č. j. 57 A 83/2022 - 28    USNESENÍ Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Lukáše Pišvejce, soudkyně JUDr. Veroniky Burianové a soudce Mgr. Aleše Smetanky ve věci   navrhovatele:   Mgr. J. S., narozený dne X, bytem B.,     za účasti: 1. Městský úřad Bezdružice,   sídlem ČSA 196, 349 53 Bezdružice, 2. L. K., bytem B., 3. J. M., bytem B., 4. J. V., bytem B., 5. M. H., bytem B., 6. A. K., bytem B., 7. L. Š., bytem B., 8. M. K., bytem B., 9. J. B., bytem B., 10. M. K., bytem B., 11. P. M., bytem B., 12. M. Č., bytem B., 13. V. H., bytem B., 14. J. K., bytem B., 15. P. K., bytem B  o návrhu na neplatnost volby všech kandidátů do Zastupitelstva města Bezdružice, konaných ve dnech 23. a 24. 9. 2022 takto: I. Návrh se zamítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění:  I. Návrh 1. Navrhovatel se návrhem ze dne 6. 10. 2022 označeným jako „Návrh na neplatnost hlasování, na neplatnost voleb a na neplatnost volby kandidátů do Zastupitelstva města Bezdružice ve volbách, které se uskutečnily ve dnech 23. a 24. září 2022“ domáhal, aby Krajský soud v Plzni (dále jen „soud“) rozhodl „o neplatnosti hlasování, o neplatnosti voleb a neplatnosti volby kandidátů do Zastupitelstva města Bezdružice ve volbách, které se uskutečnily ve dnech 23. a 24. září 2018“ [správně 2022 – pozn. soudu]. Předmětný návrh byl soudu doručen dne 6. 10. 2022. 2. Navrhovatel v úvodu svého návrhu uvedl, že důvodem pro podání tohoto návrhu je skutečnost, že volební komise při zjišťování počtu hlasů pro jednotlivé kandidáty a volební strany nepostupovala dle Pokynů pro okrskové volební komise pro volby do zastupitelstev obcí vydaných Českým statistickým úřadem a dle instruktážního videa dostupného pod odkazem https://www.volby.cz/cz/kv2022video.htm. 3. Dále navrhovatel poukázal na to, že podle dostupných informací byla šestičlenná volební komise při zjišťování počtu hlasů pro jednotlivé kandidáty a volební strany rozdělena na tři dvojice. Každá dvojice zjišťovala počty hlasů přibližně z jedné třetiny odevzdaných volebních lístků. Dvě třetiny členek volební komise neměly kontrolu nad správností zjišťování počtu hlasů pro jednotlivé kandidáty a volební strany přibližně ze dvou třetin odevzdaných volebních lístků. Postupem volební komise nebyla dodržena podmínka, že na sčítání se podílí celá komise. Postupem volební komise nebyla zajištěna transparentnost a kontrola celého procesu zjišťování počtu hlasů pro jednotlivé kandidáty a volební strany. Postup volební komise nebyl v souladu s výše uvedeným pokynem Českého statistického úřadu a nebyl také v souladu s instruktážním videem dostupným pod odkazem https://www.volby.cz/cz/kv2022video.htm. Při zjišťování výsledků počtu hlasů pro jednotlivé kandidáty a volební strany mohlo dojít k chybám, které mohly jednotlivé dvojice udělat. Pokud daná dvojice chyby udělala, ostatní členky komise nemohly zajistit kontrolu celého procesu zjišťování počtu hlasů pro jednotlivé kandidáty a volební strany. Na základě těchto chyb mohlo dojít k hrubému ovlivnění výsledků hlasování, výsledků voleb a výsledků volby jednotlivých kandidátů. 4. Jako důkazy pro podání návrhu navrhovatel označil blíže nespecifikované „informace od členky volební komise“ a materiály dostupné pod odkazem https://volby.cz/cz/pokyny_okrsky.htm. II. Účastníci řízení a jejich vyjádření k návrhu 5. S ohledem na obecnou formulaci předmětného návrhu, který navrhovatel všeobecně označuje jako „návrh na neplatnost hlasování, na neplatnost voleb a na neplatnost volby kandidátů“ a v němž se i všeobecně navrhuje, aby soud rozhodl „o neplatnosti hlasování, o neplatnosti voleb a neplatnosti volby kandidátů“, soud musel nejprve podle obsahu předmětného návrhu, resp. podle v návrhu obsažených tvrzení, posoudit, o jaký typ volebního návrhu se jedná, aby mohl správně určit všechny účastníky řízení. Ve volebních věcech dle § 90 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), což je zjevně i případ předmětného návrhu, je účastenství v řízení vymezeno v odst. 2 uvedeného zákonného ustanovení tak, že se liší v závislosti na tom, zda se jedná buď o návrh na neplatnost voleb či hlasování, nebo o návrh na neplatnost volby kandidáta. 