Přihlásit se
ECLIECLI:CZ:KSPL:2017:16.Ad.41.2017.52
Datum rozhodnutí02.11.2017
SoudKSPL
Spisová značka16 Ad 41/2017
Zdrojvyhledavac.nssoud.cz
Typ rozhodnutíRozsudek
HesloSociální ochrana – Sociální pomoc
Ke staženíPDF

Odůvodnění

16Ad 41/2017 - 52   ČESKÁ REPUBLIKA   ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY   Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Hockou v právní věci žalobkyně: V. M., narozená X, bytem R.,  zastoupené: Mgr. Alice Benešová, advokátka se sídlem ul. Míru 17, 337 01 Rokycany, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, 128 01 Praha 2 (dále jen žalovaný či MPSV), v řízení o žalobě ze dne 31.3.2017 proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28.2.2017 č.j. MPSV-2016/203166-914 o příspěvek na péči,   t a k t o :   I. Rozhodnutí  žalovaného  ze  dne  28.2.2017 č.j. MPSV-2016/203166-914 se           z r u š u j e   pro vady řízení a věc   s e   v r a c í   žalovanému k dalšímu řízení.   II. Žalovaný je  p o v i n e n   zaplatit žalobkyni k  rukám  její  zástupkyně Mgr. Alice Benešové na nákladech řízení částku ve výši 4.356,-Kč na účet číslo         2108449167/2700 nejpozději do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.   O d ů v o d n ě n í :   Včasnou žalobou ze dne 31.3.2017 se žalobkyně domáhá přezkoumání napadeného rozhodnutí žalovaného ze dne 28.2.2017 č.j. MPSV-2016/203166-914, protože jej považuje za nezákonné a nesouhlasí s ním za situace, kdy došlo ke zhoršení jejího zdravotního stavu od doby posledního posuzování, bylo vyhodnoceno snížení závislosti a byl stanoven závěr o tom, že není schopna zvládat pouze 4 životní potřeby, ač v rámci opakovaných šetřeních v minulých letech byla lékařskými posudky hodnocena neschopnost plně zvládat minimálně pět ze základních životních potřeb, tedy stupeň závislosti II. Z odůvodnění rozhodnutí žalovaného vyplývá, že v minulosti zohledněné nezvládání základních životních potřeb mobilita a stravování není odůvodněné zjištěným zdravotním stavem. I v minulosti byl její zdravotní stav zjišťován a právě ve vztahu k mobilitě došlo ke zhoršení zdravotního stavu a je tedy vyloučeno, aby míra závislosti v této oblasti byla zlepšena. V rámci opakovaných lékařských posudků na míru závislosti odpovídající stupni II. závislosti bylo konstatováno, že se jedná o stav trvalý a neměnný. Dále žalobkyně namítala, že nebyla seznámena s výsledky lékařského posudku, s jehož závěry nesouhlasí a závěrem navrhla zrušení napadeného rozhodnutí ze dne 28.02.2017 i předcházejícího rozhodnutí Úřadu práce ze dne 26.08.2016 č.j. 20835/2016/Rok a vrácení věci žalovanému k novému projednání a rozhodnutí, rovněž požadovala náhradu nákladů řízení bez specifikace. (K žalobě připojila mimo jiné i kopii napadeného a předcházejícího rozhodnutí.)   Napadeným rozhodnutím ze dne ze dne 28.2.2017 č.j. MPSV-2016/203166-914 žalovaný dle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen správní řád), zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí Úřadu práce České republiky - krajské pobočky v Plzni (dále jen ÚP) ze dne 26.8.2016 č.j. 20835/2016/ROK, kterým rozhodl 1) návrh na změnu výše příspěvku na péči zamítnout a 2) poskytovaný příspěvek na péči ode dne 1.9.2016 snížit ze 4.400,-Kč na 880,-Kč měsíčně.  V odůvodnění rozhodnutí ze dne 28.2.2017 žalovaný popsal průběh řízení, kdy dne 7.1.2016 podala žalobkyně u ÚP (kontaktní pracoviště Rokycany)  návrh na změnu výše příspěvku na péči podle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách (dále jen zákon) a po provedení sociálního šetření dne 16.6.2016 byl k žádosti ÚP vypracován dne 25.7.2016 posudek o zdravotním stavu žalobkyně Okresní správou sociálního zabezpečení Rokycany (dále jen OSSZ), dle něhož jde o osobu, která se dle § 8 odst. 2 písm. a) zákona považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni I (lehká závislost); neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat tři základní životní potřeby (oblékání a obouvání, tělesná hygiena, péče o domácnost) a vyžaduje každodenní pomoc, dohled nebo péči jiné fyzické osoby; datum vzniku OSSZ stanovila od 7.1.2016 s platností trvale.              