č. j. 60 Az 24/2018 - 57             ČESKÁ REPUBLIKA   ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY    Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Hockou v právní věci žalobce: M.K.Ch., narozený …,  státní příslušnost Alžírská demokratická a lidová republika, t.č. neznámého pobytu, zastoupeného: Mgr. Ing. Jakub Backa, advokát se sídlem Šlejnická 1547/13, 160 00 Praha 6, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, 170 00 Praha 7, v řízení o žalobě ze dne 13.3.2018 proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20.2.2018 č.j. OAM-36/DS-PR-P08-2018,   t a k t o :   I. Žaloba se   z a m í t á.      II. Žádný z účastníků  n e m á  právo na náhradu nákladů řízení.   III. Ustanovenému zástupci advokátu Mgr. Ing. Jakubu Backovi se  p ř i z n á v á   odměna ve výši 8.228,-Kč, která mu bude vyplacena z účtu Krajského soudu v Plzni ve lhůtě do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku na účet číslo 9504399001/5500, vedený u Raiffeisenbank a.s., pod VS: 3918.     O d ů v o d n ě n í :   Včasnou žalobou ze dne 13.3.2018 následně k výzvě soudu doplněnou se žalobce domáhal přezkoumání napadeného rozhodnutí žalovaného ze dne 20.2.2018 č.j. OAM-36/DS-PR-P08-2018, jímž byla označena za nepřípustnou jeho žádost o udělení mezinárodní ochrany podle § 10a odst. 1 písm. b) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen zákon o azylu), dále bylo řízení podle § 25 písm. i) téhož zákona zastaveno a Rakouská republika (dále jen Rakousko) byla určena jako stát příslušný k posouzení žádosti podle článku 3 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států (dále jen Nařízení či Dublinské nařízení či Dublin III). V žalobě žalobce namítl nezákonnost napadeného rozhodnutí pro absenci data vyhotovení a vypravení na stejnopisu rozhodnutí doručovaného jeho právnímu zástupci. Napadené rozhodnutí bylo žalobci předáno osobně dne 26.2.2018, téhož dne na něj byla vyznačena doložka právní moci a sken tohoto rozhodnutí byl rovněž zaslán právnímu zástupci žalobce. Rozhodnutí zaslané právnímu zástupci žalobce ovšem vůbec neobsahuje datum jeho vyhotovení, což způsobuje jeho nezákonnost, neboť je tato skutečnost v rozporu s § 69 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen s.ř.), který stanoví formální požadavky na písemné vyhotovení rozhodnutí: musí obsahovat označení "rozhodnutí" nebo jiné označení stanovené zákonem, dále označení správního orgánu, který rozhodnutí vydal, číslo jednací, datum vyhotovení, otisk úředního razítka, jméno, příjmení, funkci nebo služební číslo a podpis oprávněné úřední osoby. Podpis oprávněné úřední osoby je na stejnopisu možno nahradit doložkou "vlastní rukou" nebo zkratkou "v. r." u příjmení oprávněné úřední osoby a doložkou "Za správnost vyhotovení:" s uvedením jména, příjmení a podpisu úřední osoby, která odpovídá za písemné vyhotovení rozhodnutí. Dále uvedl, že si je vědom toho, že ne každá nezákonnost rozhodnutí je důvodem pro jeho zrušení, avšak poukazuje na to, že v případě absence údaje o vyhotovení rozhodnutí může dojít k situaci, kdy absence data vyhotovení rozhodnutí může mít za následek nezákonnost rozhodnutí jako takového. Tato eventualita vyplývá např. z rozsudku Nejvyššího správního soudu (dále jen NSS) č. j. 7 As 23/2011-82 ze dne 16. 6. 2011, ve kterém se NSS zevrubně zaobírá právě důsledky chybějícího data vyhotovení rozhodnutí. Žalobce byl toho názoru, že právě v případě napadeného rozhodnutí je absence data vyhotovení rozhodnutí s ohledem na další okolnosti natolik závažnou skutečností, že způsobuje nezákonnost rozhodnutí, a to vzhledem ke specifikům doručování rozhodnutí, jež se doručuje zásadně žalobci osobně na místě, jež mu bylo oznámeno, je tak tedy zcela nejasné, kdy došlo k vypravení rozhodnutí, a odkdy je tedy žalovaný svým rozhodnutím vázán, což ve spojení s nejasností o tom, kdy byl dokončen rozhodovací proces uvnitř žalovaného správního orgánu, zásadní vadou napadeného rozhodnutí.  