č. j. 17 A 209/2019 - 36 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl soudcem Mgr. Janem Šmakalem ve věci   žalobce:   A. K., narozený X, bytem P. 681/50, K. V., zastoupený advokátem JUDr. Radkem Bechyně, sídlem Legerova 148, Kolín, proti   žalovanému:   Krajský úřad Karlovarského kraje, sídlem Závodní 353/88, Karlovy Vary, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného č. j. KK/243/DS/19-3 ze dne 13. 9. 2019, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Rozhodnutím Magistrátu města Karlovy Vary č. j. 17326/OD-P/18 ze dne 8. 11. 2018 byl žalobce uznán vinným přestupkem podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 2 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), v souvislosti s porušením § 18 odst. 3 téhož zákona. Skutkovou podstatu přestupku měl žalobce naplnit stručně řečeno tím, že dne 9. 5. 2019 v čase 15.55 hod. u obce Skřípová jako řidič motorového vozidla jel rychlostí nejméně 147 km/h v místě s nejvyšší povolenou rychlostí 90 km/h Magistrát za tento přestupek uložil žalobci pokutu ve výši 5 000 Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu šesti měsíců. Odvolání žalobce žalovaný zamítl rozhodnutím č. j. KK/243/DS/19-3 ze dne 13. 9. 2019 a rozhodnutí magistrátu potvrdil. 2. Proti rozhodnutí žalovaného žalobce brojil žalobou, v níž namítl, že skutkový stav nebyl dostatečně zjištěn, protože nebylo provedeno místní šetření ke zjištění přesného místa přestupku. Popis skutku je nedostatečný, takže vzniká pochybnost o tom, kde byl skutek spáchán. To je významné i pro posouzení materiální stránky přestupku, protože se správní orgány dostatečně nezabývaly tím, zda žalobce někoho ohrozil či jinak porušil veřejný zájem chráněný zákonem. Dané místo je rovné a přehledné, naměřená rychlost tedy není zjevně nepřiměřená. Smyslem pravidel silničního provozu je minimalizovat riziko pro účastníky provozu, ti však ohroženi nebyli. Materiální stránku pak nelze dovozovat pouze z naplnění formálních znaků skutkové podstaty přestupku. 3. Žalovaný se vyjádřil pouze k návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě. K žalobě samotné se nevyjádřil. 4. Žaloba není důvodná. 5. Jde-li o procesní námitky, místo spáchání skutku bylo ve výroku správních rozhodnutí označeno jednoznačně a nezaměnitelně slovním popisem i geografickou polohou podle souřadnic systému GPS, pro což spis poskytuje jednoznačnou oporu (č. l. 5, 6, 68, 70 správního spisu). V tom ohledu je napadené rozhodnutí bez vad. 6. Nad rámec právě uvedeného je také třeba uvést, že konkrétní popis trestaného skutku uvedením místa, času a způsobu spáchání, popřípadě i uvedením jiných skutečností, není samoúčelný. Slouží k individualizaci skutku a tím zejména jeho nezaměnitelnosti. Taková míra podrobnosti je nezbytná pro vyloučení dvojího postihu pro týž skutek, pro vyloučení překážky věci rozhodnuté a rovněž pro zajištění práva na obhajobu (srov. usnesení rozšířeného senátu NSS č. j. 2 As 34/2006-73 ze dne 15. 1. 2008, č. 1546/2008 Sb. NSS). Není-li skutek řádně popsán, jde o porušení ustanovení o řízení, které typicky může a bude mít vliv na zákonnost správního rozhodnutí. Vliv procesní vady na zákonnost je však třeba posoudit ve vztahu k poměrům konkrétního případu (srov. i usnesení rozšířeného senátu NSS č. j. 4 As 165/2016-46 ze dne 31. 10. 