č. j. 17 Ad 14/2024 - 64               ČESKÁ REPUBLIKA   ROZSUDEK   JMÉNEM REPUBLIKY   Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Komínkovou ve věci     žalobce: D. B.  proti     žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, IČ 00551023, sídlem Na Poříčním právu 376/1, 128 00 Praha,   o žalobě ze dne 8. 9. 2024 proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 8. 2024, č. j. MPSV-2024/188386-915,   takto:     I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.     Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou domáhal zrušení výše uvedeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce a bylo potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Karlových Varech, ze dne 29. 07. 2024, č. j. 17731/2024/ASS, kterým správní orgán rozhodl zamítnout žalobci žádost o dávku příspěvek na živobytí na základě žádosti ze dne 11. 07. 2024. 2. Žalobce v žalobě uvedl, že napadené rozhodnutí je chybné z důvodu nesprávných citací a s ohledem na § 38 odst. 1 a § 21 zákona č. 111/2006 Sb. při příjmu nižším než živobytí, přijatelném bydlení a přijatelném vybavení, které nebrání přiznání příspěvku na živobytí. Podle žalobce § 2 odst. 2 je samostatný, protože v § 2 odst. 2 písm. b) je zmíněn příspěvek na živobytí vyplývající z § 2 odst. 2 písm. a). Doplňkové podmínky jsou tedy pouze při žádosti o náklady na bydlení nad částku živobytí. Dále podle žalobce v § 2 je citace „není-li dále stanovenp jinak“, avšak úřad používá „nestanoví-li tento zákon jinak“. Naopak v § 3 je citace „nestanoví-li tento zákon jinak“, a tedy pokud je osoba v § 2 odst. 2 písm. a) v hmotné nouzi z důvodu příjmu, tedy výpočtového vzorce hmotné nouze, je osoba v hmotné nouzi a má nárok na příspěvek na živobytí, jako v § 3. 3. V doplnění žaloby ze dne 22. 9. 2024 žalobce uvedl, že je osoba bez příjmu, bez naspoření s vypčteným příjmem nižším, než je částka živobytí, přičemž situace trvá již 57 měsíců, když mu dosud půjčovala matka, která také platí jeho zdravotní pojištění. Podle žalobce úřad žalovaného žádným způsobem neprokázal výši příjmu a majetku. Osoba není v hmotné nouzi, ale v § 2 odst. 3 je možné správní uvážení. Podle § 2 odst 2 písm. a) osoba je v hmotné nouzi, podle písm. b) není v hmotné nouzi. Pokud je osoba v § 2 odst. 2 v hmotné nouzi z důvodu příjmu, tedy výpočtového vzorce hmotné nouze, tak je osoba v hmotné nouzi a podle žalobce má nárok na příspěvek na živobytí, tedy stravné. Doplňkové podmínky (náklady na bydlení) mají podle žalobce vliv pouze při žádosti o náklady na bydlení. Žalobce se v žalobě domníval, že tak neměl být nucen k tomu vyjádřit se k doplňkovým podmínkám nákladů na bydlení. Stravné je podle žalobce automatické s ohledem na vypočítaný příjem § 21 zákona č. 111/2006 Sb. žalobce uvedl, že má 25 Kč hotově a 203,- Kč na účtu, nepodniká, má náklady na bydlení průměrně 2.200,-Kč měsíčně. Podle žalobce žalovaný opakovaně neprovedl zjištění vyměřovacího příjmu, neprovedl výpočet vzorečku hmotné nouze, neoznámil příspěvek na živobytí. U nároku na bydlení jsou zmíněné doplňkové podmínky přímo v §  2 odst. 2 písm. b) a v § 3, který je pouze doplňkovými podmínkami nároku na bydlení. Oproti tomu podle žalobce §  2 odst. 2 písm. a) je podle žalobce samostatný nárok na stravné, tedy sociální přijatelnost bez ohledu na situaci bydlení. 4. Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhl její zamítnutí a poukázal na předchozí rozsudky Krajského soudu v Plzni v obdobných věcech žalobce. Žalovaný dále uvedl, že žalobce požádal o dávku příspěvek na živobytí dne 11. 07. 2024. Při hodnocení nároku a výše dávky příspěvek na živobytí je posuzován samostatně, bez jakékoli další společně posuzované osoby. Žalovaný dále popsal průběh správního řízení. Dne 12. 07. 2024 vydal Úřad práce České republiky, krajská pobočka v Karlových Varech (dále jen „Úřad práce“) výzvu, kterou žalobce vyzval k objasnění, že je osobou v hmotné nouzi. Ve výzvě Úřad práce uvedl obsah ustanovení § 3 odst. 1 písm. a) body 1.