Žalobce též poukázal na to, že podle § 24a odst. 3 zákona o azylu se rozhodnutí doručuje jak účastníku řízení, tak jeho právnímu zástupci, tudíž je třeba vycházet z toho, že znění „stejnopisů“ doručovaných rozhodnutí musí být zcela totožné. Přitom ve skutečnosti se „stejnopisy“ lišily, neboť na vyhotovení rozhodnutí doručovaného žalobci (a právě jen na toto vyhotovení) bylo dopsáno rukou datum 20.2.2018, což nevzbuzuje důvěru ve vypovídací schopnost tohoto data. Závěrem žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil, věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení a přiznal odměnu ustanoveného zástupce ve specifikované výši. (K žalobě byla připojena kopie napadeného rozhodnutí.)   V původně podané tzv. blanketní žalobě žalobce požádal o ustanovení zástupce a to advokáta Mgr. Ing. Jakuba Backy a i o přiznání odkladného účinku žalobě. (K žalobě bylo připojeno Potvrzení o osobních a majetkových poměrech.) O návrhu žalobce na ustanovení zástupce bylo rozhodnuto usnesením zdejšího soudu ze dne 23.3.2018 č.j. 60Az 24/2018-22, kterým byl zástupcem žalobce ustanoven Mgr. Ing. Jakub Backa, advokát se sídlem Šlejnická 1547/13, 160 00 Praha 6. O návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě po jeho doplnění rozhodl zdejší soud usnesením ze dne 11.5.2018 č.j. 60Az 24/2018-47 o zamítnutí uvedeného návrhu.   Napadeným rozhodnutím ze dne 20.2.2018 č.j. OAM-36/DS-PR-P08-2018 žalovaný označil žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany podle § 10a odst. 1 písm. b) zákona o azylu za nepřípustnou a řízení bylo podle § 25 písm. i) zákona o azylu zastaveno s tím, že státem příslušným k posouzení žádosti podle článku 3 Nařízení je Rakousko. V odůvodnění tohoto rozhodnutí žalovaný uvedl, že dne 20.2.2018 byl žalobce zadržen při nelegálním pobytu v ČR a rozhodnutím Policie ČR, č.j. KRPA-6233-16/ČJ-2018-000022 ze dne 5.1.2018 zajištěn podle § 129 odst. 1 a ve spojení s odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR (dále jen zákon o pobytu cizinců), a umístěn do Zařízení pro zajištění cizinců Balková (dále jen ZZC). Ze záznamu o výsledku porovnávání otisků prstů v systému EURODAC jednoznačně vyplynulo, že žalobce již v roce 2011 podal žádost o mezinárodní ochranu v Rumunsku (dne 22.7.2011) a dvakrát požádal v roce 2016 o mezinárodní ochranu v Rakousku (dne 31.10.2016 a 17.11.2016). V rámci správního řízení žalobce uvedl, že do Evropské unie (dále jen EU) přicestoval v zimě roku 2009 z Alžírska, kdy vlastnil cestovní doklad, který vyhodil v Turecku. V Rumunsku pobýval tři nebo čtyři dny u svého známého, policie mu vzala otisky prstů a on následně odešel do Maďarska, neboť v Rumunsku dle svých slov o mezinárodní ochranu nepožádal a také tam podle něj nejsou dodržována lidská práva. Následně se pohyboval mezi Itálií a Rakouskem, ale více pobýval v Rakousku u své přítelkyně, kde byl v letech 2012, 2015 a 2016 zadržen policií a o mezinárodní ochranu tam dle svých slov též nepožádal. Do České republiky (dále jen ČR) odcestoval, protože zde má bratrance, který mu našel právníka, jenž mu měl pomoci požádat o mezinárodní ochranu, a za kterým žalobce přicestoval do ČR dne 11.12.2017. Dále uvedl, že v zemích EU má několik bratranců, kteří již mají ve Francii, Itálii a v Německu občanství, není však s nimi v kontaktu. Závěrem uvedl, že jeho zdravotní stav je až na problémy se spánkem dobrý a zdravotní péči v zemích EU vyhledal jen kvůli běžným problémům a byla mu poskytnuta v dobré kvalitě. Na