č. j. 16 Ad 31/2022 - 77       ČESKÁ REPUBLIKA   ROZSUDEK   JMÉNEM REPUBLIKY   Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Hockou ve věci žalobkyně: S. L., narozená X, bytem X,   zastoupená: Mgr. Libuše Hrůšová, advokátka, sídlem Veverkova 1, 301 00 Plzeň, proti     žalované:   Česká správa sociálního zabezpečení, IČ 00006963, sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5, v řízení o žalobě ze dne 29.8.2022 proti rozhodnutí žalované ze dne 1.8.2022 č.j. X o invalidní důchod, takto:   I. Žaloba se zamítá.   II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.   Odůvodnění: 1. Včasnou žalobou ze dne 29.8.2022 se žalobkyně domáhala přezkoumání napadeného rozhodnutí žalované ze dne 1.8.2022 č.j. X, jehož kopie byla připojena. Žalobkyně v žalobě mimo jiné vyjádřila nesouhlas s napadeným rozhodnutím, neboť dle ní jí měl být přiznán III. stupeň, či minimálně II. stupeň invalidity ve vztahu k onemocnění rukou, a to již od 9.4.2021 a teprve následně od 1.1.2022 jí měl být přiznán III. stupeň invalidity kvůli obtížím a zdravotním omezením dolních končetin. Je přesvědčena, že má nárok na invalidní důchod i kvůli nepříznivému zdravotnímu stavu horních končetin, když po ukončení původní léčby s oběma zlomenýma rukama, která trvala od 8.10.2020 do 9.4.2021, se již vlastně vůbec nevrátila do zaměstnání, byla v pracovní neschopnosti až do 31.12.2021, kdy jí pracovní neschopnost byla kvůli vyčerpání času ukončena a automaticky jí byl od 1.1.2022 dle její žádosti přiznán invalidní důchod. Dále uvedla, že v jejím případě mělo být k hodnocení zdravotního stavu přistupováno individuálně, jelikož je zřejmé, že u ní dochází ke kumulaci velkého množství negativních zdravotních obtíží, které ji ve svém celku vyřazují z běžného života, proto rozhodnutí žalované bylo vydáno na základě nedostatečného posouzení skutkového stavu a listinných důkazů. Závěrem navrhla zrušení napadeného rozhodnutí ze dne 1.8.2022 a uložit žalované, aby o žádosti znovu rozhodla, požadována byla i náhrada nákladů.   2. Napadeným rozhodnutím ze dne 1.8.2022 č.j. X žalovaná zamítla námitky žalobkyně a potvrdila rozhodnutí ČSSZ č.j. X ze dne 7.3.2022, jímž byl žalobkyni přiznán od 1.1.2022 invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně ve výši 16.697,-Kč měsíčně dle § 38 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen zákon), neboť podle posudku Okresní správy sociálního zabezpečení (dále jen OSSZ) Praha-východ ze dne 21.1.2022 je žalobkyně invalidní pro invaliditu třetího stupně od 1.1.2022. V odůvodnění rozhodnutí ze dne 1.8.2022 bylo uvedeno, že novým posudkem ČSSZ o invaliditě vypracovaným lékařem ČSSZ dne 20.7.2022 bylo zjištěno, že žalobkyně je od 1.1.2022 invalidní pro invaliditu třetího stupně a rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII, odd. A, položce 1d) přílohy vyhlášky č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity (dále jen vyhláška), pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti v rozmezí 60-70%; žalobkyni byla přiznána horní hranice 70% vzhledem k dalším uvedeným postižení zdravotního stavu. Stanovená procentní míra poklesu nebyla dle § 3 odst. 1 vyhlášky zvýšena. Dále bylo uvedeno, že období první manifestace nemoci, stanovování diagnózy a zahájení léčby včetně ustálení stavu probíhá v režimu dočasné pracovní neschopnosti s výplatou nemocenských dávek, kdy tato výplata může být i opakovaně prodlužována dle příslušných ustanovení zákona o nemocenském pojištění. Míru poklesu pracovní schopnosti žalobkyně lékař OSSZ i ČSSZ mohl určit až dnem 1.1.2022, který je dnem následujícím po skončení výplaty nemocenských dávek, proto nebylo možno námitkám žalobkyně vyhovět ohledně změny data uznání invalidity, jak žádala. 