č. j. 16 Az 11/2023 - 38     ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Hockou ve věci žalobce:   I. F. A., narozený X, státní příslušnost X (dále jen X), toho času v Zařízení pro zajištění cizinců Balková,  Balková 1, 331 65 Tis u Blatna (dále jen ZZC),              proti   žalovanému:   Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky, se sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7, v řízení o žalobě ze dne 29.5.2023 proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5.5.2023 č.j. MV-82650-3/OAM-2023, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.   Odůvodnění:   1. Včasnou žalobou ze dne 29.5.2023 doručenou osobně dne 30.5.2023, se žalobce domáhá přezkoumání napadeného rozhodnutí žalovaného ze dne 5.5.2023 č.j. MV-82650-3/OAM-2023, jehož kopie byla připojena, a který rozhodl tak, že správní řízení se dle ustanovení § 11a odst. 3 zákona č. 325/1999 Sb., zákon o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o azylu), zastavuje. 2. V žalobě žalobce uvedl, že napadá všechny výroky napadeného rozhodnutí z důvodu, že jím byla zkrácena jeho práva coby žadatele o udělení mezinárodní ochrany, v důsledku čehož mu hrozí závažná újma. Zejména namítal, že podal dne 27.4.2023 další opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany v České republice (dále jen ČR) z důvodu, že irácké velvyslanectví ho opakovaně kategoricky odmítá uznat za svého občana, pročež se z materiálního hlediska stal osobou bez státní příslušnosti. Ocitl se tak v naprosto bezvýchodné situaci, kdy má být vyhoštěn, ačkoliv vyhoštění zjevně nelze realizovat, jelikož irácká ambasáda nehodlá potvrdit jeho iráckou státní příslušnost. Vzhledem ke skutečnosti, že obdržel pravomocné rozhodnutí o správním vyhoštění, nepřipadá v úvahu, aby mohl být legálně zaměstnán, což ve svém důsledku znamená, že mu nezbývá než přežívat na ulici jako osoba bez domova, která je zcela odkázána na solidaritu jiných lidí. Podle žalobce nelze opomenout ani fakt, že v případě jeho návratu do země původu, mu hrozí pronásledování ve smyslu § 12 zákona o azylu. Bezpečností situace v Iráku je kritická a osoby jako žalobce, které dlouhodobě žijí v zemích nevyznávající islám, jsou v případě návratu do země vyloučené ze společnosti a pronásledované pro jejich odklon od víry, byť i třeba domnělý. Nemůže tak být pochyb, že kdyby se žalobce po déle jak 25 letech vrátil do Iráku, že by byl pronásledován z důvodu náboženství a příslušnosti k určité sociální skupině, jelikož po 25 letech ho lze považovat za plně integrovaného Evropana. Jestliže žalovaný neshledal důvod pro udělení mezinárodní ochrany podle § 12 zákona o azylu, měl se důkladněji zabývat možností udělení humanitárního azylu ve smyslu § 14 zákona o azylu, protože žalobce je přesvědčen, že v jeho případě jsou dány důvody hodné zvláštního zřetele pro udělení této mezinárodní ochrany, které plynou zejména ze skutečnosti, že žalobce je fakticky osobou bez státní příslušnosti a bez možnosti zajistit si alespoň minimální životní úroveň. Nad rámec uvedeného si žalobce upozornil, že v jeho případě je přinejmenším dán důvod pro udělení doplňkové ochrany ve smyslu § 14a zákona o azylu. Dle žalobce v jeho případě jsou totiž dány důvodné obavy, že pokud by byl vrácen do země jeho původu, tak by mu hrozilo skutečné nebezpečí závažné újmy ve smyslu § 14a odst. 2 písm. b), konkrétně kruté, nelidské a ponižující zacházení, přičemž v situaci žalobce nepřichází efektivní využití ochrany ze strany iráckých veřejnoprávních orgánů v úvahu, jelikož tyto nechávají emigranty bez jakékoliv ochrany a naopak je aktivně pronásledují. Žalobce uvedl, že je pevně přesvědčen, že dostatečně vylíčil jeho