otázku, zda je ochoten se vrátit do Rakouska nebo Rumunska, žalobce sdělil, že ani v jedné zemi o mezinárodní ochranu nepožádal, chce zůstat v ČR a požádat zde. Žalovaný se v souladu s čl. 3 odst. 2 Nařízení zabýval skutečností, zda v případě Rakouska existují závažné důvody se domnívat, že dochází k systematickým nedostatkům, pokud jde o azylové řízení a podmínky přijetí žadatelů, které by dosahovalo možného rizika nelidského či ponižujícího zacházení. V této souvislosti žalovaný vycházel zejména z dokumentu: „Informace Odboru azylové a migrační politiky k azylovému systému Rakouské republiky“ ze dne 18.1.2018, který je součástí spisového materiálu. Na základě tohoto podkladu a informací zjištěných v rámci pohovoru došel žalovaný k přesvědčení, že žalobci nehrozí v Rakousku nelidské či ponižující zacházení ve vztahu k vedení řízení ve věci mezinárodní ochrany a zjištění podmínek přijetí žadatelů o mezinárodní ochranu a neshledal případné vycestování žalobce do Rakouska za rozpor s mezinárodními závazky ČR. Rovněž byla věc posuzována žalovaným i z hlediska obsahu čl. 3 odst. 1-2, čl. 7 odst. 1, čl. 8 odst. 1-4, čl. 9, čl. 10, čl. 11, čl. 12 odst. 1-4, čl. 14 i čl. 15 Nařízení ve vztahu k žalobci. Žalovaný tedy konstatoval, že v případě žalobce nebylo naplněno žádné z kritérií, které by určilo příslušnost ČR k posouzení jeho žádosti o udělení mezinárodní ochrany podané v Rakousku. Ze správního řízení vyplynulo, že žalobce podal nejprve žádost o udělení mezinárodní ochrany v Rumunsku, jako v prvním ze států, který je vázán Nařízením. Proto žalovaný zaslal do Rumunska žádost o přijetí žalobce zpět a následně z Rumunska obdržel zamítnutí žádosti společně se zdůvodněním, že odpovědnou zemí je Rakousko, kde dle lustrace v databází EURODAC výše jmenovaný požádal o udělení mezinárodní ochrany dvakrát v roce 2016. Správní orgán proto odeslal žádost o přijetí zpět výše jmenovaného do Rakouska, které tuto žádost akceptovalo, proto je odpovědným členským státem ve smyslu čl. 3 odst. 2 Nařízení.   Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě dne 26.4.2018 popřel oprávněnost námitek a současně s nimi nesouhlasil, neboť neprokazují, že by správní orgán v průběhu své činnosti porušil některé ustanovení správního řádu či Nařízení a následně vydal nezákonné či nedostatečně odůvodněné rozhodnutí. Jedinou žalobcovou námitkou je skutečnost, že správní orgán zaslal právnímu zástupci „stejnopis“ rozhodnutí, kde chybělo datum vyhotovení rozhodnutí. Žalovaný nejprve podotknul, že sám žalobce v této souvislosti odkázal na usnesení NSS ze dne 16.6.2011 č.j. 7 As 23/2011-82, kde je konstatováno: „Neuvedení data vyhotovení rozhodnutí nepochybně je nezákonností. Ne každá nezákonnost však nutně musí vést ke zrušení rozhodnutí. Důvodem pro nezrušení rozhodnutí může být u neuvedení data vyhotovení zejména okolnost, že v kontextu dalšího obsahu rozhodnutí půjde o vadu, která žádným podstatným způsobem nesnižuje důvěru v obsahovou jednoznačnost rozhodnutí a jeho soulad se zákonem. Neuvedení data vyhotovení rozhodnutí pak bude, právě s ohledem na konkrétní povahu rozhodnutí a jeho další náležitosti, pouze zřejmou nesprávností v písemném vyhotovení rozhodnutí, kterou lze napravit postupem podle § 70 správního řádu.