č. j. 57 A 27/2018 - 46 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Alexandra Krysla a soudce Mgr. Lukáše Pišvejce (soudce zpravodaj) a soudkyně JUDr. Veroniky Burianové ve věci   žalobce:   B.K. , bytem v  ČR  … zastoupen Mgr. Petrem Václavkem, advokátem, se sídlem Praha 1, Opletalova 25 proti   žalované:   Komisi pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem Praha, náměstí Hrdinů 1634/3,   o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 7. 2. 2018, č. j. MV-136128-10/SO-2017   takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění:   I. Napadené rozhodnutí 1. Žalobce se žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalované ze dne 7. 2. 2018, č. j. MV-136128-10/SO-2017 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo zamítnuto jako opožděné odvolání žalobce proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „prvoinstanční orgán“), ze dne 14. 6. 2017, č. j. OAM-9611-18/ZM-2016 (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“), kterým byla zamítnuta žádost o udělení souhlasu se změnou zaměstnavatele podle § 42g odst. 7 zákona o pobytu cizinců. II. Žaloba 2. Žalobce namítl, žalovaná odvolání účastníka řízení zamítla, dle § 92 odst. 1 správního řádu, tedy proto, že dle jejího názoru bylo odvolání proti rozhodnutí orgánu I. stupně podáno opožděně. S tímto žalobce zásadním způsobem nesouhlasí a k věci uvádí následující. Žalobce má za to, že napadené rozhodnutí Komise je nezákonné a nepřezkoumatelné, a to jak pro nedostatek důvodu, tak pro nesrozumitelnost. V odůvodnění napadeného rozhodnutí je uvedené, že předmětné rozhodnutí správního orgánu I. stupně bylo účastníku řízení doručeno dne 21. 06. 2017. S tímto tvrzením žalobce zásadně nesouhlasí, přičemž zdůrazňuje, že součástí spisového materiálu není ani doručenka, tedy potvrzení o tom, kdy a či opravdu, mu bylo rozhodnutí doručeno. Jediným důkazním prostředkem, který je součástí spisového materiálu, a který má pravděpodobně prokazovat skutečnost o oznámení rozhodnutí žalobci, jsou otisky razítek na první straně prvoinstančního rozhodnutí, které je součástí spisového materiálu. Otiskem prvního razítka je sděleno, že „ rozhodnutí nabylo právní moci dne 08. 07. 20l7“ Co je však pro posouzení včasnosti, resp. opožděnosti podaného odvolání ještě zásadnější, je otisk druhého razítka na té samé straně uvedeného rozhodnutí, a to se zněním, „ vypraveno dne 20. 06. 2017, Podpis “. Žalovaná v odůvodnění svého rozhodnutí totiž uvádí, „je zřejmé, že uvedené rozhodnutí bylo doručeno účastníku dne 21. 06. 2017", což zásadně rozporuje se skutečností výše uvedenou, tedy s vypravením zásilky dne 21. 06. 2017. Právní zástupce žalobce má s pobytovými řízeními bohaté zkušenosti, a proto si dovoluje tvrdit, že není možné, aby k doručení, a tedy oznámení předmětného rozhodnutí žalobci došlo hned na druhý den od jeho vypravení, tedy dne 21. 06. 2017, tak jak tvrdí Komise. Žalobce dál upozorňuje i na další nesrovnalost, a to ohledně počítání lhůty pro podání odvolání. V případě, že by žalobci bylo rozhodnutí orgánu I. stupně skutečně dne 21. 06. 2017 doručeno, k nabytí právní moci by došlo již 07. 07. 2017, a ne dne 08. 07. 2017, jak vyplývá z otisku razítka na doložené přední straně prvoinstančního rozhodnutí, resp. jak je uvedené v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Ze všeho výše uvedeného je možné usuzovat, že faktický stav ohledně toho, kdy a jakým způsobem a jestli vůbec bylo napadené rozhodnutí žalobci skutečně doručeno, resp. oznámeno, je nejasný a z napadeného rozhodnutí nesrozumitelný, a proto má žalobce za to, že Komise vydaným rozhodnutím porušila zejména § 2 odst. 1, odst. 4 a § 92 správního řádu, v důsledku čeho se dopustila vydání nezákonného rozhodnutí. 