č. j. 17 A 79/2020 - 30   ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl soudcem Mgr. Janem Šmakalem ve věci   žalobkyně:   T. P. N., narozena X, státní příslušnice X, bytem V. B., zastoupena advokátkou Mgr. Naďou Smetanovou, sídlem 28. října 1001/3, 110 00  Praha, proti   žalované:   Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, sídlem Olšanská 2, 130 51  Praha,   o žalobě proti rozhodnutí žalované č. j. CPR-16385-3/ČJ-2019-930310-V230 ze dne 28. 8. 2020,      takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Odbor cizinecké policie Krajského ředitelství policie Karlovarského kraje uložil žalobkyni správní vyhoštění podle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 3 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále též „zákon o pobytu cizinců“), a stanovil dobu šesti měsíců, po kterou nelze žalobkyni umožnit vstup na území členských států Evropské unie. Důvodem mu pro to bylo zjištění, že žalobkyně byla zaměstnána bez povolení k zaměstnání. Při kontrole prováděné mj. zmíněným správním orgánem prvního stupně prováděla žalobkyně práci manikérky u zaměstnavatele PPD TRADE s.r.o. v X v Karlovarském kraji, ačkoli ji zaměstnanecká karta opravňovala k výkonu práce uklízečky u téhož zaměstnavatele ve X v Jihočeském kraji. 2. Odvolání žalobkyně žalovaná zamítla a rozhodnutí odboru cizinecké policie potvrdila. Správní orgán prvního stupně zjistil skutkový stav spolehlivě na základě dostatečných podkladů, včetně standardně vedeného výslechu se žalobkyní za pomoci tlumočníka. Správní vyhoštění nepředstavovalo pro žalobkyni nepřiměřený zásah do soukromého a rodinného života. Svůj poměr k panu X.X.X sdělila až v odvolacím řízení, přičemž se nejednalo o trvalý partnerský vztah. Pobyt na základě zaměstnanecké karty podmiňuje povolení od úřadu práce udělené podle zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti. Toto povolení se váže také na druh a místo vykonávané práce, což žalobkyně nedodržela. Důvod pro nevydání rozhodnutí o vyhoštění podle § 119a odst. 2 zákona o pobytu cizinců dán nebyl.  3. Proti rozhodnutí žalované žalobkyně brojila žalobou, v níž namítla částečnou nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí pro nedostatek důvodů. Další vadou řízení byly opomenuté důkazy v odvolacím řízení – výslech žalobkyně, jejího druha a vedoucího provozovny VIP Beauty Center v X. Neprovedení těchto důkazů žalovaná přiměřeně nevysvětlila. Dílčí nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí také spočívala v obecné a neindividualizované reakci na odvolací námitky, neboť žalovaná v zásadě rekapitulovala správní řízení v prvním stupni. Dále byla žalovaná lhostejná k tvrzením a důkazům ve prospěch žalobkyně. Zároveň nevyvrátila pochybnost o nátlaku a nevyhovujícím tlumočení, jemuž žalobkyně čelila. V souvislosti s tím žalobkyně navrhla provést v rámci soudního řízení výslech svého partnera pana X.X.X., narozeného dne X, a vedoucího provozovny pana X.X.X., narozeného dne X. Závěrem žaloby žalobkyně namítala nesprávné právní posouzení a překročení mezí správního uvážení. Žalovaná nepřihlédla k ustálené judikatuře týkající se výkonu nelegální práce podle zákona o zaměstnanosti ani ke krátké délce jejího údajného výkonu (cca jedna hodina) žalobkyní. 4. Žalovaná ve vyjádření k žalobě odkázala na odůvodnění napadeného rozhodnutí, kde uvedla důvody přezkoumatelným způsobem. Napadené rozhodnutí představovalo přiměřené opatření. Od uložení správního vyhoštění nebylo možné upustit. Posouzení věci 5. Žaloba není důvodná. 6. Podle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 3 zákona o pobytu cizinců ve znění do 30. 7. 