č. j. 17 A 16/2022 - 36               ČESKÁ REPUBLIKA   ROZSUDEK   JMÉNEM REPUBLIKY   Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Komínkovou ve věci     žalobce:   T. G., nar. X, X, zastoupený: S. S., zmocněnec, X, proti   žalovanému:   Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky, IČ 00007064, pošt. schr. 21/OAM, Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7   o žalobě ze dne 12.7.2022 proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28.06.2022 č.j. MV-114098-3/OAM-2022, takto:   I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.   Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou domáhal zrušení výše označeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Ředitelství služby cizinecké policie, Přijímacího střediska cizinců Zastávka (dále jen správní orgán I. stupně), č.j. CPR-6322-19/ČJ-2022-931200-SV ze dne 21. 03. 2022, kterým bylo žalobci uloženo správní vyhoštění podle ustanovení § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 zákona č.b 326/1999 Sb., o pobytu cizinců, v platném znění, na 1 rok. 2. Žalobce v žalobě namítal, že nesouhlasí s tvrzením správního orgánu o tom , že nebyla narušena jeho práva vyplývající z § 36 odst. 3 platného správního řádu. Tvrdil, že od začátku jednal ve stresu, ničemu skoro nerozuměl a pouze podepisoval, kde mu ukazovala tlumočnice. O tom, že může požádat o lhůtu k vyjádření a požádat o tlumočníka z rumunštiny, mu nikdo neřekl. Ruština, ve které probíhal výslech, není jeho mateřský jazyk. Správní orgán prvního stupně podle žalobce nevzal v úvahu také alarmující bezpečnostní situaci v Moldávii, která se neustále zhoršuje. Žalobce kategoricky nesouhlasil s tvrzením správního orgánu o možnosti vycestování do Moldavské republiky. Souhlasil, že dle vyhlášky č. 328/2015 Sb. se Moldávie považuje za bezpečnou zemi původu. Situace se ale v posledních měsících katastroficky zhoršila, proto měl žalobce za to, že za současných okolností Moldavsko už nelze považovat za bezpečnou zemi původu. 3. Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhl její zamítnutí s tím, že postupoval v souladu se správním řádem i jednotlivými ustanoveními zákona o pobytu cizinců na území České republiky. V daném řízení nebyly shledány žádné důvody, které by vydání správního vyhoštění znemožňovaly. Podle žalovaného žalobce výslovně požadoval tlumočení do jazyka ruského a uvedl, že příslušné tlumočnici rozumí (viz spis). Námitku považuje žalovaný za účelovou. 4. Ze správního spisu vyplývá, že žalobce se dne 21.2.2022 sám dostavil do přijímacího střediska Zastávka a požádal o mezinárodní ochranu. Bylo zjištěno dle jeho cestovního dokladu, že přicestoval dne 8.7.2021 autobusem přes Maďarsko. O mezinárodní ochranu dosud nežádal. Pobýval v ČR neoprávněně od 6.10.2021. Bylo zahájeno řízení o vyhoštění. Žalobce byl vyslechnut dne 25.2.2022, kdy uvedl, že žádá tlumočníka do jazyka ruského, souhlasí s přítomnou tlumočnicí A. Š., které rozumí. Uváděl, že 8.7.2021 vstoupil na území Schengenského prostoru, jel autobusem přes Rumunsko, Polsko a Slovensko, ale nikde nevystupoval. Přijel linkovým autobusem za kamarádem do Karlových Varů. Z Moldavska musel vycestovat, protože ho pronásledují lidé, kteří chtějí peníze za autonehodu, již nezpůsobil. Jsou to banditi, vyhrožují mu, zabavili mu auto, zbili ho. U incidentu byla policie, která mu však nepomohla, protože mají společné zájmy s bandity. Bojí se, že ho najdou, když se vrátí, a mohou mu ublížit na zdraví. Chce zde zůstat, pracovat a zlegalizovat pobyt. Je si vědom nelegálního pobytu. Že může být za toto vydáno rozhodnutí o správním vyhoštění, dosud nevěděl. V Moldávii bydlí jeho synové a bývalá manželka, dále tam má matku a dva bratry a sestru. Je rozvedený. Na území ČR blízkou osobu nemá. Chce bydlet u kamaráda v Karlových Varech. Momentálně nemá finanční prostředky, matka mu posílá peníze. Bude-li rozhodnuto o správním vyhoštění, uvedl, že dobrovolně vycestuje. Téhož dne byl žalobce seznámen s podklady pro vydání rozhodnutí, kdy prohlásil, že mu byla poskytnuta přiměřená doba k prostudování podkladů a nemá žádné doplnění. 