č. j. 16 Ad 21/2018 - 38                 ČESKÁ REPUBLIKA   ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY     Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Hockou v právní věci žalobkyně: H.L., bytem …, zastoupené: Mgr. Vít Svejkovský, advokát, Kamenická 2378/1, 301 00  Plzeň, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 (dále jen ČSSZ), v řízení o žalobě ze dne 25.4.2018 proti rozhodnutí žalované ze dne 5.3.2018 č.j. … o invalidní důchod,   t a k t o :   I. Rozhodnutí žalované ze dne 5.3.2018 č.j. …   se  z r u š u j e   pro vady řízení a věc se   v r a c í   žalované k dalšímu řízení.       II.   Žádný z účastníků   n e m á   právo na náhradu nákladů řízení.    Žalovaná je  p o v i n n a  zaplatit   žalobkyni k  rukám  jejího  zástupce advokáta Mgr. Víta Svejkovského na nákladech řízení částku ve výši 6.292,-Kč na účet č. 3308895369/0800, VS 7318, nejpozději do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.     O d ů v o d n ě n í :   Včasnou žalobou ze dne 25.4.2018 s připojenou kopií napadeného rozhodnutí se žalobkyně domáhala přezkoumání rozhodnutí ze dne 5.3.2018 č.j. …, kterým žalovaná zamítla její námitky a potvrdila rozhodnutí ČSSZ č.j. …  ze dne 27.10.2017, jímž byla zamítnuta její žádost o invalidní důchod pro nesplnění podmínek § 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen zákon), neboť podle lékařského posudku Okresní správy sociálního zabezpečení (dále jen OSSZ) Plzeň-město ze dne 19.10.2017 není invalidní, když z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její pracovní schopnost pouze o 20%. V odůvodnění rozhodnutí ze dne 5.3.2018 žalovaná zdůraznila, že novým posudkem o invaliditě vypracovaným lékařem ČSSZ dne 28.2.2018 bylo zjištěno, že žalobkyně není invalidní, i když se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole V, položce 4b) přílohy vyhlášky č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity (dále jen vyhláška), pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti v rozmezí 15-20%; žalobkyni byla přiznána s ohledem na klinický nález horní hranice daného rozmezí, tj. 20%, a tato míra ve smyslu § 3 a 4 citované vyhlášky nebyla změněna, proto nebylo námitkám žalobkyně vyhověno.    Žalobkyně v žalobě vyjádřila nesouhlas s napadeným rozhodnutím, neboť dle ní její zdravotní stav, který stručně popsala, odpovídá poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35% a nebyl proto správně posouzen; závěrem požadovala, aby její zdravotní stav byl podrobněji zkoumán a navrhla zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalované, rovněž požadovala náhradu nákladů řízení bez specifikace.    Z obsahu vyžádaného posudkového spisu OSSZ Plzeň-město vedeného ohledně žalobkyně a v něm založeného záznamu o jednání a posudku o invaliditě OSSZ ze dne 19.10.2017 i ze záznamu o jednání a posudku o invaliditě v řízení o námitkách vypracovaného ČSSZ pracoviště Plzeň dne 28.2.2018 soud zjistil, že žalobkyně nebyla uznána invalidní dle § 39 odst. 1 zákona, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, jehož rozhodující příčinou s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole V, položce 4b) přílohy vyhlášky s mírou poklesu pracovní schopnosti 20% a tato míra poklesu nebyla změněna ve smyslu § 3 a 4 citované vyhlášky.   Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě dne 30.5.2018 navrhla důkaz posudkem Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen PK MPSV či komise) ve smyslu § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb.; za současného stavu setrvala na svém rozhodnutí ze dne 5.3.2018 a navrhla soudu zamítnutí žaloby. Ze zaslaného dávkového spisu vedeného žalovanou ohledně žalobkyně vyplývá, že napadené rozhodnutí ze dne 5.3.2018 bylo dle dodejky žalobkyni doručeno dne 6.3.2018.   