6. Podstatou návrhových tvrzení jsou potenciální chyby při zjišťování výsledku počtu hlasů pro jednotlivé kandidáty a volební strany, které navrhovatel spatřuje v tom, že se šestičlenná volební komise rozdělila na dvojice a každá dvojice zjišťovala počty hlasů přibližně z jedné třetiny odevzdaných volebních lístků. Návrh je tak založen na tvrzení, které by v případě jeho pravdivosti vyžadovalo pouze zásah soudu spočívající v novém sečtení odevzdaných hlasů a (v souladu s odevzdanými hlasy) správném stanovení kandidátů, kteří získali na základě hlasů voličů mandát. Navrhovatel přitom netvrdí nic, z čeho by bylo nutné dovozovat potřebu opakování voleb či hlasování (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 6. 11. 2012, č. j. 50 A 22/2012 – 44). S ohledem na právě uvedené a současně na obecnou formulaci návrhu (navrhovatel namítá možné hrubé ovlivnění volebních výsledků, resp. volby jednotlivých kandidátů), soud posoudil předmětný návrh jako návrh na neplatnost volby všech zvolených kandidátů. 7. Vzhledem k tomu, že předmětná volební stížnost navrhovatele je tedy návrhem na neplatnost volby všech kandidátů do Zastupitelstva města Bezdružice ve volbách konaných ve dnech 23. a 24. 9. 2022 (dále jen „volby Bezdružice“), soud kromě navrhovatele oslovil jako účastníky řízení ve smyslu § 90 odst. 2 s. ř. s. Městský úřad Bezdružice, jakožto příslušný volební orgán (tj. účastník č. 1 – dále jen „volební orgán“), a dále všechny kandidáty zvolené do zastupitelstva ve volbách Bezdružice, s výjimkou navrhovatele (tj. účastníci řízení č. 2 až 15). 8. Soud poté zaslal všem účastníkům řízení, s výjimkou navrhovatele, výzvu k případnému vyjádření se k podanému návrhu, a stanovil k tomu přiměřenou lhůtu determinovanou zákonnou lhůtou pro rozhodnutí soudu v délce 20 dnů poté, kdy předmětný návrh došel soudu. 9. Dne 14. 10. 2022 bylo soudu doručeno vyjádření volebního orgánu, který k předmětnému návrhu v prvé řadě uvedl, že se jedná o návrh naprosto nedůvodný. Volební orgán se nejprve zabýval předpoklady návrhu pro vyslovení neplatnosti hlasování nebo neplatnosti voleb, za které označil splnění tří podmínek, a to porušení volebního zákona, příčinná souvislost mezi porušením volebního zákona a volebními výsledky, ale i zásadní intenzita nezákonnosti vedoucí k hrubému ovlivnění výsledku voleb (běžně označováno jako zatemnění voleb). Podle názoru volebního orgánu tvrzení uvedená v návrhu, která navíc v podstatě nejsou podpořená odpovídajícími důkazy, v žádném případě neopodstatňují závěr o splnění těchto tří podmínek. 10. K podmínce porušení volebního zákona volební orgán uvedl, že navrhovatel ani nečiní závěr, že by došlo k porušení volebního zákona, pouze tvrdí, že volební komise při zjišťování počtu hlasů pro jednotlivé kandidáty nepostupovala dle Pokynů pro okrskové volební komise pro volby do zastupitelstev obcí („Pokyny“), resp. dle instruktážního videa pro členy komisí zveřejněného na webu www.volby.cz. Zákon o volbách do obecních zastupitelstev ohledně sčítání hlasů stanoví pouze v § 40, že „Po vynětí hlasovacích lístků z úředních obálek okrsková volební komise sečte hlasy pro jednotlivé volební strany a pro jednotlivé kandidáty.