2019 policie vydá rozhodnutí o správním vyhoštění cizince, který pobývá na území přechodně, s dobou, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území členských států Evropské unie, a zařadí cizince do informačního systému smluvních států, až na 5 let, je-li cizinec na území zaměstnán bez oprávnění k pobytu anebo povolení k zaměstnání, ačkoli je toto povolení podmínkou výkonu zaměstnání, nebo na území provozuje dani podléhající výdělečnou činnost bez oprávnění podle zvláštního právního předpisu anebo bez povolení k zaměstnání cizince zaměstnal nebo takové zaměstnání cizinci zprostředkoval. 7. V řízení nebylo sporné, že žalobkyně byla držitelkou zaměstnanecké karty, která ji opravňovala k pobytu za účelem zaměstnání na pracovní pozici „ostatní uklízeči a pomocníci“ s místem výkonu práce X 20 a X 89, X. Při kontrole však byla objevena v provozovně VIP Beauty Center v X při činnosti, která odpovídala práci manikérky. 8. Pro rozhodnutí soudu tak bylo zejména podstatné, zda správní orgány řádným způsobem a v dostatečné míře zjistily, že žalobkyně v době kontroly vykonávala práci manikérky v právním vztahu, který lze označit za zaměstnání. 9. Pro účely zákona o pobytu cizinců se zaměstnáním mimo jiné rozumí výkon činnosti, ke které cizinec potřebuje povolení k zaměstnání (srov. § 178b odst. 1 tohoto zákona, § 89 zákona o zaměstnanosti). Výkonem práce bez povolení k zaměstnání podle § 119 odst. 1 písm. b) bod 3 je proto třeba rozumět i (závislou) výdělečnou činnost mimo místo uvedené v povolení k zaměstnání či zásadní změna druhu povolené pracovní činnosti (srov. rozsudek NSS č. j. 9 As 48/2013-46 ze dne 25. 7. 2013, č. 2934/2013 Sb. NSS). 10. Žalobkyně namítala procesní vady, kvůli kterým správní orgány nedostatečně zjistily, zda se skutečně jednalo o výdělečnou činnost v podobě závislé práce, nebo spíše mezilidskou výpomoc druhovi žalobkyně. Tomu přisvědčit nelze. 11. V řízení před správním orgánem totiž žalobkyně za přítomnosti tlumočníka jasně sdělila, že ji zaměstnavatel poslal „dělat nehty do X, do provozovny VIP Beauty Center, X. Do práce jsem chodila každý den od 12.00 hod do 20.00 hod, ale protože na začátku měsíce jsou Němci po výplatě, tak jsem dnes do práce nastoupila už od 9.00 hodin. Práci a pracovní pomůcky mi dává pan X.X.X., který je vedoucí provozovny v X. … Paní X mi řekla, že v X ve své provozovně VIP Beauty Center, nutně potřebuje výpomoc při práci manikérky a pokud se osvědčím, zůstanu tam natrvalo, jen jsem nevěděla, že je to v rozporu se zákonem. Nejsem schopna označit žádné důkazy, které by mohly být v můj prospěch. … nemám rodinné příslušníky, kteří by měli v České republice povolen trvalý pobyt, má rodina žije ve X a nemám zde žádné jiné vazby.“ (protokol o výslechu ze 4. 3. 2019 na č. l. 46–47 správního spisu). 12. Toto sdělení z řízení před správním orgánem prvého stupně v zásadě odpovídalo záznamu o kontrole oblastního inspektorátu práce z téhož dne, podle něhož žalobkyně v době kontroly vykonávala práci manikérky a sdělila, že v X nepracuje, že prodává šaty a oblečení ve X (č. l. 22 správního spisu). Jediným podkladem, který tato zjištění v části zpochybňoval, je vysvětlení vedoucího provozovny, podle něhož žalobkyně v provozovně nepracovala, pouze seděla na pracovním místě a zkoušela dělat nehty zákaznici, aby si to vyzkoušela, jinak přijela za kamarádem (protokol o podání vysvětlení na č. l. 23 správního spisu). 