3. Z obsahu vyžádaného posudkového spisu OSSZ Rokycany vedeného ohledně žalobkyně a v něm založeného záznamu o jednání a posudku o invaliditě OSSZ Praha-východ ze dne 21.1.2022 (původní bydliště žalobkyně: Brandýs nad Labem, Masarykovo nám. 18/9) a záznamu o jednání a posudku o invaliditě v řízení o námitkách vypracovaného ČSSZ pracoviště Plzeň dne 20.7.2022 soud zjistil, že žalobkyně byla uznána invalidní dle § 39 odst. 1 zákona pro invaliditu třetího stupně s datem vzniku 1.1.2022, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její pracovní schopnost o 70%, když rozhodující příčinou s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII, odd. A, položce 1d) přílohy vyhlášky, stanovená míra poklesu pracovní schopnosti ve smyslu § 3 a 4 vyhlášky nebyla změněna; doba platnosti posudku stanovena 31.12.2022. Založeny jsou i posudky OSSZ Praha-východ ohledně zdravotního stavu týkající se žádostí žalobkyně o prodloužení výplaty nemocenských dávek po uplynutí podpůrčí doby podle § 27 zákona č. 187/2006 Sb., kdy dne 11.10.2021 byly nemocenské dávky prodlouženy do 31.12.2021, neboť pracovní neschopnost započala 28.6.2021 a nárok na nemocenské dávky byl do 17.10.2021 (s ohledem na předchozí čerpání těchto dávek), dne 14.12.2021 nebylo vyhověno její žádosti o prodloužení výplaty nemocenského od 1.1.2022. 4. Žalovaná dne 29.9.2022 ve svém vyjádření k žalobě navrhla důkaz posudkem Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen komise či PK MPSV) ve smyslu § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. s tím, že pro dřívější vznik invalidity neposkytuje shromážděná medicínská dokumentace žádný objektivní podklad, oponuje-li žalobkyně stanovenému datu vzniku její invalidity. 5. Ze zaslaného dávkového spisu vedeného žalovanou ohledně žalobkyně vyplývá, že napadené rozhodnutí ze dne 1.8.2022 bylo zástupci žalobkyně doručeno datovou schránkou dne 8.8.2022. Založena je také jediná žádost žalobkyně o invalidní důchod sepsaná na OSSZ Rokycany dne 10.1.2022 s požadavkem na přiznání invalidity „od vzniku nároku“, nebylo uvedeno žádné konkrétní datum. 6. Správní rozhodnutí o nároku na invalidní důchod je závislé především na odborném lékařském posouzení a při přezkumu takového rozhodnutí neposuzuje soud věcnou správnost posudku, neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti. Zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění posuzuje podle § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. a Ministerstvo práce a sociálních věcí, které za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Jelikož soud nemá medicínské znalosti, je ve smyslu § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. povolána k hodnocení zdravotního stavu žadatelů o dávku důchodového pojištění vázanou na posouzení zdravotního stavu povolána PK MPSV. 7. K žádosti soudu PK MPSV-pracoviště Plzeň vypracovala po jednání konaném dne 7.12.2022 posudek za účasti odborného lékaře z oboru ortopedie (žalobkyně nebyla přítomna), v jehož závěru uvedla, že k datu vydání napadeného rozhodnutí žalobkyně byla invalidní podle § 39 odst. 1 zákona, šlo o invaliditu druhého stupně, ale nešlo o invaliditu třetího stupně, neboť šlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 50%, nedosahoval však více než 69%, datum vzniku 4.10.2021 (ort. vyš.) a doba platnosti (lhůta KLP): 31.12.2022. Komise určila rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti oboustrannou gonartrozu III. st. s mírnou spoluúčastí stavu po frakturách obou zápěstí a polyartrozy drobných ručních a nožních