č. j. 16 Ad 3/2021 - 41           ČESKÁ REPUBLIKA   ROZSUDEK   JMÉNEM REPUBLIKY   Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Jaroslavou Křivánkovou ve věci žalobce: nezletilý J. M., nar. X, bytem H., zastoupený zákonnou zástupkyní Mgr. Bc. E. M., nar. X, bytem tamtéž, proti   žalovanému:   Ministerstvo práce a sociálních věcí, IČ 00551023, sídlem Na Poříčním právu 376/1, 128 01 Praha 2 (dále jen MPSV),   v řízení o žalobě ze dne 7.1.2021  proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10.11.2020, č.j. MPSV-2020/219579-914, o příspěvek na péči takto: I. Rozhodnutí žalovaného Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 10.11.2020, č.j. MPSV-2020/219579-914 se zrušuje a věc se mu vrací k dalšímu řízení. II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.   Odůvodnění: 1. Včasnou žalobou ze dne 8.1.2021 s připojenou kopií napadeného rozhodnutí se žalobce zastoupený matkou jako zákonnou zástupkyní domáhal přezkoumání  ve výroku uvedeného rozhodnutí žalovaného, jímž žalovaný zamítl jeho odvolání a potvrdil rozhodnutí Úřadu práce České republiky - krajské pobočky Plzeň-jih (dále jen ÚP) ze dne 26.8.2020 č.j. 6558/2020/STO, kterým rozhodl přiznat žalobci příspěvek na péči ve výši 6 600 Kč od června 2020. 2. V žalobě žalobce mimo jiné vyjádřil nesouhlas s napadeným rozhodnutím s ohledem na to, že nebyly dostatečně zhodnoceny všechny body jeho odvolání, konkrétně se žalovaný dostatečně nezabýval tím, proč žalobce považuje, na rozdíl od posudkové komise žalovaného, za nezvládané více základních životních potřeb. Žalobce konkrétně popsal, v čem spatřuje mimořádnost v péči o výkon své fyziologické potřeby, oblékání a obouvání a tělesnou hygienu oproti péči o zdravé dítě stejného věku s tím, že mimořádnost této péče se jednoznačně odvíjí od objektivně doložené funkční poruchy žalobce. Dále žalobce namítl, že žalovaný vůbec neobjasnil a neodůvodnil, proč dle posudku OSSZ Domažlice č.j. LPS/2020/1069-DO-CSSZ z 29.7.2020 je žalobce těžce motoricky postiženým dítětem vyžadujícím trvalou celodenní péči a následně je shledán dítětem pouze středně těžce závislým. Další nedostatek rozhodnutí shledává v absenci vyjádření ohledně nutné intenzivní rehabilitace. Navrhl, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc vrácena žalovanému k dalšímu řízení, neboť napadené rozhodnutí trpí vážnými hmotněprávními procesními vadami, jež nelze zhojit jinak. 3. Z obsahu vyžádaného spisu  Úřadu práce ČR, krajské pobočky v Plzni, kontaktního pracoviště Plzeň-jih, dislokované pracoviště Stod vedeného ohledně žalobce a v něm založeného  posudku o zdravotním stavu - posouzení stupně závislosti žalobce OSSZ Domažlice ze dne 29.7.2020 vyplývá, že se jedná o těžce motoricky postižené dítě vyžadující trvalou celodenní péči, jež potřebuje z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pomoc při základních životních potřebách : mobilita, stravování, péče o zdraví a osobní aktivity a považuje se za osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni II ( středně těžká závislost) a vyžaduje z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu každodenní mimořádnou péči jiné fyzické osoby a není schopen zvládat čtyři základní životní potřeby a vyžaduje každodenní mimořádnou péči jiné fyzické osoby s datem vzniku 5.6.2020 s platností do 30.6.2025. 4. Rozhodnutím Úřadu práce ČR – krajská pobočka v Plzni, KP Plzeň-jih sp. zn. UP/29027/2020/SS ze dne 26.8.2020 bylo rozhodnuto o přiznání příspěvku na péči o žalobce ve výši 6 600 Kč měsíčně od června 2020, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žadatel potřebuje pomoc v oblastech základních životních potřeb : mobilita, stravování, péče o zdraví, osobní aktivity s tím, že posouzení stupně závislosti je platné do 30.6.2025. 