13. Žalovaná přiléhavě konstatovala, že takto shromážděné podklady dostačují pro zjištění skutkového stavu v nezbytném rozsahu i kvalitě (§ 3, § 50 odst. 3 správního řádu). Odvolací námitky vůči vypovídací hodnotě protokolu o výslechu žalobkyně nepovažovala za důvodné, neboť výslech tlumočil tlumočník, žalobkyni byly kladeny jednoduché otázky, na které jasně odpovídala. Již z toho tedy plyne stanovisko žalované k důkazním prostředkům navrženým žalobkyní: šlo by o důkazy nadbytečné, protože skutkový stav byl již nepochybně zjištěn – žalobkyně totiž úplně a věrohodně popsala, že v provozovně pracovala. Stejně tak se žalovaná vypořádala i s navrženým výslechem údajného druha žalobkyně: protože jej žalobkyně přes výslovný dotaz správního orgánu prvého stupně nezmínila, považovala žalovaná jejich vztah za účelově vzniklý. 14. Není tedy pravda, že by žalovaná důkazní návrhy žalobkyně opomenula. Jako nadbytečné je nebylo třeba provést [z mnohých srov. nález sp. zn. III. ÚS 569/03 ze dne 29. 6. 2004 (N 87/33 SbNU 339)], jakkoliv jejich nadbytečnost měla žalovaná výslovně konstatovat. Platí však, že její rozhodnutí je založeno na uceleném argumentačním systému, který logicky a rozumně podporuje správnost jeho závěrů [srov. nález sp. zn. III. ÚS 989/08 ze dne 12. 2. 2009 (N 26/52 SbNU 247)]. Zřetelně, byť ne výslovně, z něj plyne, z jakých důvodů (ve vztahu k užitým hmotněprávním předpisům) žalovaná navržené důkazy neprovedla. 15. Nad rámec toho je třeba připomenout, že protokol o výslechu je podle § 53 odst. 3 správního řádu veřejnou listinou, takže bylo na žalobkyni, aby prokázala, že obsah protokolu neodpovídá skutečnosti (srov. rozsudek NSS č. j. 7 As 146/2016-29 ze dne 27. 3. 2017). Žalobkyně při ústním jednání před správním orgánem žádné námitky vůči protokolaci nevznesla. Za toho stavu mohla následně zpochybnit správnost obsahu protokolu pouze tím, že by podala důkaz opaku, tedy důkaz, z něhož by vyplynulo, že nevypovídala tak, jak je v protokolu uvedeno. Žádný takový důkaz ovšem nepředložila. Prosté odvolací tvrzení žalobkyně, že takto nevypovídala, žádným důkazem není. Jiná, vlastní verze o důvodech přítomnosti žalobkyně v kontrolované provozovně (návštěva druha) se pak k obsahu protokolu ani nevztahuje, takže je k prokázání opaku nezpůsobilá. To samé platí i pro výslech osob přítomných v provozovně. Ty by nemohly vypovídat k obsahu protokolu, protože se výslechu neúčastnily. Mohly by vypovídat pouze k tomu, co žalobkyně v provozovně skutečně dělala (tj. k pravdivosti její výpovědi zaznamenané v protokolu, srov. odst. 20 rozsudku č. j. 7 As 146/2016-29). To by ovšem, jak soud výše uvedl, bylo nadbytečné, neboť správní orgány s ohledem na okolnosti již uvěřily výpovědi žalobkyně, že v provozovně pracovala. Jinými slovy, žalobkyně účinně nezpochybnila, že v protokolu o výslechu je uvedeno to, co opravdu sdělila. Protože tato sdělení byla věrohodná (a pro kvalifikaci jednání žalobkyně dostatečná), nebyl důvod doplnit dokazování. 16. Nedůvodná je i další námitka nepřezkoumatelnosti směřující proti tomu, jak žalovaná vypořádala námitky proti tlumočení, proti nemožnosti uplatnit procesní práva na místě či vybočení z mezí správního uvážení při ukládání správního vyhoštění. Všechny toto námitky žalovaná vypořádala, a to pohledu soudu srozumitelně a dostatečně. Sama žalobkyně ostatně nad rámec obecných výhrad neuvádí, které konkrétní námitky jsou vypořádány nepřezkoumatelně a v čem ona nepřezkoumatelnost má spočívat. 17. Podstatu žaloby tak představují především námitky proti způsobu zjišťování skutkového stavu a jeho výsledkům. V tom ohledu však žalobkyně odkázala na doplnění svého odvolání a pouze rámcově vymezila, v jakých okruzích námitek na tomto odvolání trvá i pro účely řízení o žalobě. Pomine-li soud, že žalobní body se vymezují jinak [§ 71 odst. 1 písm. d) s. ř. s.], takto pojatá argumentace umožňuje pouze omezený způsob jejího vypořádání, protože není dostatečně určitá a v části z povahy věci nebrojí proti důvodům napadeného rozhodnutí žalované (srov. rozsudek NSS č. j. 2 As 43/2005-79 ze dne 28. 8. 2008). 