pohnutky podání opakované žádosti o mezinárodní ochranu, které se aktuálně zakládají výhradně na beznadějné situaci stran neuznání jeho státní příslušnosti iráckou ambasádou, pročež nemůže vycestovat a zároveň si v ČR nemůže zajistit ani minimální životní standard. Nadto je z hlediska jeho bezpečnosti vyloučeno, aby při případném prolomení překážky realizace správního vyhoštění byl žalobce vrácen zpět do Iráku. Žalovaný se kategoricky odmítá zabývat aktuální žádostí žalobce o mezinárodní ochranu, když zřejmě účelově v napadeném rozhodnutí uvádí, že žalobce neuvedl vůbec žádné konkrétní azylové důvody, což však není pravdou. Na závěr žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil k novému projednání. 3. Součástí žaloby byl také návrh na přiznání odkladného účinku žalobě, jenž byl zamítnut usnesením zdejšího soudu ze dne 23.6.2023 č. j. 16 Az 11/2023 – 22. 4. Napadeným rozhodnutím ze dne 5.5.2023 č.j. MV-82650-3/OAM-2023, žalovaný rozhodl o žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany tak, že správní řízení se dle ustanovení § 11a odst. 3 zákona o azylu, zastavuje. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí mimo jiné vyplývá, že žalobce dne 27.4.2023 podal opakovanou, již šestou v pořadí, žádost o udělení mezinárodní ochrany, v níž však nesdělil žádné konkrétní důvody jejího podání. Následně žalovaný popsal průběh předchozích řízení o žádostech žalobce o udělení mezinárodní ochrany a následně shrnul, že žádost, kterou žalobce podal dne 27.4.2023, je další opakovanou žádostí ve smyslu § 2 odst. 1 písm. g) zákona o azylu. Správní orgán posoudil důvody další opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany žalobce a provedl srovnání s jeho tvrzeními, která učinil v rámci předchozích správních řízení ve věci mezinárodní ochrany. Žalobce v rámci své aktuální žádosti o udělení mezinárodní ochrany v ČR neuvedl ani nedoložil žádné informace ke své žádosti o mezinárodní ochranu a neoznačil žádné konkrétní důvody, pro něž opětovně žádá o mezinárodní ochranu v ČR, neuvedl žádné obavy z návratu do vlasti, ani žádné skutečnosti svědčící o pronásledování jeho osoby či vystavení jeho osoby hrozbě vážné újmy v zemi jeho původu. Od správního orgánu přitom rozhodně nelze očekávat, že bude místo cizince domýšlet či vytvářet z úřední povinnosti případné obavy z jeho návratu do země původu, pokud tento není schopen sám žádné definovat. Žalobce byl řádně poučen, že má v rámci své další opakované žádosti uvést všechny důvody, pro něž aktuálně žádá o mezinárodní ochranu, neboť správní orgán bude při předběžném posouzení této žádosti vycházet pouze z informací přímo uvedených v této písemné žádosti. V rámci předchozích azylových řízení žalobce uváděl důvody odchodu z vlasti a nechuti se do ní navrátit, přičemž jeho situace byla několikrát správním orgánem řešena a rozhodnuta. Jednotlivá rozhodnutí správního orgánu následně prošla mnohačetným soudním přezkumem, který závěry správního orgánu ve všech řízeních vždy stvrdil. V posledním případě žalobce podal další opakovanou žádost o mezinárodní ochranu, která byla rovněž správním orgánem podrobně řešena v usnesení č. j. MV-88009-2/OAM-2018 ze dne 3.8.2018. Ani v současné žádosti žalobce tak správní orgán nevidí prvky, které by ho měly přivést k novému přezkumu jeho situace stran azylových okolností. Správní orgán konstatoval, že ohledně azylových okolností byla situace žalobce již dříve detailně rozebrána a meritorně rozhodnuta - s následným mnohačetným stvrzením závěrů správního orgánu ze strany přezkoumávajících soudů. Správní orgán nadto uvedl, že žalobce v současné žádosti nejenom nesdělil žádné nové okolnosti ve své věci, ke kterým by měl