5. Správní orgán I. stupně rozhodl podle § 119 odst. 1 písm. b) bod čtvrtý zákona č. 326/1999 Sb., tak, že žalobci uložil správní vyhoštění na jeden rok. V odůvodnění zkonstatoval správní orgán, že žalobce poté, co mu vypršela lhůta k bezvízovému pobytu na devadesát dní, tedy od 6.10.2021 až do příchodu do Přijímacího střediska Zastávka u Brna dne 21.2.2022, pobýval žalobce v ČR bez platného pobytu. Vyhoštění bylo stanoveno na jeden rok s ohledem na to, že závažnost obvinění spatřuje správní orgán v tom, že cizinec přicestoval a pobýval na území ČR bez platného oprávnění k pobytu, ač si neoprávněnosti svého pobytu byl vědom. Tudíž tato lhůta je podle správního orgánu adekvátní. Tato doba byla stanovena na spodní hranici možného rozpětí. Současně byla zhodnocena nejen délka pobytu cizince, ale také pevnost rodinných vztahů a jeho ekonomické poměry, společenské a kulturní vazby na území a současně ke státu, jehož je státním občanem. S ohledem na to dopad tohoto rozhodnutí má správní orgán za přiměřený. V Moldavsku má žalobce maminku, bratry a sestru, má se tam vrátit, ale uvádí, že nemůže. Jeho rodina není v ohrožení, jen on sám se cítí v ohrožení, údajně v souvislosti s autonehodou, kterou nezpůsobil, a za to je pronásledován soukromými osobami. Každé nucené vycestování cizince do země původu může znamenat újmu v soukromém životě. V daném případě podle správního orgánu tato újma nemůže být závažná a po vypršení lhůty v rozhodnutí může žalobce přicestovat. 6. Žalovaný v žalobou napadeném rozhodnutí k tomuto doplnil, že žalobce pobýval od 6.10.2021 do 21.2.2022 v ČR bez oprávnění a proto mu bylo uloženo správní vyhoštění správním orgánem I. stupně, když zákon o pobytu nedává prostor pro správní uvážení a jednoznačně stanoví, že policie vydá, nikoliv může vydat, rozhodnutí o správním vyhoštění cizince. Ve vztahu k § 119 odst. 2 zákona o pobytu cizinců žalovaný připomněl, že bývalá manželka, dvě děti žalobce, jeho matka i sourozenci žijí v Moldávii. Účastníku řízení se nepodařilo osvědčit, že by bylo napadené rozhodnutí jakkoliv způsobilé zasáhnout do jeho rodinného života. V ČR nemá žádné aktivity sportovní, kulturní, společenské, českému jazyku nerozumí, nemá zde žádnou blízkou osobu, kvůli které by ukončení pobytu bylo možným zásahem nepřiměřeným do soukromého či rodinného života. Žalovaný je plně způsobilý a plně odpovědný za uspořádání vlastního života. Žalovaný neshledal překážky dle § 119a odst. 2 a § 174a zákona o pobytu cizinců, neboť nebyly shledány takové vybudované soukromé vazby na území, které by v případě vyhoštění způsobily porušení mezinárodního práva a převážily nad zájmem státu na vyhoštění. Ve vztahu k § 179 odst. 1 zákona o pobytu cizinců žalovaný připomněl, že Moldavsko s výjimkou Podněstří je považováno za bezpečnou zemi původu ve smyslu vyhlášky č. 328/2015 Sb. V případě žalobce je dále zjevné, že nepociťoval hrozbu ze strany státních orgánů Moldavska. Uvedl, že přicestoval proto, aby si zlegalizoval pobyt a pracoval. Důvodem odjezdu byla obava z jednání soukromých osob. Někteří po něm vyžadovali peníze za tvrzenou autonehodu. Na území Moldavska má určité zázemí, rodinu. Uvedené potíže nespadají pod § 179 zákona o pobytu cizinců a žalobce je považován za osobu z bezpečné země původu. Proto nebyla povinnost správního orgánu vyžádat závazné stanovisko dle § 120a odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců. Ohledně tvrzení, že správní orgán nevzal v úvahu bezpečnostní situaci v Moldavsku, žalovaný znovu poukázal na předmětnou vyhlášku a připomněl, že žalobce pochází z bezpečné země původu. V odvolání namítané obavy z bezpečnostní situace v Podněstří se nevztahují k osobě žalobce, který uváděl, že měl potíže se soukromými osobami z kriminálních struktur a Moldavsko se nenachází v situaci válečného konfliktu. Žalobce neuvedl v rámci řízení o vyhoštění žádné skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být vystaven skutečnému nebezpečí podle § 179 zákona o pobytu cizinců. Ohledně tvrzení o tom, že ruský jazyk není mateřským jazykem žalobce, žalovaný uvedl, že zjistil ze správního spisu, že žalobce žádný slovní požadavek v tomto směru neuvedl. Tlumočníka do