č. j. 30 A 263/2018 - 77 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Kuchynky a soudců   JUDr. Ondřeje Szalonnáse a Mgr. Jaroslava Škopka ve věci   žalobce:   Ing. R. K., nar. XX. XX. XXXX, bytem  P., zastoupen: Mgr. Filip Toul, advokát, Lannova 16/13, 370 01 České Budějovice, proti   žalovanému:     za účasti osob zúčastněných na řízení: Krajský úřad Plzeňského kraje, se sídlem Škroupova 18, 306 13 Plzeň,     1)      Česká telekomunikační infrastruktura a.s., IČO 04084063, se sídlem Olšanská 2681/6, 130 00 Praha 3, 2)      Mgr. M. K., 3)      P. V., o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 8. 2018, č. j. PK-RR/3661/18, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoby zúčastněné na řízení ad 1), 2) a 3) nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1.            Žalobce se domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 8. 2018, č. j. PK-RR/3661/18 (dále též: napadené rozhodnutí), kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Starý Plzenec ze dne 21. 5. 2018, č. j. 1576/2017/MěÚSP-12-ÚR (dále též: rozhodnutí správního orgánu I. stupně). Rozhodnutím správního orgánu I. stupně bylo stavebníkům P. V., J. Z., P. Z., Ing. J. K., J. K., Městu Touškov, Mgr. M. K. (dále též: stavebníci) podle § 79 a § 92 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (dále též: stavební zákon), umístěna stavba nazvaná „dopravní a technická infrastruktura pro rekreační lokalitu v X“ na pozemku parc. č. X, X a X v katastrálním území X (dále též: předmětná stavba). Žalobní body 2.            Ve své žalobě nejprve žalobce zrekapituloval důvody, jež uplatnil v odvolání vůči rozhodnutí správního orgánu I. stupně, a závěry, k nimž dospěl žalovaný v napadeném rozhodnutí. V dalším obsahu žaloby pak žalobce uvedl, že dle jeho přesvědčení je nepochybné, že předpokladem pro vydání rozhodnutí správního orgánu I. stupně musí být postaveno najisto, že odvod dešťových vod z pozemní komunikace bude možné odvádět příkopem, že tedy kapacita příkopu bude schopna zajistit odvod srážkových vod z komunikace. Na žádném místě rozhodnutí správního orgánu I. stupně, ani ve správním spisu není žádný dokument, který by prokazoval, anebo určoval, jaký příkop, jak hluboký, široký apod., bude schopen srážkové vody z komunikace odvést a zda vůbec je aktuální příkop např. i s ohledem na zamýšlené vyčištění a opravu, byť se neuvádí jakou, schopen i po těchto zásazích dešťovou vodu odvést a vůbec není řešeno, o jaký objem vody se vlastně může jednat. Nelze přeci povolit umístění stavby komunikace, a pak až řešit, kolik srážkových vod bude nutné odvádět a např. i zjistit, že stávající příkop toho není po úpravách a vyčištění schopen. Žalobce má za to, že podklady pro vydání rozhodnutí správního orgánu I. stupně by měly obsahovat už výše uvedené informace, aby mohl stavení úřad posoudit, zda navrhovaný záměr umístění pozemní komunikace a jejího odvodnění je reálný. Takový podklad ovšem ve správním spisu chybí. Žalobce je tak toho názoru, že se žalovaný, ani správní orgán I. stupně s jeho námitkou nevypořádali. Stejně tak má žalobce za to, že není pravdou, že by nemusel být žalobce seznámen s vyjádřením pana Ing. K. ze dne 2. 5. 2018 před vydáním rozhodnutí. 3.            