č. j. 16 Ad 101/2017 - 39                 ČESKÁ REPUBLIKA   ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY   Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Hockou v právní věci žalobkyně:  Š. B., bytem …, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení se sídlem Křížová 25, Praha 5 (dále jen ČSSZ), v řízení o žalobě ze dne 13.12.2017 proti rozhodnutí žalované ze dne 16.11.2017 č. j. … o invalidní důchod,   t a k t o :   I. Rozhodnutí žalované ze dne 16.11.2017 č. j. … se  z r u š u j e   pro vady řízení a věc se   v r a c í   žalované k dalšímu řízení.       II.   Žádný z účastníků   n e m á   právo na náhradu nákladů řízení.       O d ů v o d n ě n í :   Včasnou žalobou ze dne 13.12.2017 doplněnou k výzvě soudu a s připojenou kopií napadeného rozhodnutí se žalobkyně domáhala přezkoumání napadeného rozhodnutí žalované ze dne 16.11.2017 č. j. …, kterým zamítla její námitky a potvrdila rozhodnutí ČSSZ č.j. R-22.6.2017-… ze dne 22.6.2017, jímž jí byl přiznán od 12.5.2017 invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně ve výši 5.123,-Kč měsíčně dle § 38 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen zákon), neboť podle posudku Okresní správy sociálního zabezpečení (dále jen OSSZ) Sokolov ze dne 11.4.2016 (správně 2017) byla od téhož dne uznána invalidní pro invaliditu prvního stupně. V odůvodnění rozhodnutí ze dne 16.11.2017 bylo uvedeno, že novým posudkem o invaliditě z jednání ze dne 30.10.2017 bylo lékařem ČSSZ zjištěno, že žalobkyně je invalidní pro invaliditu prvního stupně od 11.4.2017 a rozhodující příčinou jejího dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole VIII, odd. A, položce 8b) přílohy vyhlášky č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity (dále jen vyhláška), pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti v rozmezí 20-35%; žalobkyni byla přiznána horní hranice rozpětí, tj. 35%, která ve smyslu § 3 citované vyhlášky nebyla změněna, proto nebylo možno námitkám žalobkyně vyhovět ohledně přiznání invalidity třetího stupně, jak žádala.   Žalobkyně v žalobě vyjádřila nesouhlas s napadeným rozhodnutím, neboť dle ní její zdravotní stav byl nedostatečně zjištěn nebo chybně posouzen i v řízení o podaných námitkách, protože nebylo přihlédnuto k jejímu věku a nezaměstnanosti, sice nastoupila do zaměstnání v blízkém okolí, ale kvůli nesamostatnému pohybu mimo domov jí musí do i ze zaměstnání vodit. Závěrem proto požadovala nové posouzení zdravotního stavu; navrhla zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalované k dalšímu řízení.   Z obsahu vyžádaného posudkového spisu OSSZ Sokolov vedeného ohledně žalobkyně a v něm založeného záznamu o jednání a posudku o invaliditě OSSZ ze dne 11.4.2017 a ze záznamu o jednání a posudku o invaliditě v řízení o námitkách vypracovaného ČSSZ pracoviště Plzeň dne 30.10.2017 soud zjistil, že žalobkyně byla uznána invalidní dle § 39 odst. 1 zákona pro invaliditu prvního stupně, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, jehož rozhodující příčinou s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole VIII. odd. A, položce 8b) přílohy vyhlášky, pro něž byla stanovena míru poklesu pracovní schopnosti 35%, která byla pouze lékařem OSSZ zvýšena dle § 3 odst. 2 citované vyhlášky o 10% na celkových 45%;  datum vzniku invalidity dnem jednání OSSZ: 11.4.2017 (doba platnosti posudku: 30.4.2018).   Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě dne 25.1.2017 (správně 2018) navrhla k důkazu přezkoumání zdravotního stavu žalobkyně Posudkovou komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen PK MPSV či komise). Ze zaslaného dávkového spisu vedeného žalovanou ohledně žalobkyně vyplývá, že napadené rozhodnutí ze dne 16.11.2017 bylo dle dodejky žalobkyni doručeno dne 20.11.2017.   V této projednávané věci se jedná o dávku podmíněnou zdravotním stavem a v takovém případě je rozhodnutí soudu závislé především na odborném lékařském posouzení. Ve správním soudnictví ve věcech důchodového pojištění posuzují zdravotní stav a pracovní schopnost pojištěnců PK MPSV, jak vyplývá z § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, v platném znění. Z těchto důvodů požádal soud PK MPSV – pracoviště v Plzni o vypracování posudku, který byl vypracován po jednání konaném dne 21.3.2018 za účasti odborného lékaře z oboru neurologie i žalobkyně. Z obsahu tohoto posudku soud mimo jiné zjistil, že k  datu vydání napadeného rozhodnutí (16.11.2017) byla žalobkyně invalidní podle § 39 odst. 