“ Podle názoru žalovaného výše zmíněnou chybou v písmu rozhodně nebyla způsobena nezákonnost rozhodnutí, pro kterou by rozhodnutí mělo být zrušeno a vráceno správnímu orgánu, jelikož žalobce touto chybou nebyl zkrácen na svých právech a nebylo zasaženo do jeho hmotně-právního postavení. Navíc dne 20.2.2018 správní orgán sepsal a zaslal do datové schránky právního zástupce žalobce vyrozumění o konání správního úkonu (č.j. OAM-36/DS-PR-2018, na str. 109 spisového materiálu), ve kterém pozval právního zástupce žalobce k převzetí rozhodnutí ve věci a to dne 26.2.2018 od 10:00 hod. na pracoviště Odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra ČR v ZZC. Právní zástupce žalobce se tohoto úkonu neúčastnil, ani nepodal žádnou informaci správnímu orgánu, proč tak neučinil, neomluvil se, proto bylo rozhodnutí předáno žalobci v nepřítomnosti jeho právního zástupce a to dne 26.2.2018, viz protokol o předání rozhodnutí (na str. 111 spisového materiálu), který žalobce stvrdil svým podpisem. Dnem předání rozhodnutí žalobci nabývá rozhodnutí právní moci. V rozhodnutí, které bylo doručeno i právnímu zástupci žalobce, který se k úkonu předání bez omluvy nedostavil, ač o tom byl vyrozuměn správním orgánem, je razítko s datem nabytí právní moci a od tohoto dne se stalo rozhodnutí účinným. Navíc na listech 70-76 správního spisu je založen originál správního rozhodnutí, kde datum vyhotovení rozhodnutí je uvedeno – 20.02.2018, tudíž rozhodně nemůže být pochyb o datu vydání rozhodnutí. Správní orgán spatřuje námitku právního zástupce žalobce za irelevantní. Správní orgán uzavřel, že napadené rozhodnutím není rozhodnutím věcným, to znamená, že ačkoli se jím řízení o žádosti v jednom členském státě zastavilo, protože bylo třeba formálně ukončit, žadatelova věc a jeho případné právo na azyl však budou dále posuzovány, byť před orgány jiného státu. Vzhledem ke všem shora uvedeným skutečnostem se žalovaný nedomníval, že by správní orgán při svém postupu porušil některá ustanovení správního řádu či samotné Dublinské nařízení a že by žalobce byl nějakým způsobem zkrácen na svých právech, proto vyjádřil přesvědčení, že napadené rozhodnutí je zákonné a správné. Závěrem žalovaný navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.   Ze zaslaného správního spisu vedeného žalovaným v této věci vyplývá, že skutečnosti uvedené v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí ze dne 20.2.2018 i ve vyjádření žalovaného ze dne 26.4.2018 odpovídají obsahu spisu. Podle protokolu o předání rozhodnutí bylo napadené rozhodnutí ze dne 20.2.2018 žalobci doručeno dne 26.2.2018.   Podle § 4 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen s.ř.s.) soudy ve správním soudnictví rozhodují o žalobách proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy orgánem moci výkonné, orgánem územního samosprávného celku, jakož i fyzickou nebo právnickou osobou nebo jiným orgánem, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy (dále jen správní orgán).  Dle § 78 odst. 7 s.ř.s. soud zamítne žalobu, není-li důvodná. Při přezkoumání napadeného rozhodnutí je soud povinen přezkoumat napadený výrok v mezích žalobních bodů uvedených v žalobě (§ 75 odst. 2 věta první s.ř.s.). Podle § 31 odst. 2, 3 s.ř.s. ve věcech mezinárodní ochrany rozhoduje specializovaný samosoudce, který má práva a povinnosti předsedy senátu. Soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání dle § 51 odst. 1 s.ř.s., jelikož žalobce ani žalovaný nevyjádřili nesouhlas s tímto postupem.   Podanou žalobou se žalobce domáhal z důvodů shora uvedených zrušení napadeného rozhodnutí žalovaného ze dne 20.2.2018, ale soud z níže uvedených důvodů shledal, že žaloba není důvodná.   Podle § 10a odst. 1 písm. b) zákona o azylu je žádost o udělení mezinárodní ochrany nepřípustná, je-li k posouzení žádosti o udělení mezinárodní ochrany příslušný jiný členský stát Evropské unie.   Dle § 25 písm. i) zákona o azylu se řízení zastaví, jestliže je žádost o udělení mezinárodní ochrany nepřípustná.   Podle čl. 3 odst. 2 věta první Nařízení pokud nemůže být na základě kritérií vyjmenovaných v tomto nařízení určen příslušný členský stát, je k posouzení žádosti o mezinárodní ochranu příslušný první členský stát, ve kterém byla žádost podána.   