2017, č. 3656/2018 Sb. NSS). Vliv vady na zákonnost rozhodnutí je prakticky vyloučen za stavu, kdy nejsou dotčeny výše zdůrazněné instituty, k jejichž zachování individualizace skutku slouží. I kdyby tedy skutková věta výrokové části rozhodnutí o přestupku nebyla co do určení místa formulována jednoznačně, s ohledem na konkrétní námitky žalobce by nebyl důvod napadená rozhodnutí rušit pro vady, pokud žalobce věděl, jaký konkrétní skutek mu je kladen za vinu, pokud žalobce netvrdí, že v místě spáchání skutku byla povolena vyšší rychlost, netvrdí, že byl za totéž jednání již dříve potrestán a nehrozí ani to, že by byl opakovaně trestán za totéž někdy později. Přesně takový stav je i v souzené věci. 7. Jde-li pak o zásadní námitku žalobce, která zpochybňuje úplnost a správnost závěru o společenské škodlivosti jeho protiprávního jednání, bylo by v zásadě možné odkázat na rozhodnutí žalovaného, který se řídil správným právním názorem. Lze obecně vycházet z toho, že jednání, jehož formální znaky jsou označeny zákonem za přestupek, naplňuje v běžně se vyskytujících případech materiální znak přestupku, neboť porušuje či ohrožuje určitý zájem společnosti. Teprve pokud se k okolnostem jednání, jež naplní formální znaky skutkové podstaty přestupku, přidruží takové další významné okolnosti, které vylučují, aby takovým jednáním byl porušen nebo ohrožen právem chráněný zájem společnosti, nedojde k naplnění materiálního znaku přestupku a takové jednání potom nemůže být označeno za přestupek (srov. rozsudky NSS č. j. 5 As 104/2008-45 ze dne 14. 12. 2009, 2011/2010 Sb. NSS., č. j. 1 As 118/2012-23 ze dne 27. 9. 2012 a další). Postačuje přitom ohrožení zájmu společnosti na bezpečnosti a plynulosti silničního provozu bez ohledu na to, zda skutkem došlo k ohrožení konkrétních účastníků silničního provozu (srov. rozsudky NSS č. j. 1 As 24/2013-28 ze dne 6. 6. 2013, č. j. 6 As 187/2016-23 ze dne 7. 9. 2016 a další). 8. V poměrech souzené věci tak lze pouze stručně uvést, že žalobce překročil nejvyšší povolenou rychlost nejméně o 57 km/h v místě s povolenou (a ostatními účastníky provozu v zásadě očekávanou) nejvyšší rychlostí 90 km/h, to vše v odpoledních hodinách pracovního dne v bezprostřední blízkosti křižovatky a autobusové zastávky (a nedaleké benzínové čerpací stanice). Nešlo o kavalírský delikt zapříčiněný mimořádnými okolnostmi, ale bezdůvodné a hrubé porušení pravidel provozu, které svědčí nejen o neúctě žalobce vůči obecně platným pravidlům zajišťujícím pořádek ve veřejném prostoru, ale též o neúctě žalobce vůči zdraví ostatních, kteří by jeho jednání neměli jak očekávat a nemohli by mu přizpůsobit svůj pohyb na pozemní komunikaci a v její blízkosti. Právě předvídatelnost chování ostatních účastníků silničního provozu je přitom zásadní (pro přecházení komunikace, odbočování, vjíždění do křižovatky apod.). Je proto bez významu důraz stěžovatele na to, že šlo o rovný a přehledný úsek: zákonná pravidla platí pro všechny a všichni mohou oprávněně (byť omezeně) důvěřovat v to, že se na ně znenadání nevyřítí samozvaný Chiron. Společenská škodlivost jednání žalobce je tudíž zjevná. 9. Z uvedených důvodů soud dospěl k závěru, že nedošlo k vadám řízení před žalovaným a že jeho rozhodnutí je zákonné. Žalobu proto zamítl dle § 78 odst. 7 s. ř. s. Žalobce neměl ve věci úspěch a úspěšnému žalovanému nevznikly náklady nad rámec běžné úřední činnosti. Žádný z účastníků tak nemá právo na náhradu nákladů řízení (§ 60 odst. 1 věta první s. ř. s.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost u Nejvyššího správního soudu do dvou týdnů od jeho doručení. Lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Krajského soudu v Plzni. Plzeň 20. března 2020 Mgr. Jan Šmakal  v.r. soudce   Shodu s prvopisem potvrzuje M.K.