č. j. 60 Az 65/2018 - 96       ČESKÁ REPUBLIKA   ROZSUDEK   JMÉNEM REPUBLIKY   Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Hockou ve věci žalobce:   A.A.K., nar. … , státní příslušnost Pakistánská islámská republika, t. č. pobytem Pobytové středisko Zastávka u Brna, Havířská 514, 664 84  Zastávka u Brna,   zastoupeného: Mgr. Jan Lipavský, advokát sídlem Velké náměstí 135/19, 500 03  Hradec Králové,   proti     žalovanému:   Ministerstvo vnitra ČR, IČ 00007064, sídlem Nad Štolou 936/3,                 170 00  Praha 7,   v řízení o žalobě ze dne 1.10.2018 proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21.9.2018 č.j. OAM-157/LE-LE05-LE05-2018, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Ustanovenému zástupci žalobce Mgr. Janu Lipavskému se přiznává odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 20.828,- Kč, která mu bude vyplacena z účtu Krajského soudu v Plzni ve lhůtě do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku na účet č. 233689240/0300, VS 14471800.   Odůvodnění: 1. Včasnou žalobou ze dne 1.10.2018 a ze dne 8.10.2018 a jejím doplněním ze dne 28.11.2018 se žalobce domáhal přezkoumání napadeného rozhodnutí žalovaného ze dne 21.9.2018 č.j. OAM-157/LE-LE05-LE05-2018, které mu bylo doručeno dne 24.9.2018. a bylo jím rozhodnuto o jeho žádosti tak, že řízení o udělení mezinárodní ochrany se zastavuje podle § 25 písm. d) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen zákon o azylu). Součástí žaloby učinil žalobce i žádost o ustanovení zástupce a usnesením ze dne 19.10.2018 č.j. 60Az 65/2018-22 mu byl ustanoven zástupcem advokát Mgr. Jan Lipavský, se sídlem Velké náměstí 135/9, 500 03 Hradec Králové. 2. V žalobě úvodem nejprve žalobce obecně namítal porušení § 2 odst. 1, § 3, § 50 odst. 2, 3, 4, § 52 a § 68 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen správní řád), také namítal porušení § 25 písm. d) zákona o azylu, čl. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva) spolu s ustanovením § 2 odst. 1 správního řádu a § 12 a násl. zákona o azylu. Dále žalobce namítal, že postup žalovaného byl nesprávný a nezákonný, když má za to, že naplnění § 25 písm. d) zákona o azylu by nastalo v případě, kdyby se sice dostavil k předmětnému pohovoru, ale neposkytl by správnímu orgánu informace žádné a např. by s ním nekomunikoval. Takovým způsobem však žalobce nepostupoval, jelikož se řádně k předvolání na pohovor dostavil a v rámci tohoto pohovoru uvedl azylově relevantní důvody, které sám správní orgán v rámci napadeného rozhodnutí shrnul. Správní orgán porušil procesní předpisy, když v rámci pohovoru s žalobcem přerušoval jeho azylový příběh a kladl mu otázky, aniž by jej nechal podat úplné a ucelené informace o jeho životě a důvodů jeho žádosti. Součástí každého řádně vedeného výslechu je nejprve možnost žalobce, jako účastníka, vylíčit svůj azylový příběh, ve věci se uceleně vyjádřit, a uvést vše, co považuje za podstatné v rámci svého výslechu uvést. Správní orgán by tak měl žadatele přerušit pouze v případě, že by se nevyjadřoval k předmětu řízení. Takovou možnost však žalobce v rámci daného pohovoru neměl, kdy jej správní orgán, jak sám konstatuje ve svém odůvodnění rozhodnutí, přerušoval otázkami, na které požadoval ihned odpovědět, a to pod hrozbou zastavení řízení. Má tedy za to, že tímto správní orgán porušil procesní předpisy upravující správní řízení a výslech účastníka je tak stěží použitelný. Současně správní orgán porušil právní předpisy tím, že žalobci jako účastníkovi řízení pokládal sugestivní a kapciózní otázky, čímž učinil předmětný protokol z pohovoru nepřezkoumatelným a nepoužitelným a v důsledku postupu správního orgánu lze označit za nepoužitelný i výslech žalobce. Následně uvedl, že předmětné ustanovení § 25 písm. d) zákona o azylu se nevztahuje na případ, kdy žadatel o mezinárodní ochranu informace poskytuje, i když nepravdivé, ale výslovně na případ, že pouze informace neposkytuje. Taková situace by nastala např. v případě, kdy by žadatel zcela odmítl při pohovoru vypovídat, či pokud by odmítl vypovídat k určitým otázkám ve vztahu přímo k jeho azylovému