projevit citlivost zákona o azylu, ale že správnímu orgánu nesdělil vůbec žádné skutečnosti, které ho k další opakované žádosti o mezinárodní ochranu vedly. Žalobce tak neuvedl ve své další opakované žádosti o mezinárodní ochranu v ČR žádné nové skutečnosti, nepoukázal na žádnou podstatnou změnu okolností jeho případu a ani správní orgán neshledal takové nové skutečnosti či okolnosti, na jejichž základě by bylo možné se důvodně domnívat, že by žalobce byl vystaven pronásledování nebo hrozbě vážné újmy (stran hrozeb vážné újmy správní orgán opětovně zopakoval stejně tak jako v předchozích azylových řízeních, že osoba žalobce byla pro svoji mnohačetnou závažnou trestnou činnosti s recidivou na území ČR vyňata z možnosti posuzování udělení doplňkové ochrany). Žalovaný při posouzení další opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany žalobce vycházel z jeho výpovědí v rámci jeho předchozích správních řízení č. j. U-1267/VL-07-99, č. j. OAM-21 /LE-02-2001, č. j. OAM-3155A/L-07-2003, č. j. OAM-558/ZA-ZA14-2015, č. j. MV-88009- 2/OAM-2018, výpovědí v rámci současného správního řízení, a rovněž posoudil nad rámec toho v rámci své úřední činnosti aktuální politickou a bezpečnostní situaci v Iráku. Konkrétně vycházel z Informace Ministerstva vnitra Velké Británie - Irák: Bezpečnostní situace - Bezpečnostní situace a bezpečnostní incidenty a oběti na životech z listopadu 2022. Žalovaný uzavřel, že v Iráku nedošlo od doby, kdy byla posuzována předchozí žádost žalobce, k žádné změně, která by mohla představovat novou skutečnost ve smyslu § 11a odst. 1 písm. b) zákona o azylu, neboť by svědčila o tom, že by žalobce mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 zákona o azylu nebo skutečně hrozící vážné újmě dle § 14a zákona o azylu, a mít tak vliv na posouzení jeho žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Ostatně ani sám žalobce ve své další opakované žádosti nic takového netvrdil, když v ní neuvedl vůbec žádné důvody jejího podání. 1.   5. Žalovaný dne 8.6.2023 ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že aktuální žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany na území ČR je již šestá v pořadí ve smyslu § 2 odst. 1 písm. g) zákona o azylu, ve které jako důvod podání žádosti uvedl obavu z možného pronásledování a vážné újmy jeho osoby z důvodů náboženského a příslušnosti k určité sociální skupině. Správní orgán posoudil důvody další opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany a provedl srovnání s tvrzeními, která učinil v předcházejících správních řízeních. Žalobce ani v aktuálně podané žalobě nekonkretizoval žádné skutečnosti azylově relevantní, pro které opětovně o udělení mezinárodní ochrany žádá. Správní orgán po zhodnocení i vzájemném porovnání výpovědí žalobce ve všech předcházejících řízeních nedospěl k závěru, že by žalobci v případě návratu do vlasti hrozilo pronásledování jeho osoby z důvodů uvedených v § 12 nebo mu hrozilo bezprostřední nebezpečí vážné újmy podle § 14a zákona o azylu. Poprvé žádal o mezinárodní ochranu v ČR dne 25.3.1999, podruhé 26.3.2001, potřetí 1.7.2003, počtvrté 22.6.2015, popáté 30.7.2018. Ve všech uvedených řízení o sobě žalobce tvrdil, že je státním příslušníkem Iráku. Žalovaný při posouzení další opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany žalobce vycházel z jeho výpovědí v rámci jeho předchozích správních řízení, výpovědí v rámci současného řízení, a rovněž posoudil nad rámec toho v rámci své úřední činnosti aktuální politickou a bezpečnostní situaci v Iráku. Konkrétně vycházel z Informace Ministerstva vnitra Velké Británie - Irák: Bezpečnostní situace - Bezpečnostní situace a bezpečnostní incidenty a oběti na životech z listopadu 2022. V podrobnostech pak odkázal na stranu 1 - 4 napadeného usnesení. Podle názoru žalovaného nebyla žalobou zpochybněna zákonnost vydaného usnesení o zastavení řízení o mezinárodní ochraně, proto navrhl, aby soud žalobu zamítl jako nedůvodnou v plném rozsahu. 