č. j. 17 A 159/2018 -59             ČESKÁ REPUBLIKA   ROZSUDEK   JMÉNEM REPUBLIKY   Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Komínkovou ve věci žalobce:   D.J. , narozen dne …, státní příslušnost Gruzie, ev. č. x, t. č. v ZZC Balková, 331 65 Balková, zastoupený Mgr. Jindřichem Lechovským, advokátem, sídlem Šlejnická 1547/13, 160 00 Praha 6,    proti     žalovanému:   Ministerstvo vnitra,  IČ 00007064, sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7,   o žalobě proti rozhodnutí žalovaného o zajištění cizince ze dne 22.10.2018 č. j. OAM-251/LE-LE05-LE26-PS-2018,   takto:   I. Rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 22.10.2018 č.j. OAM-251/LE-LE05-LE26-PS-2018 se zrušuje a věc se vrací k dalšímu řízení žalovanému.   II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 12.342,-Kč, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobce Mgr. Jindřicha Lechovského, advokáta.   Odůvodnění: 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení shora označeného rozhodnutí žalovaného, kterým byl žalobce ve smyslu § 46a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“) zajištěn v zařízení pro zajištění cizinců a ve smyslu § 46a odst. 5 zákona o azylu byla doba trvání zajištění stanovena do 7. 2. 2019. 2. Žalobce v žalobě namítal, že žalovaný se ve svém rozhodnutí nevypořádal se zásahem rozhodnutí do soukromého života žalobce, ačkoliv bylo žalovanému známo, že žalobce pečoval před zajištěním o svoji invalidní matku v Praze a že se v ČR nachází jeho 18 letý syn a družka. Žalobce poukázal na rozsudek NSS čj. 1 Azs 20/20115-45 s tím, že žalovaný byl v souladu se závěry obsaženými v tomto rozsudku povinen zvážit, že žalobce svůj rodinný život v ČR založil v době legálního pobytu. 3. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě k otázce uplatnění zvláštních opatření dle § 47 zákona o azylu uvedl, že by v případě žalobce nebylo účinné, neboť žalobce dlouhodobě nerespektoval platný právní řád České republiky, opakovaně se dopouští trestné činnosti, neplní své povinnosti, včetně uloženého správního vyhoštění, přičemž úmysl požádat o udělení mezinárodní ochrany projevil až po zajištění pouze, aby se vyhnul jeho realizaci. Rovněž doba trvání zajištění do 7.2.2019 byla uložena v souladu se zákonem vzhledem ke zjištěným okolnostem případu. Popisované zdravotní obtíže jeho matky nemají na zákonnost rozhodnutí vliv. 4. Součástí správního spisu je rozhodnutí o správním vyhoštění žalobce na dobu dvou let, které bylo vydáno Krajským ředitelstvím Policie České republiky Hlavního města Prahy, dne 4.11.2013, pod č.j. KR/K-64073-74/ČJ-2012-000022, v němž bylo konstatováno, že žalobce pobývá na území ČR od 5.5.2012 neoprávněně, na základě čehož byl dne 17.5.2012 zajištěn. Bylo zjištěno totiž, že žalobci bylo zrušeno povolení k trvalému pobytu, které nabylo právní moci 4.4.2010. Byla stanovena lhůta k vycestování do 30 dnů od právní moci, tedy do 4.5.2012. Žalobce dále byl zajištěn pouze podle zákona o Policii České republiky a následně byl propuštěn a dobrovolně setrval v dalších služebních úkonech. V tomto rozhodnutí se dále konstatuje vše o pobytové historii žalobce v ČR, kdy žalobce na území ČR přicestoval letecky z Gruzie v roce 1989 se svojí matkou na pozvání jejích známých. Lustracemi v evidencích policie bylo zjištěno, že cizinec má nepřerušovaný pobyt v ČR od 23.9.1998. Bylo zjištěno, že naposledy pobýval v ČR na základě trvalého pobytu občana třetího státu za účelem sloučení s občanem ČR s platností do 4.4.2012. Tento pobyt byl cizinci zrušen zmíněným rozhodnutím Ministerstva vnitra ČR. Má zde syna, kterému je 18 let, a platí na něj výživné. Z tohoto rozhodnutí dále vyplývá, že žalobce byl v minulosti 7x odsouzen, z toho v pěti případech nepodmíněně, případně se jedná o změnu podmíněného odsouzení na nepodmíněné. Nelze rovněž za nepřiměřený zásah do soukromého či rodinného života žalobce považovat jeho délku pobytu v ČR, a to proto, že právě první odsouzení bylo