č. j. 16 Ad 13/2023 - 41             ČESKÁ REPUBLIKA   ROZSUDEK   JMÉNEM REPUBLIKY   Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Hockou ve věci žalobkyně: Š. S., narozená X, bytem X,   proti   žalované:   Česká správa sociálního zabezpečení,  IČ 00006963, Křížová 25, 225 08 Praha 5 (dále jen ČSSZ), v řízení o žalobě ze dne 3.5.2023 proti rozhodnutí žalované ze dne 27.3.2023 č.j. X o invalidní důchod, takto: I. Rozhodnutí žalované České správy sociálního zabezpečení ze dne 27.3.2023 č.j. X a jemu předcházející rozhodnutí č.j. X ze dne  11.11.2022  se zrušují a věc se vrací k dalšímu řízení žalované.   II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.   Odůvodnění: 1. Včasnou žalobou ze dne 3.5.2023 s připojenou kopií napadeného rozhodnutí se žalobkyně domáhala přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 27.3.2023 č.j. X, jímž žalovaná zamítla její námitky a potvrdila rozhodnutí ČSSZ č.j. X ze dne  11.11.2022, kterým jí byl snížen stupeň invalidity a výše invalidního důchodu podle § 56 odst. 1 písm. e) ve spojení s písm. c) a § 41 odst. 3 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen zákon), tak, že ode dne 14.12.2022 namísto invalidního důchodu pro invaliditu druhého stupně jí náleží invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně, neboť podle posudku Okresní správy sociálního zabezpečení (dále jen OSSZ) Plzeň-město ze dne 16.9.2022 je žalobkyně invalidní pro invaliditu prvního stupně od 16.9.2022, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její pracovní schopnost o 35%. V odůvodnění rozhodnutí dne 27.3.2023 žalovaná zdůraznila, že novým posudkem o invaliditě vypracovaným lékařem ČSSZ dne 13.3.2023 bylo zjištěno, že žalobkyně je od 16.9.2022 nadále invalidní pouze pro invaliditu prvního stupně, neboť rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole II., oddílu A, položce 1c) přílohy vyhlášky č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity (dále jen vyhláška), pro něž byla zvolena dolní hranice taxace míry poklesu pracovní schopnosti (35-45%), tj. 35 %, která ve smyslu § 4 citované vyhlášky nebyla změněna. 2. V žalobě žalobkyně vyjádřila nesouhlas s napadeným rozhodnutím vzhledem ke svému zdravotnímu stavu, protože při rozhodování nebyla zohledněna její celková výkonnost, schopnost vykonávat výdělečnou činnost v důsledku jejího omezení vzhledem ke zhoršenému zdravotnímu stavu a jejím schopnostem před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s tím, že s ohledem na lékařské zprávy její pracovní schopnost poklesla nejméně o 50% a je invalidní dle § 39 odst. 2 písm. b) zákona. Také namítala, že u ní nebyla provedena žádná kontrolní prohlídka dne 16.9.2022 a její zdravotní stav rozhodně není stabilizován, navíc se zhoršila i psychicky, takže dochází k psychiatrovi a bez jeho léčby by svoji zdravotní situaci nezvládala. Na doporučení lékaře se zapojila do pracovního procesu na částečný úvazek, ale zaměstnání ji velmi vyčerpává, po příchodu domů není schopna běžných činností v domácnosti, musí si jít lehnout a odpočinout si. Podle ní bylo rozhodnutí vydáno na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu, proto závěrem požadovala zrušení napadeného rozhodnutí ze dne 27.3.2023 a uložit žalované, aby o její žádosti znovu rozhodla; požadovala i náhradu nákladů řízení, avšak bez specifikace. 3. Z obsahu vyžádaného posudkového spisu OSSZ Plzeň-město vedeného ohledně žalobkyně a v něm založeného záznamu o jednání a posudku o invaliditě této OSSZ ze dne 16.9.2022 a ze záznamu o jednání a posudku o invaliditě vypracovaného v řízení o námitkách dne 13.3.2023 ČSSZ-pracoviště Plzeň vyplývá, že žalobkyně byla nadále uznána invalidní pouze pro invaliditu prvního nikoli druhého stupně s tím, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole II., odd. A, položce 1b) dle lékaře OSSZ a položce 1c) dle lékaře ČSSZ přílohy vyhlášky, pro něž byla stanovena míra poklesu pracovní schopnosti lékařem OSSZ ve výši 25%, která byla vzhledem k dalšímu postižení zdravotního stavu podle § 3 odst. 1 citované vyhlášky zvýšena o 10% na celkových 35% a lékař ČSSZ stanovil míru poklesu 35% a tato míra poklesu nebyla změněna ve smyslu § 3 a 4 citované vyhlášky. Změna stupně invalidity byla uvedenými lékaři stanovena shodně dne 16.9.2022, doba platnosti posudku: trvale. 