5. Žalobce ve svém odvolání ze dne 9.9.2020 proti rozhodnutí Úřadu práce ČR, krajské pobočky v Plzni, kontaktního pracoviště Plzeň-jih, dislokované pracoviště Stod, č.j. 6558/2020/STO ze dne 26.8.2020 prostřednictvím své zákonné zástupkyně uvedl, že nebyly náležitě posouzeny všechny oblasti nezvládaných základních životních potřeb, zdravotní stav žalobce byl zhodnocen pouze z aktuálního hlediska a ne z hlediska celkové závažnosti. Posudek OSSZ si odporuje v tom, že nejdříve lékař konstatuje, že je žalobce těžce motoricky postiženým dítětem vyžadujícím trvalou celodenní péči a následně jej shledává pouze středně těžce závislým. Posuzující lékař se vůbec argumentačně nevypořádal s nově doloženými nálezy MUDr. B. z 4.8.2020, v posudku byly opomenuty základní životní potřeby výkon fyziologické po potřeby, oblékání a obouvání a tělesná hygiena. Dále nesouhlasí s dobou platnosti posudku, neboť vývoj takto malých dětí je rychlý a rozdílný, a proto má zato, že nejzazší dobou, kdy by mělo dojít k novému přehodnocení žalobcova stupně závislosti, je 3. rok jeho života. Dále uvedl konkrétní důvody, pro něž má zato, že co se týče konkrétního zhodnocení nezvládaných základních životních potřeb, byl opomenut výkon fyziologické potřeby, oblékání a obouvání a tělesná hygiena a nebyla zohledněna ani potřeba intenzivní každodenní rehabilitace, když v těchto i mnohých dalších žalobce vyžaduje každodenní mimořádnou péči, jež je velmi časově náročná a vyžaduje každodenní cestování mimo domov. 6. Z posudku posudkové komise žalovaného z 26.10.2020 vyplývá, že žalobce z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu vyžaduje každodenní mimořádnou péči jiné fyzické osoby a není neschopen zvládat osm nebo devět, ani šest nebo sedm základních životních potřeb, není však schopen zvládat čtyři nebo pět základních životních potřeb. U žalobce byl zjištěn dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující přičinou je spinální muskulární atrofie typ I. monozygotní delece 7. a 8. exonu SMN1 genu. V hodnocení schopnosti zvládat základní životní potřeby pro účely stanovení stupně závislosti byla přiznána potřeba pomoci jiné fyzické osoby při zvládání základních životních potřeb: mobilita, stravování, péče o zdraví a osobní aktivity. Platnost posudku byla stanovena do 4.6.2022, tedy do tří let věku posuzovaného. K odvolání zástupkyně žalobce PK MPSV ČR sdělila, že zohlednila nutnost pomoci a dohledu při zvládání základních životních potřeb mobilita, stravování, péče o zdraví a osobní aktivity, přičemž ostatní základní životní aktivity zohlednit nelze, neboť jejich nezvládání nelze odůvodnit objektivně doloženou tíží funkční poruchy a rovněž ani nelze prokázat na mimořádnou péči, která svým rozsahem, náročností a nutností značně převyšuje péči o zdravé dítě stejného věku, neboť i zdravému jednoročnímu dítěti pečující osoba poskytuje pomoc při oblékání a obouvání, tělesné hygieně a výkonu fyziologické potřeby, neboť psychomotorický vývoj takto starého dítěte samostatné zvládání těchto základaních životních potřeb neumožňuje. Platnost posudku byla stanovena do 4.6.2022, tj. do 3 let věku posuzovaného. Komise nebyla v souladu se sociálním šetřením z 5.6.2020, neboť při něm nebyla použita metoda vlastního pozorování s popisem dovedností posuzovaného, ale bylo použito pouze sdělení pečující osoby. 7. Napadeným rozhodnutím ze dne 10.11.2020 č.j. MPSV-2020/ 219579-914 žalovaný odvolání zamítl a rozhodnutí Úřadu práce ČR – krajské pobočky v Plzni z 26.8.2020 č.j. 6558/2020/STO potvrdil. Žalovaný v odůvodnění popsal průběh řízení s tím, že dne 5.6.2020 podal žalobce u ÚP (kontaktní pracoviště Plzeň-jih) žádost o příspěvek na péči podle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách a po provedení sociálního šetření byl Okresní správou sociálního zabezpečení Domažlice dne 29.7.2020 vypracován posudek o jeho zdravotním stavu, dle něhož jde o osobu do 18 let věku, která se dle § 8 odst. 1 písm. b) zákona považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni II. (středně těžká závislost). Důvodem je dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, kdy posuzovaný není