Poté ÚP vydal rozhodnutí dne 26.8.2016 č. j. 20835/2016/ROK (žalobkyni doručeno dne 30.8.2016), jímž podle § 5, § 7 a v souladu s § 14 zákona návrh na změnu výše příspěvku na péči zamítl a příspěvek na péči ode dne 1.9.2016 snížil z 4.400 Kč na 880 Kč měsíčně. Proti rozhodnutí ze dne 26.8.2016 podala žalobkyně včasné odvolání (přiložila i nové lékařské zprávy), v němž vyjádřila svůj nesouhlas s odkazem na popsaný zdravotní stav a žádala o přezkoumání. Žalovaný jako odvolací orgán požádal Posudkovou komisi Ministerstva práce a sociálních věcí ČR, oddělení výkonu posudkové služby Plzeň (dále jen PK MPSV či komise) o posouzení stupně závislosti žalobkyně. Uvedená komise po jednání dne 17.2.2017 ve svém posudku dospěla ke shodnému posouzení zdravotního stavu žalobkyně jako lékař OSSZ shora citovanému v tom směru, že se jedná o závislost ve stupni I (lehká závislost), avšak s tím rozdílem, že navíc potřebuje pomoc i při zvládání základní životní potřeby – osobní aktivity a tento stav existoval i k datu 7.1.2016. Dále komise uvedla, že u žalobkyně se jedná o  dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, kdy je kardiopulmonálně kompenzovaná, je obézní, plicní onemocnění je stabilizované s lehkou ventilační obstrukční poruchou; po ablaci pravého prsu pro ca je dispenzarizována, jizva po mastektomii vpravo, na pravé paži mírný měkký otok; horní i dolní končetiny jsou bez parézy, pohyb v ramenních kloubech vázne oboustranně, úchopová funkce obou rukou je zachována, pohyblivost v kyčelních a kolenních kloubech je v dobrém rozsahu, mírně vázne dynamika celé páteře; chůze je samostatná, stoj o širší bázi. Komise se rovněž vyjádřila k námitkám žalobkyně ohledně mobility, orientace a komunikace, stravování i péče o zdraví, avšak žádnou z nich neuznala důvodnou s tím, že v minulosti zohledněné nezvládání základních životních potřeb - mobilita a stravování nebylo odůvodněné zjištěným zdravotní stavem. Dále bylo uvedeno, že dopisem žalovaného ze dne 20.2.2017 doručeného dne 21.2.2017  byla žalobkyně vyrozuměna o právu vyjádřit se k podkladům rozhodnutí. Závěrem žalovaný zdůraznil, že shromáždil podklady, které jsou dle jeho názoru dostatečné pro zjištění skutkového stavu věci, kdy z provedených důkazů lze mít za prokázané, že bylo provedeno posudkové zhodnocení podle posudkově medicínských kritérií stanovených právními předpisy a ve vztahu k předmětu řízení. Vypracovaný posudek se vypořádal se všemi rozhodujícími skutečnostmi a námitkami uvedenými v odvolání, doložené lékařské zprávy byly v posudku zohledněny a posudkový závěr pro účely odvolacího řízení ze dne 17.2.2017 jako stěžejní důkaz považoval žalovaný za úplný, objektivní a přesvědčivý. Po přezkoumání v rozsahu námitek uvedených v odvolání dospěl žalovaný jako odvolací orgán k závěru, že rozhodnutí nebylo vydáno v rozporu s právními předpisy, proto odvolání zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil.   Ve vyjádření k žalobě žalovaný dne 15.5.2017 navrhl zamítnutí žaloby dle § 78 odst. 7 s.ř.s. (zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen s.