Podle § 69 odst. 1 s.ř. se v písemném vyhotovení rozhodnutí uvede označení "rozhodnutí" nebo jiné označení stanovené zákonem. Písemné vyhotovení rozhodnutí dále musí obsahovat označení správního orgánu, který rozhodnutí vydal, číslo jednací, datum vyhotovení, otisk úředního razítka, jméno, příjmení, funkci nebo služební číslo a podpis oprávněné úřední osoby. Podpis oprávněné úřední osoby je na stejnopisu možno nahradit doložkou "vlastní rukou" nebo zkratkou "v. r." u příjmení oprávněné úřední osoby a doložkou "Za správnost vyhotovení:" s uvedením jména, příjmení a podpisu úřední osoby, která odpovídá za písemné vyhotovení rozhodnutí.  Podle § 69 odst. 2 s.ř. se v písemném vyhotovení rozhodnutí uvedou jména a příjmení všech účastníků.  Podle § 69 odst. 3 s.ř. pokud se má rozhodnutí doručit elektronicky, vyhotoví úřední osoba, která za písemné vyhotovení rozhodnutí odpovídá, jeho elektronickou verzi. Podle § 69 odst. 4 s.ř. na požádání účastníka správní orgán vydá stejnopis písemného vyhotovení rozhodnutí. Na požádání účastníka lze též vydat pouze stejnopis výroku.   Jedinou vznesenou žalobní námitkou byla skutečnost, že na stejnopisu napadeného rozhodnutí, které bylo zasláno zástupci žalobce, chybí datum vyhotovení, v čemž spatřuje žalobce nezákonnost tohoto rozhodnutí, a proto se domnívá, že by mělo dojít k jeho zrušení. Na podporu svého názoru žalobce citoval z rozsudku NSS č. j. 7 As 23/2011-82 ze dne 16. 6. 2011: "Správní řád stanoví, a to zejména v § 69 odst. 1, aby písemné vyhotovení správního rozhodnutí obsahovalo kombinaci určitých náležitostí, které zajišťují potřebnou míru důvěry adresátů rozhodnutí i případně dalších osob v to, že se jedná o formalizovaný akt orgánu veřejné moci nadaného patřičnou pravomocí v oboru jeho působnosti, jenž byl vydán v určitém čase v rámci zákonem stanoveného postupu. Formální náležitosti rozhodnutí především osvědčují, že rozhodnutí je aktem vrchnostenské aplikace práva orgánem veřejné moci. Datum vyhotovení je jednou z takových formálních náležitostí písemného vyhotovení rozhodnutí. Jeho smyslem a účelem je ukázat, ve kterém okamžiku se pro domo (tedy uvnitř správního orgánu a pro jeho vnitřní účely) fakticky završil rozhodovací proces správního orgánu, tj. kdy byly zformulovány názory na skutkové a právní otázky, jež jsou předmětem správního rozhodnutí do jeho textu. Význam data vyhotovení rozhodnutí je však výrazně menší než význam data jeho vydání. Tím je s ohledem na § 71 odst. 2 písm. a) správního řádu den předání stejnopisu písemného vyhotovení rozhodnutí k doručení podle § 19, popřípadě jiný úkon k jeho doručeni, provádí-li je správní organ sám, přičemž na písemnosti nebo poštovní zásilce se tato skutečnost vyznačí slovy ‚Vypraveno dne‘. Teprve vydání rozhodnutí má totiž účinky vně správního orgánu v tom smyslu, že jím je správní orgán dále zásadně vázán. Absence data vyhotovení je tedy nepochybně vadou písemného vyhotovení rozhodnutí, které by se měly správní orgány vyvarovat. Zpravidla však nepůjde o vadu způsobující nicotnost a většinou ani takovou nezákonnost daného rozhodnutí, pro kterou by bylo nezbytné je zrušit. Nicotnost by tato vada způsobila, pokud by dané rozhodnutí činila zjevně vnitřně rozporným nebo právně či fakticky neuskutečnitelným, anebo pokud by u daného konkrétního rozhodnutí vzhledem k jeho specifické povaze či okolnostem vydání měla povahu jiné vady, pro niž by daný akt nebylo možno vůbec považovat za rozhodnutí správního orgánu (viz § 77 odst. 2 správního řádu). Nicotnost z důvodu podle § 77 odst. 1 správního řádu je u neuvedení data vyhotovení již z povahy věci prakticky nemyslitelná. Nic takového