příběhu, tedy důvodům, pro které požaduje udělit mezinárodní ochranu. Takto ale nepostupoval, naopak velice podrobně, i přes opětovné přerušení jeho azylového příběhu správním orgánem, své azylové důvody popisoval a popsal. Žalobce v žádné části své výpovědi, ve které uváděl své azylově relevantní důvody, neuvedl, že by jakýkoliv předchozí důvod neplatil, že by své azylové důvody měnil, tedy z žádné části výpovědi žalobce nevyplývá, že by všechna obvinění, která proti němu měla být vznesena a vykonstruována, neplatila zároveň. Takové zjištění správní orgán neučinil, naopak žalobce se výslovně v rámci pohovoru vyjádřil tak, že vše, co uvádí, je pravdivé. Tedy platila všechna tvrzení, která během pohovoru uváděl, a ani jedno z nich nevyloučil. Žalovaný měl tedy jeho důvody a žádost meritorně posoudit. Žalobce dále konstatoval, že důvodem pro podání žádosti o poskytnutí mezinárodní ochrany je obava o život v případě návratu do vlasti, obava z vykonstruovaného trestního stíhání, a to z politických důvodů. Proto lze shrnout, že splňoval podmínky pro udělení mezinárodní ochrany dle § 12 písm. b) zákona o azylu. V neposlední řadě žalobce uvedl, že správní orgán ve svém rozhodnutí pochybil, když neposoudil možné důvody udělení mezinárodní ochrany z tzv. humanitárních důvodů. Bezpečnostní situace zejména v mnoha zemích se vyvíjí velice rychle, a proto je třeba vždy možnost této doplňkové ochrany zvažovat na podkladě aktuální bezpečnostní situace. Správní orgán se tímto nikterak nezabýval a nevypořádal. Žalobce měl za to, že okolnosti jeho žádosti, odůvodňují užití tohoto ustanovení, zejména s ohledem na skutečnost, a to vzhledem ke specifické situaci ve státě jeho původu, tedy Pákistánu, která plyne z mezinárodních zpráv, které si správní orgán nevyžádal. Závěrem žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. (K žalobě byla připojena kopie napadeného rozhodnutí a potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech).                                                                                                                                                                                                                                                         3. Žalobce společně s žalobou také požádal o přiznání odkladného účinku žalobě. Jeho návrh byl zamítnut pravomocným usnesením zdejšího soudu ze dne 17.12.2018, č.j. 60Az 65/2018-51. 4. Napadeným rozhodnutím žalovaného ze dne 21.9.2018 č.j. OAM-157/LE-LE05-LE05-2018 bylo o žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany rozhodnuto tak, že řízení o udělení mezinárodní ochrany se zastavuje podle § 25 písm. d) zákona o azylu. Z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že žalobce dne 15.8.2018 podal žádost o udělení mezinárodní ochrany, v níž uvedl, že žádá o azyl, protože mu v Pákistánu hrozí nebezpečí, nemůže se tam vrátit, nemůže se vrátit k sobě domů a nemůže se uživit. Pokračoval, že byl obviněn a jeho příbuzní jej nepřijmou zpět a dodal, že více sdělí později. V úvodu pohovoru konaného dne 7.9.2018 byl žalobce poučen, že je povinen v průběhu řízení poskytovat správnímu orgánu nezbytnou součinnost a uvádět pravdivé a úplné informace nezbytné pro zjištění stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a o tom, že v případě neposkytování takových informací správní orgán řízení ve věci mezinárodní ochrany podle § 25 písm. d) zákona o azylu zastaví. Následně prohlásil, že poučení rozuměl a nežádá bližší vysvětlení. V průběhu pohovoru pak mimo jiné vypověděl, že Pákistán opustil dne 10. nebo 11.7.2016 a poté se tam již nikdy nevrátil. Uvedl, že z Pákistánu odjel se svým pasem, cestoval však nelegálně. Na dotaz, proč cestoval z Pákistánu nelegálně, odpověděl nejprve, že když se v Pákistánu konaly v r. 2015 volby, spolupracoval s Pákistánskou muslimskou ligou. Po opakování dotazu uvedl, že při volbách 2015 protistrana zabila jednoho kandidáta. Přestože byl opětovně poučen, že pokud nebude spolupracovat a odpovídat na položené otázky, bude jeho řízení zastaveno, sdělil po zopakování dotazu, že bude pokračovat tam, kde skončil, a pokračoval, že