“ Pokyny, které byly vydány Českým statistickým úřadem, tedy orgánem, který dle zákona mj. vypracovává závazný systém zjišťování a zpracování výsledků voleb, tedy na základě zákona stanovují postup při zjišťování výsledků hlasování ve volbách do zastupitelstev obcí v okrskové volební komisi, je však i zde otázkou, zda by pouze jejich nedodržení bylo automaticky i porušením zákona. Instruktážní video, byť zveřejněné oficiálně k usnadnění pochopení práce člena volební komise, jistě nemá váhu zákona. Dále volební orgán poukázal na to, že Pokyny pak v souvislosti se zjišťováním počtu hlasů ve svém bodě 10. mj. uvádějí, že „Komise zajistí, aby sčítání hlasů neprováděli jednotliví členové komise samostatně.“ Pokyny tedy výslovně nenařizují, v jak velkých skupinkách mají být hlasy sčítány, či snad že by měly být sčítány výlučně celou komisí jako celkem najednou. Pokud tedy byly v daném případě počítány hlasy ve skupinách po dvou, byl jistě dodržen požadavek Pokynů, že nemají provádět sčítání jednotliví členové komise samostatně. Postup komise tedy v daném případě nebyl ani v rozporu s Pokyny, a tím spíše nebyl v rozporu se zákonem. Tvrzený postup volební komise tak nepředstavuje porušení volebního zákona. Volební orgán rovněž upozornil na to, že navrhovatel pro své tvrzení o porušení Pokynů nenavrhuje žádné důkazy. Navrhovatel pouze odkazuje na to, že má informace od jedné členky volební komise o takovém postupu, ani však netvrdí, že by daná členka komise měla sama pochybnosti o správnosti takového postupu či o správnosti sčítání hlasů jako takového. Pokud by navíc daná členka komise měla na základě tohoto postupu komise pochybnosti o správnosti výsledku sčítání hlasů, měla tyto své pochyby vyjádřit tím, že by odmítla podepsat zápis volební komise o provedeném zjišťování výsledků voleb, resp. k němu vyjádřit výhrady v příloze. V daném případě však příslušný protokol podepsali všichni členové komise bez námitek, což svědčí o tom, že žádný z členů komise neměl pochybnosti o dodržení volebního zákona či o správnosti sčítání výsledků hlasování. Volební orgán doplnil, že v minulosti např. soudy dovodily, že pro jejich rozhodování je důležitá „… zásada, podle níž pokud by došlo k pochybení na úrovni okrskové volební komise, měla by být sjednána náprava, pokud možno hned „na místě“. Členové volební komise se podílejí také na sčítání konečného výsledku voleb a posuzování platnosti hlasovacích lístků, přičemž právě skutečnost, že jsou delegováni různými politickými subjekty, má zaručit jejich vzájemnou kontrolu. Pokud by členové volební komise měli jakékoliv pochyby o správnosti postupu jiných členů komise, lze důvodně očekávat, že by tyto výhrady uplatnili např. formou odepření podpisu zápisu o průběhu a výsledku hlasování s uvedením důvodů tohoto odepření.“. 11. K podmínce příčinné souvislosti s ovlivněním výsledku voleb volební orgán uvedl, že navrhovatel žádným způsobem nedokládá, že došlo k hrubému ovlivnění výsledků voleb, ani nevysvětluje, v čem by hrubé ovlivnění výsledku spatřoval. Navrhovatel se omezuje pouze na domněnku uvedenou dvojím podmiňovacím způsobem, a to, že v důsledku postupu komise při sčítání hlasů mohlo dojít k chybám, v jejichž důsledku mohlo dojít k hrubému ovlivnění výsledků hlasování, resp. voleb. Nenamáhá se ani s žádnou pravděpodobností chyby a doložením možného konkrétního vlivu případné chyby, resp. chybovosti na konkrétní výsledky voleb, resp. na volbu určitých konkrétních členů zastupitelstva či počtu zvolených kandidátů jednotlivých volebních stran. Navrhovatel tedy ani ve vztahu k tomuto předpokladu prohlášení neplatnosti voleb nejenže nepředkládá žádné důkazy, ale danou skutečnost ani netvrdí. Ani druhý předpoklad soudního přezkumu volebního výsledku proto není podle názoru volebního orgánu splněn. 