ř.s.), souhlasil s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání a zdůraznil, že má za to, že jeho rozhodnutí je v souladu s hmotným i procesním právem a správní řízení netrpí vadami, pro které by bylo nutno toto rozhodnutí zrušit. Žalovaný popsal průběh řízení a mimo jiné i uvedl, že před vydáním rozhodnutí ÚP vyrozuměl žalobkyni, že se může vyjádřit k podkladům rozhodnutí a současně vyrozuměním pod č.j. 18910/2016/ROK ze dne 2.8.2016 jí oznámil, že zahajuje správní řízení z moci úřední ve věci změny nároku a výše příspěvku na péči. Na základě sociálního šetření, při kterém se zjišťovala schopnost samostatného života oprávněné osoby v přirozeném sociálním prostředí, a posouzení stupně závislosti OSSZ rozhodl ÚP dne 26.08.2016 rozhodnutím č.j. 20835/ 2016/ROK návrh na změnu výše příspěvku na péči zamítnout a příspěvek na péči ode dne 1.9.2016 snížit ze 4 400,-Kč na 880,-Kč měsíčně. Rovněž se žalovaný vyjádřil ke všem námitkám žalobkyně, ale důvodnou neuznal žádnou z nich s odkazem na výsledek posouzení jejího zdravotního stavu ze dne 17.2.2017, kdy v posudku se komise vyjádřila k jednotlivým základním životním potřebám: u mobility není prokázáno těžké postižení až úplná ztráta funkce obou dolních končetin, dolní končetiny jsou bez parézy, hybnost v kyčelních i kolenních kloubech je přiměřená, chůze je samostatná; ohledně orientace a komunikace - duševní i smyslové funkce žalobkyně jsou přiměřené; stravování - duševní i smyslové funkce jsou přiměřené, úchopová funkce rukou je zachována a dle provedeného sociálního šetření se žalobkyně nají sama, pokrm si nakrájí, eventuálně je možné využívat facilitující pomůcky (uvaření si teplého jídla a nápoje je zohledněno v základní životní potřebě péče o domácnost);  péče o zdraví - duševní i smyslové funkce jsou přiměřené, úchopová funkce rukou je zachována, dle provedeného sociálního šetření je schopna samostatně užívat medikaci. PK MPSV rovněž odůvodnila, že v minulosti zohledněné nezvládání základních životních potřeb - mobilita a stravování nejsou odůvodněné zjištěným zdravotním stavem. K námitce žalobkyně, že nebyla seznámena s výsledky lékařského posudku, žalovaný uvedl, že žalobkyně byla dopisem žalovaného ze dne 20.2.2017 doručeného dne 21.2.2017 vyrozuměna o právu vyjádřit se k podkladům rozhodnutí v souladu s § 36 odst. 3 správního řádu. Závěrem žalovaný poznamenal, že postupoval tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti k naplnění zásady materiální pravdy, a z dostupné dokumentace lze soudit, že k nadhodnocení závažnosti funkčního postižení došlo již i v předchozích posouzeních, proto na základě provedených důkazů bylo dne 28.2.2017 vydáno rozhodnutí č.j. MPSV-2016/203166-914/1 (právní moci nabylo dne 8.3.2017), kterým odvolání žalobkyně bylo zamítnuto a napadené rozhodnutí ÚP potvrzeno. (Vyjádření žalovaného bylo soudem doručeno žalobkyni.)   Obsah správního spisu zaslaného žalovaným soudu odpovídá skutečnostem uvedeným v napadeném rozhodnutí i ve vyjádření žalovaného. Ve spisu jsou mimo jiné založeny i následující písemnosti: * Rozhodnutím žalovaného ze dne 24.9.2013 č.j. MPSV-UM/5984/13/9S-PZK bylo k odvolání žalobkyně změněno rozhodnutí ÚP ze dne 7.6.2013 tak, že jí byl od 1.4.2013 přiznán příspěvek na péči ve výši 4.000,-Kč měsíčně na základě posudku PK MPSV ze dne 4.9.2013, dle něhož nezvládala celkem 5 základních životních potřeb: mobilita, oblékání a obouvání, tělesná hygiena, osobní aktivity a péče o domácnost, tedy se jednalo o stupeň závislosti II (středně těžká závislost). * Návrh žalobkyně na změnu výše přiznaného příspěvku na péči ze dne 6.1.2016 doručeného ÚP dne 7.1.2016. * Záznam ze sociálního šetření provedeného dne 20.1.2016 obsahující údaje o zdravotních potížích žalobkyně a zejména to, co uváděla o schopnosti pečovat o vlastní osobu (mimo jiné:  chodí po bytě , jde i ven, ale ne daleko, zatím chodí bez pomůcek, ale prý kdykoli jde k lékaři, zapomene mu říci, že by potřebovala hole nebo chodítko; kamkoli potřebuje, jezdí všude autem – odváží ji syn nebo taxi; horní část oblečení si oblékne, neoblékne si kalhoty a boty; ranní hygienu vykoná sama, ale se se neučeše, do vany a z vany jí pomáhá dcera; dcery vaří, nakupují a zastávají i veškerou další péči o domácnost). * Posudek OSSZ doručený