kloubů, tj. zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII, oddíl A, položka 1c) přílohy k vyhlášce, pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 50%, která se ve smyslu § 3 a 4 citované vyhlášky nemění. Případné využití § 3 z titulu např. psychiatrické dg. nerealizováno, neboť k datu rozhodnutí se jedná o prozatímní čtyřměsíční AD léčbu postupně upravovanou, jejího efektu nutno vyčkat s delším časovým odstupem. Využití § 3 neodpovídá ani arter. hypertenze uvedená v dg. spektru. Vyhodnocená ztráta pracovní schopnosti ve výši 50% odpovídá invaliditě druhého stupně s datem vzniku 4.10.2021 (ortoped, vyš. s prvotní verifikací gonartrozy III. st., v předcházejícím období tato verifikace nedokladována). Dále komise uvedla, že žalobkyně není schopna výkonu těžké fyzické práce, práce spojené s manipulací těžkými břemeny, prací spojených s dlouhou chůzí po nerovném terénu, s vystupováním do výšek a slézáním do hloubek, je schopna výkonu fyzicky lehčí práce či méně náročné administrativní činnosti. (Stejnopis posudku byl doručen straně žalobkyně i žalované.)  8. Žalobkyně dne 19.12.2022 vyjádřila nesouhlas s posudkem komise, protože doba jeho platnosti pro KLP je uvedena do 31.12.2022, tedy posudek nemá platnost ani jeden měsíc. Dále namítala, že dopis o tom, že bude komisí rozhodnuto bez ústního projednání, byl doručen na počátku prosince a rozhodnuto bylo již dne 7.12.2022, tj. méně než týden poté, co jí byl dopis doručen a přitom ona sdělila, že se bude chtít jednání osobně účastnit, nicméně tato její reakce byla doručena až poté, co komise rozhodla. Namítala také, že dle ní měl být její zdravotní stav posouzen dle kap. XIII, oddíl A, položka 1d) a pokud by ji osobně komise vyšetřila, musela by k tomuto závěru rovněž dospět. Připomněla, že žalobou nebrojí proti posouzení invalidity na dolní končetiny, ale proti posouzení invalidity ve vztahu k horním končetinám, což posudek hodnotí a posuzuje jen velmi okrajově. Požadovala, aby byla komise vyzvána k přehodnocení svých závěrů ohledně doby platnosti posudku a posudkového hodnocení. 9. K žádosti soudu PK MPSV doplnila svůj posudek po jednání konaném dne 15.2.2023, jemuž byla přítomna i žalobkyně, a v závěru tohoto doplnění komise uvedla, že k datu vydání napadeného rozhodnutí žalobkyně byla invalidní podle § 39 odst. 1 zákona, šlo o invaliditu třetího stupně, neboť šlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 70% s datem vzniku 1.1.2022 po ukončení výplaty nemocenských dávek. Na základě prostudování dostupné dokumentace PK MPSV došla k závěru, že je v souladu s posudkovým hodnocením OSSZ Praha - východ i námitkového řízení a konstatovala, že u žalobkyně se jedná o zvláště těžké postižení, těžké postižení pohybových schopností, celkové výkonnosti, některé denní aktivity značně omezeny. Míra poklesu pracovní schopnosti byla zhodnocena 70% podle kapitoly XIII, odd. A, položky 1d) přílohy k vyhlášce a tato míra poklesu ve smyslu § 3 odst. 1 a § 4 odst. 1 citované vyhlášky nebyla změněna. Dále komise uvedla, že žalobkyně požaduje uznání invalidity druhého stupně do (správně od) 9.4.2021, což nelze dle zákona provést. Před uznáním výše uvedené invalidity byla žalobkyně zajištěna výplatou nemocenských dávek, o invaliditu si žádala až po skončení výplaty nemocenských dávek dne 10.1.2022. Invalidita třetího stupně byla uznána z důvodu následné operace - TEP kolene vpravo dne 26.1.2022 a navazující rehabilitace a rekonvalescence s ohledem na to, že žalobkyně neměla již nárok na výplatu nemocenských dávek a po operaci nebyla schopna pracovat. Platnost byla původně stanovena na dobu roku, ale žalobkyně podala žalobu k soudu a do dnešního dne není případ uzavřen. Z toho důvodu PK MPSV stanovila novou platnost posudku, a to do 30.6.2023, je předpoklad stabilizace zdravotního stavu. 