byl jako svědek této vraždy. Potvrdil, že rozuměl otázce, a když měl vysvětlit, proč na ni neodpovídá, prohlásil, že vypráví, co s ním bylo. Poté, co byl informován, že má odpovědět na otázku, proč z Pákistánu odjel nelegálně a nikoliv legálně, reagoval sdělením, že byl svědek té vraždy. Uvedl, že na otázku položenou neodpovídá, protože říká, proč přijel do České republiky (dále jen ČR). Žalobce na otázku znovu neodpověděl a následně byl opětovně poučen. Na dotaz, zda rozuměl poučení, pak nejprve sdělil, že říká, že jestli bude vrácen do Pákistánu, bude ohrožený, následně řekl, že potřebuje v Evropě ochranu, a teprve potřetí prohlásil, že poučení rozuměl perfektně. Dále přislíbil, že bude odpovídat na položené otázky. Poté na otázku, proč z Pákistánu odcestoval nelegálně, opět neodpověděl, když sdělil, že byl dlouho v Turecku a pak volal příbuzným, kteří mu pomohli dostat se sem, a dále vyslovil domněnku, že má odpovědět, proč sem přijel a co mu hrozí v Pákistánu. Prohlásil, že se chtěl dostat do Evropy, aby tady byl jeho život v bezpečí. Potvrdil, že v Turecku byl v bezpečí a neměl tam žádné potíže. Dodal, že tam na ulici ho může někdo zastavit a chtít peníze. Prohlásil, že on tam ale žádné problémy neměl, pouze v jedné práci mu pět měsíců nezaplatili, a když šel do jiné práce, zaplatili mu jen část mzdy. Žalobce dále sdělil, že odjel z Pákistánu, protože proti němu bylo vzneseno falešné obvinění, že zbil, nebo zabil svého spolužáka. Dodal, že když se to dělo, přiběhli jeho známí k nim domů a řekli jim to, proto utekl. Více k důvodům svého odjezdu z vlasti uvést nechtěl. Žalobce byl dále správním orgánem dotázán, proč při každé příležitosti, tj. do policejního protokolu, do své žádosti o mezinárodní ochranu, do protokolu o poskytnutí údajů i při pohovoru, uvádí zcela odlišné informace. Na to reagoval tvrzením, že říká, proč odjel z Pákistánu a jaké má problémy. Správní orgán následně rekapituloval jednotlivá tvrzení žalobce z policejního protokolu ze dne 13.8.2018, z žádosti o mezinárodní ochranu ze dne 15.8.2018, z protokolu o poskytnutí údajů ze dne 29.8.2018 a z pohovoru a vyzval jej k vysvětlení všech těchto rozporů. Žalobce na to uvedl, že všechno, co říká, je pravda; všechno se to děje z politických důvodů, protistrana jej obvinila, že nechal zabít jednoho protikandidáta, a když uprchl, možná jej obvinili ještě z něčeho. Na opětovnou výzvu, aby vysvětlil uvedené rozpory, pak žalobce reagoval tvrzením, že vypovídá konzistentně a do Pákistánu se nemůže vrátit, protože je tam ohrožen jeho život nebo zdraví, a proto žádá ochranu. Poté byl žalobce informován, že pohovor bude ukončen a jeho řízení z důvodu neuvádění pravdivých a úplných informací nezbytných pro zjištění stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, zastaveno. Následně po seznámení se s obsahem protokolu o pohovoru pak žalobce svým podpisem stvrdil, že proti němu nemá žádné námitky a souhlasí s ním bez připomínek.  Správní orgán dospěl po posouzení všech okolností žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany k jednoznačnému závěru, že tento neuvádí pravdivé a úplné informace nezbytné pro zjištění stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Správní orgán předně konstatoval, že jednání žalobce je čistě účelové, když žádost o mezinárodní ochranu podal až poté, co byl zadržen Policií ČR a hrozí mu tak realizace vyhoštění z území ČR, které mu bylo uloženo příslušným správním rozhodnutím. Na základě pečlivého posouzení veškerých jeho vyjádření pak správní orgán došel k závěru, že žalobce uvedl celkem pět verzí svého azylového příběhu, a to v rozmezí pouhých přibližně tří týdnů od svého zadržení policií. Tyto verze se od sebe liší ve zcela zásadních bodech a žalobce tyto zcela zásadní rozpory nijak nevysvětlil, ač s nimi byl konfrontován a byl vyzván k jejich korekci a vysvětlení. Naopak zcela nelogicky a v rozporu se zjevnou skutečností popřel, že by v jeho vyjádřeních byl jakýkoliv rozpor, s tím, že vždy uváděl pouze pravdu. Správní orgán ponechal stranou skutečnost, že žalobce již od počátku pohovoru dne 7.9.2018 neplnil své