v projednávané věci není zřejmé, a ostatně ani tvrzeno. Neuvedení data vyhotovení rozhodnutí nepochybně je nezákonností. Ne každá nezákonnost však nutně musí vést ke zrušení rozhodnutí. Důvodem pro nezrušení rozhodnutí může být u neuvedení data vyhotovení zejména okolnost, že v kontextu dalšího obsahu rozhodnutí půjde o vadu, která žádným podstatným způsobem nesnižuje důvěru v obsahovou jednoznačnost rozhodnutí a jeho soulad se zákonem. Neuvedení data vyhotovení rozhodnutí pak bude, právě s ohledem na konkrétní povahu rozhodnutí a jeho další náležitosti, pouze zřejmou nesprávností v písemném vyhotovení rozhodnutí, kterou lze napravit postupem podle § 70 správního řádu. Nejvyšší správní soud nevylučuje, že v konkrétních, spíše však výjimečných, případech bude neuvedení data vyhotovení rozhodnutí takovou vadou, která svojí povahou a intenzitou překročí rámec zřejmé nesprávnosti, takže bude nezbytné rozhodnutí pro tuto vadu zrušit. Může tomu tak být například tehdy, bude-li napadené rozhodnutí vykazovat kumulaci více formálních vad, která sice nebudou mít za následek nicotnost, ale budou mít v důsledku této kumulace vliv na jeho zákonnost. Pokud však bude neuvedení data vyhotovení jedinou formální vadou rozhodnutí, nebude zpravidla na místě je jen pro ni rušit.“   Toto citované rozhodnutí NSS zdůrazňuje, že formální náležitosti vyhotovení rozhodnutí jsou zásadní, ovšem jen ve výjimečných případech dosáhne tato nezákonnost intenzity, která by vedla k nutnosti zrušit rozhodnutí postižené takovými vadami, přičemž ve většině takových případů se bude jednat o situace, kdy došlo kumulativně k více formálním vadám, nebo se jedná o tak specifickou situaci, kdy by pro časovou souslednost byla důležitá i informace o tom, kdy přesně daný správní orgán dokončil svoji úvahu a rozhodovací proces v dané věci vzhledem k dalším faktům daného případu. Žalobce byl toho názoru, že právě v případě napadeného rozhodnutí je absence data vyhotovení rozhodnutí s ohledem na další okolnosti natolik závažnou skutečností, že způsobuje nezákonnost rozhodnutí, a to vzhledem ke specifikům doručování rozhodnutí, jež se doručuje zásadně žalobci osobně na místě, jež mu bylo oznámeno, je tak tedy zcela nejasné, kdy došlo k vypravení rozhodnutí, a odkdy je tedy žalovaný svým rozhodnutím vázán, což ve spojení s nejasností o tom, kdy byl dokončen rozhodovací proces uvnitř žalovaného správního orgánu, zásadní vadou napadeného rozhodnutí. Zdejší soud je však toho názoru, že právě díky specifickému způsobu doručování rozhodnutí v azylových věcech, kdy je rozhodnutí předáno osobně, nikoliv prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb, je zcela zřejmé, kdy nejpozději je správní orgán svým rozhodnutím vázán, neboť mezi faktickým vydáním vyhotovení rozhodnutí a jeho doručením do sféry žalobce není žádná časová prodleva. Součástí spisu je Protokol o předání rozhodnutí odboru azylové a migrační politiky MV ČR ve věci mezinárodní ochrany na území ČR ze dne 26.2.2018 (na str. 111 spisového materiálu), na kterém žalobce podpisem potvrdil seznámení se s obsahem napadeného rozhodnutí, čímž toto rozhodnutí nabylo právní moci. Na tomto Protokolu je též zmíněno, že napadené rozhodnutí bylo vyhotoveno dne 20.2.2018.   