ÚP dne 22.2.2016 – z něho vyplývá, že žalobkyně nezvládá celkem 6 základních životních potřeb (a) mobilita; d) stravování; e) oblékání, obouvání; f) tělesná hygiena; i) osobní aktivity; j) péče o domácnost), takže se jedná o závislost ve stupni II (středně těžká závislost); datum vzniku: 7.1.2016; platnost: trvale. *Protokol o seznámení se žalobkyně dne 2.3.2016 s podklady obsaženými ve spise. *Rozhodnutí ÚP ze dne 3.3.2016, jímž byl 1) zamítnut návrh žalobkyně na změnu výše podaný dne 7.1.2006 a dále uvedeno 2), že příspěvek na péči bude poskytován v původní výši 4 000,-Kč měsíčně (žalobkyni doručeno dle dodejky dne 8.3.2016. * Odvolání žalobkyně ze dne 28.3.2016, které bylo doručeno ÚP dne 29.3.2016 obsahující stručný popis zdravotních potíží žalobkyně. *Rozhodnutím žalovaného ze dne 5.4.2016 bylo odvolání žalobkyně proti rozhodnutí ÚP ze dne 3.3.2016 zamítnuto jako opožděné, neboť bylo podáno po uplynutí odvolací lhůty. * Rozhodnutím žalovaného ze dne 12.5.2016 bylo rozhodnutí ÚP ze dne 3.3.2016 přezkoumáno z moci úřední a dle § 97 odst. 3 a § 98 správního řádu bylo zrušeno a věc vrácena ÚP k novému projednání, jelikož lékař OSSZ správně nevyhodnotil funkční dopad dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu na schopnost zvládat základní životní potřeby, proto je třeba požádat OSSZ o vypracování nového posudku, neboť posouzení zdravotního stavu se jevilo jako nadhodnocené v oblastech základních životních potřeb: mobilita, stravování či osobních aktivit, přičemž z dostupné dokumentace lze soudit, že k nadhodnocení závažnosti funkčního postižení došlo již v předchozích posouzeních. * Nový záznam o sociálním šetření  ÚP ze dne 16.6.2016 obsahuje sdělení, že téměř všechny úkony žalobkyně popisuje v podstatě stejně jako před 5 měsíci. * Další posudek OSSZ doručený ÚP dne 2.8.2016 obsahuje závěr, že žalobkyně nezvládá 3 základní  životní potřeby: oblékání, tělesná hygiena a péče o domácnost, tudíž se jedná o závislost ve stupni I (lehká závislost); datum vzniku: 7.1.2016; platnost trvale; není však uvedeno a tedy ani patrno, na základě jakých rozhodných skutečností došlo k tak výraznému zlepšení zdravotního stavu žalobkyně. * Podáním ÚP ze dne 2.8.2016 byla žalobkyně vyrozuměna, že se může do 5 pracovních dnů ode dne doručení vyrozumění vyjádřit k podkladům rozhodnutí (doručeno dne 4.8.2016) a současně bylo oznámeno, že dnem doručení vyrozumění se zahajuje na základě nového lékařského posouzení z moci úřední správní řízení ve věci změny nároku a výše příspěvku na péči. * Rozhodnutím ÚP ze dne 26.8.2016 byl výrokem 1) zamítnut návrh žalobkyně na změnu výše přiznaného příspěvku na péči a výrokem 2) snížen poskytovaný příspěvek na péči ode dne 1.9.2016 ze 4.400,-Kč na 880,-Kč měsíčně (žalobkyni doručeno dne 30.8.2016). * Dne 13.9.2016 bylo ÚP doručeno odvolání žalobkyně proti rozhodnutí ze dne 26.8.2016, které bylo doplněno do protokolu sepsaného na ÚP dne 14.9.2016. * Posudek PK MPSV ze dne 17.2.2017 (žalobkyně nebyla jednání přítomna) – dle jeho závěru je žalobkyně osoba starší 18 let věku, která se považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni I (lehká závislost) podle § 8 odst. 2 písm. a) zákona, protože není schopna zvládat tři nebo čtyři základní životní potřeba a tento stav existoval i k datu 7.1.2016. Dále bylo uvedeno, že dle doložené zdravotní dokumentace (lékařské zprávy z období od 25.11.2015 do 23.1.2017) se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou je chronický vertebrogenní algický syndrom celé páteře, polyartralgie, fibromyalgie, gonarthrosa II. st., stav po mastektomii + SNLB I. dx. p T1aNOMO v 6/2012, asthma bronchiale, alergie na roztoče, pelyněk, vředová choroba gastroduodenální, arteriální hypertense, obezita III. st., stav po operaci cystadenomu ovaria, nikotinismus. Žalobkyně je plně