6. Ze zaslaného správního spisu vedeného žalovaným v této věci vyplývá, že skutečnosti uvedené v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí ze dne 5.5.2023 i ve vyjádření žalovaného ze dne 8.6.2023 odpovídají obsahu spisu. Napadené rozhodnutí bylo doručeno žalobci dne 15.5.2023. 7. Žalobce dne 10.7.2023 v replice sdělil, že se v žádném ohledu neztotožňuje s vyjádřením žalovaného a plně setrvává na podané žalobě a uvedených tvrzeních. Zopakoval, že svou žádost o udělení mezinárodní ochrany zakládá na skutečnosti, že jej irácké velvyslanectví kategoricky odmítá uznat za občana Iráku, z materiálního hlediska je tak žalobce osobou bez státní příslušnosti. Žalovaný se k této naprosto zásadní okolnosti ale nijak nevyjadřuje. Žalobce je i nadále přesvědčen, že ve své žádosti uvedl dostatečně konkrétní a azylově relevantní skutečnosti, pročež měl žalovaný povinnost se jeho žádostí meritorně zabývat. Jelikož tak neučinil, ale řízení naopak zastavil, jednal nezákonně a stihl napadené rozhodnutí vadou. Podle něho v jeho případě jsou dány podmínky pro udělení mezinárodní ochrany v jedné ze zákonných forem, v jeho případě je přinejmenším dán důvod pro udělení doplňkové ochrany. Na závěr trval na nařízení ústního jednání.  8. Žalovaný dne 18.7.2023 ve svém vyjádření k replice uvedl, že pečlivě posoudil důvody další opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany a provedl srovnání s tvrzeními, která žalobce učinil v předcházejících správních řízeních a nedospěl k závěru, že by mu v případě návratu do vlasti hrozilo pronásledování jeho osoby z důvodů uvedených v ustanovení § 12 nebo mu hrozilo bezprostřední nebezpečí vážné újmy podle ustanovení § 14a zákona o azylu. V podrobnostech pak odkázal na napadené usnesení a vyjádření k žalobě ze dne 8.6.2023. 9. U ústního jednání konaného dne 27.7.2023 žalobce setrval na podané žalobě a uvedl stejné skutečnosti jako v žalobě  a sdělil, že nemá žádný doklad a Irácká republika ho nechce uznat za svého občana, to je celý problém. Irák opustil kvůli tomu, že tam byl ohrožen, byla tam občanská válka a ambasáda ho neuznává jako občana Iráku. V Iráku měl doklad totožnosti, ale když tam odtud odešel, tak ho tam nechal, neměl pasport, protože nesloužil v armádě, tím se cítil ohrožen, a proto opustil Irák. Uznává, že v ČR je nelegálně, byl tady i několikrát trestán – 3x ve výkonu trestu, ale devět let už je „čistej“, o mezinárodní ochranu žádá kvůli tomu, že nemá jinou možnost. Závěrem žalobce žádal, aby mu byl azyl udělen, protože jinak to je pro něj těžké, dostal potvrzení od cizinecké policie, ale bez fotografie, tam chodil každý měsíc se ohlásit, ale na základě tohoto papíru ho nikdo nezaměstná ani neubytuje, tak pracoval načerno, aby měl nějaké peníze. Žalovaný se ústního jednání nezúčastnil a nepřítomnost písemně omluvil dne 19.7.2023. 10. Dle § 4 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen s.ř.s.), soudy ve správním soudnictví rozhodují o žalobách proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy orgánem moci výkonné, orgánem územního samosprávného celku, jakož i fyzickou nebo právnickou osobou nebo jiným orgánem, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy (dále jen správní orgán).  Dle § 78 odst. 7 s.ř.s. soud zamítne žalobu, není-li důvodná. Při přezkoumání napadeného rozhodnutí je soud povinen přezkoumat napadený výrok v mezích žalobních bodů uvedených v žalobě (§ 75 odst. 2 věta první s.