povinnosti a neodpovídal na položené otázky. Nemohl však pominout zásadní rozpory týkající se důvodů opuštění země původu a podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany. V případě žalobce se jedná o zcela odlišné příběhy a o rozdíly, resp. rozpory, naprosto zásadního charakteru, které nelze vysvětlit určitým časovým odstupem a přirozeným procesem zapomínání. A to tím spíše, že se má jednat o události pro žalobce významné s tak extrémně závažnými dopady na jeho život, že jej údajně přinutily opustit zemi původu a hledat ochranu v zahraničí. Vzhledem k uvedeným skutečnostem správní orgán ve věci žádosti o udělení mezinárodní ochrany žalobce v souladu s § 25 písm. d) zákona o azylu řízení zastavil. 5. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě dne 19.12.2018 popřel oprávněnost námitek uvedených žalobcem a nesouhlasil s nimi, neboť neprokazují porušení některých ustanovení správního řádu, zákona o azylu či mezinárodních závazků ČR. Žalovaný současně odkázal na spisový materiál a to na obsah správního spisu, zejména na vlastní žádost o udělení mezinárodní ochrany, výpověď žalobce a na vydaná rozhodnutí ministerstva vnitra. Následně odkázal na § 25 písm. d) zákona o azylu a uvedl, že jelikož žalobce v průběhu správního řízení neuváděl pravdivé a úplné informace nezbytné pro zjištění stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, bylo rozhodnuto v souladu se zákonem, což je v napadeném rozhodnutí podrobně odůvodněno. Pohovoru s žalobcem byla přítomna kvalifikovaná tlumočnice z jazyka urdu vůči níž a jejímu tlumočení žalobce žádné námitky během tohoto správního úkonu neměl, přičemž není pravdou, že by žalovaný žalobci v případě nepodepsání protokolu vyhrožoval zastavením řízení, jak je tvrzeno v žalobě. Žalobce protokol podepsal jako správný, bez připomínek, rovněž proti způsobu vedení pohovoru žádné námitky neměl. K osobě tlumočnice sdělil, že si s ní rozumí a vůči jejímu tlumočení nemá připomínky. Určité informace žalobce správnímu orgánu sice poskytoval, nikoli však nezbytné, proto řízení bylo zastaveno dle § 25 písm. d) zákona o azylu. Naopak vyžadované posouzení této věci meritorním způsobem by vykazovalo nezákonnost vydaného rozhodnutí. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že žalobce od počátku pohovoru neplnil své povinnosti a neodpovídal na položené otázky a pokud žalobce v průběhu řízení zmíní pět zcela odlišných azylových příběhů, je zcela zřejmé, že se správním orgánem nespolupracuje a neposkytuje právě informace nezbytné pro zjištění skutečného stavu věci. Z kladených otázek rovněž nevyplývá, že by žalovaný přerušoval jeho azylový příběh, všechny námitky právního zástupce považuje žalovaný za účelové a nedoložené. Žalovaný pouze opakovaně upozorňoval žalobce na jeho povinnosti v průběhu pohovoru (což je jeho povinnost) a současně také nesouhlasil s tím, že by během pohovoru pokládal žalobci nějaké sugestivní či kapciózní otázky, nadto právní zástupce žádný takový konkrétní dotaz v podané žalobě ani neuvedl, pohovor byl s žalobcem veden standardním způsobem, v souladu s § 23 zákona o azylu. Žalobce v průběhu celé azylové procedury žádné humanitární důvody neuváděl, ke svému zdravotnímu stavu výslovně uvedl, že je zdravý, nemá žádná zdravotní omezení ani zvláštní potřeby. Na žádné psychické onemocnění či zátěž si nestěžoval, před konáním pohovoru prohlásil, že se cítí zdráv a je schopen pohovoru, o zranitelnou osobu ve smyslu zákona o azylu se rozhodně nejedná, nadto jím uváděné důvody s ohledem na měnící se rozpory v jeho výpovědích působí značně nevěrohodně. Závěrem žalovaný navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou v plném rozsahu zamítl. Ze zaslaného správního spisu vedeného žalovaným v této věci vyplývá, že skutečnosti uvedené v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí ze dne 21.9.2018 i ve vyjádření žalovaného ze dne 19.12.2018 odpovídají obsahu spisu. Podle protokolu o předání rozhodnutí bylo napadené rozhodnutí ze dne 21.9.2018 žalobci předáno dne 24.9.2018. 