ruského jazyka si žalobce sám osobně vyžádal a sdělil, že tlumočnici rozumí a proti obsahu protokolu neměl námitky, nežádal ani jeho doplnění. Protokol o výslechu žalobce byl veden v rozsahu čtyř stran. Žalobce v něm podrobně popsal svoji cestu a důvody odchodu z vlasti. Podle žalovaného pokud by v průběhu výslechu došlo k neporozumění tlumočnici, bylo by to s ohledem na rozsah protokolu patrné. Ale že by docházelo k problémům ve věci tlumočení, z protokolu nevyplývá. Žalobce svoji výpověď na závěr podepsal s tím, že otázkám rozuměl a nežádal doplnění. Dále bylo umožněno žalobci seznámit se s podklady pro vydání rozhodnutí. Žalobce byl poučen o možnosti doplnění svých vyjádření a důkazů. A žalobce za přítomnosti tlumočníka prohlásil, že mu byla poskytnuta přiměřená doba k prostudování podkladů a nemá žádné doplnění či vyjádření. Proto námitku žalovaný považuje za účelovou, s cílem oddálit vyhoštění. Ohledně délky, po kterou nelze žalobci umožnit žalobci uvolnit vstup na území členských států EU, správní orgán vycházel také z nebezpečnosti jednání žalobce z hlediska nelegální migrace. Jednalo se o první porušení pobytového režimu. Na druhé straně je zřejmé, že žalobce byl srozuměn s tím, že pobývá v ČR nelegálně, a tento pobyt trval delší dobu, přes čtyři měsíce, tudíž stanovená doba je podle žalovaného přiměřená. Žalovaný připomněl, že soukromý ani rodinný život žalobce není vázán na území ČR ani EU, proto správní vyhoštění není i z tohoto důvodu nepřiměřeným zásahem. 7. Žalobu soud neshledal důvodnou. 8. Soud především konstatuje, že všechny námitky, které byly obsaženy v žalobě, se shodují s odvolacími námitkami, a žalovaný se jimi zabýval v žalobou napadeném rozhodnutí. Jak vyplývá z výše shrnutého odůvodnění obou správních rozhodnutí, žalovaný se s námitkami žalobce  vypořádal dostatečně podrobně a přezkoumatelným způsobem. 9. Soud se ztotožnil zejména se závěrem o nedůvodnosti námitky žalobce, že nerozuměl ve správním řízení tlumočnici do ruského jazyka. Jak vyplývá z protokolu o výslechu a z následného poučení podle § 36 odst. 3 správního řádu, žalobce neporozumění vůbec nenamítal. Naopak souhlasil s tlumočením do ruštiny a jeho vyjádření do protokolu bylo velmi obsáhlé, podrobné a logické, tudíž nelze z ničeho dovodit, že by nerozuměl tlumočnici do ruského jazyka. 10. Nad rámec tohoto soud podotýká, že žalobce mohl využít tlumočení do rumunštiny při soudním jednání, na jehož konání trval, čehož však následně nevyužil, neboť se k jednání nedostavil, tudíž je pouze na něm, že nevyužil svého práva osobně se k věci vyjádřit při soudním jednání. 11. Stejně dostatečným a podrobným způsobem se žalovaný zabýval i tvrzením o špatné bezpečnostní situaci v Moldávii. Žalobce ve vztahu ke své osobě nesdělil, že by měl problémy se státními orgány Moldavska, jeho potíže v zemi souvisely se soukromými osobami. Žalobce ani neprokázal, že by Moldavsko nemělo být ve vztahu k němu považováno za bezpečnou zemi. Žalobce tvrzené aktuálním zhoršení bezpečnostní situace v Moldavsku nijak neupřesnil, ani nedoložil, ani nic takového z veřejně dostupných informací není známo. Jedná se tudíž ve vztahu k žalobci nadále o standardní bezpečnou zemi ve smyslu vyhlášky 328/2015 Sb. 12. S ohledem na veškeré výše uvedené skutečnosti soud neshledal žalobu důvodnou, a proto ji podle § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) zamítl. 13. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 s. ř. s., kdy by na náhradu nákladů řízení měla právo žalovaný, jenž měl ve věci plný úspěch. Žalovanému však žádné náklady řízení nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly, ani nepožadoval jakoukoli jejich náhradu, proto nebyla náhrada nákladů žádnému z účastníků řízení přiznána.   Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat do dvou týdnů po jeho doručení kasační stížnost. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. Lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Krajského soudu v Plzni. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.   Plzeň 12. září 2022   Mgr. Jana Komínková  v.r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje M. K.