ř.s.). Dle § 31 odst. 2, 3 s.ř.s. ve věcech mezinárodní ochrany rozhoduje specializovaný samosoudce, který má práva a povinnosti předsedy senátu. 11. Podanou žalobou se žalobce domáhal z důvodů shora uvedených zrušení napadeného rozhodnutí žalovaného ze dne 29.5.2023, ale soud z níže uvedených důvodů shledal, že žaloba není důvodná. 12. Podle § 2 odst. 1 písm. g) zákona o azylu pro účely tohoto zákona se rozumí další opakovanou žádostí o udělení mezinárodní ochrany druhá opakovaná žádost podaná toutéž osobou po nabytí právní moci rozhodnutí ministerstva ve věci mezinárodní ochrany, s výjimkou rozhodnutí o zastavení řízení podle § 25 písm. a), d), e), f), h) nebo j) o opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany, a všechny žádosti následující po ní. Dle § 11a odst. 3 zákona o azylu „podal-li cizinec další opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany a nelze-li se s ohledem na předchozí řízení nebo podstatnou změnu okolností vztahujících se k možnému pronásledování z důvodů uvedených v § 12 nebo k hrozbě vážné újmy podle § 14a důvodně domnívat, že by cizinec mohl být vystaven pronásledování, že mu hrozí vážná újma nebo že již splňuje důvody pro udělení azylu nebo doplňkové ochrany za účelem sloučení rodiny podle § 13 a 14a, ministerstvo řízení usnesením zastaví. Usnesení o zastavení řízení lze vydat do 10 dnů ode dne podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Ministerstvo usnesení o zastavení řízení doručí cizinci na místě nebo na adresu místa pobytu na území, byla-li cizincem při podání další opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany uvedena; jinak se usnesení o zastavení řízení uloží po dobu 10 dnů v azylovém zařízení, kde byl cizinec naposledy hlášen k pobytu, a oznámení o uložení písemnosti se vyvěsí na úřední desce v tomto azylovém zařízení. Podání žaloby proti usnesení o zastavení řízení nemá odkladný účinek.“ 13. Podle § 23 odst. 2 písm. b) zákona o azylu „pohovor se neprovádí, byla-li podána opakovaná žádost o udělení mezinárodní ochrany; v takovém případě ministerstvo umožní sdělit důvody žádosti o udělení mezinárodní ochrany písemně nebo jiným vhodným způsobem.“ 14. Zdejší soud v úvodu zejména poukazuje na to, že koncept tzv. opakovaných žádostí o udělení mezinárodní ochrany byl do zákona o azylu promítnut na základě tzv. procedurální směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26.6.2013, o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany. Ustanovení § 11a a násl. zákona o azylu zohledňuje situaci, kdy je žádost podávána žadatelem opakovaně, přičemž však cizinec neuvádí žádné skutečnosti či zjištění a současně ani z úřední činnosti příslušného správního orgánu nejsou známy nové skutečnosti, které žadatel nemohl bez svého zavinění uvést již v předchozím řízení, a jež by svědčily o jeho možném pronásledování podle definice uvedené v tomto zákoně nebo hrozbě nebezpečí vážné újmy. Speciální postup pak upravuje odstavec 3 citovaného ustanovení, jež se užije v případě tzv. další opakované žádosti, tj. třetí a další v pořadí, podané po zamítnutí opakované žádosti. Plně v souladu s procedurální směrnicí je konstatováno, že je-li na základě předchozích řízení či s ohledem na absenci podstatných změn okolností vztahujících se k pronásledování či hrozbě vážné újmy možné se domnívat, že jimi cizinec nebude vystaven, správní orgán řízení usnesením zastaví. 