6. Žalobce na vyjádření žalovaného reagoval replikou ze dne 15.1.2019, v níž mimo jiné uvedl, že setrvává na všech svých námitkách, které uplatnil v rámci podané žaloby, včetně jejího doplnění a současně konstatoval, že žalovaný se ve svém vyjádření vypořádal s námitkami žalobce čistě účelově. Žalobce poskytoval správnímu orgánu úplné informace o svém azylovém příběhu, poměrně obsáhle se snažil tento příběh vylíčit, kdy však byl opětovně přerušován správním orgánem, který jeho azylový příběh přerušoval konstatováním, že v případě nespolupráce bude jeho řízení zastaveno. Je poměrně logické, že pokud se cizinec, navíc práva neznalý, snaží v cizím jazyce, prostřednictvím tlumočnice, vylíčit svůj azylový příběh, může být pro něho taková situace poměrně obtížná. Tento jeho postup pak byl správním orgánem ztěžován opakovaným přerušováním a konstatováním, že žalobce nespolupracuje, přestože se vyjadřoval přímo ke svým důvodům, pro které svou žádost o udělení mezinárodní ochrany podal. Žalobce uváděl relevantní informace o důvodech, pro které svou žádost podal, přičemž z žádné části výpovědi, které cituje žalovaná, není zřejmé, že by se nevyjadřoval k azylově relevantním důvodům. Žalobce se řádně k předvolání na pohovor dostavil a v rámci tohoto pohovoru uvedl azylově relevantní důvody, které sám správní orgán v rámci napadeného rozhodnutí shrnul. Pokud správní orgán dospěl k závěru, že informace uváděné žalobcem jsou nepravdivé, či nevěrohodné, což je i argument správního orgánu, pak neměl řízení o žádosti žalobce zastavit z důvodu, který je uveden v napadeném rozhodnutí, ale měl jeho žádost meritorně posoudit a případně po provedení dalšího dokazování žádost po meritorním posouzení zamítnout. Žalobce namítal, že dle obecných základů správního řízení probíhá výslech v zásadě ve třech stádiích, a to 1. úvodní stadium výslechu, 2. stadium souvislého líčení (monolog), a za 3. stadium otázek a odpovědí (dialog). Žalobce setrval na své námitce uplatněné v žalobě, týkající se kapciózních otázek ze strany žalované a doplnil, že správní orgán porušil procesní předpisy pokládáním kapciózních otázek, a to v tom případě, kdy v rámci pohovoru s žalobcem přerušoval jeho azylový příběh a kladl mu otázky, aniž by jej nechal podat úplné a ucelené informace o jeho životě a důvodů jeho žádosti, přičemž žalobce poučoval o tom, že se nevyjadřuje k předmětu řízení, nespolupracuje, a že jeho řízení bude zastaveno. Správní orgán jej však přerušoval otázkami, na které požadoval ihned odpovědět, a to pod hrozbou zastavení řízení a poučováním, že žalobce nespolupracuje a neposkytuje informace pro řádné zjištění stavu. Žalobce však po celou dobu uváděl azylově relevantní důvody, pro které svou žádost podal, alespoň se o to co nejkonzistentněji přes přerušování správním orgánem snažil, přičemž právě uvedená poučení správního orgánu o zastavení řízení, nespolupráci a neposkytování informací, přestože žalobce řádně spolupracoval, považuje za otázky kapciózní, jelikož správní orgán uváděl žalobci nepravdivé informace. K vyjádření žalovaného, že žalobce v průběhu celé azylové procedury žádné humanitární důvody neuváděl, žalobce namítal, že žalovaný mu to ani neumožnil, když jeho pohovor nezákonně ukončil a vyjádření ohledně této otázky se mu vyjádřit neumožnil, neboť mu neumožnil ani dokončit jeho azylový příběh, a sám správní orgán se na humanitární důvody, relevantní dle zákona o azylu ani nezajímal, a žalobce k nim nevyslechl. Správní orgán se tímto nikterak nezabýval a nevypořádal. Závěrem žalobce uvedl, že na své podané žalobě trvá a současně žádal soud o nařízení jednání k projednání žaloby. 7. Ústního jednání konaného dne 21.3.2019 se zúčastnil zástupce žalobce a zástupce žalovaného. Zástupce žalobce uvedl, že má za to, že žalobce poskytoval úplné informace nezbytné pro zjištění stavu věci, o nichž nejsou důvodné pochybnosti. Nenaplnil tak žádnou z podmínek, proto, aby bylo předmětné řízení zastaveno. Ve zbytku odkázal na podanou žalobu včetně její repliky. Zároveň navrhl, aby bylo napadené rozhodnutí zrušeno a vráceno žalovanému k dalšímu řízení, dále, aby soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Zástupce žalovaného setrval na napadeném rozhodnutí a závěrem navrhl, aby soud v plném rozsahu žalobu zamítl pro její nedůvodnost a současně nepožadoval náhradu nákladů řízení. 