-10. zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o PHN“), tak, aby žalobce měl veškeré potřebné informace pro prokázání plnění základních podmínek pro vyhodnocení stavu hmotné nouze. Žalobce vůči Úřadu práce reagoval za užití datové schránky ještě dne 17. 07. 2024, avšak, že je osobou v hmotné nouzi dle ustanovení § 3 odst. 1 písm. a) zákona o PHN, neprokázal. Dne 31. 07. 2024 vydal Úřad práce rozhodnutí o zamítnutí žádosti o dávku příspěvek na živobytí s tím, že žalobce nesplňuje podmínky uvedené v  § 3 odst. 1 zákona o PHN, tedy není považován za osobu v hmotné nouzi a z tohoto důvodu mu nebyla dávka příspěvek na živobytí přiznána. 5. Podle žalovaného příjem je pouze jednou z veličin ovlivňujících nárok na dávky pomoci v hmotné nouzi. Pro možné přiznání dávky příspěvek na živobytí je nutné mít za splněné nejen to, že příjem nedosahuje částky živobytí (výtažek z ustanovení § 21 odst. 1 zákona o PHN), je nutné taktéž naplňovat status osoby v hmotné nouzi (ustanovení § 3 zákona o PHN). Systém pomoci v hmotné nouzi nezabezpečuje pouze finanční prostředky ze strany státu (v podobě dávek), současně si klade za cíl vyvést osoby ze stavu hmotné nouze, což však předpokládá spolupráci těchto osob (např. naplnění podmínky stavu hmotné nouze dle ustanovení § 3 zákona o PHN tím, že je osoba vedená v evidenci uchazečů o zaměstnání za účelem nalezení vhodného zaměstnání a tím i vyvedení ze stavu hmotné nouze). Uvedeným žalovaná žalobci současně vysvětlila, že jeho mínění, že příspěvek na živobytí není podmíněný nějakou registrací zprostředkování, je mylné (dle ustanovení § 3 zákona o PHN je možné naplnit stav hmotné nouze i jinými způsoby). 6. Ustanovení § 2 zákona o PHN je jakýmsi obecným, úvodním ustanovením pro vysvětlení pojmu hmotné nouze jako takové, kterou je možné charakterizovat jako specifickou sociální situaci osoby, která se vyznačuje nedostatkem finančních prostředků a ostatních předmětů, popř. služeb, potřebných k uspokojování základních životních potřeb. Nejprve je nutné vyhodnotit, zda osoba je či nikoli považována za osobu v hmotné nouzi dle ustanovení § 3 zákona o PHN a teprve následně, pokud je osoba považována za osobu v hmotné nouzi, rozhoduje se o nároku a výši dávky. Jedná se o logický vývod již jen z jazykového vyjádření. Dávky pomoci v hmotné nouzi mohou náležet pouze osobám, které jsou v hmotné nouzi či osobám, u kterých existují takové okolnosti, že je Úřad práce za osoby v hmotné nouzi považuje. Ani jedna ze situací u žalobce ovšem nenastala a žalobce neosvědčil, že by takovou osobou byl. 7. Teprve rozhodování o nároku a výši dávky se řídí ustanovením § 21 a § 23 zákona o PHN. Při rozhodování o nároku a výši dávky příspěvek na živobytí jsou zohledňovány základní veličiny, a to příjem a částka živobytí osoby (tato je právě řešena v ustanovení § 24 zákona o PHN). 8. S uvedeným souvisí i ustanovení § 25, § 26 a 27 zákona o PHN. Jedná se o ustanovení týkající se hodnocení snahy zvýšení příjmů vlastní prací, hodnocení možnosti využití majetku a hodnocení možnosti uplatnění nároků a pohledávek. Tato ustanovení řeší výši částky živobytí (§ 26 a § 27 v odst. 1), která vstupuje do výpočtu výše dávky příspěvek na živobytí, avšak opět předchází vyhodnocení, zda osoba je čí nikoli považována za osobu v hmotné nouzi dle ustanovení § 3 zákona o PHN. 9. Důležitost vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání (pokud není splněna podmínka stavu hmotné nouze jiným způsobem) je deklarována v ustanovení § 25 odst. 2 zákona o PHN. Dle ustanovení § 25 odst. 2 zákona o PHN osobě, která je uchazečem o zaměstnání a prokazatelně se snaží využít další možnosti zvýšení příjmu vlastní prací podle § 12 odst. 2, se zvyšuje částka živobytí o 40 % částky rozdílu mezi životním minimem osoby a existenčním minimem. 10. Žalobce podle žalovaného nesplňuje podmínky pro vyhodnocení stavu hmotné nouze dle ustanovení § 3 odst. 1 písm. a) zákona o PHN, proto se Úřad práce nezabýval určením nároku a výše dávky příspěvek na živobytí. 