30A 187/2016-60   ČESKÁ REPUBLIKA   ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY       Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Kuchynky a soudců JUDr. Václava Roučky a Mgr. Jaroslava Škopka v právní věci žalobce: M.N.,  nar. …, státní příslušnost Republika Kazachstán, v České republice bytem K. V., M. 1643/86, zastoupeného Mgr. Petrem Václavkem, advokátem, se sídlem Praha 1, Opletalova 25, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem Praha 4, náměstí Hrdinů 1634/3, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 22. 9. 2016, čj. MV-119168-4/SO-2016,   t a k t o :   I.  Rozhodnutí Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců ze dne 22. 9. 2016, čj. MV-119168-4/SO-2016,   s e   z r u š u j e   a věc   s e   v r a c í   k dalšímu řízení žalované.      II.   Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 12.228,- Kč k rukám zástupce žalobce Mgr. Petra Václavka do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.     O d ů v o d n ě n í   I. Vymezení věci Žalobce se žalobou ze dne 24. 10. 2016 domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne 22. 9. 2016, čj. MV-119168-4/SO-2016, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, ze dne 18. 7. 2016, čj. OAM-40047-17/DP-2012, kterým byla zamítnuta žádost o prodloužení povolení k dlouhodobému pobytu dle § 44a odst. 4 ve spojení s § 46a odst. 2 písm. i) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 23. 6. 2014 (dále jen „zákon o pobytu cizinců“).   II. Žaloba Žalobce namítal, že ve správním řízení byla zvlášť závažným způsobem porušena ustanovení o řízení před správním orgánem. Žalobce je toho názoru, že tato pochybení jsou takové intenzity, že sama o sobě jsou způsobilá přivodit nezákonnost napadeného rozhodnutí. Samo rozhodnutí je pak v tomto ohledu nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Správní orgán při posuzování žádosti žalobce nevycházel ze spolehlivě zjištěného stavu věci, což má za následek nezákonnost napadeného rozhodnutí, které bylo vydáno v rozporu s § 3 správního řádu. Rozhodnutí správního orgánu porušuje dle názoru žalobce rovněž § 68 odst. 3 správního řádu, neboť není řádně odůvodněno, zejména ve vztahu k přiměřenosti napadeného rozhodnutí. Toto pochybení implikuje rovněž porušení ve vztahu k § 2 odst. 3 a odst. 4 správního řádu, neboť správní orgán nedbal řádně oprávněných zájmů účastníka řízení a jím přijaté řešení neodpovídá okolnostem případu.   Stěžejní nezákonnost žalobce spatřoval v nesprávném posouzení otázky, zda žalobce plní účel svého pobytu – společné soužití se svým otcem N.M., nar. ... V této souvislosti je třeba připomenout, že nositeli oprávnění (otci) sice nebyl pravomocným správním rozhodnutím prodloužen jeho dlouhodobý pobyt za účelem podnikání, avšak nositel oprávnění podal proti tomuto správnímu rozhodnutí ke Krajskému soudu v Plzni žalobu, které soud přiznal odkladný účinek. Dle žalobce tedy správní orgány dospěly ke zcela nesprávnému závěru, že žalobce se již nemá na území ČR s kým slučovat, neboť panu N.M., nar. …, již nesvědčí žádné pobytové oprávnění. Žalobce nesouhlasil se závěry žalované, že v důsledku přiznání odkladného účinku podané žalobě jsou sice pozastaveny účinky pravomocného správního rozhodnutí, cizinec může setrvat nadále na území, avšak toto postavení nelze zcela absolutně ztotožnit s postavením na základě fikce podle § 47 odst. 2 zákona o pobytu cizinců a tedy dle žalované nelze považovat takovýto pobyt nositele oprávnění za důvod pro vyhovění žádosti o dlouhodobý pobyt za účelem sloučení rodiny. Žalobce se navíc domníval, že žalovaná si v tomto ohledu v odůvodnění napadeného rozhodnutí protiřečí, když na jednu stranu přiznává, že účinky pravomocného rozhodnutí jsou pozastaveny a odkazuje na judikát Ústavního soudu, avšak dále zcela nepřezkoumatelně dodává, že pro účely žádosti o dlouhodobý pobyt za účelem sloučení rodiny je třeba navzdory přiznanému odkladnému účinku považovat dlouhodobý pobyt za účelem podnikání za pravomocně neprodloužený. Žalobce s tímto výkladem a aplikací právních předpisů zcela nesouhlasí a je přesvědčen, že takovýto výklad je nesprávný. Žalobce se domníval, že jestliže soud ve správním soudnictví žalobě přiznal odkladný účinek, tak jsou všechny účinky napadeného rozhodnutí odloženy až do nabytí právní moci rozsudku o této žalobě. Opačný výklad tak, jak jej provádí správní orgány v této věci, by byl nesmyslný a odporoval by logice a systematice zákona a navíc by nebral v potaz „evropskoprávní“ původ institutu dlouhodobého pobytu za účelem sloučení rodiny.   