10. Dne 27.2.2023 žalobkyně opětně vyjádřila nesouhlas s doplněním posudku, protože znovu namítala, že měl být zkoumán i její zdravotní stav ohledně horních končetin a to v době ještě před 1.1.2022. Uvedla, že měla pracovní úraz, kdy upadla a polámala si obě ruce a s tímto úrazem však byla v pracovní neschopnosti „jen“ do 9.4.2021, následovala teprve poté nemocenská v důsledku obtíží s dolními končetinami. Domnívá se proto, že od 9.4.2021, kdy jí byla ukončena pracovní neschopnost v důsledku úrazu horních končetin, jí náleží invalidní důchod v souvislosti se zdravotním omezením, které má právě kvůli němu. Je přesvědčena, že od 10.4.2021 do 31.12.2021 byl její zdravotní stav takový, že měla nárok na invalidní důchod (I. nebo II. stupně) v souvislosti s horními končetinami. Teprve v červnu 2021 pak došlo k jejímu dalšímu úrazu, který byl po skončení PN převeden na invalidní důchod, který jí byl přiznán k 1.1.2022. K podání připojila „Potvrzení o vyplacených dávkách nemocenského pojištění“ ze dne 18.3.2022 týkající se období od 1.11.2017 do 18.3.2022. 11. K další žádosti soudu PK MPSV doplnila svůj posudek po jednání konaném dne 8.3.2023 v nepřítomnosti žalobkyně a v závěru uvedla, že vyhodnotila skutečnosti, které vedly k požadavku na doplnění posudku a neshledala důvody pro změnu již přijatého posudkového závěru. Komise zdůraznila, že žalobkyně byla přítomna jednání a bylo ji podrobně vysvětleno, že na dobu úrazu na horních končetinách čerpala pracovní neschopnost. O invaliditu žádala po ukončení PN a v této době bylo hlavním postižením, které ji invalidizovalo, provedení TEP kolene. Nelze vyrobit posudek, že byla na určitou dobu invalidní nějakého stupně a potom invalidní jiného stupně, to bylo žalobkyni také vysvětleno. Také v jednom období nelze čerpat nemocenské dávky a zároveň invalidní důchod. Toto bylo zdůvodněno již v původním posudku a žalobkyni opakovaně vysvětleno u jednání, na místě s tím souhlasila. (Stejnopisy doplnění posudku byly doručeny straně žalobkyně i žalované.) 12. Ústního jednání konaného dne 30.3.2023 se žalobkyně nezúčastnila, ale souhlasila s tím, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti. Zástupce žalobkyně setrval na podané žalobě, na kterou odkázal a dále mimo jiné zdůraznil, že žalobkyně je přesvědčena o tom, že má nárok na invaliditu druhého stupně a to za období předcházející před 1.1.2022, když PK MPSV sama rozhodla o tom, že byla původně invalidní druhým stupněm již od 4.10.2021. Poukázáno bylo také na to, že pracovní neschopnost žalobkyně v roce 2021 byla nejprve do 9.4.2021, do další pracovní neschopnosti nastoupila po přibližně jednom měsíci ze zcela jiných důvodů, a to po úraze dolních končetin, tudíž poslední pracovní neschopnost byla ukončena k 31.12.2021. Pokud by druhý stupeň invalidního důchodu přiznán nebyl, znamenalo by to situaci, kdy by se vlastně při jakékoliv pracovní neschopnosti, a to i např. při virózách a angínách apod. přerušoval s argumentem, že po dobu pracovní neschopnosti nelze invalidní důchod vyplácet. Jelikož však invalidní důchod druhého stupně je založen na jiném zdravotním postižení, než pro které byl přiznán třetí stupeň invalidního důchodu od 1.1.2022, je žalobkyně přesvědčena o tom, že její poslední pracovní neschopnost před přiznání invalidity nemůže mít vliv na přiznání invalidního důchodu druhého stupně před 1.1.2022, když navíc invalidita druhého stupně ve vztahu k horním končetinám byla dokonce posudkovou komisí konstatována minimálně za období