15. Jak uvádí důvodová zpráva k novelizaci zákona o azylu: „Cílem transpozice tohoto ustanovení bylo zamezit zneužívání řízení ve věci mezinárodní ochrany, kdy není žádoucí, aby cizinci podávali stále dokola žádosti o udělení mezinárodní ochrany, i třeba pokud dosavadní řízení v téže věci dosud neskončilo (tato situace je řešena v ust. § 11b), s cílem buď zabránit návratu do země původu nebo profitovat z materiálních benefitů poskytovaných žadatelům o udělení mezinárodní ochrany. Je nutné vysvětlit, že tento postup se uplatní s přihlédnutím ke všem předchozím řízením, což znamená, že všechny skutečnosti tvrzené cizincem už byly posouzeny jednak ministerstvem, ale i odvolacím soudním orgánem (podal-li cizinec opravný prostředek) a je nutné brát v úvahu i to, že pokud by byla další opakovaná žádost o udělení mezinárodní ochrany podána po delším časovém období (jednotky let), může se osobní situace cizince nebo situace v zemi jeho původu rapidně změnit a v takovém případě by další opakovaná žádost měla být posouzena v režimu přípustnosti - zde by tedy nebyla splněna podmínka, že lze vycházet ze zjištění v minulých řízeních.“ 16. Jak plyne z výše uvedeného, úkolem správního orgánu v případě opakovaných žádostí cizince o udělení azylu je zkoumat, zda nedošlo k podstatné změně okolností, jež v předchozích případech vedly k zamítnutí předchozích žádostí o azyl. Dle Nejvyššího správního soudu (dále jen NSS) srovnatelně např. jeho rozsudek ze dne 18.12.2003 č.j. 5 Azs 24/2003-42 „se zpravidla může jednat o takové skutečnosti, ke kterým došlo během času, a jako takové lze připomenout zejména změnu situace v zemi původu nebo změnu poměrů ve vztahu k osobě žadatele, např. udělení azylu matce nezletilé žadatelky, jejíž žádost již byla pravomocně zamítnuta.“ 17. Mezi účastníky není sporu o tom, že žalobce podal další opakovanou žádost, ale o tom, že tato žádost neobsahovala žádné důvody. Žalobce tvrdí, že důvodem podání jeho opakované žádosti o azyl je skutečnost, že irácké velvyslanectví ho opakovaně kategoricky odmítá uznat za svého občana, pročež se z materiálního hlediska stal osobou bez státní příslušnosti. Ocitl se tak v naprosto bezvýchodné situaci, kdy má být vyhoštěn, ačkoliv vyhoštění zjevně nelze realizovat, jelikož irácká ambasáda nehodlá potvrdit jeho iráckou státní příslušnost. I v případě jeho (velice nepravděpodobného) návratu do země původu, mu hrozí pronásledování ve smyslu § 12 zákona o azylu. 18. Jak vyplývá z napadeného rozhodnutí, žalovaný provedl komparaci žádostí a neshledal žádné změny skutečností, jež by mohly vést k přehodnocení jeho předchozího stanoviska o nedůvodnosti žádosti, proto řízení dle § 11a odst. 3 zákona o azylu zastavil. Soud se seznámil s obsahem žalobcovy žádosti o mezinárodní ochranu a také s obsahem správního spisu a ztotožnil se závěry žalovaného, protože shledal, že žalobce opravdu neuvedl žádné důvody pro podání jeho žádosti o mezinárodní ochranu, tudíž podal tzv. banketní žádost, kterou následně nikterak nedoplnil. 19. Z citovaného ustanovení § 23 odst. 2 písm. b) zákona o azylu vyplývá, že pohovor není třeba konat v případě, kdy byla podána další opakovaná žádost o mezinárodní ochranu. Žalobci ale musí být umožněno, aby sdělil důvody své další opakované žádosti písemně nebo jiným vhodným způsobem. O tom, že za dané situace pohovor prováděn nebude a v řízení se bude vycházet pouze z údajů, které žalobce uvedl v žádosti, případně které písemně doplní, byl žalobce poučen v druhém odstavci standardního poučení žalovaného pro žadatele o mezinárodní ochranu v případě další opakované žádosti. Žalobce toto poučení podepsal vlastnoručně dne 27.4.2023, a tedy o této skutečnosti byl zpraven ve stejný den, kdy žádost podal. Bylo na něm, aby se seznámil s obsahem podepisovaného dokumentu. Tudíž žalobce byl informován o tom, že v případě, že neuvede důvody podání opakované žádosti společně s žádostí, může žalovaný rozhodnout do 10 dní ode dne podání žádosti o mezinárodní ochranu tak, že řízení zastaví. 