č. j. 55 A 39/2022 - 26 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Alexandra Krysla, soudce Mgr. Jana Šmakala a soudkyně Mgr. Jaroslavy Křivánkové ve věci   žalobce: S. S. zastoupený advokátkou JUDr. Irenou Strakovou, sídlem Karlovo náměstí 287/18, Praha, proti   žalované:   Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha,   o žalobě proti rozhodnutí žalované č. j. MV-99694-4/SO-2022 ze dne 28. 6. 2022,   takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Řízení před správním orgánem 1. Žalobce žádal o vydání povolení k trvalému pobytu na území České republiky dle § 67 zákona o pobytu cizinců. Ministerstvo vnitra jeho žádost zamítlo s tím, že žalobce nesplňuje podmínky doby nepřetržitého pobytu i délky řízení o mezinárodní ochraně podle § 67 odst. 1 zákona o pobytu cizinců. Tyto podmínky nebyl důvod prominout z důvodů hodných zvláštního zřetele podle § 67 odst. 7 zákona, neboť situace v zemi původu žalobce sama o sobě není takovým důvodem a žalobce nebyl v žádném zvláštním či zranitelném postavení, které by jinak mohlo prominutí odůvodnit. Žalobce dále nesplňoval podmínky § 67 odst. 2 a 3 zákona o pobytu cizinců. Jejich nesplnění nelze prominout postupem podle § 67 odst. 4 zákona, neboť úmyslem zákonodárce nebylo umožnit prominutí podmínek podle § 67 odst. 1 a zároveň § 67 odst. 2 a 3. 2. Následné odvolání žalobce žalovaná zamítla a rozhodnutí ministerstva potvrdila; ztotožnila se s jeho důvody. II. Řízení před soudem 3. Proti tomuto rozhodnutí žalobce brojil žalobou. V ní uvedl, že pochází z Luhanské oblasti a nepodařilo se mu v České republice zajistit pobyt. Žalobce namítl, že nesouhlasí s výkladem § 67 zákona o pobytu cizinců ze strany správních orgánů. Toto ustanovení „upravuje podání žádosti o povolení k trvalému pobytu po pravomocně ukončeném řízení o udělení mezinárodní ochrany. Jednotlivé odstavce poté upravují naplnění podmínek tohoto ustanovení a v podstatě jediným společným jmenovatelem je pravomocně ukončené řízení o mezinárodní ochraně. Toto ustanovení dává správnímu orgánu v rámci správního uvážení neomezenou možnost realizace výkonné moci státu prostřednictvím státní správy, která zákony netvoří, nýbrž aplikuje. Z uvedeného ustanovení plyne, že nejen, že je možné žadateli vyhovět při splnění odst. 1, ale v podstatě i při jeho nesplnění.“ Dále uvedl, že nemohl požádat o povolení k pobytu podle § 66 odst. 1 zákona o pobytu cizinců, protože nesplňoval podmínky. 4. Dále žalobce odkázal na judikaturu k možnosti prolomit pravidlo § 75 odst. 1 s. ř. s. na základě uplatnění čl. 5 odst. 4 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod („Evropská úmluva“) a odkázal i na judikaturu k důkaznímu břemenu ve věcech mezinárodní ochrany. V této souvislosti poukázal na špatnou situaci v Luhansku i Ukrajině obecně, zejména pro osoby z východu země. Závěrem uvedl, že správní orgány pominuly jeho skutečnou situaci a že je v České republice plně integrován po pracovní i sociální stránce. 5. Žalovaná považovala žalobu za nedůvodnou a odkázala na odůvodnění napadeného rozhodnutí.   III. Posouzení věci 6. Žaloba není důvodná. 7. Žalobní argumentace se z velké části minula s obsahem napadených rozhodnutí i otázkami rozhodnými pro posouzení věci. Napadené rozhodnutí se týká povolení k trvalému pobytu, vůbec netýká zbavení osobní svobody žalobce ani jeho azylové věci. Judikatura ke čl. 5 odst. 4 Evropské úmluvy či důkazního břemene v azylových věcech je tedy zcela bez významu. Nějakou ustálenou správní praxi žalobce netvrdil, potud je tedy bez významu i odkaz na judikaturu o důvěře ve správní praxi. 8. Zbylá argumentace týkající se možnosti prominout podmínky podle § 67 zákona o pobytu cizinců představuje pouhý nesouhlas se závěry žalované, aniž by do věci vnášela nějaký zásadně jiný pohled. Za této situace lze na odůvodnění rozhodnutí žalované odkázat; stručnou žalobní argumentací se soud také zabýval jen stručně, protože podrobnost a kvalita žaloby předurčují rozsah a intenzitu přezkumné činnosti soudu i nezbytný rozsah odůvodnění jeho rozhodnutí (srov. rozsudek rozšířeného senátu NSS č. j. 4 As 3/2008-78 ze dne 24. 