orientována, zrak je korigován brýlemi, sluch v normě, kardiopulmonálně je kompenzovaná, je obézní, plicní onemocnění je stabilizované s lehkou ventilační obstrukční poruchou; po ablaci pravého prsu pro ca je dispenzarizována, jizva po mastektomii vpravo, na pravé paži mírný měkký otok; horní i dolní končetiny jsou bez parézy, pohyb v ramenních kloubech vázne oboustranně, úchopová funkce obou rukou je zachována, pohyblivost v kyčelních a kolenních kloubech je v dobrém rozsahu, mírně vázne dynamika celé páteře; chůze je samostatná, stoj o širší bázi. PK MPSV se shodla s posouzením lékaře OSSZ (žalobkyně nezvládá 3 základní životní potřeby – oblékání a obouvání, tělesná hygiena a péče o domácnost), ale navíc zohlednila základní životní potřebu osobní aktivity, takže zohlednila celkem 4 základní životní potřeby; zjištěný zdravotní stav není v rozporu s provedeným sociálním šetřením; jde o stav trvalý. Komise se také vyjádřila k námitkám žalobkyně ohledně mobility, orientace a komunikace, stravování i péče o zdraví, avšak žádnou z nich neuznala důvodnou s tím, že v minulosti zohledněné nezvládání základních životních potřeb - mobilita a stravování nebylo odůvodněné zjištěným zdravotní stavem. * Podáním ÚP doručeným žalobkyni dne 21.2.2017 byla vyrozuměna o možnosti vyjádřit se k podkladům rozhodnutí, čehož nevyužila. * Rozhodnutí žalovaného ze dne 28.2.2017 bylo žalobkyni doručeno dne 8.3.2017.    Následně podáním ze dne 29.5.2017 žalobkyně sdělila, že nesouhlasí s projednáním věci bez nařízení jednání, k obsahu vyjádření žalovaného nebyla uvedena žádná zmínka.  Podle § 4 odst. 1 písm. a) s.ř.s. soudy ve správním soudnictví rozhodují o žalobách proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy orgánem moci výkonné, orgánem územního samosprávného celku, jakož i fyzickou nebo právnickou osobou nebo jiným orgánem, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy (dále jen správní orgán). Při přezkoumání napadeného rozhodnutí soud vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, jak vyplývá z § 75 odst. 1 s.ř.s., tedy v této věci k datu 28.2.2017 a je povinen přezkoumat napadený výrok v mezích žalobních bodů uvedených v žalobě (§ 75 odst. 2 věta první s.ř.s.). Dle § 31 odst. 2, 3 s.ř.s. ve věcech sociální péče rozhoduje specializovaný samosoudce, který má práva a povinnosti předsedy senátu.   Dle § 76 odst. 1 písm. a), b) s.ř.s. soud zruší napadené rozhodnutí pro vady řízení bez jednání rozsudkem pro nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí a proto, že skutkový stav, který vzal správní orgán za základ napadeného rozhodnutí, je v rozporu se spisy nebo v nich nemá oporu anebo vyžaduje rozsáhlé nebo zásadní doplnění. Dle § 78 odst. 1 věta první, odst. 4 a 5 s.ř.s. je-li žaloba důvodná, soud zruší napadené rozhodnutí pro nezákonnost nebo pro vady řízení. Zruší-li soud rozhodnutí, vysloví současně, že se věc vrací k dalšímu řízení žalovanému, a právním názorem, který vyslovil soud ve zrušujícím rozsudku nebo rozsudku vyslovujícím nicotnost, je v dalším řízení správní orgán vázán.   Dle § 3 správního řádu postupuje správní orgán tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s dalšími základními zásadami správního řízení.   Podmínky nároku na příspěvek na péči jsou stanoveny v § 7 zákona ve znění platném k rozhodnému datu, když dle odst. 1 se příspěvek na péči (dále jen příspěvek) poskytuje osobám závislým na pomoci jiné fyzické osoby; tímto příspěvkem se stát podílí na zajištění sociálních služeb nebo jiných forem pomoci podle tohoto zákona při zvládání základních životních potřeb osob; náklady na příspěvek se hradí ze státního rozpočtu.     