V doplnění žaloby pak žalobce uvedl, že vlastní v uvedené lokalitě v k. ú. X (pozemek p. č. X v k. ú. X), která je dotčena napadeným územním rozhodnutím, pozemky zapsané v katastru nemovitostí na LV č. X, které s touto lokalitou a zejména s pozemkem p. č. X v k. ú. X přímo sousedí, a také z tohoto důvodu byl účastníkem územního řízení. V územním řízení podával námitky, a to zejména námitku, že není řešeno odvodnění komunikace, která má být umístěna pozemku p. č. X v k. ú. X, a proto má obavu, aby voda z komunikace nezaplavovala jeho pozemky (zejména pozemek p. č. X, p. č. X, p. č. X v k. ú. X), přičemž s touto jeho námitkou se ani jeden správní orgán nevypořádal, a jejich rozhodnutí jsou tak nepřezkoumatelná. Další důvod a pochybení spatřuje žalobce v tom, že nebyl před vydáním rozhodnutí seznámen s vyjádřením pana Ing. K. ze dne 2. 5. 2018, a tudíž byl tento postup v rozporu s § 36 odst. 3 zák. č. 500/2004 Sb., správního řádu. Vyjádření žalovaného 4.            Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že žalobní námitky již byly uplatněny i v rámci správního řízení. Žalovaný trvá na tom, že jak v územním řízení, tak v odvolacím řízení byly námitky vypořádány v souladu s právními předpisy na základě podkladů, které předložil žalobce, a že její vypořádání je věcně správné. Žalobce v žalobních námitkách neuvádí, jak se povolené umístění komunikace a způsob odvodu dešťových vod z komunikace může dotknout jeho vlastnických nebo jiných věcných práv. Žalovaný trvá na tom, že žalobou napadené rozhodnutí je zákonné a správné, a že námitky uplatněné žalobcem v žalobě jsou nedůvodné. Posouzení věci krajským soudem 5.            V souladu s § 75 odst. 1, 2 s. ř. s. vycházel soud při přezkoumání napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, a napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích žalobních bodů uplatněných v žalobě. 6.            Soud rozhodoval bez nařízení jednání, neboť s tím účastníci řízení souhlasili. 7.            Žaloba není důvodná. 8.            Ze správního spisu soud zjistil tyto pro projednávanou věc významné skutečnosti. Dne 17. 5. 2017 obdržel správní orgán I. stupně žádost stavebníků o umístění stavby „dopravní a technická infrastruktura pro rekreační lokalitu v X“ na pozemku m. j. p. č. X, X a X v k. ú. X (dále též „stavba“). K žádosti o umístění stavby byla připojena projektová dokumentace, kterou vypracoval autorizovaný inženýr pro pozemní stavby Ing. J. B.. Po doplnění správním orgánem I. stupně požadovaných podkladů správní orgán I. stupně dne 2. 10. 2017 oznámil zahájení územního řízení, poučil účastníky řízení o jejich právech a v tomto oznámení popsal stavbu, mj. uvedl, že „dešťové vody z komunikace budou svedeny do stávajícího příkopu, který bude upraven dle navržené komunikace.“ Žalobce se dne 25. 10. 2017 obrátil na správní orgán I. stupně se svým vyjádřením s námitkami proti umístění stavby, v nichž sdělil, že není dosud dořešeno napojení nově budované dopravní a technické infrastruktury na infrastrukturu stávající a že nebylo zatím zjištěno, zda nově budovaná dopravní a technická infrastruktura kapacitně nepřetíží stávající dopravní a technickou infrastrukturu v přilehlé lokalitě rodinných domů, zároveň není ani odsouhlasen způsob napojení. 9.            Správní orgán I. stupně vyzval stavebníky k dalšímu doplnění podkladů, čemuž tito vyhověli a ke svému doplnění podkladů přiložili i upravenou projektovou dokumentaci, kterou vypracoval autorizovaný inženýr pro pozemní stavby Ing. J. B.. Dne 24. 4. 2018 se žalobce vyjádřil k podkladům rozhodnutí, a to kromě jiného i námitkou, podle níž se nikde s ohledem na záměr svádět vodu z komunikace do stávajícího příkopu neuvádí, že je jeho kapacita dostačující a že voda z komunikace nebude zaplavovat pozemky ležící níže, protože stávající příkop na odvod srážkové vody z komunikace nestačí. V případě, že bude komunikace širší a bude z asfaltu a navíc na ní poteče voda ze zpevněných ploch okolo staveb, bude tato voda odnášet ještě ve větší míře než v současnosti ornici ze zemědělských pozemků a tím je degradovat. Zástupci stavebníků se dne 2. 