11. Z již proběhlých odvolacích řízení správních je žalovanému známo, že žalobce byl v minulosti osobou vedenou v evidenci uchazečů o zaměstnání. Úřad práce, zprostředkování zaměstnání, zprostředkoval žalobci zaměstnání a žalobce ukončil pracovní poměr výpovědí ze dne 06. 12. 2019 (zaměstnán byl ode dne 4. 12. 2019). Od té doby žalobce nesplňuje žádnou z podmínek pro vyhodnocení stavu hmotné nouze dle ustanovení § 3 zákona o PHN. Úřad práce a de facto i žalovaný se žalobci snaží (a v minulosti snažil vysvětlit, že pokud nebude splňovat žádnou z podmínek pro vyhodnocení stavu hmotné nouze dle ustanovení § 3 zákona o PHN, je třeba splňovat jeden z nejčastějších důvodů stavu hmotné nouze uvedených v ustanovení § 3 zákona o PHN, a to vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání. Žalobce se však odmítá do evidence uchazečů o zaměstnání zaevidovat. Ve spisové dokumentaci není založen žádný objektivní důvod, který by žalobce doložil, aby vysvětlil, proč se nezaeviduje do evidence uchazečů o zaměstnání. 12. Žalovaný na závěr svého vyjádření uvedl, že se snaží žalobci vysvětlit, že i když plně chápe, že se žalobce jakožto osoba zcela bez příjmů nachází ve velmi těžké životní situaci, je nutné, pro překlenutí tohoto stavu, vyvinout určitou aktivitu ze jeho strany. Jakožto řešení této situace, pro možné poskytnutí dávky příspěvek na živobytí, se jeví jako nejsnazší zaevidování žalobce do evidence uchazečů o zaměstnání. Toto však musí učinit sám žalobce. 13. V replice žalobce popsal vývoj dluhu a nákladů na bydlení od ledna 2020 dosud s tím, že jej má u matky, která je v důchodu, a dále provedl výpočet vzorečku hmotné nouze. Žalobce znovu zdůraznil, že se nejedná o náklady bydlení, a el o stravné, u kterého se obydlí pouze konstatuje jako aktuální životní úroveň a doplňkové podmínky se nezkoumají. 14. O věci samé bylo rozhodnuto bez jednání podle § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, (dále jen s.ř.s.), neboť s tím žalovaný souhlasil a žalobce se k tomu ve stanovené lhůtě nevyjádřil. 15. Žalobu soud neshledal důvodnou. 16. Žalovaný ve vyjádření k žalobě správně poukázal na v daném případě rozhodné ust. § 3 odst. 1 písm. a) zákona o PHN, z něhož lze jednoznačně dovodit, že žalobce nesplňuje zde uvedené zákonné podmínky pro poskytnutí dávky příspěvek na živobytí, jelikož nebyl shledán za osobu, která je v hmotné nouzi. 17. Dle ustanovení § 3 odst. 1 písm. a) zákona o PHN „Nestanoví-li tento zákon jinak, osobou v hmotné nouzi není osoba, která není v pracovním nebo obdobném vztahu, popřípadě nevykonává tyto vztahy alespoň v rozsahu 20 hodin měsíčně, ani nevykonává samostatnou výdělečnou činnost a není vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání, popřípadě osoba, která je v pracovním nebo obdobném vztahu, ale nemá z těchto vztahů v rozhodném období příjem, s výjimkou osoby, která je1. starší 68 let, 2. poživatelem starobního důchodu, 3. invalidní ve třetím stupni, 4. osobou pobírající peněžité dávky nemocenského pojištění z důvodu těhotenství a mateřství nebo rodičem celodenně, osobně a řádně pečujícím alespoň o 1 dítě a z důvodu této péče pobírajícím rodičovský příspěvek, a to po dobu trvání nároku na rodičovský příspěvek a po této době takto pečujícím o dítě, které z vážných důvodů nemůže být umístěno v jeslích nebo v mateřské škole nebo obdobném zařízení, 5. osobou osobně pečující o dítě ve věku do 10 let závislé na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni I nebo osobou osobně pečující o osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni II (středně těžká závislost), nebo ve stupni III (těžká závislost) anebo ve stupni IV (úplná závislost), a to za předpokladu, že v žádosti o příspěvek na péči pro osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby byla uvedena nebo po přiznání příspěvku na péči příslušnému orgánu ohlášena jako osoba poskytující pomoc; je-li pečujících osob více, lze toto ustanovení použít pouze u jedné z nich, a to té, která byla určena jejich písemnou dohodou, a nedohodnou-li se, nelze toto ustanovení použít vůbec, 6. poživatelem příspěvku na péči ve stupni II (středně těžká závislost), nebo ve stupni III (těžká závislost) anebo ve stupni IV (úplná závislost), 7. nezaopatřeným dítětem, 8.    