Dle § 8 odst. 2 zákona se osoba starší 18 let věku se považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve a) stupni I (lehká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat tři nebo čtyři základní životní potřeby, b) stupni II (středně těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat pět nebo šest základních životních potřeb, c) stupni III (těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat sedm nebo osm základních životních potřeb, d) stupni IV (úplná závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat devět nebo deset základních životních potřeb,  a vyžaduje každodenní pomoc, dohled nebo péči jiné fyzické osoby.   Schopnost osoby zvládat základní životní potřeby se pro účely stanovení stupně závislosti hodnotí podle aktivit, které jsou pro jednotlivé základní životní potřeby vymezeny v příloze č. 1 vyhlášky č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů.   V této věci se podanou žalobou z důvodů v ní uvedených domáhala žalobkyně zrušení napadeného rozhodnutí žalovaného. Soud shledal z níže uvedených důvodů, že napadené rozhodnutí ze dne 28.2.2017 je nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost i nedostatek důvodů a zejména proto, že skutkový stav, který vzal správní orgán za základ napadeného rozhodnutí vyžaduje zásadní doplnění, což způsobuje vady řízení, proto byla žaloba shledána důvodnou (§ 78 odst. 1 s.ř.s.).     Napadené rozhodnutí žalovaného není plně v souladu s § 68 správního řádu, v němž jsou stanoveny náležitosti rozhodnutí, jelikož odstavec 3 stanoví, že v odůvodnění se uvedou důvody výroku nebo výroků rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí. Soud totiž zjistil, že žalovaný se za situace, kdy došlo ke snížení výše příspěvku na péči, přičemž řízení bylo zahájeno původně na základě žádosti žalobkyně o změnu výše přiznaného příspěvku na péči, dostatečným způsobem nevypořádal s námitkami žalobkyně z doplnění včasného odvolání ze dne 14.9.2016 proti rozhodnutí ÚP ze dne 26.8.2016, kdy namítala nezlepšení zdravotního stavu, který stručně popsala a uvedla, že naopak dle ní dochází k jeho postupnému zhoršování s odkazem na přiložené lékařské zprávy. Přitom z posudku OSSZ ze dne 25.7.2016 nebylo patrno, na základě jakých rozhodných skutečností došlo ke snížení stupně závislosti z II na I stupeň (žalobkyně nezvládala základní životní potřeby: oblékání a obouvání, tělesná hygiena a péče o domácnost), když předtím dle posledního posudku PK MPSV pracoviště v Plzni ze dne 4.9.2013 se jednalo o II stupeň závislosti (žalobkyně nezvládala základní životní potřeby: mobilita, oblékání a obouvání, tělesná hygiena, osobní aktivity a péče o domácnost). V řízení o odvolání žalobkyně je v posudku PK MPSV vyhotoveném po jednání konaném dne 17.2.2017, jemuž žalobkyně nebyla přítomna, uvedeno v jeho závěru pouze velmi stručně, že v minulosti zohledněné nezvládání základních životních potřeb mobilita a stravování není odůvodněné zjištěným zdravotním stavem. I když si je soud vědom, že stejně jako on ani odvolací orgán, tj. žalovaný, nemá medicínské znalosti a ač v řízení o nároku na příspěvek na péči je žalovaný vázán závěrem posudku PK MPSV (§ 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení), je na žalovaném, aby posoudil vypovídající hodnotu posudku, neboť je to právě žalovaný, kdo v odvolacím řízení o nároku na příspěvek na péči rozhoduje. Je proto právem a povinností žalovaného žádat po posudkové komisi doplnění posudku vysvětlením rozhodných skutečností, které vedly k tak závažné změně, a to zejména za situace, kdy došlo ke snížení stupně závislosti, přičemž vyšší stupeň byl naposledy přiznán právě na základě posudku PK MPSV ze 4.9.2013, když výsledek sociálního šetření ze dne 16.6.2016 byl v podstatě stejný jako ten, na jehož základě původně dle posudku OSSZ doručeného ÚP dne 22.2.2016 se jednalo o II stupeň závislosti. Nelze přehlédnout ani skutečnost, že od sociálního šetření k datu posouzení PK MPSV uplynulo 8 měsíců a posuzované lékařské zprávy byly staršího