18. Proto lze v obecné rovině konstatovat, že skutečnosti zjištěné ve správním řízení plně a nepochybně dostačovaly pro závěr, že činnost žalobkyně v provozovně VIP Beauty Center v X dne 4. 3. 2019 byla zaměstnáním ve smyslu § 178b odst. 1 zákona o pobytu cizinců, aniž by pro ni měla povolení. Jakkoliv se žalobkyně v odvolacím řízení snažila vnést pochybnosti tím, že údajně nebyla její vyjádření tlumočena řádně (při samotné kontrole nedostatečně tlumočil její druh, ve správním řízení zase tlumočník), nepodařilo se jí to. Skutkový závěr totiž spočívá na tom, že žalobkyně při zahájení kontroly fakticky vykonávala práci manikérky a oprávněné úřední osobě inspektorátu práce sdělila (prostřednictvím svého údajného druha), že zde vykonává práci manikérky (č. l. 22 správního spisu), vedoucí provozovny později téhož dne policii sdělil, aniž by žádal tlumočníka, že si tu práci pouze zkoušela (č. l. 23 verte správního spisu) a sama žalobkyně pak policii prostřednictvím tlumočníka sdělila řadu podrobností, včetně toho, kdo ji vyslal a proč, kdo jí dává pracovní pomůcky a že šlo o práci na zkoušku (č. l. 46–47 správního spisu). 19. Žádné zřejmé vady řízení pak dány nejsou. Jakkoliv mohlo v jednotlivostech dojít ke zkreslení významu odpovědí žalobkyně (například tlumočením v provozovně bez přítomnosti řádného tlumočníka), nedá se tím vysvětlit vše. Jednotlivá sdělení do sebe zjevně zapadají, poskytují úplný a logický obraz skutkového stavu. Nešlo tedy o sérii nešťastných náhod a nepochopení, jak žalobkyně předkládala v odvolání včetně zcela nové argumentace o ojedinělé výpomoci druhovi, jehož existence brání vyhoštění. 20. Správní orgány tedy dostatečně zjistily, že žalobkyně v době kontroly fakticky vykonávala závislou práci, pro niž neměla povolení. Nešlo o výjimečnou výpomoc z dobroty srdce. Jakkoliv je možné, že šlo pouze o „práci na zkoušku“ a žalobkyně ji tedy nevykonávala dlouho (sama ovšem sdělila, že do práce „chodila každý den od 12.00 hod do 20.00 hod“), nemění to nic na tom, že stále šlo o zaměstnání bez povolení. I práce na zkoušku jeden den je totiž výkonem nelegální závislé práce se všemi dopady pro zaměstnance i zaměstnavatele [srov. rozsudek NSS č. j. 6 Ads 46/2013-35 ze dne 13. 2. 2014, č. 3027/2014 Sb. NSS, odst. 23 a 26; k práci na zkoušku obecně srov. odst. 64 a násl. nálezu sp. zn. I. ÚS 615/17 ze dne 10. 8. 2017 (N 148/86 SbNU 485)]. Tomu odpovídá rozhodnutí o vyhoštění, protože policie nemá uvážení v tom, zda cizince vyhostí. Zákon o pobytu cizinců v § 119 odst. 1 písm. b) bodu 3 totiž jasně uvádí, že policie toto rozhodnutí vydá. 21. Nedůvodná pak je i námitka překročení mezí právního uvážení v části rozhodnutí o délce, po kterou nelze žalobkyni umožnit vstup na území členských států Evropské unie. Době šesti měsíců je zjevně v rozsahu intervalu „až na pět let“ podle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 3 zákona o pobytu cizinců ve znění do 30. 7. 2019, takže meze uvážení nepřekračuje. Jinou otázkou je, zda toto své uvážení správní orgány řádně odůvodnily. To však žalobkyně nezpochybnila, soud se tím proto nezabýval. 22. Rozhodnutí žalované tedy netrpí vytýkanými vadami řízení. Soud proto žalobu zamítl dle § 78 odst. 7 s. ř. s. Žalobkyně neměl ve věci úspěch a úspěšné žalované nevznikly náklady nad rámec běžné úřední činnosti. Žádný z účastníků tak nemá právo na náhradu nákladů řízení (§ 60 odst. 1 věta první s. ř. s. a contrario).  Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost u Nejvyššího správního soudu do dvou týdnů od jeho doručení. Lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Krajského soudu v Plzni. Plzeň 21. prosince 2020 Mgr. Jan Šmakal, v.r. samosoudce         Shodu s prvopisem potvrzuje J. P.