5. 2018 k věci vyjádřili mj. tak, že příkop je řešen v rámci smlouvy mezi majiteli pozemků a obcí X, kde je navržen a podepsán závazek o znovuobnovení tohoto krajinného prvku se zaústěním do X potoka. Majitelé pozemků pod komunikací tak dle stavebníků nebudou ohroženi dešťovou vodou ze zpevněné komunikace. 10.            Správní orgán I. stupně rozhodnutím ze dne 21. 5. 2018, č. j. 1576/2017/MěÚSP-12-ÚR, rozhodl podle § 79 a § 92 stavebního zákona o umístěna předmětná stavba. Současně správní orgán I. stupně stanovil i podmínky pro umístění stavby, a to mj. tak, že v bodě 22 uvedl: „Dešťové vody z nově navrhované komunikace budou svedeny do stávajícího příkopu, který bude opraven a vyčištěn tak, aby bylo zajištěno nezávadné odvádění dešťových vod z komunikace.“ 11.            V odvolání datovaném dnem 13. 6. 2018 žalobce vytkl správnímu orgánu I. stupně mj. to, že se nevypořádal s jeho námitkami, zejména s nakládáním s vodou z komunikace, neboť ta má prý být svedena do příkopu, ač se nikde neuvádí, jaká je jeho současná kapacita a zda bude dostačující, jestli tedy nebude voda z komunikace zaplavovat pozemky ležící níže, zejména v případě, že bude komunikace širší a bude z asfaltu a navíc do ní poteče voda ze zpevněných ploch okolo staveb, neboť z těchto ploch se nebude zasakovat a bude ještě ve větší míře odnášet ze zemědělských pozemků ornici a tím ji degradovat. 12.            Napadeným rozhodnutím však žalovaný odvolání žalobce zamítl a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil. K uvedené odvolací námitce přitom poukázal jak na projektovou dokumentaci zpracovanou pro účely územního řízení, která se odvodem srážkové vody z komunikace zabývá, přičemž konstatoval, že projektová dokumentace se na několika místech jednoznačně vymezuje, že bude upraven stávající příkop, tak aby nedošlo k poškozování dalších pozemků, údržbou příkopu pod komunikací po spádnici bude zabezpečen nezávadný odvod srážkových vod do níže položeného vodního toku. Dále odkázal na podmínky vydaného územního rozhodnutí, jejichž splnění je povinen zkontrolovat stavební úřad ve smyslu § 15 stavebního zákona právě na podkladě dokumentace zohledňující územní rozhodnutí. Dodal, že: „Ze strany projektanta to znamená, že podmínky územního rozhodnutí a již zpracovanou projektovou dokumentaci musí v rozsahu řešených částí zapracovat do projektové dokumentace v dalším stupni (tzn. do projektové dokumentace pro povolení stavby), tak aby splnil požadavky § 159 stavebního zákona kladené na způsob zpracování projektových dokumentací ze strany projektanta jako odborné osoby s autorizací a následně mohl obecný stavební úřad odsouhlasit povolení stavby u speciálního stavebního úřadu ve smyslu § 15 stavebního zákona. Bez souhlasu obecného stavebního úřadu podle § 15 stavebního zákona není možné vydat stavební povolení Magistrátem města Plzně, odborem stavebně správním; stavební úřad je povinen souhlas podle § 15 stavebního zákona vydat pokud je územní rozhodnutí č. j. 1576/2017/MěÚSP-12-ÚR ze dne 21. 5. 2018 včetně jeho podmínek konzumováno v projektové dokumentaci pro povolení stavby.“ 13.            První žalobní bod týkající se nedostatečného vypořádání žalobcových odvolacích námitek je nedůvodný. 14.            