data, kdy poslední zpráva byla z LSPP ze dne 22.1.2017 a předchozí z hospitalizace v lázních Františkovy Lázně od 14.11. do 5.12.2016. Navíc není ani zjistitelné ze správního spisu ani z vypracovaných posudků, zda byla žalobkyně vůbec informována, kdy bude její zdravotní stav ve vztahu k příspěvku na péči na OSSZ a poté u PK MPSV posouzen, čímž jí byla odepřena možnost případně předložit další lékařské zprávy na podporu jí uvedených tvrzení. Žalobkyně byla samozřejmě správními orgány vyrozuměna o právu vyjádřit se k podkladům rozhodnutí v souladu s § 36 odst. 3 správního řádu, čehož nevyužila.     Ani z obsahu posudku PK MPSV ze dne 17.2.2017 však není vůbec zjistitelné, na základě jakých rozhodných konkrétních skutečností došlo k takovému zlepšení zdravotního stavu žalobkyně, že se nadále nejednalo k datu 7.1.2016 o stupeň II závislosti, ale o stupeň I, případně k jakému datu došlo ke změně předmětného stupně závislosti či zda se při přiznání stupně II jednalo o posudkové nadhodnocení a v čem spočívalo s přihlédnutím k předchozímu posouzení zdravotního stavu. Proto je nutno doplnit předmětný posudek PK MPSV, aby posouzení zdravotního stavu žalobkyně bylo objektivní a v souladu s platnou právní úpravou, jelikož ani z laického pohledu není možné, aby docházelo ve zdravotním stavu žalobkyně i s ohledem na její věk k takovému zlepšení, když přiznání stupně II závislosti nebylo v souvislosti např. s úrazem, kdy lze předpokládat zlepšení zdravotního stavu. Za vadu považuje soud i skutečnost, že žádný z posudkových lékařů žalobkyni nenavštívil, aby posoudil stupeň závislosti v jejím přirozeném prostředí, i když to není povinné, ale jedná se o přesvědčivé vyjádření i pro osoby bez medicínského vzdělání, na základě jakých rozhodných skutečností byl předmětný závěr o změny stupně závislosti učiněn.   K závěrům, zda důkazy jsou úplné a přesvědčivé, správní orgán může dospět pouze tehdy, pokud se komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnosti, zejména s těmi, které namítá účastník uplatňující nárok na příspěvek. Posudek musí obsahovat náležitosti, resp. náležitosti odůvodnění posudkového závěru tak, aby byl závěr přesvědčivý pro účastníka i správní orgán a z těchto hledisek je správní orgán povinen při posuzování věci posudek PK MPSV vyhodnotit.    Dle § 9 odst. 1 zákona se při posuzování stupně závislosti hodnotí schopnost zvládat tyto základní životní potřeby: mobilita, orientace, komunikace, stravování, oblékání a obouvání, tělesná hygiena, výkon fyziologické potřeby, péče o zdraví, osobní aktivity, péče o domácnost. Při hodnocení vyjmenovaných úkonů pro účely stanovení stupně závislosti se přitom hodnotí funkční dopad dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu na schopnost zvládat jednotlivé úkony podle odst. 1 a 2, které se sčítají. Při hodnocení schopnosti zvládat základní životní potřeby se hodnotí funkční dopad dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu na schopnost zvládat základní životní potřeby; přitom se nepřihlíží k pomoci, dohledu nebo péči, která nevyplývá z funkčního dopadu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Pro uznání závislosti v příslušné základní životní potřebě musí existovat příčinná souvislost mezi poruchou funkčních schopností z důvodu nepříznivého zdravotního stavu a pozbytím schopnosti zvládat základní životní potřebu v přijatelném standardu. Funkční schopnosti se hodnotí s využíváním zachovaných potenciálů a kompetencí fyzické osoby a využíváním běžně dostupných pomůcek, prostředků, předmětů denní potřeby nebo vybavení v domácnosti, veřejných prostor nebo s využitím zdravotnického prostředku. Bližší vymezení schopností zvládat základní životní potřeby a způsob jejich hodnocení stanoví prováděcí právní předpis (kterým je vyhláška MPSV č. 505/2006 Sb.). Na posudek PK MPSV, byť