4. Žalovaná ve svém obsáhlém vyjádření k žalobě dne 2.6.2023 závěrem navrhla přezkoumání zdravotního stavu žalobkyně příslušnou Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen komise či PK MPSV) ve smyslu § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., když žalobkyně nesouhlasí s medicínským posouzením jejího zdravotního stavu a stanovením míry poklesu a objektivností posudku. Za současného stavu žalovaná navrhla zamítnutí žaloby jako nedůvodné. Ze zaslaného dávkového spisu vedeného žalovanou ohledně žalobkyně vyplývá, že napadené rozhodnutí ze dne 27.3.2023 bylo podle založené dodejky žalobkyni doručeno dne 28.3.2023. 5. V této projednávané věci se jedná o dávku podmíněnou zdravotním stavem a v takovém případě je rozhodnutí soudu závislé především na odborném lékařském posouzení. Ve správním soudnictví ve věcech důchodového pojištění posuzují zdravotní stav a pracovní schopnost pojištěnců PK MPSV (§ 4 odst. 2 zák. č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení).   6. Z těchto důvodů požádal soud PK MPSV – pracoviště v Plzni o vypracování posudku, který byl vypracován po jednání konaném dne 31.8.2023 za účasti odborného lékaře z oboru psychiatrie, žalobkyně nebyla přítomna (dne 16.6.2023 jí byla zaslána informace ve věci posuzování zdravotního stavu PK MPSV). Z obsahu tohoto posudku soud mimo jiné zjistil, že k datu vydání napadeného rozhodnutí (27.3.2023) byla žalobkyně invalidní dle § 39 odst. 1 zákona, šlo o invaliditu druhého stupně dle § 39 odst. 2 písm. b) zákona, nešlo o invaliditu třetího stupně, neboť šlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 50%, nedosahoval však více než 69%, když se jedná o pokračování uvedené invalidity s datem vzniku 3.12.2020; doba platnosti posudku (lhůta KLP): trvale. Komise uvedla, že dle doložené zdravotní dokumentace a konzultace psychiatra při jednání komise byl zjištěn dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou je středně těžká deprese, generalizovaná anxiozní porucha, dalším závažným postižením je carcinom pravého prsu, stav po oboustranné mastektomii a exenteraci axillárních uzlin s metastatickým postižením (8.4.2023), stav po radioterapii a chemoterapii, hormonální terapie Tamoxifenem dosud. Dále PK MPSV uvedla, že není v souladu s posudkovým hodnocením OSSZ Plzeň-město ani námitkového řízení a konstatovala, že u žalobkyně se jedná o středně těžké postižení, depresivní či manické epizody středně těžké, dostatečně dlouhé remise, značně snížená úroveň sociálního fungování, výkon některých denních aktivit omezen. PK MPSV považuje nyní za hlavní postižení psychiatrické onemocnění, onkologické onemocnění je řadu let v remisi. Míra poklesu pracovní schopnosti byla zhodnocena 45% podle kapitoly V, položky 4c) přílohy k vyhlášce, když na horní hranici taxace hodnoceno i s ohledem na generalizovanou anxiozní poruchu. Vzhledem k  dalšímu postižení zdravotního stavu podle § 3 odst. 1 citované vyhlášky byla zvýšena tato hodnota o 10% na celkových 55%. Dle komise žalobkyně není schopna práce spojené se zvýšeným rizikem stressů, ve směnném provozu, ve velkém kolektivu, ve vynuceném tempu, je schopna lehké práce. Závěrem komise uvedla, že datum vzniku invalidity druhého stupně 3.12.2020 trvá, stanovena platnost trvale vzhledem k věku a charakteru postižení. Také bylo uvedeno, že při posudkovém hodnocení PK MPSV byly zohledněny všechny námitky žalobkyně, které uvedla v žalobě. (Stejnopis posudku byl doručen žalobkyni i žalované.)   7. S účinností od 1.1.2010 je stanoveno v § 39 zákona následující: (1) Pojištěnec je invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. (2) Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně. (3) Pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.   8. V § 3 odst. 1 uvedené vyhlášky je stanoveno: V případě, že příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce je více zdravotních postižení a v důsledku působení těchto zdravotních postižení je pokles pracovní schopnosti pojištěnce větší, než odpovídá horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti určené podle rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, lze tuto horní hranici zvýšit až o 10 procentních bodů (podle § 4 odst. 1 téže vyhlášky lze dolní hranici snížit až o 10 procentních bodů). V této věci podmínky pro zvýšení míry poklesu pracovní schopnosti byly shledány, jak uvedeno shora. 9. Dle § 4 odst. 1 písm. a) s.