schopen zvládat čtyři základní životní potřeby a vyžaduje každodenní mimořádnou péči jiné fyzické osoby. Celkem neovládá 4 základní životní potřeby: mobilita, stravování, péče o zdraví a osobní aktivity. Platnost byla stanovena od 5.6.2020 do 30.6.2025. K námitkám zákonného zástupce žalobce žalovaný uvedl, že přestože byly doloženy nové lékařské nálezy, nebyly shledány důvody ke změně posudkového závěru a OSSZ proto setrvává na svém výroku a odůvodnění. Na základě sociálního šetření a posouzení stupně závislosti OSSZ rozhodl úřad práce dne 26.8.2020 rozhodnutím č.j. 6558/2020/STO přiznat příspěvek na péči ve výši 6 600 Kč měsíčně od června 2020 podle ust. § 4 odst. 1, § 7, § 8, § 9, § 11 a § 13 z.č. 108/2006 Sb. Proti tomuto rozhodnutí podala zákonná zástupkyně žalobce odvolání (uvedené výše). Žalovaný konstatoval, že vyžádal posouzení stupně závislosti žalobce pro účely tohoto řízení Posudkovou komisi Ministerstva práce a sociálních věcí, oddělení výkonu poskudkové služby Plzeň, jež vycházela  při vypracování posudku z posudkového spisu OSSZ, spisu odvolacího orgánu, lékařského nálezu MUDr. R., praktické dětské lékařky ze dne 12.6.2020, zprávy MUDr. B., neurologické vyšetření z 4.8.2020, propouštěcí zprávy MUDr. F. z hospitalizace na Klinice dětské neurologie FN Motol od 31.3.2020 do 2.4.2020 a neurologického vyšetření ze dne 2.6.2020, sociálního šetření provedeného úřadem práce ze dne 5.6.2020 a odvolání doručeného úřadu práce dne 9.9.2020. Podle posudku PK MPSV ze dne 26.10.2020 jde o osobu do 18 let věku, která se považuje za osobu závislou na pomoci jiné osoby ve stupni II (středně těžká závislost), jež z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu vyžaduje každodenní mimořádnou péči jiné fyzické osoby a není schopna zvládat čtyři nebo pět základních životních potřeb a tento stav existoval i k datu 5.6.2020. Rozhodující příčinou nepříznivého zdravotního stavu žalobce je spinální muskulární atrofie typ I, monozygotní delegace 7. a 8. exonu SMN1 genu. Doba platnosti posudku je do 4.6.2022. K odvolacím námitkám posudková komise sdělila, že zohlednila nutnost pomoci a dohledu při čtyřech základních životních potřebách (mobilita, stravování, péče o zdraví a osobní aktivity), neboť ostatní základní životní potřeby zohlednit nelze, protože jejich nezvládání nelze odůvodnit objektivně doloženou tíží funkční poruchy a rovněž ani nelze prokázat mimořádnou péči, jež svým rozsahem, náročností a nutností značně převyšuje péči o zdravé dítě stejného věku.  K námitce, že zdravotní stav posuzovaného byl zhodnocen pouze z aktuálního hlediska, žalovaný sdělil, že rozhodnutí o přiznání dávky je vydáváno cum clausula rebus sic stantibus, tj. s výhradou změny poměrů, na niž může zákonný zástupce žalobce reagovat např. v případě zhoršení jeho zdravotního stavu novou žádostí o změnu nároku na dávku příspěvek na péči. Posudkový závěr pro účely odvolacího řízení jako stěžejní důkaz považuje za úplný, objektivní a přesvědčivý a posuzovaný splňuje podmínky pro přiznání příspěvku na péči ve stupni II. Dospěl tak k závěru, že napadené rozhodnutí nebylo vydáno v rozporu s právními předpisy, proto odvolání zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil. 8. Následně podal žalobce proti tomuto rozhodnutí žalobu, jež je předmětem tohoto řízení. 9. Ve vyjádření k žalobě žalovaný dne 5.2.2021 zrekapituloval průběh správního řízení s tím, že zhodnotil posudek PK MPSV jako každý jiný důkaz z hlediska jeho úplnosti a přesvědčivosti a nezjistil žádné nesrovnalosti, shromáždil podklady, jež jsou dostatečné pro zjištění skutkového stavu věci. Z provedených důkazů má za prokázané, že bylo provedeno posudkové zhodnocení podle posudkově medicínských kritérií stanovených právními předpisy a ve vztahu k předmětu řízení, posudek se vypořádal se všemi rozhodujícími skutečnostmi a námitkami uvedenými v odvolání a posudkový závěr proto považuje pro účely odvolacího řízení jako stěžejní důkaz