8. Dle § 4 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen s.ř.s.) soudy ve správním soudnictví rozhodují o žalobách proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy orgánem moci výkonné, orgánem územního samosprávného celku, jakož i fyzickou nebo právnickou osobou nebo jiným orgánem, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy (dále jen správní orgán).  Podle § 78 odst. 7 s.ř.s. soud zamítne žalobu, není-li důvodná. Při přezkoumání napadeného rozhodnutí je soud povinen přezkoumat napadený výrok v mezích žalobních bodů uvedených v žalobě (§ 75 odst. 2 věta první s.ř.s.). Dle § 31 odst. 2, 3 s.ř.s. ve věcech mezinárodní ochrany rozhoduje specializovaný samosoudce, který má práva a povinnosti předsedy senátu. 9. Podanou žalobou se žalobce domáhal z důvodů shora uvedených zrušení napadeného rozhodnutí žalovaného ze dne 21.9.2018, ale soud z níže uvedených důvodů shledal, že žaloba není důvodná. 10. Dle § 25 písm. d) zákona o azylu „Řízení se zastaví, jestliže žadatel o udělení mezinárodní ochrany se bez závažného důvodu nedostavil k poskytnutí údajů k podané žádosti o udělení mezinárodní ochrany nebo k pohovoru nebo neposkytuje informace nezbytné pro zjištění stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti.“ 11. Nejprve soud uvádí, že výklad shora uvedeného a pro dané řízení klíčového ustanovení lze opřít o § 3 správního řádu, v němž je stanoveno: „Nevyplývá-li ze zákona něco jiného, postupuje správní orgán tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v § 2.“ Obsahem předmětného ustanovení je tzv. racionalizovaná zásada materiální pravdy, kdy stav věci nemusí být zjištěn přesně a úplně, což je v praxi stejně často nemožné, nýbrž postačí (tj. ona racionalizace), že je zjištěn takový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Lze konstatovat, že určitá míra pochybností správnímu orgánu zůstává takřka vždy, neboť jsou to jedině účastníci řízení, kteří znají přesně a úplně skutkový stav věci. Proto by se měl správní orgán vydat cestou nejsnazší, ale současně cestou, která umožňuje spolehlivě zjistit stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Řízení by mělo být vedeno co nejúčelněji, nejrychleji a nejlevněji a vedle toho, že musí správní orgán zjišťovat stav věci nezbytný pro konkrétní případ, musí být nápomocni rovněž účastníci řízení. 12. Pokud jde o břemeno tvrzení v řízení o azylu, to stíhá žadatele o azyl. Jak konstatoval Nejvyšší správní soud (dále jen NSS) ve svém rozsudku ze dne 27. 3. 2008, čj. 4 Azs 103/2007-63: „[v] případě, že žadatel o udělení mezinárodní ochrany však uvádí skutečnosti podřaditelné pod taxativní výčet důvodů pro udělení azylu ve smyslu ustanovení § 12 zákona o azylu, pak je třeba žadatelem uváděné skutečnosti konfrontovat se zjištěními týkajícími se politického prostředí v zemi původu žadatele.“ Po žalovaném se požaduje, aby vhodně kladenými otázkami zjistil, zda jsou žadatelem tvrzené skutečnosti relevantní pro udělení azylu či doplňkové ochrany a tvrzení žadatele podle toho posoudit (viz rozsudek NSS ze dne 19. 8. 2005, čj. 4 Azs 467/2004-89). Pokud jde o břemeno důkazní, to je výrazněji rozloženo mezi žadatele o mezinárodní ochranu a žalovaného. Prokazovat jednotlivá fakta je primárně povinen žadatel, nicméně správní orgán je současně povinen zajistit k dané žádosti o mezinárodní ochranu maximální možné množství důkazů, a to jak těch, které vyvracejí tvrzení žadatele, tak těch, co je podporují. V častých případech však správní orgán rozhoduje za důkazní nouze, tedy, kdy žadatel ani žalovaný není schopen doložit, či vyvrátit určité tvrzení nebo skutečnost žádným přesvědčivým důkazem. A v těchto případech tedy primárním důkazním prostředkem zůstává výpověď žadatele a současně klíčový faktor je posouzení celkové věrohodnosti žadatele. 