12. K podmínce zatemnění voleb volební orgán poukázal na to, že dle dostupné judikatury „při přezkumu výsledků voleb soud vychází z presumpce správnosti závěrů jednotlivých okrskových volebních komisí, nebyl-li v konkrétním případě prokázán opak“. V judikatuře se dále mj. dovozuje, že „aby soud sám přistoupil k přepočtu hlasů či přezkoumávání správnosti jejich posouzení pouze na základě důkazně nepodložené volební stížnosti, musela by jej k tomu v konkrétním případě přimět „zvláště významná indicie“, která by byla způsobilá vyvolat pochybnosti o správnosti vyhlášeného výsledku voleb.“ Poté upozornil, že žádnou relevantní indicii, natož indicii takovéto míry závažnosti, přitom navrhovatel ve svém návrhu neuvádí. K uvedenému pak volební orgán doplnil, že zákon výslovně vyžaduje, aby případným porušením volebního zákona byly výsledky voleb přímo hrubě ovlivněny. Nepostačí tedy, že by eventuální porušení mohlo vést k chybám, a to že by dále mohlo vést k hrubému ovlivnění výsledku voleb. Judikatura tuto zásadu vyjadřuje např. tím, že požaduje tak zásadní intenzitu nezákonnosti, „která musí v konkrétním případě dosahovat takového stupně, že je možno se důvodně domnívat, že pokud by k takovému jednání nedošlo, nebyl by kandidát zřejmě vůbec zvolen“. Volební orgán namítl, že ani tuto skutečnost navrhovatel ve svém návrhu netvrdí, natož že by ji odůvodněně dovozoval či dokonce prokazoval. 13. Závěrem pak volební orgán konstatoval, že zásah soudní moci do výsledků voleb je přípustný pouze v naprosto výjimečných a naprosto excesivních případech. Z výše uvedeného přitom podle jeho názoru jasně vyplývá, že nebyl splněn ani jeden z předpokladů pro úspěšnost návrhu. Z uvedených důvodů volební orgán označil předmětný návrh je naprosto nedůvodný a navrhl, aby jej soud zamítl, a to bez nařízení jednání. 14. Z ostatních účastníků řízení se k předmětnému návrhu vyjádřil pouze účastník řízení č. 15, který byl zvoleným kandidátem volební strany Sdružení nezávislých kandidátů TJ Jiskra Bezdružice, a to podáním ze dne 14. 10. 2022. Obsah jeho vyjádření je shodný s vyjádřením volebního orgánu, které již soud zrekapituloval výše. Účastník řízení č. 15 rovněž navrhl zamítnutí předmětného návrhu pro jeho naprostou nedůvodnost. III. Posouzení věci soudem 15. Podle § 90 odst. 1 s. ř. s. se za podmínek stanovených zvláštními zákony může občan, politická strana nebo nezávislý kandidát anebo sdružení nezávislých kandidátů a sdružení politických stran nebo politických hnutí a nezávislých kandidátů návrhem domáhat rozhodnutí soudu o neplatnosti voleb nebo neplatnosti hlasování anebo neplatnosti volby kandidáta. Podle § 90 odst. 2 věty prvé s. ř. s. platí, že v řízení o návrhu na neplatnost voleb nebo na neplatnost hlasování jsou účastníky navrhovatel, příslušný volební orgán, politická strana, sdružení nezávislých kandidátů nebo sdružení politických stran nebo politických hnutí a nezávislých kandidátů, na jejichž kandidátní listině byl uveden kandidát, jehož volba byla napadena, nebo nezávislý kandidát. Podle § 90 odst. 3 s. ř. s. soud rozhodne usnesením, a to do dvaceti dnů poté, kdy návrh došel soudu; jednání není třeba nařizovat. 16. V posuzované věci se jedná o problematiku voleb do zastupitelstev obcí, která je upravena volebním zákonem č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „volební zákon“), tudíž zvláštním zákonem ve smyslu § 90 odst. 1 s. ř. s., který stanoví podmínky, za nichž se vyjmenovaní navrhovatelé mohou domáhat rozhodnutí soudu o neplatnosti voleb, neplatnosti hlasování, anebo neplatnosti volby kandidáta se rozumí volební zákon. 