již v roce 1995. Cizinec je recidivistou, na něhož pravomocná odsouzení neměla žádný výchovný efekt, a po propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, případně ve zkušební době podmíněného odsouzení, se žalobce dopouštěl další trestné činnosti. Sice se v roce 1997 oženil, ale toto manželství bylo dle evidence dne 27.8.2003 rozvedeno. Zásah do svého rodinného a soukromého života si přivodil sám svým kriminálním, závadovým a recidivním chováním. Pro upřesnění žalobcovy trestné činnosti - poslední odsouzení Obvodním soudem Praha rozhodnutím ze dne 31.3.2010 s právní mocí ze dne 28.6.2010 k odnětí svobody nepodmíněně, kdy výkon tohoto trestu skončil 28.4.2012. 5. Rozhodnutím o zajištění podle zákona o pobytu cizinců ze dne 19.10.2018 vydané Krajským ředitelstvím Policie Hlavního města Prahy, pod č.j. KRPA-394607-15/ČJ-2018-000022, žalobce byl zajištěn za účelem správního vyhoštění a do protokolu o podání vysvětlení uváděl jako důvod, proč nevycestoval z ČR, že má na území ČR invalidní maminku, která zde žije, stará se o ni, nikoho kromě něho nemá, je na něm fyzicky i psychicky závislá. V roce 2013 žalobce nevycestoval, jelikož měl v ČR nezletilého syna, nyní je mu 18 let. Nevěděl, že má zákaz vstupu na území členských států EU. Dále má zde žalobce dospělého syna, družku, se kterou sdílí společnou domácnost. Správní orgán zkonstatoval v tomto rozhodnutí, že žalobce nemá na území ČR natolik pevné rodinné vazby, pro něž by nemohl vycestovat z ČR. V současnosti podle protokolu o podání vysvětlení má žalobce v ČR družku paní P.F.  A pokud jde o vycestování do Gruzie, adresu si již nepamatuje. Stará se o svoji matku, která žije na adrese … V současné době bydlí žalobce na adrese …. Tuto skutečnost nemůže nijak doložit, neboť nemá s ubytovatelem uzavřenou nájemní smlouvu. Složení finančních prostředků není schopen. Cizinec neskýtá žádnou záruku, že bude dodržovat povinnost osobně se hlásit na policii v době policií stanovené, protože i přes uvedenou skutečnost, že dobrovolně vycestuje z území, pokud mu nic jiného nezbude, není zřejmé, že chce skutečně vycestovat, neboť v minulosti z území nevycestoval a mařil výkon správního rozhodnutí. 6. Další součástí správního spisu je poučení žalobce o možnosti požádat o azyl dle § 3a a § 3b zákona o azylu, které bylo žalobci dáno 19.10.2018. Následně žalobce dne 20.10.2018 požádal o udělení mezinárodní ochrany s tím, že je židovského původu a že již jako dítě s tím měl negativní zkušenosti, a také by mu hrozilo zešílení z odloučení od staré matky, o kterou pečuje a která je na něm plně závislá. Má v ČR syna a družku, se kterými ho spojuje citové pouto, a koneckonců více než polovinu svého života prožil v ČR. 7. V žalobou napadeném rozhodnutí žalovaný konstatoval, že v případě žalobce se jedná o druhou žádost o mezinárodní ochranu, když první byla podána 2.5.2014, kdy rozhodnutím správního orgánu ze dne 18.6.2014 nebyla žalobci mezinárodní ochrana udělena. V první žádosti žalobce uváděl nepříjemnosti ve vlasti kvůli židovskému původu, a dále že v ČR pobývá dlouho a má zde rodinné příslušníky, matku a nezletilého syna. Žalobce uváděl, že nepožádal o udělení mezinárodní ochrany již před zajištěním, jelikož o azyl vůbec žádat nechtěl, chtěl si zajistit trvalý pobyt, povolení mu však bylo zrušeno. Správní orgán dospěl k závěru, že se lze oprávněně domnívat, že jeho žádost byla podána pouze s cílem vyhnout se vyhoštění či ho pozdržet, ačkoliv mohl žalobce požádat již dříve. V rámci správního řízení o vyhoštění dne 17.5.2012 žalobce uvedl, že do ČR poprvé přicestoval již v roce 1989 a od roku 1995 byl ve výkonu trestu odnětí svobody, poté, co mu byl v roce 1998 zbytek trestu prominut, z území ČR vycestoval, následně však znovu přicestoval a pobývá zde nepřetržitě. První žádost podal v květnu 2014 poté, co mu z důvodu spáchání trestné činnosti bylo zrušeno povolení k trvalému pobytu a bylo mu uloženo správní vyhoštění, přičemž žalobce uváděl, že žádat o