Žalobce pak zastává názor, že nepostoupení spisu nadřízenému správnímu orgánu byl nezákonný zásah. Nezákonná nečinnost, spočívající v neučinění nějakého úkonu jiného než rozhodnutí, je nezákonným zásahem (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 11. 2010, čj. 7 Aps 3/2008-98, publikované pod č. 2206/2011 Sb. NSS). Žalobci nezbývá jiného prostředku ochrany; žalobce nemůže podat žalobu proti rozhodnutí dle § 65 a násl. s. ř. s., neboť ve věci nebylo rozhodnuto o řádném opravném prostředku, kdy teprve rozhodnutí o opravném prostředku podléhá soudnímu přezkumu. Žalobce též nemůže proti nečinnosti žalovaného brojit žalobou na ochranu proti nečinnosti dle § 79 a násl. s. ř. s., neboť žalovaný rozhodnutí již vydal a žalovanému nepočala plynout lhůta pro vydání rozhodnutí o odvolání, neboť tato počíná plynout teprve dnem, kdy je mu spis doručen (§ 90 odst. 6 věta druhá správního řádu). Žalobce zastává názor, že na věc plně doléhá rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 2. 2015, čj. 15A 49/2014-47, neboť krajský soud posuzovat zcela identickou „nečinnost“ správního orgánu prvého stupně, avšak uzavřel, že proti této lze brojit toliko žalobou dle § 82 a násl. s. ř. s. Žalobce má za to, že žaloba je včasná, neboť o nepostoupení odvolání se dozvěděl dne 7. 3. 2016, kdy současný zástupce žalobce nahlédl v předmětné věci do spisové dokumentace a seznal, že odvolání nebylo postoupeno. Zároveň žalobce poukazuje na to, že lhůta pro podání žaloby proti nezákonnému zásahu nemůže uplynout, dokud zásah trvá (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 2. 2015, č. j. 1 As 151/2014-23). Žalovaný přitom doposud nepostoupil odvolání nadřízenému správnímu orgánu, nezákonný zásah žalovaného tedy stále trvá. Žalobce proto navrhuje vydání rozsudku, že předmětný zásah byl nezákonný a že se žalovanému zakazuje v protiprávním jednání pokračovat.   Zdejší soud měl původně za to, že obranou odvolatele proti nepředání spisu s příslušným stanoviskem odvolacímu správnímu orgánu správním orgánem, který odvoláním napadené rozhodnutí vydal, je žaloba na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu podle § 82 a násl. s. ř. s.   V listopadu 2015 však došel Nejvyšší správní soud k jinému názoru: „Lze tedy shrnout, že v odvolacím řízení je to odvolací správní orgán, kdo je procesně „odpovědný“ za bezprůtahový průběh odvolacího řízení. Účastník řízení, který má za to, že se v odvolacím řízení projevují průtahy, proto musí svou snahu o nápravu směřovat především vůči odvolacímu orgánu. To jistě nevylučuje, aby se nad tento rámec z důvodů praktických (urychlení vyřízení věci a její řešení bez zbytečných formalit a prostojů) snažil o nápravu i přímo u prvostupňového orgánu. Pro úspěch případné navazující soudní ochrany účastníka řízení je nicméně klíčové, aby se tento obrátil postupem podle § 80 odst. 3 věty druhé správního řádu na odvolací správní orgán. Je na odvolacím správním orgánu, aby si na základě žádosti účastníka opatřil u prvostupňového orgánu potřebné informace o dosavadním průběhu odvolacího řízení a zjednal nápravu, bude-li to namístě. Pokud opatření proti nečinnosti podle § 80 správního řádu, jež inicioval účastník řízení, nebude úspěšné, může se účastník domáhat vydání rozhodnutí o odvolání žalobou na ochranu proti nečinnosti, již směřuje proti odvolacímu správnímu orgánu. Soud na základě takovéto žaloby zjistí, zda je odvolací správní orgán nezákonně nečinný, přičemž nezákonnou nečinností je nutno rozumět i postup prvostupňového správního orgánu v rámci odvolacího řízení, který je v rozporu s příslušnými ustanoveními o časových dimenzích odvolacího řízení, přesněji té jeho fáze, jež probíhá před prvostupňovým správním orgánem (postup podle § 87 či podle § 88 odst. 2 a především předání spisu odvolacímu správnímu orgánu ve lhůtě podle § 88 odst. 1 správního řádu). Nečinnost prvostupňového správního orgánu je v tomto smyslu plně přičitatelná odvolacímu správnímu orgánu, neboť je to v posledku odvolací orgán, který je jednak hlavním aktérem řízení o odvolání, jednak je zpravidla tím, kdo má nástroje k odstranění nečinnosti správního orgánu prvního stupně (§ 80 správního řádu). Je věcí veřejné správy jako celku, aby navenek vůči účastníkům řízení vystupovala jednotně a zákonným způsobem a aby její jednotlivé články postupovaly v patřičné vzájemné koordinaci a bez průtahů.“ (rozsudek ze dne 4. 11. 2015, čj. 2 As 198/2015-20).   Z tohoto názoru vychází Nejvyšší správní soud také ve svých rozsudcích ze dne 3. 2. 2016, čj. 1 As 224/2015-36, ze dne 24. 3. 2016, čj. 9 As 294/2015-48, ze dne 21. 4. 2016, čj. 4 As 28/2016-38, ze dne 26. 5. 2016, čj. 9 As 53/2016-22, ze dne 3. 6. 2016, čj. 5 Azs 85/2016-22, ze dne 4. 8. 2016, čj. 10 As 125/2016-27, ze dne 4. 8. 2016, čj. 10 As 126/2016-33, a ze dne 11. 8. 2016, čj. 10 As 159/2016-24. Názor, že soudní řád správní nepřipouští bránit se zásahovou žalobou proti nepředání odvolání a správního spisu správním orgánem I. stupně odvolacímu orgánu, tedy již představuje ustálenou judikaturu. Je to z toho důvodu, že podle § 85 s. ř. s. je zásahová žaloba nepřípustná, lze-li se ochrany nebo nápravy domáhat jinými právními prostředky než zásahovou žalobu (k tomu obecně srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 7. 2011, čj. 1 Aps 1/2011-101, bod 38). Ani deklaratorní zásahová žaloba nemůže být užita, nabízí-li zákon žalobci odlišný procesní postup, zde žalobu nečinnostní (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 12. 2015, čj. 8 Azs 144/2015-30, body 28 a 29). V důsledku ustálení tohoto názoru přistoupil ke změně své rozhodovací praxe rovněž zdejší soud.   Jelikož v daném případě je žaloba na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu nepřípustná, soud ji podle § 46 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 85 s. ř. s. ve vztahu k oběma návrhům rozsudečného výroku usnesením odmítl.    Soud neprojednával věc samu, a proto mohl rozhodnout bez jednání (§ 49 odst. 1 věta prvá s. ř. s. a contrario).     Žaloba byla před prvním jednáním odmítnuta, a proto soud vrátí z účtu soudu zaplacený soudní poplatek za žalobu na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu ve výši 2.000,- Kč [§ 10 odst. 3 věta třetí zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů].    O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 3 věty prvé s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li žaloba odmítnuta.     P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost do dvou týdnů po jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.   Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.   Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.   V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.   Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.     V Plzni dne 14. září 2016   JUDr. PhDr. Petr KUCHYNKA, Ph.D., v.r.          předseda senátu Za správnost vyhotovení: Helena Kováříková