Žalobce dále namítal porušení zásady materiální pravdy zakotvené v § 3 správního řádu, když správní orgány obou stupňů dostatečně nezjistily stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Účastník řízení dále konstatuje, že správní orgán nijak nedbal na přiměřenost rozhodnutí ve věci, neposuzoval otázku zásahu do soukromého a rodinného života, což mělo rovněž za následek nezákonnost rozhodnutí ve věci. Žalobce žije na území ČR již dlouhou dobu, po celou dobu legálně na základě povolení k pobytu. Žalobce nikdy neměl problémy se zákonem, dodržuje platné právní předpisy a je přesvědčen, že tyto skutečnosti by měly být správními orgány v rámci daného řízení adekvátně hodnoceny.   S ohledem na výše uvedené žalobce navrhl, soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení.   III. Vyjádření žalovaného správního orgánu Podle názoru žalované napadené rozhodnutí splňuje všechny požadavky, které správní řád v ust. § 68 odst. 3 stanoví pro odůvodnění rozhodnutí. Žalovaná přezkoumatelným způsobem zdůvodnila, jak se vypořádala s námitkami žalobce a z jakých důvodů je považovala za mylné či nerozhodné a jakými úvahami se řídila při hodnocení důkazů a výkladu právních předpisů.  Žalovaná s uplatněnými námitkami nesouhlasila a považuje je za nedůvodné. V podrobnostech odkázala na obsah napadeného rozhodnutí a na spisový materiál. Na závěr žalovaná navrhla, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.   IV. Posouzení věci krajským soudem Při přezkoumání rozhodnutí správního orgánu vycházel soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.).   Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.   V rozhodnutí ze dne 18. 7. 2016, čj. OAM-40047-17/DP-2012 (o žádosti žalobce), Ministerstvo vnitra uvedlo, že vzhledem k tomu, že správní řízení ve věci žádosti žalobcova otce (tj. nositele oprávnění ke sloučení rodiny) o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky za účelem podnikání – účast v právnické osobě bylo rozhodnutím správního orgánu ze dne 23. 1. 2013, čj. OAM-22558-21/DP-2012, pravomocně zamítnuto, dospěl správní orgán k závěru, že platnost povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny nelze žalobci v souladu s § 44a odst. 4 s odkazem na § 46a odst. 2 písm. i) zákona o pobytu cizinců prodloužit, neboť tím, že dne 25. 2. 2016 nabylo právní moci rozhodnutí o neprodloužení dlouhodobého pobytu žalobcova otce, nemůže žalobce od tohoto data (tzn. od 25. 2. 2016) plnit účel pobytu, pro který mu bylo povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny vydáno. Správnímu orgánu není z jeho činnosti znám jiný nositel oprávnění ve smyslu § 42a odst. 1 zákona o pobytu cizinců.   V rozhodnutí ze dne 22. 9. 2016, čj. MV-119168-4/SO-2016 (o odvolání žalobce), Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců uvedla, že v daném případě je rozhodné především to, v jakém právním postavení je v současné době otec odvolatele. Přiznáním odkladného účinku žalobě se pozastavují účinky napadeného rozhodnutí. Rozhodnutí tedy sice formálně zůstává pravomocným, právní účinky z toho plynoucí jsou však pozastaveny (viz nález Ústavního soudu ze dne 30. 9. 2008, sp. zn. II. ÚS 1260/07). Komise je toho názoru, že v případě přiznání odkladného účinku žalobě proti rozhodnutí ve věci pobytu cizince, kdy se v rámci správního řízení na cizince vztahovala fikce platnosti dosavadního pobytového oprávnění podle § 47 odst. 2 zákona o pobytu cizinců, se cizinec ocitá v režimu, který je v zásadě obdobný režimu podle § 47 odst. 2 zákona o pobytu cizinců, a na území tedy pobývá oprávněně i nadále. To má např. zásadní důsledky pro posouzení otázky postavení cizince pro účely jiných právních předpisů. Jiný závěr by totiž znamenal, že by nebyl naplněn hlavní účel odkladného účinku žaloby a do právní sféry cizince by dopadly negativní účinky, které by jinak, pokud by odkladný účinek žalobě přiznán nebyl, byly s rozhodnutím potvrzeny. Dle názoru Komise však nelze