17. Podle § 60 odst. 1 volebního zákona podáním návrhu na neplatnost hlasování, na neplatnost voleb nebo na neplatnost volby kandidáta se může domáhat ochrany u soudu každá osoba zapsaná do seznamu ve volebním okrsku, kde byl člen zastupitelstva obce volen, jakož i každá volební strana, jejíž kandidátní listina byla zaregistrována pro volby do tohoto zastupitelstva. Návrh je třeba podat nejpozději 10 dnů po vyhlášení výsledků voleb do zastupitelstev obcí Státní volební komisí. Podle § 60 odst. 4 volebního zákona platí, že návrh na neplatnost volby kandidáta může podat navrhovatel, má-li zato, že byla porušena ustanovení tohoto zákona způsobem, který hrubě ovlivnil výsledek volby tohoto kandidáta. 18. Vzhledem k tomu, že soud neshledal důvod pro nařízení jednání, když o věci samé bylo možné rozhodnout na podkladě shromážděných listin a informací, rozhodl v souladu s § 90 odst. 3 věta druhá s. ř. s. o věci samé bez jednání. 19. V projednávané věci nemůže být sporu o tom, že se ve dnech 23. a 24. 9. 2022 uskutečnily ve městě Bezdružice (stejně jako v ostatních obcích či městech v České republice) volby do zastupitelstva tohoto města. Stejně tak je obecně známé a nesporné, že k vyhlášení výsledků komunálních voleb v roce 2022 (včetně voleb Bezdružice) Státní volební komisí došlo dne 27. 9. 2022. 20. S ohledem na uvedené datum vyhlášení výsledku voleb Bezdružice a datum podání návrhu (6. 10. 2022) soud hodnotil podaný návrh jako včasný. 21. Ze zápisu o výsledku voleb Bezdružice vyhotoveného dne 24. 9. 2022 v 16:11 hod. zaměstnancem obce, jejíž úřad plní funkci registračního úřadu, a dále zaměstnancem Českého statistického úřadu, kterýžto zápis je dostupný na webových stránkách Českého statistického úřadu (www.volby.cz), vyplynulo, že bylo zvoleno (i) za volební stranu č. 1 – SDRUŽENÍ NEZÁVISLÝCH KANDIDÁTŮ sedm kandidátů, a to účastníci řízení č. 2 až 8, (ii) za volební stranu č. 2 – SNK BEZDRUŽICE PRO VŠECHNY rovněž sedm kandidátů, a to účastníci řízení č. 9 až 14 a také navrhovatel, a (iii) za volební stranu č. 3 – Sdružení nezávislých kandidátů TJ Jiskra Bezdružice kandidát jeden (účastník řízení č. 15). 22. Soud měl ze zápisu o výsledku voleb Bezdružice za prokázané, že navrhovatel byl v těchto volbách jedním ze zvolených kandidátů do zastupitelstva, tudíž se muselo jednat o oprávněného voliče (srov. § 4 a 5 ve spojení s § 28 volebního zákona), který je oprávněn podat mj. návrh na neplatnost volby kandidáta (§ 60 odst. 1 volebního zákona). Navíc žádný z účastníků řízení aktivní legitimaci navrhovatele nezpochybnil. Soud měl proto za to, že návrh byl podán oprávněnou osobou. 23. Vzhledem k tomu, že podaný návrh splňoval všechny zákonem stanovené náležitosti, soud přistoupil k jeho věcnému projednání a rozhodnutí. Po posouzení předmětné věci soud dospěl k závěru, že návrh není důvodný. 24. Z výše citovaných ustanovení § 90 odst. 1 s. ř. s. a § 60 odst. 4 volebního zákona vyplývá, že základním předpokladem úspěšnosti návrhu na vydání rozhodnutí o neplatnosti volby kandidáta je zjištění, že vůbec došlo k porušení ustanovení volebního zákona. Volební zákon pak dále vyžaduje, aby se tak stalo kvalifikovaným a natolik intenzívním způsobem, který mohl hrubě ovlivnit výsledek voleb, resp. volbu kandidáta, jehož volba byla napadena. 25. Soud v dané souvislosti poukazuje na obecná východiska soudní kontroly voleb, která shrnul Ústavní soud v případě voleb do zastupitelstva obce ve svém nálezu ze dne 2. 4. 2019, sp. zn. I. ÚS 4178/18 – 2 následovně: „Postup úvah soudu při přezkumu voleb tak odpovídá „algoritmu“ (zobecněnému myšlenkovému postupu) vyjádřenému v usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. Vol 6/2004-12 ze dne 2. 7. 