13. Je samozřejmě žádoucí, aby správní orgán vedl zjišťování skutkového stavu takovým způsobem, aby byly odstraněny nejasnosti žadatelova příběhu, avšak současně žadatel je povinen spolupracovat a tvrdit pravdivé skutečnosti. Nelze souhlasit s žalobcem, že průběh pohovoru nebyl veden v rámci pravidel a byly pokládány sugestivní a kapciózní otázky. S žalobcem byl veden pohovor standardním způsobem a zcela v souladu se správním řádem i zákonem o azylu, současně byl žalobce opakovaně poučován, že je povinen v průběhu řízení poskytovat správnímu orgánu nezbytnou součinnost a uvádět pravdivé a úplné informace nezbytné pro zjištění stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a o tom, že v případě neposkytování takových informací správní orgán řízení ve věci mezinárodní ochrany podle § 25 písm. d) zákona o azylu zastaví. Na to žalobce reagoval, že poučení rozumí a bližší vysvětlení nežádal. Současně pohovoru s žalobcem byla přítomna kvalifikovaná tlumočnice z jazyka urdu, vůči níž a jejímu tlumočení žalobce žádné námitky během tohoto správního úkonu neměl. 14. Dále je nutné poukázat na to, žalobce přednesl správnímu orgánu celkem pět verzí azylového příběhu, týkajících se důvodů odcestování z domovského státu, a to v rámci jednotlivých výpovědí a také v písemném vyjádření důvodů podání žádosti o mezinárodní ochranu, když tyto příběhy obsahovaly zásadní rozpory. Žalobce nejprve dne 13.8.2018 uvedl do policejního protokolu v řízení o správním vyhoštění, že chce požádat o mezinárodní ochranu, protože byl jednou rodinou nařčen ze znásilnění jejich dcery. Následně pak do vlastnoručně napsaných důvodů své žádosti o udělení mezinárodní ochrany dne 15.8.2018 uvedl, že se obává nebezpečí a nemožnosti se uživit, přičemž dodal, že byl obviněn, a příbuzní jej proto nepřijmou zpět. Na to dne 29.8.2018 žalobce poskytl údaje ke své žádosti a dne 7.9.2018 s ním byl proveden pohovor. Z poskytnutých údajů a z provedeného pohovoru naopak vyplynulo, že se svou rodinou problémy neměl a právě jeho příbuzní mu pomáhali z vlasti odejít a dostat se až do ČR. Dále třetí verzi prezentoval dne 29.8.2018 do protokolu o poskytnutí údajů k jeho žádosti, když tvrdil, že při volbách v roce 2015 podporoval stranu N League a figuruje jako svědek vraždy jejich kandidáta, kterou zosnovala protistrana, která mu posléze měla vyhrožovat i smrtí a nakonec jej obvinili ze zneužívání jeho nezletilého kamaráda, synovce kandidáta protistrany.  Následně dne 7.9.2018 při pohovoru k jeho žádosti pak představil hned dva zcela odlišné a protiřečící si příběhy. Nejprve zopakoval pozměněnou verzi týkající se voleb v roce 2015, když tvrdil, že podporoval Pákistánskou muslimskou ligu, protistrana zabila jednoho jejich kandidáta, on figuruje jako svědek této vraždy a měl být v této souvislosti protistranou obviněn ze zbití, či zabití svého spolužáka. Následně však přišel s tvrzením, že jej obvinili z toho, že nechal zabít protikandidáta, a celou situaci tedy obrátil. 15. Soud především zdůrazňuje, že žalobce sám svými předestřenými zcela odlišnými azylovými příběhy, zpochybňuje přesvědčivost svých tvrzení. Byl to tedy žalobce, kdo opakovaně mařil účel azylového řízení a objasnění jeho případu. Je přirozeně možné, že se ve výpovědích mohou vyskytovat dílčí nepřesnosti v kontextu popsaných událostí i s ohledem na určitý časový odstup těchto událostí od pohovorů, nicméně v daném případě žalobce uváděl několik azylových příběhů, které se zásadně lišily, když uváděl rozdílné důvody, které ho vedly k opuštění země, tedy vypovídal ve značných rozporech, na základě čehož byl založen závěr o nedůvěryhodnosti jeho výpovědí. 16. Hodnocením výpovědi a její nevěrohodnosti se opakovaně zabýval i NSS ve svých rozhodnutích, např. v rozsudku ze dne 24. 7. 2008, čj. 2 Azs 49/2008-83, dospěl k závěru, že „[v]ýpověď byla nedůvěryhodná zejména proto, že stěžovatel s postupem času pozměňoval svá tvrzení, tak aby jím popisovaná situace v zemi původu založila důvodnost obav z pronásledování. Těmito výraznými změnami a rozpory ve výpovědích však znedůvěryhodnil svou výpověď jako celek.