Především je třeba konstatovat, že žalovaný se s žalobcovými odvolacími námitkami vypořádal. Pokud jde o nakládání se srážkovou vodou z komunikace zabýval na straně 5 – 7 napadeného rozhodnutí, přičemž odkázal jednak na zpracovanou projektovou dokumentaci, v níž se počítá s úpravou stávajícího příkopu a to tak, že tento příkop bude dostatečně kapacitní pro odvod těchto srážkových vod (části B.1, B.2, B.4 a B.6), dále poukázal na podmínky stanovené v územním rozhodnutí, které ukládají provedení stavby dle zpracované projektové dokumentace (podmínky 1 a 2 a jejich vzájemná návaznost), stejně jako ukládají zpracování dalšího stupně projektové dokumentace pro stavební povolení, a to mj. i za účelem zajištění řádného odvodnění (podmínka 3). Posouzení splnění podmínek stanovených v územním rozhodnutí v tomto směru spadá do kompetence stavebního úřadu. 15.            Jinak řečeno, otázky, které klade žalobce, budou předmětem stavebního řízení. V územním řízení je z hlediska jeho účelu předčasné řešit otázku odvodu srážkových vod z komunikace natolik detailně, jak vyžaduje žalobce. Územní rozhodnutí vydané správním orgánem I. stupně v souladu se zpracovanou projektovou dokumentací závazně stanoví, že bude nutno odvést srážkovou vodu z komunikace prostřednictvím řádné úpravy a údržby stávajícího příkopu, přičemž až při zpracování projektové dokumentace pro účely vydání stavebního povolení bude namístě zabývat se konkrétním stanovením míry jeho rekonstrukce tak, aby jeho parametry vyhověly podmínkám stanoveným v územním rozhodnutí. Tím, že územní rozhodnutí i napadené rozhodnutí jednoznačně hovoří o úpravě stávajícího příkopu, je vyvrácena i ta část žalobní námitky, podle níž není zřejmé, na jaké straně komunikace má být příkop vybudován. 16.            Rozhodnutí správního orgánu I. stupně tedy plně dostojí podmínkám, které jsou na něj kladeny jak ze strany správního řádu v § 68 odst. 3 správního řádu, z hlediska žalobního bodu zejména vypořádává námitky, které žalobce uplatnil (žalobce v žalobě obecně uvádí, že nebyly vypořádány jeho námitky, přičemž námitka týkající se odvodu vody z komunikace je uvedena toliko jako ilustrace, nicméně žádnou jinou svou nevypořádanou námitku v žalobě žalobce nekonkretizoval, není ovšem věcí soudu, aby ve správním spisu za žalobce pátral po případných dalších nevypořádaných námitkách). 17.            Jde-li pak žalobci o námitku správce povodí Vltavy týkající se likvidace odpadních vod, konstatuje soud, že nejde o námitku žalobcovu, čili k  napadení jejího tvrzeného nevypořádání není žalobce aktivně procesně legitimován, neboť z hlediska § 65 odst. 1 s. ř. s. se lze v soudním řízení správním domáhat toliko ochrany svých vlastních práv, nikoli práv jiných subjektů. Nad rámec uvedeného soud konstatuje, že se touto problematikou žalovaný rovněž zabýval, a to na straně 5 napadeného rozhodnutí a rovněž správní orgán I. stupně tuto námitku vypořádal, a to na straně 7 územního rozhodnutí. 18.            Napadené rozhodnutí tedy není nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. 19.            Druhý žalobní bod týkající se toho, že žalobce nebyl před vydáním rozhodnutí správního orgánu I. stupně seznámen s vyjádřením Mgr. M. K., je rovněž nedůvodný. 20.            