V této projednávané věci se jedná o dávku podmíněnou zdravotním stavem a v takovém případě je rozhodnutí soudu závislé především na odborném lékařském posouzení. Ve správním soudnictví ve věcech důchodového pojištění posuzují zdravotní stav a pracovní schopnost pojištěnců PK MPSV, jak vyplývá z § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení. Z těchto důvodů požádal soud PK MPSV – pracoviště v Plzni o vypracování posudku, který byl vypracován v soudem prodloužené lhůtě po jednání konaném dne 4.10.2018 za účasti odborného lékaře z oboru psychiatrie i žalobkyně a jejího zástupce. Z obsahu tohoto posudku soud mimo jiné zjistil, že k  datu vydání napadeného rozhodnutí byla žalobkyně invalidní podle § 39 odst. 1 zákona, šlo o invaliditu prvního stupně dle § 39 odst. 2 písm. a) zákona, ale nešlo o invalidu druhého nebo třetího stupně, protože šlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 35%, nedosahoval však více než 49%; datum vzniku invalidity komise stanovila 12.2.2018, tj. poslední psychiatrickou hospitalizací. Z dokumentace vyplývá, že rozhodující psychiatrické onemocnění mělo po první hospitalizaci mírně stagnující průběh s delšími remisními fázemi a méně frekventnějšími hospitalizacemi, stav se dařilo v mezidobí kompenzovat na úrovni ambulantní péče při opakovaných pracovních neschopnostech, ale v průběhu loňského roku proběhly pro dekompenzaci onemocnění dva dlouhodobější ústavní pobyty s krátkou remisní fází v mezidobí, v řádu několika měsíců. Psychiatrická zpráva ze 3.4.2018 sice konstatuje stabilizaci stavu po poslední hospitalizaci (12.12.2017- 12.2.2018), avšak již z klinického obrazu získaného v rámci psychiatrického vyšetření provedeného při jednání komise vyplývá počínající exacerbace onemocnění, aktuálně s dominancí výrazné depresivní problematiky. Na podkladě doložené dokumentace a psychiatrického vyšetření v komisi hodnotila PK MPSV rozdílně od OSSZ i ČSSZ výsledné postižení nikoliv jako lehké, ale jako středně těžké. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole V, položce 4c) přílohy vyhlášky, pro něž se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti ve výši 45%, která ve smyslu § 3 a 4 cit. vyhlášky nebyla změněna. Komise uvedla, že míra poklesu pracovní schopnosti odpovídající středně těžkým postižením se pohybuje v rozmezí 30 až 45%, proto se zohledněním dosavadního průběhu onemocnění a jeho aktuálně počínající dekompenzace stanovila procentuální ztrátu pracovní schopnosti v horní hranici uvedeného rozpětí, tj. 45%. Dále bylo uvedeno, že arteriální hypertenze je léčbou kompenzovaná, mírné elevace v průběhu poslední hospitalizace byly zvládnuty úpravou medikace, takže míru poklesu pracovní schopnosti tato dg. neovlivňuje. Závěrem komise uvedla, že žalobkyně není schopna výkonu nadměrně psychicky náročné práce, práce s termínovanými úkoly, ve vypjatých stressových situacích, ve směnných provozech, v riziku úrazu, je schopna výkonu méně náročné práce v ranních směnách respektující stanovené kontraindikace, vhodnou se jeví jednoduchá administrativní činnost v kratším pracovním úvazku. (Stejnopis posudku byl doručen žalobkyni i žalované.)   S účinností od 1.1.2010 je stanoveno v § 39 zákona následující: (1) Pojištěnec je invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %.          (2) Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně. (3) Pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.   Podle § 3 odst. 1 citované vyhlášky v případě, že příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce je více zdravotních postižení a v důsledku působení těchto zdravotních postižení je pokles pracovní schopnosti pojištěnce větší, než odpovídá horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti určené podle rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, lze tuto horní hranici zvýšit až o 10 procentních bodů. Podmínky pro toto zvýšení nebyly v této věci shledány, jak uvedeno shora.   Dle § 38 písm. a) zákona má pojištěnec nárok na invalidní důchod, jestliže nedosáhl věku 65 let nebo důchodového věku, je-li důchodový věk vyšší než 65 let, a stal se invalidním a získal potřebnou dobu pojištění, pokud nesplnil ke dni vzniku invalidity podmínky nároku na starobní důchod podle § 29, popřípadě, byl-li přiznán starobní důchod podle § 31, pokud nedosáhl důchodového věku.    Dle § 4 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb. v platném znění (soudní řád správní, dále jen s.ř.s.), soudy ve správním soudnictví rozhodují o žalobách proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy orgánem moci výkonné, orgánem územního samosprávného celku, jakož i fyzickou nebo právnickou osobou nebo jiným orgánem, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy, (dále jen „správní orgán“). Ve věcech důchodového pojištění rozhoduje specializovaný samosoudce, který má práva a povinnosti předsedy senátu (§ 31 odst. 2, 3 s.ř.s.).   