toto postavení, resp. právní režim cizince, který je založen přiznáním odkladného účinku žalobě, ztotožňovat s postavením podle § 47 odst. 2 zákona o pobytu cizinců zcela absolutně. Především je třeba vycházet z toho, že řízení o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání v současnosti neprobíhá, neboť zde existuje pravomocné rozhodnutí o zamítnutí takové žádosti. Je sice pravdou, že proti uvedenému rozhodnutí byla podána žaloba k soudu a soud jí přiznal odkladný účinek, nicméně tato skutečnost nemá vliv na to, že řízení o žádosti o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu již neprobíhá, neboť bylo pravomocně skončeno a otec odvolatele není držitelem povolení k dlouhodobému pobytu. Účelem odkladného účinku žaloby, jakožto specifického pobytového režimu cizince, je tedy umožnění pobytu cizince na území do doby pravomocného soudního rozhodnutí, aniž by byl nucen území opustit. Nelze však souhlasit s tím, že v důsledku přiznání odkladného účinku žalobě je na otce odvolatele nahlíženo jako na cizince s povoleným pobytem, jako je tomu v případě tzv. fikce pobytu podle § 47 odst. 2 zákona o pobytu cizinců.   Z úřední činnosti je soudu známo, že rozhodnutím ze dne 23. 1. 2013, čj. OAM-22558-21/DP-2012, Ministerstvo vnitra zamítlo žádost žalobcova otce o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání – účast v právnické osobě. Proti tomuto rozhodnutí správního orgánu prvního stupně se žalobcův otec odvolal. Rozhodnutím ze dne 17. 2. 2016, čj. MV-20839-4/SO-2013, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců odvolání žalobcova otce zamítla a odvoláním napadené rozhodnutí Ministerstva vnitra potvrdila. Proti tomuto rozhodnutí Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců žalobcův otec podal žalobu ke Krajskému soudu v Plzni (vedeno pod sp. zn. 57A 33/2016). Usnesením ze dne 19. 5. 2016, čj. 57A 33/2016-24, zdejší soud přiznal žalobě žalobcova otce proti uvedenému rozhodnutí Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců odkladný účinek. Toto usnesení nabylo právní moci dne 19. 5. 2016. Rozsudkem ze dne 25. 4. 2017, čj. 57A 33/2016-53, Krajský soud v Plzni žalobu žalobcova otce proti rozhodnutí Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců ze dne 17. 2. 2016, čj. MV-20839-4/SO-2013, zamítl. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 15. 5. 2017.   K tomu soud konstatuje, že odkladný účinek žaloby je upraven v § 73 s. ř. s. Podle § 73 odst. 3 s. ř. s. se přiznáním odkladného účinku pozastavují do skončení řízení před soudem účinky napadeného rozhodnutí. Právní účinky rozhodnutí správního orgánu jsou upraveny v § 73 až 75 správního řádu. Z těchto ustanovení je patrno, že se rozlišuje právní moc (§ 73), vykonatelnost (§ 74 odst. 1 a 2) a jiné právní účinky (§ 74 odst. 3) rozhodnutí správního orgánu. K témuž poznatku lze dojít na základě § 85 odst. 1 věty druhé správního řádu.   Rozhodnutí o žádosti nositele oprávnění ke sloučení rodiny o prodloužení platnosti povolení k pobytu je podle názoru soudu podkladovým rozhodnutím pro rozhodnutí o žádostech ostatních příslušníků rodiny o prodloužení platnosti pobytového povolení. Mezi jiné právní účinky podkladového rozhodnutí patří účinek být podkladem pro navazující rozhodnutí. Přiznáním odkladného účinku žalobě proti rozhodnutí Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců ze dne 17. 2. 2016, čj. MV-20839-4/SO-2013, byly od právní moci usnesení o přiznání odkladného účinku (= 19. 5. 2016) do právní moci rozsudku o žalobě proti tomuto rozhodnutí žalované (= 15. 5. 2017) pozastaveny účinky uvedeného rozhodnutí správního orgánu. V případě včasného a přípustného odvolání nabývá rozhodnutí správního orgánu prvního stupně právní moci až s právní mocí potvrzujícího nebo měnícího rozhodnutí odvolacího správního orgánu. Je-li takové rozhodnutí odvolacího správního orgánu zrušeno správním soudem, pozbývá právní moci i rozhodnutí správního orgánu prvního stupně. Je-li žalobě proti takovému rozhodnutí odvolacího správního orgánu přiznán odkladný účinek, pozastavují se účinky napadeného rozhodnutí odvolacího správního orgánu a i účinky rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, které jím bylo potvrzováno nebo měněno.   