za úplný, objektivní a přesvědčivý. K žalobní námitce žalovaný sdělil, že se v odůvodnění napadného rozhodnutí vypořádal s odvolacími námitkami a uvedl, že se nepřihlíží k potřebě péče, jež vyplývá z věku osoby a tomu odpovídajícímu stupni biopsychosociálního vývoje. Pokud u posuzovaného dítěte z důvodu věku a jemu odpovídajícímu vývojovému stupni ještě nejsou vyvinuty schopnosti nezbytné ke zvládání životní potřeby, k nezvládnutí úkonu se nepřihlíží. Výjimečně je možno uznat pomoc i při nezvládání základní životní potřeby, kterou nezvládá ani stejně staré dítě bez postižení, pokud je k jejímu zvládnutí potřeba mimořádné péče, tj. péče, jež svým rozsahem, intenzitou nebo náročností podstatně přesahuje péči poskytovanou osobě téhož věku. S ohledem na to, že rozhodnutí je v souladu s hmotným i procestním právem a správní řízení netrpí vadami, pro něž by je bylo nutné rušit, navrhl, aby žaloba byla jako nedůvodná zamítnuta. 10. Soud zjistil, že obsah správního spisu zaslaného žalovaným v této věci odpovídá skutečnostem uvedeným v napadeném rozhodnutí i ve vyjádření žalovaného k žalobě. 11. Podle § 4 odst. 1 písm. a) s.ř.s. soudy ve správním soudnictví rozhodují o žalobách proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy orgánem moci výkonné, orgánem územního samosprávného celku, jakož i fyzickou nebo právnickou osobou nebo jiným orgánem, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy (dále jen správní orgán). Při přezkoumání napadeného rozhodnutí soud vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, jak vyplývá z § 75 odst. 1 s.ř.s., tedy v této věci k datu 28.11.2018, a je povinen přezkoumat napadený výrok v mezích žalobních bodů uvedených v žalobě (§ 75 odst. 2 věta první s.ř.s.). Dle § 31 odst. 2, 3 s.ř.s. ve věcech sociální péče rozhoduje specializovaný samosoudce, který má práva a povinnosti předsedy senátu. 12. Dle § 76 odst. 1 písm. b) s.ř.s. soud zruší napadené rozhodnutí pro vady řízení bez jednání rozsudkem proto, že skutkový stav, který vzal správní orgán za základ napadeného rozhodnutí, je v rozporu se spisy nebo v nich nemá oporu anebo vyžaduje rozsáhlé nebo zásadní doplnění. Dle § 78 odst. 1 věta první odst. 4 a 5 s.ř.s., je-li žaloba důvodná, soud zruší napadené rozhodnutí pro nezákonnost nebo pro vady řízení. Zruší-li soud rozhodnutí, vysloví současně, že se věc vrací k dalšímu řízení žalovanému, a právním názorem, který vyslovil soud ve zrušujícím rozsudku nebo rozsudku vyslovujícím nicotnost, je v dalším řízení správní orgán vázán. 13. Dle § 3 správního řádu postupuje správní orgán tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s dalšími základními zásadami správního řízení. 14. Podmínky nároku na příspěvek na péči jsou stanoveny v § 7 zákona ve znění platném k rozhodnému datu, když dle odst. 1 se příspěvek na péči (dále jen příspěvek) poskytuje osobám závislým na pomoci jiné fyzické osoby; tímto příspěvkem se stát podílí na zajištění sociálních služeb nebo jiných forem pomoci podle tohoto zákona při zvládání základních životních potřeb osob; náklady na příspěvek se hradí ze státního rozpočtu. V § 8 odst. 1 zákona jsou stanoveny podmínky ohledně osob mladších 18 let věku, a protože jeho znění bylo citováno i v odůvodnění napadeného rozhodnutí, soud je znovu necituje. 15. V této věci se podanou žalobou z důvodů v ní uvedených domáhal žalobce zrušení napadeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce ČR, kterým byl žalobci přiznán příspěvek na péči ve výši 6 600 Kč měsíčně od června 2020 s odůvodněním, že žalobce není z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu schopen zvládat 4 základní životní potřeby a je považován za osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni II – středně těžká závislost. 16. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, neboť napadené rozhodnutí ze dne 10.11.2020 neobsahuje dostatek důvodů pro vydání uvedeného rozhodnutí a to zejména proto, že skutkový stav, který vzal správní orgán za základ napadeného rozhodnutí, vyžaduje zásadní doplnění, což způsobuje vady řízení (§ 78 odst. 1 s.