1 zákona, šlo o invaliditu druhého stupně dle § 39 odst. 2 písm. b) zákona, ale nešlo o invalidu třetího stupně, protože šlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 50%, nedosahoval však více než 69%; datum vzniku invalidity druhého stupně komise stanovila 18.9.2017 neurochirurgickým vyšetřením, když od 11.4. do 17.9.2017 se jednalo o invaliditu prvního stupně. PK MPSV určila shodně s  OSSZ a lékařkou ČSSZ rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti stav po resekci Schwannomu VIII. nervu vpravo (28.6.2016) s reziduálním těžkým vestibulárním syndromem s těžkou poruchou rovnováhy v koincidenci s reziduální lehkou percepční sluchovou poruchou s celkovou ztrátou dle Fowlera 31%. Z dokumentace navazující na operat. výkon vyplývá postupný vývoj zdravotního stavu do fáze sekundárního těžkého vestibulárního syndromu provázeného těžkou poruchou rovnováhy. Uvedená fáze je jednoznačně verifikovaná neurologickým vyšetřením z 26.11.2017, její počátek lze vztáhnou již k neurochir. vyš. ze září 2017. V předcházejícím období šlo o stav modifikovaný reziduálním vertigem a tinnitem na úrovni lehkého a postupně středně těžkého postižení odpovídajícího zařazení do kapitoly VIII, oddílu A, položky 8 b) přílohy vyhlášky s vyhodnocenou procentuální ztrátou pracovní schopnosti ve výši 35-45% dle OSSZ a námitkového řízení. V současné době dokladovaný těžký vestibulární syndrom s těžkou rovnovážnou poruchou objektivizovaný i vyšetřením odborníka v komisi hodnotila PK MPSV taktéž dle kapitoly VIII, shodného oddílu, nikoliv však dle položky 8b), ale dle položky 8c) přílohy vyhlášky při narůstající tíži postižení se ztrátou pracovní schopnosti ve výši 50%. Pro uvedenou položku je stanovena míra poklesu pracovní schopnosti v rozmezí 50-70%, při absenci vegetativních projevů stanovila PK MPSV dolní hranici uvedeného rozpětí. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole VIII, odd. A, položce 8c) přílohy vyhlášky, pro něž se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 50%, která ve smyslu § 3 a 4 citované vyhlášky nebyla změněna. Doba platnosti posudku (lhůta KLP) stanovena do 30.9.2019. Dále bylo uvedeno, že žalobkyně není schopna výkonu těžké fyzické práce, práce v nadměrně hlučném prostředí, v riziku úrazu, ve výškách; je schopna výkonu fyzicky lehčí práce respektující uvedené kontraindikace, případně nenáročné administrativní činnosti. Závěrem komise uvedla, že splnění posudkových kritérií pro uznání invalidity třetího stupně neshledala. (Stejnopis posudku byl doručen žalobkyni i žalované.)   S účinností od 1.1.2010 je stanoveno v § 39 zákona následující: (1) Pojištěnec je invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %.          (2) Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně. (3) Pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.   Od 1.1.2010 se za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu považuje takové zdravotní postižení, které má nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti pojištěnce /§ 2 odst. 3 věta druhá vyhlášky č. 359/2009 Sb./. Pro úplnost krajský soud dodává, že podle § 3 odst. 2 citované vyhlášky v případě, že dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav pojištěnce má takový vliv na jeho schopnost využívat dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti, na schopnost pokračovat v předchozí výdělečné činnosti nebo na schopnost rekvalifikace, že pokles pracovní schopnosti pojištěnce je větší, než odpovídá horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti u příčiny, popřípadě rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, lze tuto horní hranici zvýšit až o 10 procentních bodů. Podmínky pro toto zvýšení byly shledány, jak uvedeno shora.   Dle § 38 písm. a) zákona má pojištěnec nárok na invalidní důchod, jestliže nedosáhl věku 65 let nebo důchodového věku, je-li důchodový věk vyšší než 65 let, a stal se invalidním a získal potřebnou dobu pojištění, pokud nesplnil ke dni vzniku invalidity podmínky nároku na starobní důchod podle § 29, popřípadě, byl-li přiznán starobní důchod podle § 31, pokud nedosáhl důchodového věku.    Dle § 4 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb. v platném znění (soudní řád správní, dále jen s.ř.s.), soudy ve správním soudnictví rozhodují o žalobách proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy orgánem moci výkonné, orgánem územního samosprávného celku, jakož i fyzickou nebo právnickou osobou nebo jiným orgánem, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy, (dále jen „správní orgán“). Ve věcech důchodového pojištění rozhoduje specializovaný samosoudce, který má práva a povinnosti předsedy senátu (§ 31 odst. 2, 3 s.