je vyžadován nikoliv pro účely řízení soudního, ale pro účely odvolacího řízení správního ve smyslu § 28 odst. 2 zákona jsou kladeny stejné nároky, jako by byl vypracován pro potřebu přezkumného soudního řízení ohledně zvýšení důchodu pro bezmocnost, na niž současný příspěvek na péči přímo navazuje. I správní orgán musí totiž vycházet z posudku, který musí být řádně a přesvědčivě odůvodněn s odkazem na doložený nález ošetřujícího lékaře, výsledek sociálního šetření, výsledek funkčních vyšetření a výsledek vlastního vyšetření posuzujícího lékaře či posuzujících lékařů (srov. rozsudek NSS ze dne 30. 9. 2009, č. j. 4 Ads 50/2009-63). Těmto požadavkům posudek PK MPSV vypracovaný v projednávané věci nevyhovuje. Zdejší soud na základě všech zjištěných skutečností dospěl k závěru, že posudek PK MPSV v testu úplnosti, přesvědčivosti a správnosti neobstál. Za zjištěné situace proto soud vyhověl žalobě, když shledal žalobní body důvodnými a rozhodl tedy o zrušení napadeného rozhodnutí ze dne 28.2.2017 pro nepřezkoumatelnost a i proto, že skutkový stav, který vzal správní orgán za základ napadeného rozhodnutí vyžaduje zásadní doplnění, jelikož žalovaný místo toho, aby si vyžádal doplnění posudku PK MPSV, který nelze považovat za úplný, objektivní a přesvědčivý, jelikož vůbec nebyly uvedeny rozhodné skutečnosti, na jejichž základě došlo ke změně oproti předchozímu posouzení zdravotního stavu žalobkyně. Dle názoru soudu nebyla plně vypořádána ani odvolací námitka žalobkyně, že její zdravotní stav se nezlepšil, naopak se zhoršuje.     Soud zrušil napadené rozhodnutí žalovaného ze dne 28.2.2017 bez jednání (§ 76 odst. 1 písm. a), b) s.ř.s.) a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s.ř.s.), jak vyplývá z výroku I. rozsudku. Po doplnění řízení ve shora naznačeném směru bude vydáno příslušným správním orgánem, který je vázán právním názorem soudu (§ 78 odst. 5 s.ř.s.) vyjádřeným v tomto rozsudku, nové rozhodnutí, jež bude v souladu s příslušnými zákonnými předpisy (správní řád i zákon č. 108/2006 Sb.).   O náhradě nákladů řízení (výrok II. rozsudku) bylo rozhodnuto dle § 60 odst. 1 s.ř.s. věta první, podle něhož má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně požadovala náhradu nákladů řízení, kterou specifikovala v podání ze dne 15.9.2017, proto jí byla soudem přiznána náhrada za dva úkony právní služby á 1.500,-Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby) a dva režijní paušály á 300,-Kč, tedy 3.600,-Kč a dále 756,-Kč, což činí 21% z uvedené částky, jelikož jmenovaná zástupkyně je plátcem dně z přidané hodnoty, jak vyplývá z Osvědčení o registraci ze dne 15.1.2010, jehož kopii soudu zaslala. Soud shledal nárok oprávněným a přiznal jí uvedenou částku, jež je zcela v souladu s § 7, § 9 odst. 2, § 11 odst. 1 písm. a), d), § 13 odst. 3 a § 14a odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif. Uvedenou částku je povinen žalovaný uhradit k rukám zástupkyně žalobkyně na uvedené číslo účtu a to ve lhůtě, kterou soud považuje za přiměřenou.   Poučení :  Proti tomuto rozsudku lze podat do dvou týdnů po jeho doručení kasační stížnost u Nejvyššího správního soudu. Lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Krajského soudu v Plzni. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud se sídlem Moravské náměstí 6, 657 40 Brno (§ 12 odst. 1, § 102, § 106 odst. 2 a 4 s.ř.s.).  V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.   V Plzni dne 2. listopadu 2017                                                                                                             JUDr. Alena Hocká, v.r.                                                                                                                   samosoudkyně  Za správnost vyhotovení: Martina Kerberová

Hlavní stránka · Zásady ochrany osobních údajů · Smluvní podmínky