od 4.10.2021. Závěrem bylo zástupcem žalobkyně navrženo zrušení napadeného rozhodnutí a žalobkyni přiznána náhrada nákladů řízení, neboť je přesvědčena o tom, že napadené rozhodnutí nebylo správné a její nedobrý zdravotní stav odůvodňoval přiznání invalidního důchodu druhého stupně v souvislosti s postižením horních končetin minimálně od 4.10.2021. Naproti tomu zástupce žalované závěrem uvedl s ohledem závěr posudku PK MPSV a jejich doplnění, že navrhuje zamítnutí žaloby, neboť paní žalobkyni se nepodařilo prokázat změnu data vzniku invalidity či změnu stupně invalidity. Dále sdělil, že žádost o invalidní důchod byla podána až v lednu 2022 a zdravotní stav se posuzoval dle aktuálního zdravotního stavu vzhledem k pracovní schopnosti, datum vzniku bylo stanoveno k datu ukončení výplaty nemocenských dávek a bylo podotknuto, že v žádosti žalobkyně o invalidní důchod bylo uvedeno, že požaduje přiznání od „vzniku nároku“. 13. S účinností od 1.1.2010 je stanoveno v § 39 zákona následující: (1) Pojištěnec je invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. (2) Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně. (3) Pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. 14. V § 3 odst. 1 uvedené vyhlášky je stanoveno: V případě, že příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce je více zdravotních postižení a v důsledku působení těchto zdravotních postižení je pokles pracovní schopnosti pojištěnce větší, než odpovídá horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti určené podle rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, lze tuto horní hranici zvýšit až o 10 procentních bodů (podle § 4 odst. 1 téže vyhlášky lze dolní hranici snížit až o 10 procentních bodů). V této věci podmínky pro zvýšení (snížení) míry poklesu pracovní schopnosti nebyly shledány, jak uvedeno shora. 15. Podle § 38 písm. a) zákona má pojištěnec nárok na invalidní důchod, jestliže nedosáhl věku 65 let nebo důchodového věku, je-li důchodový věk vyšší než 65 let, a stal se invalidním a získal potřebnou dobu pojištění, pokud nesplnil ke dni vzniku invalidity podmínky nároku na starobní důchod podle § 29, popřípadě, byl-li přiznán starobní důchod podle § 31, pokud nedosáhl důchodového věku. 16. Dle § 4 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen s.ř.s.), soudy ve správním soudnictví rozhodují o žalobách proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy orgánem moci výkonné, orgánem územního samosprávného celku, jakož i fyzickou nebo právnickou osobou nebo jiným orgánem, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy, (dále jen správní orgán). Ve věcech důchodového pojištění rozhoduje specializovaný samosoudce, který má práva a povinnosti předsedy senátu (§ 31 odst. 2, 3 s.ř.s.). 17. Podle § 78 odst. 7 s.ř.s. soud zamítne žalobu, není-li důvodná. 18. Dle § 75 odst. 1 s.ř.s. je pro soud rozhodující skutkový a právní stav, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, tj. v této věci k datu 1.8.2022, a je povinen přezkoumat napadený výrok v mezích žalobních bodů uvedených v žalobě (§ 75 odst. 2 věta první s.ř.s.).  19. V této projednávané věci se žalobkyně podanou žalobou domáhala změny data přiznání invalidního důchodu z důvodů v ní uvedených. Po doručení shora uvedeného posudku PK MPSV ze dne 7.12.2022 a zejména doplnění posudku ze dne 15.2.2023 a 8.3.2023 má soud za prokázané, že k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované ČSSZ (1.8.2022) se u žalobkyně jednalo o invaliditu třetího stupně s datem vzniku 1.1.2022. 