azyl nechtěl, chtěl mít jen povolen trvalý pobyt, což mu bylo zrušeno. Opakovanou žádost podal ihned poté, co byl zadržen a umístěn do ZZC za účelem realizace vyhoštění. Tedy učinil tak po více než pěti měsících od pravomocného ukončení předchozího řízení a po více než dvaceti letech nepřetržitého pobytu v ČR. Během tohoto období se mohl volně pohybovat a dostavit se na příslušný orgán policie či do přijímacího střediska Ministerstva vnitra ČR a požádat o mezinárodní ochranu, možnost tedy nesporně měl. Byl mu znám i způsob podání žádosti o mezinárodní ochranu, když již v roce 2014 o ni žádal. Opakovanou žádost podal až tehdy, když byl zajištěn za účelem vyhoštění. Jeho jednání je proto zcela účelové. Již v minulosti právní řád ČR vědomě narušoval, pobýval zde neoprávněně, opakovaně páchal závažnou trestnou činnost, za niž byl 8x pravomocně odsouzen a nerespektoval uložené správní vyhoštění. V opakované žádosti uvedl potíže ve vlasti kvůli židovskému původu, existenci rodinných vazeb v ČR a dlouhodobý pobyt v ČR. Tyto skutečnosti mu byly zcela evidentně známy ještě před zajištěním a vzhledem k tomu, že naprosto totožné uváděl již v první žádosti, je patrné, že jeho žádost je zcela účelová, podaná pouze s cílem legalizovat pobyt a vyhnout se vyhoštění. Bylo prokázáno, že žalobce vědomě pobýval v ČR bez jakéhokoliv pobytového oprávnění a v rozporu s vyhoštěním. Z toho důvodu byl dne 19.10.2018 zajištěn za účelem správního vyhoštění. Ve své opakované žádosti uvádí totožné důvody jako v první žádosti a je evidentní, že mu tyto skutečnosti musely být známy již před zajištěním, z čehož lze usuzovat, že nepociťuje žádnou obavu z pronásledování ani z vážné újmy a žádost podal pouze s cílem vyhnout se realizaci vyhoštění a dosáhnout propuštění jako u předchozí žádosti. Je tedy zřejmé, že aby se vyhnul vyhoštění a mohl zde setrvat, byť nelegálně, využije jakékoliv možnosti, včetně opakovaného podání žádosti o mezinárodní ochranu. Vzhledem k tomu, a že cílem žalobce není získat ochranu před pronásledováním či vážnou újmou, jíž se ani neobává, nýbrž snaha vyhnout se zajištění a vyhoštění, byl by propuštěním ze zajištění ohrožen průběh správního řízení ve věci mezinárodní ochrany. Třebaže některé z trestů byly původně uloženy jako nepodmíněné, nakonec byly všechny změněny na nepodmíněné a byl mu nařízen výkon, neboť evidentně neplnil výkon podmíněného odkladu výkonu trestu a naopak ve zkušební době páchal další trestnou činnost, je zřejmé, že nejen neplnil své zákonné povinnosti, ale vědomě dlouhodobě porušoval i veškeré povinnosti a oznámení uložené mu rozhodnutími správních orgánů i soudu včetně správního vyhoštění či podmínek odkladu výkonu trestu. Nelze rozumně předpokládat, že by žalobce náhle změnil jednání a respektoval zvláštní opatření dle zákona o azylu, které by mu správní orgán uložil. Ze všech těchto důvodů by uložení zvláštního opatření dle § 47 zákona o azylu nebylo dle správního orgánu účinné. Správní orgán odkázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu v Brně, konkrétně rozsudek sp.zn. 1Azs 349/2016, podle něhož účelem zvláštních opatření není pouze zajistit účast žadatele v řízení o žádosti o mezinárodní ochranu, ale také zajištění kontroly nad průběhem správního řízení o vyhoštění v situaci, kdy cizinec uplatní právo požádat o mezinárodní ochranu. O neúčinnosti zvláštního opatření svědčí nejen vědomé dlouhodobé nerespektování právního řádu ČR a uložených povinností včetně správního vyhoštění, ale také zcela účelové jednání, když se udělení mezinárodní ochrany opakovaně začal domáhat až po zajištění, kdy se vyhoštění stalo reálným. Je zřejmé, že v jeho případě nelze uložení zvláštního opatření považovat za účinné. 8. Soud při jednání doplnil dokazování jednak o výslech žalobce a jeho družky – svědkyně P.F., a jednak o písemné potvrzení MUDr. D.M.  praktický lékař pro dospělé, … ze dne 23.10.2018, pro N.P., bytem …, o tom, že výše jmenovaná je závislá na péči jiné osoby. Péči toho času spolu s docházející zdravotní sestrou do domácí péče dosud zajišťoval syn D.J.,  nar. … 9. Žalobu soud shledal důvodnou. 