Byly-li tedy do skončení řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. 57A 33/2016 pozastaveny účinky napadeného rozhodnutí Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců ze dne 17. 2. 2016, čj. MV-20839-4/SO-2013 (o odvolání žalobcova otce), a tím i účinky jemu předcházejícího rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 23. 1. 2013, čj. OAM-22558-21/DP-2012 (o žádosti žalobcova otce), dopustily se správní orgány podstatného porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, které mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé, jestliže svá rozhodnutí o žalobcově žádosti a o žalobcově odvolání, která byla vydána v době účinnosti přiznání odkladného účinku žalobě vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 57A 33/2016, založily na rozhodnutí o zamítnutí žádosti žalobcova otce o prodloužení platnosti povolení k pobytu, u kteréhožto rozhodnutí byla v předmětné době pozastaven jeho účinek být podkladem pro navazující rozhodnutí o žádostech rodinných příslušníků uvedeného nositele oprávnění ke sloučení rodiny.   V. Celkový závěr a náklady řízení Jelikož v daném případě došlo k podstatnému porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, které mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé, soud podle § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s. bez jednání zrušil napadené rozhodnutí žalované pro vady řízení a podle § 78 odst. 4 s. ř. s. současně vyslovil, že věc se vrací k dalšímu řízení žalované. Právním názorem, který soud vyslovil ve zrušujícím rozsudku, je správní orgán v dalším řízení vázán (§ 78 odst. 5 s. ř. s.).   K postupu soudu podle § 76 odst. 1 s. ř. s. se vyjádřila odborná literatura takto: „Pokud soud zrušuje rozhodnutí správního orgánu pro vady řízení, nemusí se zabývat správností právního posouzení věci. … Podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem [písmeno c)] jednoznačně znamená, že výsledkem řádně vedeného správního řízení mohlo být zcela jiné rozhodnutí. Nemá proto smysl, aby se soud zabýval správností nebo zákonností závěrů správního orgánu vyslovených v rozhodnutí … následujícím po chybném procesním postupu.“ (Lukáš Potěšil a kol.: Soudní řád správní. Komentář. 1. vyd. Praha 2014, str. 693).   Soud proto vytkl žalovanému správnímu orgánu procesní vadu, které se dopustil; za nadbytečné však považuje vyslovovat se k dalším otázkám, tj. v podstatě k tomu, jak by mělo být rozhodnuto a jak by mělo být rozhodnutí odůvodněno, kdyby tu nebyla překážka v podobě podkladového rozhodnutí, které dočasně podkladem napadeného rozhodnutí žalované být nemohlo.    Žalobce, který měl ve věci plný úspěch, má podle § 60 odst. 1 věty prvé s. ř. s. proti žalovanému správnímu orgánu, který ve věci úspěch neměl, právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů řízení před soudem v celkové výši 12.228,- Kč, skládající se ze zaplaceného soudního poplatku za žalobu ve výši 3.000,- Kč a z návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě ve výši 1.000,- Kč a dále z odměny advokáta za dva úkony právní služby po 3.100,- Kč podle § 7, § 9 odst. 4 písm. d) a § 11 odst. 1 písm. a) a d) advokátního tarifu (6.200,- + DPH = 7.502,- Kč) a z náhrady hotových výdajů – výdajů na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné za dva úkony právní služby po 300,- Kč podle § 13 odst. 1 a 3 advokátního tarifu (600,- + DPH = 726,- Kč). Za úkony právní služby podle § 11 odst. 1 advokátního tarifu se považují 1) převzetí a příprava zastoupení a 2) žaloba. Ke splnění povinnosti nahradit náklady řízení bylo žalovanému určeno platební místo podle § 149 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 64 s. ř. s. a stanovena přiměřená lhůta podle § 160 odst. 1 části věty za středníkem o. s. ř. ve spojení s § 64 s. ř. s. (s přihlédnutím k možnostem žalovaného tuto platbu realizovat).     P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat do dvou týdnů po jeho doručení kasační stížnost u Nejvyššího správního soudu. Lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Krajského soudu v Plzni. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud (§ 12 odst. 1, § 102, § 106 odst. 2 a 4 s. ř. s.).      V Plzni dne 13. září 2017   JUDr. PhDr. Petr KUCHYNKA, Ph.D., v.r. předseda senátu Za správnost: K.