ř.s.). Soud proto rozhodl rozsudkem bez jednání ve smyslu § 76 odst. 1 písm. b) s.ř.s. Rozhodnutí totiž neobsahuje dostatečně konkrétní odůvodnění hodnocení schopnosti žalobce provedené dle vyhlášky 505/2006 a její přílohy 1) ve vztahu k potřebám, které byly považovány za ty, které žalobce zvládá. Z tohoto důvodu jsou závěry žalovaného nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů (§ 76/1a) s.ř.s.) a touto vadou trpí i samotný posudek PK MPSV. 17. Napadené rozhodnutí žalovaného tak není dle názoru soudu plně v souladu s § 68 správního řádu, v němž jsou stanoveny náležitosti rozhodnutí, když odstavec 3 stanoví, že v odůvodnění se uvedou důvody výroku nebo výroků rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí. 18. K závěrům, zda důkazy jsou úplné a přesvědčivé, může správní orgán dospět pouze tehdy, pokud se komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnosti, zejména s těmi, které namítá účastník uplatňující nárok na příspěvek. Posudek musí obsahovat náležitosti, resp. náležitosti odůvodnění posudkového závěru tak, aby byl závěr přesvědčivý pro účastníka i správní orgán a z těchto hledisek je správní orgán povinen při posuzování věci posudek PK MPSV vyhodnotit. 19. Posudek ÚP a PK MPSV nelze považovat za dostatečně vypovídající a úplný, neboť v posudku komise absentuje konkrétní vyjádření týkající se hodnocení ohledně nezvládání základních životních potřeb žalobcem spočívajících ve výkonu fyziologické potřeby, oblékání a obouvání a tělesné hygieny za situace, kdy se žalovaný ve svém rozhodnutí omezil na pouhé obecné, a proto povrchní konstatování, že tyto základní životní potřeby zohlednit nelze, neboť jejich nezvládání nelze odůvodnit objektivně doloženou tíží funkční poruchy a zároveň nelze ani prokázat mimořádnou péči, jež svým rozsahem, náročností a nutností značně převyšuje péči o zdravé dítě stejného věku s konstatováním, že tento závěr komise podrobně odůvodnila ve svém posudkovém zhodnocení, přičemž i zdravému jednoročnímu dítěti pečující osoba poskytuje pomoc při zvládání uvedených základních životních potřeb, neboť psychomotorický vývoj jednoročního dítěte neumožňuje samostatné zvládání těchto základních životních potřeb. 20. Toto odůvodnění se však žádným způsobem nevypořádává s argumentací žalobce, jenž zcela konkrétními tvrzeními dokládá nikoli pouze zvýšenou, ale dle jeho názoru mimořádnou péči, již žalobce s ohledem na svůj zdravotní stav vyžaduje a jež svým rozsahem, náročností a nutností značně převyšuje péči o zdravé dítě stejného věku v oblasti zvládání životní potřeby spočívající ve výkonu oblékání a obouvání, výkonu tělesné hygieny a v oblasti zvládání životní potřeby spočívající ve výkonu fyziologických potřeb.  Za této situace soud postrádá vysvětlení, na základě jakých konkrétních rozhodných skutečností došla komise k závěru, že speciální péče, kterou je nezbytné žalobci poskytovat při výkonu fyziologické potřeby, oblékání a obouvání a tělesné hygieny, a kterou zákonná zástupkyně zcela konkrétně a detailně popsala nejen v žalobě, ale i v odvolání ze dne 9.9.2020, není svým rozsahem, intenzitou a náročností péčí mimořádnou oproti péči, již je třeba v těchto oblastech věnovat dítěti téhož věku bez zdravotního postižení a zda lze její nezvládání odůvodnit objektivně doloženou tíží funkční poruchy. Pokud totiž u posuzovaného dítěte z důvodu věku a jemu odpovídajícímu vývojovému stupni ještě nejsou vyvinuty schopnosti nezbytné ke zvládání životní potřeby, k nezvládnutí úkonu se nepřihlíží, ale výjimečně je možno uznat pomoc i při nezvládání základní životní potřeby, kterou nezvládá ani stejně staré dítě bez postižení, pokud je ke zvládnutí potřeba právě mimořádné péče, tj. péče, jež svým rozsahem, intenzitou nebo náročností podstatně přesahuje péči poskytovanou osobě téhož věku, přičemž soud považuje za potřebné zdůraznit, že zvýšenou péči není možno považovat za péči mimořádnou ve smyslu § 10 zákona č. 108/2006. 