“  V daném případě se žalobce po celou dobu řízení nedržel jedné dějové linie, jeho výpovědi obsahovaly zásadní nesrovnalosti, současně během výslechu nespolupracoval a neodpovídal na položené otázky, tedy neplnil své povinnosti. Zdejší soud se tedy ztotožňuje s názorem žalovaného a považuje výpovědi žalobce za nekonzistentní a nevěrohodné. Za dané situace nebyl žalovaný povinen o žádosti žalobce rozhodnout meritorně, bylo zcela na místě azylové řízení zastavit na základě § 25 písm. d) zákona o azylu, když žalobce neposkytoval informace nezbytné pro zjištění stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. 17. Jestliže tedy napadeným rozhodnutím žalovaný zastavil správní řízení o žádosti žalobce, nebylo jeho povinností se dále zabývat možností udělení tzv. humanitárního azylu žalobci podle ustanovení § 14 zákona o azylu a současně nebyl povinen zkoumat, zda má nárok na udělení mezinárodní ochrany ve smyslu § 12 zákona o azylu, jak se žalobce mylně domníval. 18. Žalobce současně ve zcela obecné rovině namítal pochybení žalovaného spočívající v porušení § 2 odst. 1, § 3, § 50 odst. 4, 3 a 4, § 52, § 68 odst. 3 správního řádu a čl. 3 Úmluvy. Žalobce nespecifikoval, v čem tato pochybení měla spočívat, proto soud napadené rozhodnutí zkoumal jen obecně a neshledal jakékoli porušení ustanovení o řízení před správním orgánem ani práv garantovaných daným článkem Úmluvy. 19. Vzhledem ke všem zjištěným skutečnostem soudu nezbylo, než žalobu zamítnout jako nedůvodnou ve smyslu § 78 odst. 7 s.ř.s. (výrok I. rozsudku). 20. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 s.ř.s., podle kterého by měl nárok na jejich náhradu žalovaný, který měl ve věci plný úspěch. Žalovanému však žádné náklady řízení nevznikly, a proto jejich náhrada nebyla žádnému z účastníků přiznána (výrok II. rozsudku)  21. Žalobci byl pravomocným usnesením ze dne 19.10.2018 č.j. 60Az 65/2018-22 ustanoven zástupcem advokát Mgr. Jan Lipavský, v takovém případě platí odměnu za zastupování a hotové výdaje zástupce stát (§ 35 odst. 9 věta první za středníkem s.ř.s.). Ustanovený zástupce žalobce vyúčtoval náklady řízení v podání ze dne 22.3.2019 a soudem mu byla přiznána požadovaná odměna za zastupování a to za 4 úkony právní služby (první porada včetně přípravy a převzetí zastupování; doplnění žaloby, replika, účast na jednání u zdejšího soudu dne 21.3.2019) ve výši 3.100,-Kč/úkon, celkem tedy 12.400,-Kč, a náhrada hotových výdajů za 4 úkony právní služby v paušální výši 300,- Kč/úkon, celkem tedy 1.200,- Kč, dle § 9 odst. 4 písm. d), § 7, § 11 odst. 1 písm. b), d) a g), § 13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Dále byla připočtena náhrada cestovních výdajů podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu za cestu osobním vozidlem NISSAN QASHQAI, registrační značka x, z Hradce Králové do Plzně a zpět za účelem účasti jednání u Krajského soudu v Plzni – základní náhrada za použití vozidla podle § 157 odst. 4 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákoník práce), činí 1.763 Kč (tj. 430 km x 4,1 Kč/km) a náhrada výdajů za spotřebované pohonné hmoty podle § 158 odst. 3 zákoníku práce a § 4 písm. c) vyhlášky č. 333/2018 Sb. činí 650,16 Kč (tj. 4,5 l/100km x 33,60 Kč/l x 4,3), tedy celkem 2.413,16 Kč. Náhrada za promeškaný čas strávený cestou za shora uvedenou cestu do Plzně a zpět podle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 advokátního tarifu v délce dvanácti půl hodin činí celkem 1.200,-Kč. Dále náleží částka ve výši 3.614,76 Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§ 57 odst. 2 s.ř.s). Celková výše odměny po zaokrouhlení v tomto řízení tedy činí 20.828,‑ Kč. Předmětná částka bude vyplacena jmenovanému advokátovi na účet č. 233689240/0300, VS 14471800, z účtu zdejšího soudu ve stanovené lhůtě, kterou soud považuje za přiměřenou (výrok III. rozsudku). Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat do dvou týdnů po jeho doručení kasační stížnost u Nejvyššího správního soudu se sídlem Moravské náměstí 6, 657 40 Brno, který o kasační stížnosti rozhoduje. Lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Krajského soudu v Plzni (§ 12 odst. 1, § 102, § 106 odst. 2 a 4 s. ř. s.).   Plzeň 21. března 2019   JUDr. Alena Hocká  v.r. samosoudkyně   Shodu s prvopisem potvrzuje M. K.