2004, č. 354/2004 Sb. NSS. Ve smyslu jeho závěrů je třeba hodnotit 1. nezákonnost, tzn. porušení některých ustanovení volebních zákonů, 2. existenci vztahu (souvislosti) mezi touto nezákonností a volebním výsledkem a 3. zásadní intenzitu této nezákonnosti, která ve svých důsledcích musí přinejmenším výrazně volební výsledek zpochybňovat, tj. odůvodňovat závěr, že by volby dopadly odlišně, pokud by nedošlo ke zjištěné nezákonnosti. […] závěry je třeba přizpůsobit změně § 60 odst. 2 až 4 volebního zákona provedené zákonem č. 322/2016 Sb., kterým se mění volební zákony a další související zákony. Ten upravil původní předpoklad porušení zákona „způsobem, který mohl ovlivnit výsledky voleb“ na předpoklad nový: „způsobem, který hrubě ovlivnil výsledky voleb“. […] Hrubým ovlivněním výsledku voleb totiž je právě jiné rozdělení mandátů, než jaké odpovídá vůli voličů (a contrario není třeba se věcně zabývat návrhy, které směřují jen proti nesprávnému údaji o volebním zisku a z takových tvrzení neplyne i možné jiné rozdělení mandátů). […] Protiprávnost relevantní pro soudní kontrolu voleb může být dána i porušením jiných právních předpisů než výhradně toho kterého volebního zákona, a to v těch případech, kdy se z obsahového hlediska jedná o právní předpisy vážící se na volební proces, pokud tyto případy z hlediska závažnosti dosahují ústavní intenzity, příp. se jedná o případy přímé aplikace ústavních norem bez jejich konkretizace v předpisech podústavního práva [obdobně nález sp. zn. Pl. ÚS 57/10 ze dne 18. 1. 2011 (N 2/60 SbNU 11)].“ 26. Soud dále pokládá za potřebné připomenout základní ústavní východiska voleb a volebního soudnictví nastíněná již v nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2005, sp. zn. Pl. ÚS 73/04. Ústavní soud v citovaném nálezu mj. vyslovil právní závěr, že „lid je zdrojem státní moci a mimo jiné se v této roli podílí na jejím ustavování cestou svobodných a demokratických voleb. Tomu odpovídá i zákonná úprava volebního soudnictví a ověřování voleb. Pro procesní úpravu volebního soudnictví a postup v takovém řízení z toho plyne vyvratitelná domněnka, že volební výsledek odpovídá vůli voličů. Předložit důkazy k jejímu vyvrácení je povinností toho, kdo volební pochybení namítá. […]“ 27. Z judikatury Nejvyššího správního soudu soud poukazuje zejména na usnesení ze dne 13. 2. 2018, č. j. Vol 62/2018-8 a v něm vyslovený závěr: „Ostatně i celá konstrukce procesu rozhodování o návrzích ve volebním soudnictví a její konkrétní projevy v s. ř. s. (nepřípustnost návrhu podaného k nepříslušnému soudu podle § 92 s. ř. s. či nemožnost prominutí zmeškání lhůty k podání návrhu podle § 93 odst. 3 s. ř. s.) odrážejí skutečnost, že v zákonem dané lhůtě má navrhovatel povinnost podat návrh takovým způsobem, aby o něm soud mohl rovnou rozhodnout.“ Podrobnější výklad k otázce požadavků na návrh ve volebním soudnictví poskytl Nejvyšší správní soud již ve svém usnesení ze dne 13. 12. 2004, č. j. Vol 13/2004-91, kde uvedl následující: „Z ustanovení § 87 odst. 2 volebního zákona plyne, že návrh na neplatnost voleb je třeba podat nejpozději deset dnů po vyhlášení výsledků voleb Státní volební komisí. Z ustanovení § 93 odst. 3 s. ř. s. vyplývá, že zmeškání lhůty k podání návrhu nelze prominout. […] Citovaná ustanovení hovoří sice pouze o návrhu na zahájení řízení, avšak je nepochybné, že lhůta se vztahuje i na uvedení všech skutkových a/nebo právních důvodů, z nichž navrhovatel shledává volby neplatnými. Návrh totiž není tvořen pouze procesním nárokem, tedy uvedením toho, čeho se navrhovatel domáhá, ale též tvrzením důvodů, z nichž se domáhá určitého soudního výroku. Návrh na rozhodnutí ve věci a k němu vedoucí skutkové a/nebo právní důvody tvoří jeden celek. Z této příčiny Nejvyšší správní