57A 31/2017-63     ČESKÁ REPUBLIKA     ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY       Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Alexandra Krysla a soudců Mgr. Miroslavy Kašpírkové a Mgr. Jaroslava Škopka v právní věci žalobce T.H. C., nar. …, státní příslušnost Vietnamská socialistická republika, v České republice pobytem T. 728, Ch., proti žalované Komisi pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem Praha 4, náměstí Hrdinů 1634/3, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 14.3.2017, č.j. MV-73741-4/SO-2014,   t a k t o:   I. Žaloba se zamítá.   II.   Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.   O d ů v o d n ě n í   I. Napadené rozhodnutí   Žalobce se žalobou ze dne 11.4.2017 domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne 14.3.2017, č.j. MV-73741-4/SO-2014 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo zamítnuto žalobcovo odvolání proti usnesení Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „prvoinstanční orgán“), ze dne 28.4.2014, č.j. OAM-7941-11/DP-2013 (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“), a toto rozhodnutí bylo potvrzeno.   Prvoinstančním rozhodnutím bylo podle § 66 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), zastaveno řízení o žalobcově žádosti o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání.   II. Žaloba   Žalobce v žalobě nejprve shrnul dosavadní průběh věci a poté uvedl, že si je vědom toho, že ve stanovené lhůtě nepředložil potvrzení správy sociálního zabezpečení, nicméně je přesvědčen o tom, že prvoinstanční rozhodnutí a napadené rozhodnutí nejsou správná, neboť pro žalobce by taková rozhodnutí měla fatální následek ve vztahu k jeho pobytu na území ČR. Na straně žalobce došlo k situaci, že zaplatil nedoplatky na sociálním zabezpečení, nejprve zaplatil a omylem uvedl nesprávný variabilní symbol, později zaplatil řádně, nicméně tato komplikace znamenala, že nebylo možné zajistit potvrzení ve stanovené lhůtě. Za situace, kdy neměl žádné nedoplatky a zajistil si potvrzení o bezdlužnosti, byť po lhůtě stanovené správním orgánem, je takové rozhodnutí pro žalobce nepřiměřeně tvrdé a žalobce je přesvědčen o tom, že správní soud může zmírnit tvrdost zákona. Žalobce předkládá soudu jednak doklady o zaplacení nedoplatků, které dokládají, že již v roce 2014 neměl žádné nedoplatky, a dále předkládá, resp. předloží soudu potvrzení o bezdlužnosti, když je přesvědčen o tom, že by soud mohl změnit rozhodnutí správního orgánu, případně zrušit rozhodnutí správního orgánu a věc vrátit tomuto správním u orgánu k dalšímu řízení. Z těchto všech důvodů považuje žalobce předmětná rozhodnutí za nesprávná.    III. Vyjádření žalované k žalobě   Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Ve vyjádření k žalobě uvedla, že podle § 44a odst. 3 ve spojení s § 46 odst. 7 písm. d) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), byl žalobce povinen se žádostí předložit potvrzení okresní správy sociálního zabezpečení o tom, že nemá splatné nedoplatky na pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti včetně penále. Tento doklad ani po řádném poučení a výzvě prvoinstančního orgánu nepředložil. Podle § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu řízení o žádosti správní orgán usnesením zastaví, jestliže žadatel v určené lhůtě neodstranil podstatné vady žádosti, které brání pokračování v řízení. Zákon o pobytu cizinců v příslušných ustanoveních stanoví, které náležitosti musí žádost o pobyt na území obsahovat. Pokud účastník řízení některou z obligatorně požadovaných náležitostí ani po výzvě správního orgánu ve stanovené lhůtě nepředloží, jedná se o podstatnou vadu žádosti, která brání správnímu orgánu v pokračování řízení, a jsou dány důvody pro zastavení řízení podle § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu. V daném případě nemohl prvoinstanční orgán ani žalovaná rozhodnout jinak.   IV. Posouzení věci soudem   Vzhledem k tomu, že žalovaná souhlasila  s  rozhodnutím  o  věci  samé  bez  jednání a žalobce ve lhůtě dvou týdnů od doručení výzvy předsedy senátu nevyjádřil nesouhlas s  projednáním věci bez jednání, ač byl poučen o tom, že v takovém případě se bude mít za to, že souhlas je udělen, rozhodl soud v souladu s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s.