20. Žalobce ve své žádosti neuvedl žádné nové tvrzení stran podstatné změny okolností vztahujících se k možnému pronásledování z důvodů uvedených v § 12 zákona o azylu nebo k hrozbě vážné újmy podle § 14a stejného zákona. Pokud tedy svou formulářově předtištěnou žádost o mezinárodní ochranu nedoplnil vzdor podrobnému poučení žalovaného o tom, za jakých okolností bude žádost posouzena, a že v případě nenaplnění těchto okolností může být řízení o žádosti zastaveno, aniž bude žádost posuzována (první odstavec standardního poučení pro žadatele o mezinárodní ochranu v případě další opakované žádosti), jde i tato skutečnost pouze k tíži žalobce. Bylo primárně na žalobci, aby žalovanému sdělil, proč se domnívá, že by byl v zemi původu vystaven pronásledování nebo hrozbě vážné újmy z azylově relevantních důvodů, které vyvstaly v důsledku podstatné změny okolností v jeho případě nebo v zemi jeho původu. Žalobce tak však neučinil. Žalovanému nepřísluší, aby domýšlel či vytvářel z úřední povinnosti případné obavy žalobce z návratu do země původu, pokud tento není schopen sám žádné definovat. V případě další opakované žádosti žalovaný pouze zkoumá, zda v zemi původu žadatele nedošlo k takové podstatné změně okolností, která by ho mohla s ohledem na jeho tvrzení v dosavadních řízeních o mezinárodní ochraně vystavit pronásledování nebo hrozbě vážné újmy z azylově relevantních důvodů. 21. Zdejšímu soudu tak není zřejmé, z čeho žalobce usuzuje, že dostatečně vylíčil důvody podání opakované žádosti o mezinárodní ochranu, když žádné důvody správnímu orgánu nesdělil. 22. Úvahy žalovaného stran hodnocení podkladů a výkladu zákona jsou proto za daných okolností dostačující, neboť zde nebyly žádné objektivní důvody, natož žádná tvrzení žalobce, jež by vzbuzovala pochybnosti o zjištěném skutkovém stavu, které by musel žalovaný znovu posuzovat. Žalovaný řízení správně zastavil dle §11 odst. 3 zákona o azylu. Soud neshledal postup žalovaného v rozporu v žalobě namítanými ustanoveními správního řádu, naopak, postup žalovaného byl v souladu se zákonem a odůvodnění napadeného rozhodnutí je v tomto případě naprosto dostačující a přesvědčivé. 23. S uvedeným postupem žalovaného se soud plně ztotožňuje. V daném případě je v tomto směru rozhodující předmětná situace žalobce, kdy popis konkrétní situace je především na něm samém. V rámci správního řízení o žádosti, kdy byla posuzována předchozí žádost, nedošlo k žádné změně, která by mohla mít vliv na posouzení žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany. Ostatně sám žalobce ani ve své další opakované žádosti nic takového netvrdil, nepředložil nové důkazy, jež by předchozí závěry žalovaného zpochybňovaly a nastiňovaly podstatnou změnu okolností ve smyslu § 11a odst. 3 zákona o azylu. Nebyla tedy splněna podmínka pro meritorní posouzení opakované žádosti - novost tvrzení ve vztahu k předchozímu řízení. V dané věci je zjevné, že nebyl dán zákonný důvod pro meritorní posouzení opakované žádosti a správní orgán v souladu se zákonem zastavil řízení o opakované žalobcově žádosti na základě § 11a odst. 3 zákona o azylu, neboť ve smyslu tohoto ustanovení nebylo zjištěno (a žalobce v tomto směru nic konkrétního netvrdil), že by nastala taková podstatná změna okolností vztahující se k § 12 zákona o azylu či k § 14a téhož zákona, na základě které by bylo možné se domnívat, že by žalobce mohl být vystaven pronásledování nebo mu hrozí vážná újma. 24. Současně soud konstatuje, že se žalovaný nedopustil žalobcem namítaných procesních pochybení v průběhu správního řízení. V případě opakované žádosti se pohovor s žadatelem neprovádí, žalobce měl možnost sdělit důvody žádosti o udělení mezinárodní ochrany písemně nebo jiným vhodným způsobem. Současně je nutné konstatovat, že pokud z podané žádosti bylo jasné, čeho se žalobce domáhal, nebylo třeba žalobce vyzývat k doplnění důvodů žádosti. Žalobce mohl vyjádřit a uvést důkazy a skutečnosti na podporu své žádosti, ale podal pouze formulářově předtištěnou žádost o mezinárodní ochranu. 