Nic na této skutečnosti nezmění ani odkaz žalobce na § 24a odst. 3 zákona o azylu, který stanoví, že je-li účastník řízení ve věci mezinárodní ochrany zastoupen, doručuje se rozhodnutí ministerstva ve věci mezinárodní ochrany zástupci i zastoupenému, neboť toto ustanovení pokračuje větou druhou, která jednoznačně stanoví, že právní účinky doručení nastávají doručením zastoupenému. Doručení rozhodnutí zástupci žadatele je tedy informativního rázu a tato formulace jednak vylučuje negativní důsledky případné absence komunikace právního zástupce s jeho klientem, kdy je to hlavně žadatel, který by měl být informován o výsledku řízení a jeho důsledcích, a jednak umožňuje zástupci žadatele rychlejší reakci v případě nespokojenosti žadatele s vydaným rozhodnutím. Nepochybně je žádoucí, aby zasílané stejnopisy byly totožné, ale pouze chybějící datum vyhotovení na jednom ze stejnopisů jinak bezvadného rozhodnutí nemůže rovnou vést ke krajnímu řešení, kterým zrušení rozhodnutí bezpochyby je.   Soud uzavírá, že v daném případě vykazuje napadené rozhodnutí pouze jedinou vadu a to chybějící datum vyhotovení, přičemž tato vada se vyskytuje na vyhotovení, které má již vyznačenu právní mocí, a které bylo zasláno i zástupci žalobce, naopak na vyhotovení předaném samotnému žalobci i na vyhotovení, které je založeno jako originál ve správním spisu, je vyznačeno datum vyhotovení 20.2.2018. Vzhledem k těmto skutečnostem proto soud tuto vadu posoudil jako zřejmou nesprávnost v písemném vyhotovení rozhodnutí, kterou lze dále napravit postupem podle § 70 s.ř., a která rozhodně sama o sobě nezpůsobuje takovou nezákonnost rozhodnutí, pro níž by bylo nutno rozhodnutí jako takové zrušit. Jedná se o vadu rozhodnutí, avšak zjevně nikoliv natolik intenzivní, aby nebylo možno spravedlivě žádat respektování tohoto rozhodnutí, nebo dokonce, aby bylo možno usuzovat na neexistenci tohoto rozhodnutí.   Vzhledem ke všem zjištěným skutečnostem soudu nezbylo, než žalobu zamítnout jako nedůvodnou ve smyslu § 78 odst. 7 s.ř.s. (výrok I. rozsudku).   O náhradě nákladů řízení o žalobě i řízení o kasační stížnosti bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 s.ř.s. tak, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku. Žalobce ve věci samé úspěch neměl, proto mu náhrada nákladů řízení nenáleží, a úspěšný žalovaný nepožadoval náhradu nákladů řízení.   Žalobci byl pro řízení o žalobě ustanoven zástupcem Mgr. Ing. Jakub Backa, advokát, se sídlem Šlejnická 1547/13, 160 00 Praha 6; v takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§ 35 odst. 9 s.ř.s). Proto byla ustanovenému zástupci přiznána odměna za zastupování v souladu s jím uvedenou specifikací požadovaných nákladů ze dne 12.4.2018, která je tvořena dvěma úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, doplnění žaloby ze dne 12.4.2018) ve výši 3.100,-Kč/úkon, celkem tedy 6.200,-Kč,  a náhrada hotových výdajů za dva úkony právní služby v paušální výši 300,-Kč/úkon, celkem tedy 600,-Kč dle § 9 odst. 4 písm. d), § 7 bod 5, § 11 odst. 1 písm. b), d), § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Dále ustanovenému zástupci náleží částka ve výši 1.428,-Kč odpovídající 21% dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§ 57 odst. 2 s.ř.s). Celková výše odměny v tomto řízení tedy činí 8.228,-Kč a tato částka bude vyplacena jmenovanému advokátovi z účtu zdejšího soudu ve lhůtě do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku (výrok III. rozsudku), kterou soud považuje za přiměřenou.     Poučení :  Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost. Kasační stížnost musí být podána do dvou týdnů po doručení rozsudku. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu; lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Krajského soudu v Plzni (§ 12 odst. 1, §102, § 106 odst. 2 a 4 s.ř.s.).     V Plzni dne 8. června 2018                                                                                                            JUDr. Alena Hocká  v.r.                                                                                                                                                          samosoudkyně    Shodu s prvopisem potvrzuje M. K.