ř.s.“), o věci samé bez jednání.   V souladu s § 75 odst. 1, 2 s.ř.s. vycházel soud při přezkoumání napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, a napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích žalobních bodů uplatněných v žalobě.   Podle § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu řízení o žádosti správní orgán usnesením zastaví, jestliže žadatel v určené lhůtě neodstranil podstatné vady žádosti, které brání pokračování v řízení.   Výkladem aplikace citovaného ustanovení správního řádu se Nejvyšší správní soud zabýval v rozsudku ze dne 28.7.2016, č.j. 2 Azs 76/2015-24 (rozsudky Nejvyššího správního soudu jsou dostupné na www.nssoud.cz). V bodech 26 až 29 uvedl: „V nyní řešeném případě je tedy zřejmé, že žalobce, ač řádně vyzván k doložení chybějících zákonem stanovených náležitostí jeho žádosti, zůstal nečinný, resp. správnímu orgánu I. stupně nepředložil požadované doklady. Konkrétně se jednalo o doklad prokazující úhrnný měsíční příjem cizince splňující zákonné požadavky a potvrzení příslušného finančního úřadu o tom, že nemá vymahatelné nedoplatky, a potvrzení okresní správy sociálního zabezpečení o tom, že nemá splatné nedoplatky na pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti včetně penále, tj. náležitosti uvedené v § 46 odst. 7 zákona o pobytu cizinců, které je cizinec k žádosti o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání povinen předložit. Nejvyšší správní soud již dříve judikoval v rozsudku ze dne 10. 3. 2010, č. j. 6 As 57/2009 – 72, že „[s]právní řád obecně spojuje s žadatelovou nečinností zastavení řízení ve smyslu § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu“. V této souvislosti je však třeba zdůraznit, že řízení lze zastavit jedině tehdy, pokud jsou vady takové  intenzity,  že  právě  kvůli  nim  nelze v řízení pokračovat. Důvodem pro zastavení řízení tedy není jakákoliv vada formální, např. vada v označení správního orgánu, ale pouze taková vada, která svou povahou skutečně brání pokračování v řízení, resp. brání tomu, aby bylo možné žádost z obsahového hlediska projednávat. V  posuzovaném  případě  se  jednalo  o  doklady,  které  byl  žalobce  k  žádosti o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání povinen předložit ze zákona (§ 46 odst. 7 zákona o pobytu cizinců). Jejich nedoložení tak ve svém důsledku znamenalo nemožnost tyto podklady z formálního i obsahového hlediska posoudit, a proto lze konstatovat, že žalobce  neodstranil  podstatné  vady  žádosti.  Správní  orgán  I.  stupně  pak v odůvodnění svého rozhodnutí tuto skutečnost dostatečně zdůvodnil, když v nedoložení zcela konkrétních zákonem požadovaných podkladů k žádosti o prodloužení platnosti dlouhodobého pobytu za účelem podnikání shledal podstatnou vadu předmětné žádosti bránící pokračování řízení. Krajský soud tedy nesprávně vyhodnotil, že správní orgány vůbec nevyložily, z jakých konkrétních důvodů pokládaly nedoložení chybějících dokladů za podstatné vady žádosti. Ve správním řízení vyšlo najevo, že žalobce zákonem požadované doklady k žádosti o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání nepředložil. Toto zjištění pak zcela postačovalo pro aplikaci právní normy umožňující zastavení řízení o předmětné žádosti podle § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu. Správní orgán I. stupně přitom nebyl povinen ex officio vést řízení ke zjištění skutečností, které mohly být důvodem pro to, že žadatel požadované doklady   nepředložil.  Lze  proto  uzavřít,  že  správní  orgány  nepochybily,  pokud  v  řízení o žádosti o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání nezjišťovaly, jaké byly důvody toho, že žalobce nedoložil chybějící zákonem stanovené  náležitosti jeho  žádosti a dále nereagoval na výzvu správního orgánu I. stupně, v níž byl rovněž poučen o následcích své případné nečinnosti.