ř.s. soudy ve správním soudnictví rozhodují o žalobách proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy orgánem moci výkonné, orgánem územního samosprávného celku, jakož i fyzickou nebo právnickou osobou nebo jiným orgánem, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy, (dále jen správní orgán). Ve věcech důchodového pojištění rozhoduje specializovaný samosoudce, který má práva a povinnosti předsedy senátu (§ 31 odst. 2, 3 s.ř.s.). 10. Podle § 76 odst. 1 písm. a), b) s.ř.s. soud zruší napadené rozhodnutí pro vady řízení bez jednání rozsudkem pro nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí a proto, že skutkový stav, který vzal správní orgán za základ napadeného rozhodnutí, je v rozporu se spisy nebo v nich nemá oporu anebo vyžaduje rozsáhlé nebo zásadní doplnění. 11. Dle § 78 odst. 1 věta první, odst. 3, 4 a 5 s.ř.s. je-li žaloba důvodná, soud zruší napadené rozhodnutí pro nezákonnost nebo pro vady řízení. Zrušuje-li soud rozhodnutí, podle okolností může zrušit i rozhodnutí správního orgánu nižšího stupně, které mu předcházelo a soud přihlíží ve vztahu k žalobním bodům na rozhodnutí uvedených správních orgánů jako na jeden celek. Zruší-li soud rozhodnutí, vysloví současně, že se věc vrací k dalšímu řízení žalovanému, a právním názorem, který vyslovil soud ve zrušujícím rozsudku nebo rozsudku vyslovujícím nicotnost, je v dalším řízení správní orgán vázán. Podle § 75 odst. 1 s.ř.s. je pro soud rozhodující skutkový a právní stav, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, tj. v této věci k datu 27.3.2023, a je povinen přezkoumat napadený výrok v mezích žalobních bodů uvedených v žalobě (§ 75 odst. 2 věta první s.ř.s.).  12. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala ponechání druhého stupně invalidity z důvodů v ní uvedených. Po doručení shora uvedeného posudku PK MPSV ze dne 31.8.2023 má soud za prokázané, že k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované (27.3.2023) se u žalobkyně jednalo nadále o invaliditu druhého nikoli pouze prvního stupně, proto je žaloba podaná důvodně, a soud tedy napadené rozhodnutí žalované ze dne 27.3.2023 a předcházející rozhodnutí ze dne 11.11.2022 bez nařízení jednání rozsudkem zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení, jak uvedeno ve výroku I. rozsudku, a to pro vady řízení (§ 78 odst. 1, 4 s.ř.s.) spočívající v nedostatečném posudkovém zhodnocení zdravotního stavu žalobkyně. Žalovaná si neopatřila ve správním řízení takové důkazy, které by prokázaly skutečný stav věci, jelikož dle citovaného posudku PK MPSV zdravotní stav žalobkyně nadále od 3.12.2020 a tedy k 11.11.2022 i 27.3.2023 odpovídal druhému stupni invalidity, když míra poklesu její pracovní schopnosti činila celkem 55%, avšak lékařem OSSZ a lékařem ČSSZ byla přiznána pouze míra poklesu 35% a na tomto základě vydala žalovaná předmětná výše uvedená rozhodnutí. 13. Po právní moci tohoto rozsudku bude žalovaná vycházet ze zjištění, že žalobkyně je dle posudku PK MPSV ze dne 31.8.2023 nadále invalidní pro invaliditu druhého stupně (od 3.12.2020), o čemž vydá rozhodnutí, které bude mimo jiné obsahovat i důvod vydání rozhodnutí – pokračování invalidity druhého stupně, čímž bude realizovat rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 5.9.2023 č.j. 16 Ad 13/2023-41, když rozhodnutí o snížení stupně invalidity a výše invalidního důchodu z druhého na první stupeň ode dne 14.12.2022 by žalovaná nevydala v případě, kdyby se dle výše uvedených posudků lékařů OSSZ a ČSSZ nejednalo o snížení stupně invalidity žalobkyně. 14. O náhradě nákladů řízení (výrok II. rozsudku) bylo rozhodnuto dle § 60 odst. 1 s.ř.s. věta první, podle něhož má účastník, který měl ve věci plný úspěch právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně sice požadovala náklady řízení, avšak nespecifikovala je a ani soud žádné náklady nezjistil (žaloba byla doručena soudu osobně), proto bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.    Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat do dvou týdnů po jeho doručení kasační stížnost u Nejvyššího správního soudu se sídlem Moravské náměstí 6, 657 40 Brno, který o kasační stížnosti rozhoduje. Lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Krajského soudu v Plzni.  Jestliže kasační stížnost ve věcech, v nichž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud pro nepřijatelnost. (§ 12 odst. 1, § 102, § 104a odst. 1, § 106 odst. 2 a 4 s.ř.s.).  Plzeň 5. září 2023 JUDr. Alena Hocká  v.r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje M. K.