8. 2010, č. 2162/2011 Sb. NSS). 9. Ve věci nebylo sporné, že žalobce nesplňoval podmínky nepřetržitého pobytu na území a že nejméně poslední dva roky probíhalo poslední řízení o udělení mezinárodní ochrany stanovené v § 67 odst. 1 zákona o pobytu cizinců. Dále pak nesplňoval podmínky podle § 67 odst. 2 a 3 zákona o pobytu cizinců. 10. K „prominutí“ těchto podmínek zákon stanoví, že žádost je při splnění podmínek v odstavci 1 oprávněn podat i cizinec, který o vydání tohoto povolení žádá z jiných důvodů hodných zvláštního zřetele (§ 67 odst. 4 zákona o pobytu cizinců). Splnění podmínky nepřetržitého pobytu na území a podmínky, že nejméně poslední dva roky probíhalo poslední řízení o udělení mezinárodní ochrany, včetně případného řízení o kasační stížnosti, lze prominout z důvodů hodných zvláštního zřetele, zejména je-li oprávněným cizincem osoba mladší 15 let nebo nepříznivý zdravotní stav žadatele nastal za pobytu na území (§ 67 odst. 7 zákona o pobytu cizinců). 11. Žalovaná správně uzavřela, že § 67 odst. 4 zákona o pobytu cizinců se na případ žalobce vůbec nemůže uplatnit, dokud není splněna část hypotézy „při splnění podmínek v odstavci 1“. To odpovídá i závěrům judikatury (srov. rozsudek NSS č. j. 6 Azs 107/2019-31 ze dne 23. 10. 2019, odst. 32). 12. Do úvahy tak přicházelo pouze uplatnění § 67 odst. 7 ve spoj. s § 67 odst. 1 zákona, tj. prominutí podmínek pobytu na území a délky azylového řízení z důvodů hodných zvláštního zřetele. 13. Soud konstatuje, že žalobce v obecnosti míní, že jeho situace je mimořádná. Nijak konkrétně však nerozporuje konkrétní závěr správních orgánů, že nejde o důvod hodný zvláštního zřetele ve smyslu § 67 odst. 7 zákona o pobytu cizinců. To je patrné již na tom, že žalobce skutkové okolnosti svého případu vztahoval především k situaci na Ukrajině a možnému nesprávnému posouzení jeho azylové věci. Humanitární situace na Ukrajině však nemá žádný vztah k tomu, zda a proč by žalobci měl být v České republice udělen právě trvalý pobyt (jiné způsoby legalizace pobytu na území nebyly předmětem řízení; srov. rozsudek NSS č. j. 9 Azs 249/2017-49 ze dne 8. 11. 2017). 14. Prakticky jen tvrzení o pracovní a sociální integraci se vztahuje k území České republiky. Zde ovšem žalobce konkrétně netvrdil, proč by měl být nesprávný závěr správních orgánů, že integrace na území sama o sobě není důvodem hodným zvláštního zřetele. Soud proto konstatuje, že v poměrech případu žalobce (skutkových okolnostech i nekonkrétnosti jeho tvrzení) považuje výklad neurčitého právního pojmu ze strany správních orgánů za správný: Integrace na území je obvyklým předpokladem pro udělení trvalého pobytu, nikoliv mimořádností. To platí tím spíše, že zákonodárce považuje za hodné zvláštního zřetele zejména důvody rodinné či zdravotní. Takové důvody žalobce netvrdil. Není ani zřejmé, v čem by situace žalobce měla být s těmito důvody srovnatelné, tedy proč by měla být srovnatelná s tím, co zákonodárce zamýšlel zahrnout do rozsahu § 67 odst. 7 zákona o pobytu cizinců. 15. Stručně řečeno, zákon nedává žalované neomezenou možnost prominout nesplnění podmínek § 67 zákona o pobytu cizinců. Pro prominutí podmínek § 67 odst. 1 tohoto zákona nebyl důvod, což správní orgány vysvětlily srozumitelně, logicky a na věc přiléhavě. Za toho stavu nebylo vůbec možné prominout ani některé další zákonné podmínky. IV. Závěr 16. Veden výše uvedenými úvahami dospěl soud k závěru, že žalovaná posoudila rozhodné právní otázky správně. Žalobu proto zamítl dle § 78 odst. 7 s. ř. s.  Žalobce neměl ve věci úspěch a úspěšné žalované nevznikly náklady nad rámec běžné úřední činnosti. Žádný z účastníků tak nemá právo na náhradu nákladů řízení (§ 60 odst. 1 věta první s. ř. s.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost do dvou týdnů od jeho doručení u Nejvyššího správního soudu. Lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Krajského soudu v Plzni. Plzeň 27. dubna 2023 Mgr. Alexandr Krysl v.r. předseda senátu   Shodu s prvopisem potvrzuje: L. K.