25. Žalobce by si měl uvědomit, že ustanovení § 11a odst. 3 zákona o azylu představuje určitou formu zjednodušeného správního řízení, v němž již není třeba opakovaně podrobně rozebírat důvodnost jednotlivých azylových důvodů jako v řízení o původní žádosti, ale toliko posoudit, zda v daném případě nedošlo k podstatné změně okolností, jež by odůvodňovala možnost opakovaného řízení o udělení mezinárodní ochrany. Tuto podmínku žalovaný splnil, jestliže provedl srovnání důvodů uplatňovaných žalobcem v průběhu všech šesti postupně podaných žádostí, když shledal, že žalobce v nyní posuzované žádosti neuvedl žádné konkrétní důvody jejího podání, což odůvodňovalo jeho závěr o postupu dle citovaného ustanovení. Současně soud uvádí, že bylo odpovědností žalobce, aby se žalovaný případnou změnu podstatných okolností dozvěděl. Žalobce však zůstal ke své vlastní újmě pasivním, resp. žádné nové skutečnosti neuvedl, a žalovanému tudíž nelze vyčítat, pokud se v odůvodnění rozhodnutí omezil na konstatování neměnnosti azylových důvodů. 26. Závěrem soud uvádí, že žalovaným byl zjištěn skutkový stav v souladu s požadavky § 3 správního řádu, když si opatřil materiály vztahující se k předchozí podané žádosti a informace o situaci v zemi původu žalobce. Použité zdroje byly v době rozhodování žalovaného přiměřeně aktuální a popisovaly národnostní, ekonomickou, politickou, bezpečnostní a sociální situaci v zemi původu žalobce. 27. Napadené rozhodnutí bylo přesvědčivě odůvodněno a bylo z něj patrno, z čeho správní orgán vycházel, jak svá zjištění hodnotil i k čemu jej tyto úvahy vedly. Z výše uvedeného je dále zjevné, že nebyl dán zákonný důvod pro meritorní posouzení opakované žádosti a správní orgán v souladu se zákonem zastavil řízení o šesté žalobcově žádosti na základě ustanovení § 11a odst. 3 zákona o azylu, neboť ve smyslu tohoto ustanovení nebylo ani zjištěno (a žalobce v tomto směru nic konkrétního netvrdil), že by nastala taková podstatná změna okolností vztahující se k § 12 zákona o azylu či k § 14a téhož zákona, na základě které by bylo možné se domnívat, že by žalobce mohl být vystaven pronásledování nebo mu hrozí vážná újma. 28. Vzhledem ke všem zjištěným skutečnostem soudu nezbylo, než žalobu zamítnout jako nedůvodnou ve smyslu § 78 odst. 7 s.ř.s., dle něhož soud zamítne žalobu, není-li důvodná (výrok I. rozsudku), když žádná z žalobních námitek nebyla shledána důvodnou. 29. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 s.ř.s., podle kterého by měl nárok na jejich náhradu žalovaný, který měl ve věci plný úspěch. Žalovanému však žádné náklady řízení nevznikly, a proto jejich náhrada nebyla žádnému z účastníků přiznána (výrok II. rozsudku). Poučení:   Proti tomuto rozsudku lze podat do dvou týdnů po jeho doručení kasační stížnost u Nejvyššího správního soudu se sídlem Moravské náměstí 6, 657 40 Brno, který o kasační stížnosti rozhoduje. Lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Krajského soudu v Plzni. Jestliže kasační stížnost ve věcech, v nichž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud pro nepřijatelnost. (§ 12 odst. 1, § 102, § 104a, § 106 odst. 2 a 4 s.ř.s.)   Plzeň 27. července 2023   JUDr. Alena Hocká  v.r. samosoudkyně   Shodu s prvopisem potvrzuje M. K.