ř.s.).   Soud zruší napadené rozhodnutí pro vady řízení bez jednání rozsudkem pro nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí a proto, že skutkový stav, který vzal správní orgán za základ napadeného rozhodnutí, je v rozporu se spisy nebo v nich nemá oporu anebo vyžaduje rozsáhlé nebo zásadní doplnění (§ 76 odst. 1 písm. a), b) s.ř.s.).   Dle § 78 odst. 1 věta první, odst. 4 a 5 s.ř.s. je-li žaloba důvodná, soud zruší napadené rozhodnutí pro nezákonnost nebo pro vady řízení. Zruší-li soud rozhodnutí, vysloví současně, že se věc vrací k dalšímu řízení žalovanému, a právním názorem, který vyslovil soud ve zrušujícím rozsudku nebo rozsudku vyslovujícím nicotnost, je v dalším řízení správní orgán vázán. Podle § 75 odst. 1 s.ř.s. je pro soud rozhodující skutkový a právní stav, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, tj. v této věci k datu 16.11.2017, a je povinen přezkoumat napadený výrok v mezích žalobních bodů uvedených v žalobě (§ 75 odst. 2 věta první s.ř.s.).     Žalobkyně se podanou žalobou domáhala přiznání invalidity vyššího stupně z důvodů v ní uvedených. Po doručení shora uvedeného posudku PK MPSV ze dne 21.3.2018 má soud za prokázané, že k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované ČSSZ se u žalobkyně jednalo o invaliditu druhého stupně s datem vzniku 18.9.2017, proto je žaloba podaná důvodně, a soud tedy napadené rozhodnutí žalované ze dne 16.11.2017 zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení (výrok I. rozsudku) pro vady řízení (§ 78 odst. 1 věta první, odst. 4 s.ř.s.) spočívající v nedostatečném posudkovém zhodnocení zdravotního stavu žalobkyně, neboť žalovaná si neopatřila ve správním řízení takové důkazy, které by prokázaly skutečný stav věci, jelikož dle citovaného posudku PK MPSV zdravotní stav žalobkyně sice od 11.4. do 17.9.2017 odpovídal prvnímu stupni invalidity, když míra poklesu její pracovní schopnosti činila dle lékaře OSSZ 45% a dle lékaře ČSSZ 35%, avšak od 18.9.2017 a tedy i k 16.11.2017 odpovídal invaliditě druhého stupně.   Po právní moci tohoto rozsudku bude žalovaná vycházet ze zjištění, že žalobkyně byla sice od 11.4. do 17.9.2017 invalidní pro invaliditu prvního stupně, avšak od 18.9.2017 se jedná o invaliditu druhého stupně, o čemž vydá rozhodnutí, které bude mimo jiné obsahovat i důvod vydání rozhodnutí – vznik invalidity druhého stupně od uvedeného data, čímž bude realizovat rozsudek Krajského soudu v Plzni č.j. 16Ad 101/2017-39 ze dne 30.5.2018, když rozhodnutí o změně výše stupně invalidity a tedy i invalidního důchodu by byla vydala žalovaná v případě zjištění vyššího stupně invalidity žalobkyně již v řízení o námitkách. V zákoně o důchodovém pojištění a jeho prováděcích předpisech jsou konstruovány podmínky, které musí pojištěnec splnit, aby mu mohl být přiznán invalidní důchod, velmi striktně. Při posuzování nároku na invalidní důchod je tedy možno vycházet pouze ze zdravotního stavu žadatele (pojištěnce), tedy přiznané invalidity, za současného splnění další zákonné podmínky, a to potřebné doby pojištění stanovené v § 40 odst. 1 písmeno f) a odst. 2 zákona, což žalobkyně splnila, proto jí byla přiznána výplata invalidního důchodu pro invaliditu prvního stupně, jak uvedeno shora O náhradě nákladů řízení (výrok II. rozsudku) bylo rozhodnuto dle § 60 odst. 1 s.ř.s. věta první, podle něhož má účastník, který měl ve věci plný úspěch právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Úspěšná žalobkyně nepožadovala náklady tohoto řízení, proto žádnému z účastníků nebyla náhrada nákladů přiznána.      P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku lze podat do dvou týdnů po jeho doručení kasační                                     stížnost u Nejvyššího správního soudu se sídlem Moravské náměstí 6, 657                        40 Brno, který o kasační stížnosti rozhoduje. Lhůta je zachována, byla-li                                     kasační stížnost podána u Krajského soudu v Plzni (§ 12 odst. 1, § 102,                                      § 106 odst. 2 a 4 s.ř.s.). Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a nepřípustnost kasační stížnosti je uvedena v § 104 s.ř.s.     V Plzni dne 30. května 2018               JUDr. Alena Hocká  v.r.                    samosoudkyně   Shodu s prvopisem potvrzuje M. K.