“ Nejvyšší správní soud dále v bodu 35 uvedl: „Pokud tedy stěžovatel, o své vlastní vůli a s vědomím možných důsledků případné nečinnosti, zůstal v průběhu správního řízení (i přes výzvu správního orgánu I. stupně) zcela pasivní, nelze v následném zastavení řízení shledávat nepřiměřenost tohoto rozhodnutí. Na tomto závěru nemůže změnit nic ani to, že pasivita stěžovatele byla dána selháním jím zvoleného zmocněnce – bylo totiž věcí stěžovatele a v jeho moci, aby svého zmocněnce aspoň rámcově kontroloval a ujistil se, že vše potřebné ve věci prodloužení pobytu zmocněnec činí, jak má. Nadto by za daného stavu věci nebylo vůbec na místě požadovat po správním orgánu, aby z (vlastní) úřední činnosti vyhledával, popř. zkoumal, soukromé a rodinné vazby žalobce na území České republiky. Byl to totiž sám žalobce, kdo svým nekonáním správnímu orgánu I. stupně nedal jinou možnost než řízení o žádosti zastavit podle § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu. Posouzení přiměřenosti dopadů předmětného rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobce ve smyslu § 174a zákona o pobytu cizinců tak bylo z povahy věci vyloučeno.“   Závěry, ke kterým dospěl Nejvyšší správní soud, jsou zcela aplikovatelné také na případ žalobce.   Žalobce přes výzvu správního orgánu ve stanovené lhůtě nepředložil „potvrzení okresní správy sociálního zabezpečení o tom, že nemá splatné nedoplatky na pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti včetně penále“. Tento doklad byl žalobce povinen předložit na základě § 44a odst. 3 ve spojení s § 46 odst. 7 zákona o pobytu cizinců.   Prvoinstanční orgán za této situace postupoval zcela správně, když přistoupil k zastavení řízení podle § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu, neboť žalobce v určené lhůtě neodstranil podstatnou vadu žádosti, které bránila pokračování v řízení.   Z hlediska posouzení zákonnosti napadeného rozhodnutí bylo podstatné, zda žalobce ve stanovené lhůtě k výzvě prvoinstančního orgánu odstranil či neodstranil podstatné vady žádosti, tj. předložil či nepředložil předmětný doklad. Nikoli, zda žalobce měl či neměl „splatné nedoplatky na pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti včetně penále“.    Došlo-li k zastavení řízení, nebyly správní orgány oprávněny zkoumat přiměřenosti dopadů předmětného rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobce ve smyslu § 174a zákona o pobytu cizinců. Tedy zabývat se tím, zda „pro žalobce budou mít správní rozhodnutí fatální následek ve vztahu k jeho podnikání a pobytu na území ČR“.    Konečně je nezbytné uvést, že soud není oprávněn „zmírňovat tvrdost zákona“. Ustanovení § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu je jednoznačné a k jeho aplikaci došlo teprve po výzvě správního orgánu s poučení o následcích jejího nesplnění. Pokud žalobce výzvě ve stanovené lhůtě výzvě nevyhověl, není zastavení řízení důsledkem „tvrdosti zákona“, nýbrž „pasivity žalobce“. Naprosto obecné a neprokázané tvrzení, že „žalobci potvrzení vystaveno nebylo a vzhledem ke své ekonomické situaci, nemohl tuto skutečnost ovlivnit“, nevypovídá nic o tom, že zde byla objektivní překážka bránící splnění výzvy ve stanovené lhůtě.   V. Rozhodnutí soudu   Soud neshledal žádný z žalobcem uvedených žalobních bodů důvodným, a proto žalobu podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl, neboť není důvodná.   VI. Odůvodnění neprovedení důkazů    Soud neprovedl žádný z žalobcem navržených důkazů, neboť jejich provedení nebylo nezbytné k posouzení důvodnosti či nedůvodnosti žaloby.   VII. Náklady řízení    Podle § 60 odst. 1 s.ř.s. by měla právo na náhradu nákladů řízení žalovaná, když měla ve věci plný úspěch. Jelikož žalované žádné důvodně vynaložené náklady nevznikly, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.   P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost. Kasační stížnost musí být podána do dvou týdnů po doručení rozsudku. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu; lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Krajského soudu v Plzni.     V Plzni dne 29. března 2018                            Mgr. Alexandr Krysl v.r.                    předseda senátu Za správnost vyhotovení: L. K.