Nejprve soud konstatuje, že právo být seznámen s podklady pro vydání rozhodnutí je nepochybnou součástí širšího práva na vyjádření se k podkladům pro vydání rozhodnutí zakotveného v § 36 odst. 3 správního řádu. Toto právo není pochopitelně bezúčelné, ale sleduje zajištění efektivní participace na účastníků na správním řízení, dává jim možnost seznámit se se skutkovými zjištěními správního orgánu. Bez tohoto práva by účastníci nemohli účinně reagovat na průběh či dosavadní výsledky řízení, byli by tedy zbaveni svého práva navrhovat důkazy, které jim garantuje § 36 odst. 2 správního řádu, nemohli by ale ani efektivně plnit svou povinnost tvrzení a povinnost důkazní zakotvenou v § 52 správního řádu, byla by porušena předvídatelnost postupu správního orgánu atd. Jedná se tu tedy o významné procesní právo. 21.            Pozornost je třeba věnovat termínu podklad pro vydání rozhodnutí. Citované právo totiž hovoří právě o možnosti vyjádřit se k podkladům pro vydání rozhodnutí, přičemž takovým podkladem může být z logiky věci toliko něco, z čeho správní orgán čerpá skutková zjištění, na kterých posléze staví své rozhodnutí. 22.            V daném případě vydal správní orgán I. stupně dne 5. 4. 2018 výzvu k seznámení se s novými podklady rozhodnutí. V reakci na ni se podáním ze dne 24. 4. 2018 vyjádřil prostřednictvím svého zástupce žalobce a podáním ze dne 2. 5. 2018 prostřednictvím svých zástupců stavebníci. Poté již správní orgán I. stupně vydal své rozhodnutí. Podstata žalobcovy námitky tedy tkví v tom, že nebyl seznámen s vyjádřením se k podkladům rozhodnutí jiného účastníka řízení. V něm vskutku stavebníci upozornili na existenci smlouvy mezi majiteli pozemků a obcí X, jež má obsahovat závazek o znovuobnovení příkopu mj. pro odvod srážkových vod z komunikace. Toto tvrzení se však nestalo předmětem dalšího objasňování skutkového stavu, neboť z hlediska účelu územního řízení o umístění stavby, jak jej vymezuje § 79 odst. 1 stavebního zákona, je irelevantní, zda taková smlouva existuje nebo nikoli. Správní orgán I. stupně ostatně své rozhodnutí na existenci tvrzené smlouvy, případně na jejím tvrzeném obsahu nevybudoval (toliko obsah tohoto vyjádření ve svém rozhodnutí rekapituloval v části týkající se průběhu řízení). Jinými slovy řečeno, skutečnost, že žalobce nebyl seznámen s tvrzením zástupců stavebníků o uzavřené smlouvě mezi majiteli pozemků a obcí X obsahující údajně závazek o znovuobnovení příkopu pro svod srážkových vod z komunikace, nemohla nijak zasáhnout jeho práva účastníka územního řízení. V tomto případě se tedy nejednalo o podklad pro vydání rozhodnutí, ale toliko o vyjádření jiného účastníka územního řízení k podkladům pro vydání rozhodnutí. 23.            Soud tedy shledal žalobu nedůvodnou a jako takovou ji postupem dle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.   Náklady řízení 24.            Podle § 60 odst. 1 s. ř. s. by měl právo na náhradu nákladů řízení žalovaný, když měl ve věci plný úspěch. Jelikož žalovanému žádné důvodně vynaložené náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 25.            Výrok o náhradě nákladů řízení osob zúčastněných na řízení se opírá o § 60 odst. 5 s. ř. s., podle něhož má osoba zúčastněná na řízení právo jen na náhradu takových nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil. Z důvodů zvláštního zřetele hodných může soud na její návrh přiznat právo na náhradu dalších nákladů řízení. Soud v dané věci žádné povinnosti osobám zúčastněným na řízení neukládal, z obsahu spisu ani nevyplývá, že by jim vůbec jaké náklady v souvislosti s tímto řízením vznikly. Proto soud rozhodl tak, že osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost do dvou týdnů po jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, sídlem Moravské náměstí 6, 657 40 Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Plzeň 28. srpna 2020 JUDr. PhDr. Petr Kuchynka, Ph.D. v.r. předseda senátu             Shodu s prvopisem potvrzuje: L. K.