20. Žalobkyně neprokázala, že je invalidní pro invaliditu třetího stupně, případně nižšího stupně, dříve než od 1.1.2022. Původně byl žalovanou rozhodnutím ze dne 7.3.2022 přiznán invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně od 1.1.2022. I dle stěžejního důkazu, jímž je v tomto řízení posudek PK MPSV a zejména jeho doplnění, je datem vzniku invalidity třetího stupně nadále den 1.1.2022, což je v souladu s posudkovým hodnocením OSSZ i námitkového řízení. Neznamená totiž, že je nesprávné či dokonce nezákonné rozhodnutí ČSSZ, pokud není v souladu s požadavkem žalobkyně, neboť rozhodující je výsledek posouzení zdravotního stavu ve vztahu k invaliditě posudkovými lékaři a komisí v souladu s platnou právní úpravou. Žalobkyně před úrazem horních končetin nebyla uznána invalidní a kvůli uvedenému úrazu byla pouze v dočasné pracovní neschopnosti a pobírala nemocenské dávky, nelze jí tedy zpětně přiznat invaliditu na období od 10.4.2021 do 31.12.2021, jak požadovala, neboť ne každé zdravotní postižení či úraz je důvodem pro uznání invalidity. Žádost o invalidní důchod žalobkyně uplatnila až dne 10.1.2022, nikoli před tímto datem, na OSSZ Rokycany, kdy neuvedla datum, od něhož požaduje přiznání invalidity, když už jí bylo známo, že již nebude pobírat nemocenské dávky. Dle posudkového hodnocení ze zákona oprávněných posudkových lékařů OSSZ a ČSSZ i posudkové komise (doplnění posudku) se u žalobkyně jednalo od 1.1.2022, tj. od ukončení výplaty nemocenských dávek, o invaliditu třetího stupně z důvodu provedení TEP kolene vpravo dne 26.1.2022 a navazující rehabilitace a rekonvalescence, když po operaci nebyla schopna pracovat. Platnost posudku (lhůta KLP) byla původně stanovena na dobu (1) roku, ale žalobkyně podala žalobu k soudu a do 31.12.2022 případ nebyl uzavřen, proto PK MPSV stanovila v doplnění posudku jeho novou platnost a to do 30.6.2023, neboť je předpoklad stabilizace zdravotního stavu. 21. Pokud žalobkyně argumentovala, že posudkem PK MPSV ze dne 7.12.2022 byla uznána invalidní pro invaliditu druhého stupně od 4.10.2021 (ort. vyš.), pravděpodobně přehlédla, že sice byl stav po fraktuře obou zápěstí na straně 2 posudku uveden, ale až za gonartrozis III. st. v části „Rozhodující zdravotní postižení“ a na straně 5 bylo uvedeno následující: „Zhodnocení ortopedem v komisi“: Z dostupné dokumentace vyplývá, že se jedná o postižení obou zápěstí lehkého stupně ohledně statiky, dále se jedná o postižení obou kolenních kloubů ohledně statiky a dynamiky středního stupně. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti komise stanovila oboustrannou gonartrozu III. st. s mírnou spoluúčastí stavu po frakturách obou zápěstí a polyartrozy drobných ručních a nožních kloubů, tj. zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII, oddíl A, položka 1c) přílohy k vyhlášce pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 50%, která se ve smyslu § 3 a 4 citované vyhlášky nemění. Komise rovněž uvedla, že se při stanovení míry poklesu zohlednila i další postižení, tj. postižení obou zápěstí lehkého stupně po bilat. fraktuře a s přihlédnutím k polyartroze drobných ručních a nožních kloubů, na pomezí zařazení do položky 1b) až 1c), hodnotila PK MPSV procentuální ztrátu pracovní schopností v položce 1c), při zohlednění profese žalobkyně ve výši 50%. Stanovená míra poklesu prac. schopnosti odpovídá invaliditě II. st. s datem vzniku 4.10.2021 (ortoped. vyš. s prvotní verifikací gonartrozy III. st., v předcházejícím období tato verifikace nedokladována, a i RTG vyš. – viz přehled lékař. zpráv na straně 3 posudku).   