soud nepřihlížel k tvrzením obsaženým v doplnění návrhu, která měla povahu nových skutečností, a nepřistoupil ani k provádění dokazování připojenými přílohami. Tento závěr vyplývá i ze zcela specifické povahy volebního soudnictví, které je svázáno přísnými lhůtami, v nichž musí soud rozhodnout a své rozhodnutí v úplném znění vyvěsit na úřední desce: v řízeních ve věcech neplatnosti voleb a hlasování je podle § 90 odst. 3 s. ř. s. soud povinen rozhodnout do dvaceti dnů poté, kdy mu došel návrh. Tato krátká lhůta by např. ani neumožňovala, aby soud s novými důvody stihl obeznámit druhou stranu a umožnit jí, aby se mohla kvalifikovaně vyjádřit a skutečně a účinně hájit svá práva, čímž by porušil právo na „rovnost zbraní“ v řízení před soudem. Resp. pokud by soud dostatečnou lhůtu k vyjádření protistraně poskytl, porušil by sám procesní předpis, neboť by nestihl rozhodnout v předepsané lhůtě a - pokud by návrhu na neplatnost voleb vyhověl - ohrozil by tím i případnou přípravu opakovaných voleb; takový postup by však byl zjevně absurdní a mohl by se stát nástrojem pro obstrukce. S ohledem na tuto teleologickou redukci, princip rovnosti, povahu volebního soudnictví, jakož i jednotu procesního nároku s důvody, z nichž povstává, má Nejvyšší správní soud za to, že po lhůtě stanovené pro podání návrhu již novoty přípustné nejsou.“ 28. Z právě citované judikatury vyplývá, že v řízení ve věcech voleb lze účinně uvést všechny skutkové a právní důvody, o něž navrhovatel opírá svůj návrh, pouze ve lhůtě stanovené pro podání návrhu. Rámec přezkumné činnosti soudu přitom vymezují tvrzení navrhovatele, že byl porušen volební zákon a jakým konkrétním způsobem a v jaké intenzitě z hlediska výsledků voleb. 29. V projednávané věci navrhovatel formuloval svůj návrh velmi stručně a obecně, když jej zakládá na informacích z doslechu a na svých domněnkách. Jako důvod označil skutečnost, že volební komise při zjišťování počtu hlasů pro jednotlivé kandidáty a volební strany nepostupovala podle pokynů vydaných Českým statistickým úřadem a dle instruktážního videa. Konkrétně pak navrhovatel namítal, že se šestičlenná volební komise rozdělila na dvojice a každá dvojice zjišťovala počty hlasů přibližně z jedné třetiny odevzdaných hlasovacích lístků, čímž podle navrhovatele nebyla dodržena podmínka, že na sčítání se podílí celá komise. V důsledku tohoto postupu pak podle navrhovatele mohlo dojít k chybám, které mohly hrubě ovlivnit výsledky voleb Bezdružice. 30. Soud předesílá, že uvedená stručnost a hlavně obecnost tvrzení navrhovatele předurčuje i rozsah soudního přezkumu a následného odůvodnění soudního rozhodnutí, neboť ze shora citované judikatury vyplývá, že je to navrhovatel, kdo rozsahem a mírou konkretizace svých tvrzení vymezuje rozsah soudního přezkumu, přičemž není úkolem soudu, aby za navrhovatele domýšlel další případné vady či nedostatky volebního procesu ve městě Bezdružice, které by mohly podpořit důvodnost jeho návrhu. 31. V prvé řadě je třeba uvést, že navrhovatel nenamítá žádné porušení volebního zákona, když namítá pouze nerespektování Pokynů pro okrskové volební komise vydaných Českým statistickým úřadem a poté instruktážního videa. Jakkoli jsou uvedené pokyny Českého statistického úřadu součástí závazného systému zjišťování a zpracování výsledků voleb do zastupitelstev obcí, které konkretizují postup okrskových volebních komisí v návaznosti na některá ustanovení § 16 až § 18, § 26 až § 28, § 31 až § 43 volebního zákona, nejedná se ani o volební zákon, ani o jiný právní předpis vážící se na volební proces, jehož porušení by z hlediska závažnosti dosahovalo ústavní intenzity. Instruktážní video pak dokonce ani není právním předpisem. 