3. Žalobce by dál rád uvedl, že mu je známo, že v případě když Komise rozhoduje formou zamítnutí pro opožděnost, dle § 92 odst. 1 správního řádu, nedochází k věcnému prozkoumání předmětného rozhodnutí, avšak skutečnost, že odvolání bylo podáno pozdě, musí být postavena najisto, což se v tomto případě nestalo. Naopak, právní zástupce žalobce, potom jak mu bylo umožněno se s rozhodnutím seznámit, podal v zákonem stanovené lhůtě, tedy v souladu s § 84 odst. 1 správního řádu odvolání, které dle jeho názoru splňovalo veškeré zákonem stanovené požadavky a mělo být proto meritorně přezkoumáno. Prostřednictvím nesprávného a nezákonného postupu Komise, byl žalobce zkrácen na svých právech, když z důvodu zamítnutí dle § 92 odst. 1 správního řádu, nebylo jeho odvolání vůbec věcně přezkoumáno. K tomu žalobce dál namítá, že v odvolání uvedl natolik podstatné skutečnosti, které jsou samé o osobě způsobilé být podnětem k přezkumnému řízení, resp. žádostí o vydání nového rozhodnutí, a proto žalovaná opětovně pochybila, když se těmito důvody dostatečně nezabývala III. Vyjádření žalované k žalobě 4. Žalovaná se k věci nevyjádřila.   IV. Vyjádření účastníků při jednání 5. Žalobce setrval na svých tvrzeních obsažených v žalobě, žalovaná navrhla zamítnutí žaloby.  V. Posouzení věci soudem 6. V souladu s § 75 odst. 1, 2 s.ř.s. vycházel soud při přezkoumání napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, a napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích žalobních bodů uplatněných v žalobě. VI. Rozhodnutí soudu 7. Žaloba není důvodná. 8. Soud v prvé řadě uvádí, že se neztotožnil s tvrzením žalobce, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné. Naopak má soud za to, že napadené rozhodnutí obsahuje jasně identifikovatelné a jednoznačné závěry, soudu tedy nic nebránilo v tom, aby tyto závěry tak, jak jsou v rozhodnutí uvedeny, podrobil přezkumu jejich zákonnosti. 9. Předmětem sporu mezi stranami byla otázka, zda odvolání žalobce proti prvoinstančnímu rozhodnutí bylo podáno včas či opožděně. K vyřešení sporné otázky provedl soud při jednání důkaz prvoinstančním rozhodnutím včetně doručenky (není pravdivé tvrzení žalobce, že správní spis doručenku neobsahuje) a odvoláním žalobce. Z doručenky vlastnoručně podepsané žalobcem přitom jednoznačně vyplývá, že prvoinstanční rozhodnutí mu bylo doručeno dne 21. 6. 2017. Odvolání žalobce podal dne 9. 10. 2017. Z právě uvedených časových údajů je zcela zřejmé, že žalovaná postupovala zákonným způsobem, když odvolání zamítla pro opožděnost, neboť podle § 83 správního řádu platí, že „odvolací lhůta činí 15 dnů ode dne oznámení rozhodnutí, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak.“ Poslední dne lhůty pro podání včasného odvolání tak v projednávané věci připadl na 7. 7. 2017. Z právě uvedeného je jasně patrné, že žalobcova navazující polemika stran správní praxe žalované a prvoinstančního orgánu není nijak relevantní, když z provedených důkazů je prokázané, že odvolání bylo podáno opožděně. 10. Jestliže žalobce v závěru žaloby namítá, že žalovaná pochybila, když odvolání neposoudila jako podnět k zahájení přezkumného řízení, resp. žádost o obnovu řízení či vydání nového rozhodnutí ve smyslu § 92 správního řádu, pak ani tato námitka není důvodná. Podle konstantní judikatury správních soudů (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 3. 2013, č. j. 9 As 172/2012 – 32) není součástí rozhodnutí o zamítnutí odvolání pro opožděnost výrok o tom, zda jsou či nejsou splněny podmínky pro obnovu řízení, resp. pro další z postupů uvedených v § 92 správního řádu.  Soud zkoumá toliko to, zda odvolání bylo či nebylo podáno opožděně (viz bod 8 rozsudku). Pokud má žalobce za to, že na základě jeho podání mělo být zahájeno některé ze shora vymezených řízení, nechť se brání nečinnostní žalobou, či podá návrh na obnovu řízení, popř. podnět k přezkumnému řízení.  11. Žalobu soud shledal nedůvodnou, proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. VII. Náklady řízení 12. Náhradu nákladů řízení soud žádnému z účastníků podle § 60 odst. 1 s. ř. s. nepřiznal, protože žalobce ve věci úspěch neměl a žalovaná se práva na náhradu nákladů řízení výslovně vzdala.      Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost. Kasační stížnost musí být podána do dvou týdnů po doručení rozsudku. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu; lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Krajského soudu v Plzni. Plzeň dne 23. 4. 2019 Mgr. Alexandr Krysl v.r. předseda senátu     Shodu s prvopisem potvrzuje: L. K.