22. Pravděpodobně si žalobkyně neuvědomuje, že současně nárok na výplatu nemocenských dávek a invalidního důchodu by měla pouze v případě, že by byla uznána invalidní a náležela by jí výplata invalidního důchodu pro invaliditu prvního či druhého stupně, a současně byla by účastna nemocenského pojištění z titulu zaměstnání a byla by uznána dočasně práce neschopnou. Pokud ale nebyla před vznikem dočasné pracovní neschopnosti invalidní a v průběhu pobírání nemocenských dávek na základě podané žádosti o invalidní důchod by byla uznána invalidní, v takovém případě na základě zákona (o nemocenském pojištění) by jí musela být do 30 dnů ukončena pracovní neschopnost a výplata invalidního důchodu by jí byla přiznána až po ukončení výplaty nemocenských dávek. Jestliže by žalobkyně byla posudkem PK MPSV a jejími doplněními uznána invalidní pro invaliditu druhého stupně od 4.10.2021 a byla by jí od tohoto data přiznána výplata invalidního důchodu, v takovém případě by musela vrátit nemocenské dávky vyplacené za předmětnou dobu. 23. Jak uvedla komise v doplnění posudku ze dne 8.3.2023, žalobkyně byla jednání přítomna dne 15.2.2023 a bylo jí podrobně vysvětleno, že na dobu úrazu na horních končetinách čerpala pracovní neschopnost; o invaliditu žádala po ukončení PN a v této době bylo hlavním postižením, které ji invalidizovalo, provedení TEP kolene; toto bylo zdůvodněno již v původním posudku a žalobkyni opakovaně vysvětleno u jednání PK MPSV, na místě s tím souhlasila. Soud je názoru, že žalobkyni bylo podrobně vysvětleno výše uvedené a záleží toliko na ní, zda si ponechá své přesvědčení či nikoli. 24. V zákoně o důchodovém pojištění a jeho prováděcích předpisech jsou konstruovány podmínky, které musí pojištěnec splnit, aby mu mohla být přiznána výplata invalidního důchodu, velmi striktně. Při posuzování nároku na invalidní důchod je tedy možno vycházet pouze ze zdravotního stavu žadatele (pojištěnce), tedy přiznané invalidity, za současného splnění další zákonné podmínky, a to potřebné doby pojištění stanovené v § 40 odst. 1 písmeno f) a odst. 2 zákona. Potřebná doba pojištění pro nárok na invalidní důchod u pojištěnce ve věku nad 28 let činí pět roků a zjišťuje se z období před vznikem invalidity, a to z posledních deseti roků před vznikem invalidity. Žalobkyně splnila zákonné podmínky, proto jí byl invalidní důchod přiznán a to od 1.1.2022, jak vyplynulo z posudku lékaře OSSZ, ale v žádném případě se nejednalo o to, že jí byl automaticky od 1.1.2022 dle její žádosti přiznán invalidní důchod.   25. Ze shora uvedených důvodů proto soud žalobě žalobkyně nepřisvědčil a žalobu zamítl podle § 78 odst. 7 s.ř.s., dle něhož soud zamítne žalobu, není-li důvodná (výrok I. rozsudku). Soud napadené rozhodnutí žalované ze dne 1.8.2022 shledal jako věcně správné a odpovídající zákonu, neboť žalobkyně neprokázala, že splňuje podmínky pro přiznání invalidity před 1.1.2022 a žalovaná se vypořádala dostatečným způsobem se všemi jejími námitkami proti rozhodnutí ze dne 7.3.2022. 26. Žalobkyně ve věci neměla úspěch a správní orgán ze zákona nemá právo na náhradu nákladů řízení, soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jak vyplývá z ust. § 60 odst. 1 a 2 s.ř.s. (výrok II. rozsudku). Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat do dvou týdnů po jeho doručení kasační stížnost u Nejvyššího správního soudu se sídlem Moravské náměstí 6, 657 40 Brno, který o kasační stížnosti rozhoduje. Lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Krajského soudu v Plzni. Jestliže kasační stížnost ve věcech, v nichž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud pro nepřijatelnost. (§ 12 odst. 1, § 102, § 104a odst. 1, § 106 odst. 2 a 4 s.ř.s.). Plzeň 30. března 2023 JUDr. Alena Hocká  v.r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje M. K.