32. Volební zákon upravuje sčítání hlasů okrskovou volební komisí v § 40, přičemž navrhovatelem zpochybňovaný způsob, kterým mělo dojít ke sčítání hlasů ve volbách Bezdružice (tedy rozdělení členů komise do dvojic a sčítání jedné třetiny volebních lístků jednotlivými dvojicemi), tento nevylučuje, když v odst. 3 toliko stanovuje, že po vynětí hlasovacích lístků z úředních obálek okrsková volební komise sečte hlasy pro jednotlivé volební strany a pro jednotlivé kandidáty. Navíc soud souhlasí s argumenty volebního orgánu, že předmětné pokyny v souvislosti se zjišťováním počtu hlasů ve svém bodě 10. uvádějí požadavek, že „Komise zajistí, aby sčítání hlasů neprováděli jednotliví členové komise samostatně“, tedy výslovně nenařizují, v jak velkých skupinkách mají být hlasy sčítány, či snad že sčítání hlasů muselo probíhat výlučně celou komisí najednou. Pokud tedy skutečně byly v daném případě počítány hlasy ve skupinách po dvou, nebyl by tento postup v rozporu s požadavky předmětných pokynů, které pouze požadovaly, že sčítání hlasů nemají provádět jednotliví členové komise samostatně. 33. V návaznosti na výše uvedené soud v posuzovaném případě neměl za splněný již prvý z předpokladů algoritmu soudní kontroly voleb, kterým je nezákonnost spočívající v porušení volebního zákona, popř. jiných právních předpisů vážících se na volební proces, jejichž porušení by dosahovalo ústavní intenzity. To znamená, že již první z předpokladů pro úspěšnost předmětného návrhu nebyl naplněn, což samo o sobě je dostatečným důvodem pro zamítnutí návrhu. 34. Soud nad rámec výše uvedeného uvádí, že by v posuzovaném případě nebyly naplněny ani zbylé dva předpoklady algoritmu soudní kontroly voleb, tedy příčinná souvislost tvrzeného porušení s výsledky voleb a požadavek na zásadní intenzitu případné nezákonnosti tak, aby se jednalo o takový výjimečný případ, kdy by případné vady volebního procesu prokazatelně hrubě ovlivnily výsledky voleb Bezdružice. 35. Navrhovatel totiž tvrdil toliko potenciální hrubé ovlivnění výsledků voleb, když namítal, že postupem volební komise „mohlo dojít k chybám, které mohly jednotlivé dvojice udělat“, resp. že na základě těchto (potenciálních) chyb „mohlo dojít k hrubému ovlivnění“ výsledků voleb, resp. volby kandidátů. Je tudíž zřejmé, že navrhovatel ani netvrdil, že by postupem zvoleným volební komisí v případě voleb Bezdružice skutečně k nějaké chybě došlo, natož že by taková chyba byla způsobilá ovlivnit výsledky voleb Bezdružice, a to dokonce hrubým způsobem. 36. Soud závěrem doplňuje, že při přezkumu zákonnosti voleb Bezdružice v rozsahu vymezeném navrhovatelem nezjistil žádnou další nezákonnost, která by mohla být podstatná pro volební výsledek, resp. pro volbu kandidátů, tudíž ve svém posouzení nešel nad rámec navrhovatelových tvrzení. IV. Rozhodnutí soudu 37. S ohledem na to, že v projednávané věci nebylo prokázáno, že by byla porušena ustanovení volebního zákona či jiného právního předpisu vážícího se na volební proces, a to způsobem, který by hrubě ovlivnil výsledky voleb ve městě Bezdružice, soud neshledal předmětný návrh důvodným, a proto návrh usnesením zamítl podle § 90 odst. 3 věty prvé s. ř. s. ve spojení s § 78 odst. 7 s. ř. s. per analogiam (výrok I. usnesení). V. Náklady řízení 38. O nákladech řízení soud rozhodl výrokem II. usnesení tak, že ve smyslu § 93 odst. 4 s. ř. s. nemá žádný z účastníků řízení právo na náhradu nákladů řízení.     Poučení: Proti tomuto usnesení je kasační stížnost nepřípustná (§ 104 odst. 1 s. ř. s.). Usnesení nabývá právní moci dnem vyvěšení na úřední desce soudu (§ 93 odst. 5 věta druhá s. ř. s.). Plzeň 20. října 2022 Mgr. Lukáš Pišvejc v.r. předseda senátu    Shodu s prvopisem potvrzuje L. C.