21. Zároveň lze přisvědčit žalobci v tom, že nebyl odůvodněn závěr, že žalobce je osobou závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni II – středně těžká závislost, ačkoli v posudku o zdravotním stavu OSSZ Domažlice ze dne 29.7.2020 je uvedeno, že je těžce motoricky postižen. 22. Sociální šetření  provedené dne 5.6.2020 se omezilo na popis situace otcem žalobce a nevyužilo možnosti využití metody vlastního pozorování s popisem dovedností žalobce a ověření tvrzení  o nutnosti mimořádné péče, již je nutno žalobci poskytovat zejména v souvislosti s péčí o výkon fyziologické potřeby, oblékání a obouvání a  tělesné hygieny. Bez těchto podkladových zjištění a jejich vzájemného vyhodnocení nebylo, dle názoru soudu, možno učinit závěr, zda zdravotní stav žalobce nevyžaduje při zvládnutí uvedených životních potřeb mimořádnou péči, jež svým rozsahem, intenzitou či náročností podstatně předsahuje péči poskytovanou osobě téhož věku. 23. Žalobce dále namítá, že v rozhodnutí absentuje vyjádření týkající se nutné rehabilitace, jež je realizována každý všední den a to v jiných městech, než je jeho bydliště v rozsahu 8 až 9 rehabilitací týdně a následného cvičení v domácím prostředí. S touto námitkou se soud ztotožňuje, neboť dle názoru soudu tyto skutečnosti dokládají závažnost zdravotního stavu žalobce a mohou být jedním z důvodů svědčících pro potřebu mimořádné péče potřebné pro zvládání jednotlivých životních potřeb žalobce, přičemž z posudku ani rozhodnutí žalovaného nevyplývá, že by byly vzaty a jakým způsobem v potaz. 24. Z výše uvedených důvodů má soud zato, že se předmětný posudek PK MPSV s argumentací žalobce beze zbytku nevypořádal a není proto úplný, přesvědčivý ani srozumitelný, v důsledku čehož rozhodnutí odvolacího orgánu, který z něho při svém rozhodnutí vycházel, je zatíženo vadami. Z tohoto důvodu je nezbytné posudek řádně doplnit ve smyslu vyhlášky č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách. Soud ještě připomíná, že pro jeho rozhodnutí je rozhodující skutkový a právní stav v době rozhodování správního orgánu, tj. v této věci 10.11.2020. Jedná se o potřebu zásadního doplnění skutkového stavu věci a další zhodnocení obsahu nových podkladů tak již bude na posudkové komisi a potažmo dále správním orgánu. 25. S ohledem na výše uvedené soud shledal žalobu důvodnou, proto napadené rozhodnutí žalovaného bez jednání rozsudkem zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení žalovanému (výrok I. rozsudku) pro vady řízení (§ 78 odst. 1, 4 s.ř.s.) spočívající v nedostatečném posudkovém zhodnocení zdravotního stavu žalobce. Žalovaný tedy vyžádá doplnění posudku PK MPSV ze dne  26.10.2020 ve shora naznačeném směru (případně připojí i tento rozsudek pro lepší orientaci komise pro doplnění posudku) a po jeho doplnění znovu ve věci rozhodne. Tímto právním názorem soudu je žalovaný vázán (§ 78 odst. 5 s.ř.s.). 26. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení (výrok II. rozsudku) dle § 60 odst. 1 s.ř.s. věta první, podle něhož má účastník, který měl ve věci plný úspěch právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Úspěšný žalobce nepožadoval přiznání náhrady nákladů řízení za situace, kdy v řízení byl zastoupen zákonnou zástupkyní, přičemž řízení je v souladu s ust. § 11 odst. 1 písm. b) z.č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích osvobozeno od SOP.   Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat do dvou týdnů po jeho doručení kasační stížnost u Nejvyššího správního soudu se sídlem Moravské náměstí 6, 657 40 Brno, který o kasační stížnosti rozhoduje. Lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Krajského soudu v Plzni (§ 12 odst. 1, § 102, § 106 odst. 2 a 4 s.ř.s.).    V Plzni dne 16. března 2021   Mgr. Jaroslava Křivánková, v.r. samosoudkyně       Shodu s prvopisem potvrzuje J. P.