Soud zruší napadené rozhodnutí pro vady řízení bez jednání rozsudkem pro nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí a proto, že skutkový stav, který vzal správní orgán za základ napadeného rozhodnutí, je v rozporu se spisy nebo v nich nemá oporu anebo vyžaduje rozsáhlé nebo zásadní doplnění (§ 76 odst. 1 písm. a), b) s.ř.s.).   Dle § 78 odst. 1 věta první, odst. 4 a 5 s.ř.s. je-li žaloba důvodná, soud zruší napadené rozhodnutí pro nezákonnost nebo pro vady řízení. Zruší-li soud rozhodnutí, vysloví současně, že se věc vrací k dalšímu řízení žalovanému, a právním názorem, který vyslovil soud ve zrušujícím rozsudku nebo rozsudku vyslovujícím nicotnost, je v dalším řízení správní orgán vázán. Podle § 75 odst. 1 s.ř.s. je pro soud rozhodující skutkový a právní stav, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, tj. v této věci k datu 5.3.2018, a je povinen přezkoumat napadený výrok v mezích žalobních bodů uvedených v žalobě (§ 75 odst. 2 věta první s.ř.s.).    Žalobkyně se podanou žalobou domáhala přiznání invalidity z důvodů v ní uvedených. Po doručení shora uvedeného posudku PK MPSV ze dne 4.10.2018 má soud za prokázané, že k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované ČSSZ se u žalobkyně jednalo o invaliditu prvního stupně s datem vzniku 12.2.2018, proto je žaloba podaná důvodně, a soud tedy napadené rozhodnutí žalované ze dne 5.3.2018 zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení (výrok I. rozsudku) pro vady řízení (§ 78 odst. 1 věta první, odst. 4 s.ř.s.) spočívající v nedostatečném posudkovém zhodnocení zdravotního stavu žalobkyně, neboť žalovaná si neopatřila ve správním řízení takové důkazy, které by prokázaly skutečný stav věci, jelikož dle citovaného posudku PK MPSV zdravotní stav žalobkyně od 12.2.2018 a tedy i k 5.3.2018 odpovídal prvnímu stupni invalidity, když míra poklesu její pracovní schopnosti činila 45%.    Po právní moci tohoto rozsudku bude žalovaná vycházet ze zjištění, že žalobkyně je invalidní pro invaliditu prvního stupně od 12.2.2018, o čemž vydá rozhodnutí, které bude mimo jiné obsahovat i důvod vydání rozhodnutí – vznik invalidity od uvedeného data, čímž bude realizovat rozsudek Krajského soudu v Plzni č.j. 16Ad 21/2018-38 ze dne 20.12.2018, když rozhodnutí o invalidním důchodu by byla vydala žalovaná v případě zjištění invalidity žalobkyně již v řízení o námitkách. V zákoně o důchodovém pojištění a jeho prováděcích předpisech jsou konstruovány podmínky, které musí pojištěnec splnit, aby mu mohl být přiznán invalidní důchod, velmi striktně. Při posuzování nároku na invalidní důchod je tedy možno vycházet pouze ze zdravotního stavu žadatele (pojištěnce), tedy přiznané invalidity, za současného splnění další zákonné podmínky, a to potřebné doby pojištění stanovené v § 40 odst. 1 písmeno e) a odst. 2 zákona: Potřebná doba pojištění pro nárok na invalidní důchod u pojištěnce ve věku od 26 let do 28 let činí čtyři roky a zjišťuje se z období před vznikem invalidity (viz shora), tudíž získá-li žalobkyně potřebnou dobu pojištění, bude jí přiznána i výplata invalidního důchodu.  O náhradě nákladů řízení (výrok II. rozsudku) bylo rozhodnuto dle § 60 odst. 1 s.ř.s. věta první, podle něhož má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Zástupce žalobkyně dne 17.10.2018 požadoval náklady řízení za čtyři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, porada s žalobkyní, sepis žaloby, účast při jednání PK MPSV) á 1.000,-Kč nikoli 1.200,-Kč, jak požadoval zástupce žalobkyně, a za čtyři režijní paušály á 300,-Kč i DPH 21%, jehož je plátcem, z částky 5.200,-Kč, tj. 1.092,-Kč, tedy celkem 6.292,-Kč. Nárok je oprávněný, proto soud přiznal uvedenou částku, jež je zcela v souladu s § 7, § 9 odst. 2, § 11 odst. 1 písm. a), d) a § 13 odst. 3 i 14a odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif., když tuto částku je povinna žalovaná uhradit k rukám zástupce žalobkyně ve lhůtě, kterou soud považuje za přiměřenou.     P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku lze podat do dvou týdnů po jeho doručení kasační                                     stížnost u Nejvyššího správního soudu se sídlem Moravské náměstí 6, 657                        40 Brno, který o kasační stížnosti rozhoduje. Lhůta je zachována, byla-li                                     kasační stížnost podána u Krajského soudu v Plzni (§ 12 odst. 1, § 102,                                      § 106 odst. 2 a 4 s.ř.s.).     V Plzni dne 20. prosince 2018                          JUDr. Alena Hocká v.r. samosoudkyně   Shodu s prvopisem potvrzuje M. K.