10. Soud v daném případě provedl poměrně rozsáhlé dokazování, které v podstatě nahradilo nedostatečná skutková zjištění správního orgánu v této věci, a které bylo zaměřeno na současnou rodinnou situaci žalobce, intenzitu jeho vztahů k matce a přítelkyni a také na jeho bytové poměry. Bylo prokázáno, že žalobce před zajištěním pobýval s družkou P.F. na stálé adrese v … v blízkosti bytu své matky, a na stejné adrese také po propuštění nadále chce pobývat. Za matkou docházel dvakrát denně, jelikož ona se může pohybovat pouze po bytě. V současné době se o matku žalobce takto stará jeho družka P.F.. Ta potvrdila, že s žalobcem cca již rok bydlí a plánují další společný život. O problémech s nepovoleným pobytem žalobce jeho družka nevěděla. Před zajištěním žalobce dle svého vyjádření platil výživné na svého syna 1.000,- Kč měsíčně a finanční prostředky získával z brigád pro židovskou obec. 11. Všechny tyto okolnosti případu mohly a měly být zjišťovány žalovaným, když rozhodoval o zajištění žalobce. Součástí napadeného rozhodnutí totiž bylo i posouzení, zda v případě žalobce lze uplatnit zvláštní opatření podle § 47 zákona o azylu. 12. Podle § 47 odst. 2 zákona o azylu, který uvádí, že „ ministerstvo může rozhodnout o uložení zvláštního opatření žadateli o udělení mezinárodní ochrany, jestliže nastanou důvody podle § 46a odst. 1 nebo § 73 odst. 3, ale je důvodné se domnívat, že uložení zvláštního opatření je dostatečné k zabezpečení účasti žadatele o udělení mezinárodní ochrany v řízení ve věci mezinárodní ochrany“. Podle § 47 odst. 1 zákona o azylu zvláštním opatřením se rozumí rozhodnutím ministerstva uložená povinnost žadatele o udělení mezinárodní ochrany buď podle písm. a) zdržovat se v pobytovém středisku určeném ministerstvem, nebo podle písm. b) osobně se hlásit ministerstvu v době ministerstvem stanovené. 13. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobce v Praze dlouhodobě pobývá na stálé adrese a je zde vázán silnými rodinnými pouty k invalidní matce, o niž pravidelně pečuje, i k přítelkyni. Současně žalovaný se v napadeném rozhodnutí touto otázkou vůbec nezabýval. Za stranu žalovaného se nikdo nedostavil ani k jednání soudu, výše shrnuté písemné vyjádření k žalobě ze strany žalovaného rovněž situaci žalobce nijak konkrétně nereflektovalo. Žalovaný v napadeném rozhodnutí argumentoval pouze tím, že žalobce byl sedmkrát trestaný, nicméně i ze spisu je jasné, že poslední trest byl vykonán v roce 2012. Nelze zdůvodňovat nemožnost aplikace zvláštních opatření pouze neaktuálními informacemi. 14. Napadené rozhodnutí je z uvedeného důvodu nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů ve vztahu k možnosti aplikace zvláštního opatření podle ust. § 47 odst. 1 písm. b) zákona o azylu, neboť žalovaný nezdůvodnil, proč není možné, aby se žalobce osobně hlásil ministerstvu v době ministerstvem stanovené. 15. Na základě výše uvedeného soud zrušil napadené rozhodnutí pro vady řízení podle § 76 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s.ř.s.“) a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Současně soud zavázal žalovaného výše uvedeným právním názorem. 16.  O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 s.ř.s., a žalobci, který měl ve věci plný úspěch, byla přiznána náhrada za zaplacený soudní poplatek a dále za náklady právního zastoupení sestávající z odměny za 3 úkony právní služby á 3.100,-Kč a 3 režijní paušály á 300,-Kč navýšené o 21% DPH. Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat do dvou týdnů po jeho doručení kasační stížnost. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. Lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Krajského soudu v Plzni. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.   Plzeň 3. prosince 2018   Mgr. Jana Komínková  v.r. samosoudkyně   Shodu s prvopisem potvrzuje M. K.