uznána dočasně práce neschopnou, 9.   práce neschopná z důvodu, který by byl u pojištěnce pojištěného podle zákona o nemocenském pojištění důvodem pro rozhodnutí ošetřujícího lékaře o vzniku dočasné pracovní neschopnosti, 10. zaměstnancem, jemuž zaměstnavatel nevyplatil mzdu, plat, odměnu za práci nebo jejich náhradu v termínu jejich splatnosti.“ 18. Podle § 21 odst. 1 zákona o pomoci v hmotné nouzi „Nárok na příspěvek na živobytí má osoba v hmotné nouzi podle § 2 odst. 2 písm. a), jestliže její příjem a příjem společně posuzovaných osob (§ 9 odst. 2) nedosahuje částky živobytí posuzovaných osob.“ 19. V posuzované věci žalobce žalobou napadl rozhodnutí žalovaného, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí ÚP ČR- krajské pobočky v Karlových Varech ze dne 29. 7. 2024 č. j. 14207/2023/ASS, kterým nebyla žalobci přiznána dávka příspěvek na živobytí na základě žádosti ze dne 11. 7. 2024. V řízení byl žalobce při hodnocení nároku na uvedenou dávku posuzován samostatně bez jakékoli další společně posuzované osoby. Na výzvu k objasnění tvrzení, že je žalobce osobou v hmotné nouzi a přes výzvu k doložení podepsaných konkrétních dokumentů žalobce sice reagoval, avšak skutečnost, že je osobou v hmotné nouzi neobjasnil a neprokázal. Dávka žalobci nebyla přiznána s odůvodněním, že nesplňuje základní podmínky stavu hmotné nouze uvedené v § 3 odst. 1 zákona o PHN, tedy není považován za osobu v hmotné nouzi. Tento názor žalobce nesdílí, neboť je přesvědčen, že jakožto osoba bez jakýchkoli příjmů má nárok na příspěvek na živobytí, a to nikoli za užití ustanovení § 3 zákona o PHN, ale za užití § 2 odst. 2 písm. a) a dalších ustanovení zákona o PHN, a to bez jakýchkoli podmínek. Tedy že jde v případě příspěvku na bydlení o jakési stravné, na které vzniká podle žalobce nárok podle § 2 odst. 2 písm. a) zákona o PHM bez ohledu na tzv. doplňkové podmínky jako je zjišťování nákladů na bydlení. 20. Tento výklad žalobce o bezpodmínečném nároku na „stravné“ soud neakceptoval, neexistuje zákonný podklad pro izolovaný výklad jediného ust. § 2 odst. 2 písm. a) zákona PHN. Naopak zákonná ustanovení je nutno vykládat v jejich souvislosti s ostatními ustanoveními. 21. Podle názoru soudu žalovaný v napadeném rozhodnutí podrobně a přiléhavě odůvodnil kritéria, jež je nutno splnit pro vznik nároku na přiznání dávky pomoci v hmotné nouzi s tím, že příjem je pouze jednou z veličin ovlivňujících nárok na uvedené dávky a vysvětlil důležitost vedení žadatele o tuto dávku v evidenci uchazečů o zaměstnání v případě, že uchazeč nesplňuje podmínku stavu hmotné nouze jiným způsobem, v té souvislosti odkázal na § 25 odst. 2 zákona o PHN s tím, že samotné hledání zaměstnání žadatelem, jenž však není (stejně tak jako žalobce) zaevidován v evidenci uchazečů o zaměstnání, není dostačující. 22. S ohledem na to, že žalobce nesplňuje podmínky pro vyhodnocení stavu hmotné nouze dle § 3 odst. 1 písm. a) zákona o PHN, úřad práce se nezabýval určením nároku a výše dávky příspěvek na živobytí. Není proto ani důvodná žalobní námitka, že výpočet dávky pro žalobce v napadeném rozhodnutí chybí. 23. Žalovaný, stejně tak jako správní orgán prvního stupně, postupoval v souladu se zákonem o pomoci v hmotné nouzi a rozhodl spravedlivě a správně. Ze skutkových zjištění bez důvodných pochyb vyplývá, že žalobci nemohl být příspěvek na živobytí přiznán z důvodu, že žalobce není osobou, jež si nemůže svůj příjem zvýšit vzhledem ke svému věku, zdravotnímu stavu nebo z jiných vážných důvodů vlastním přičiněním. Žalobce je v produktivním věku a jeho zdravotní stav i schopnost orientace v běžném životě mu umožňuje, aby se o své živobytí staral sám a nebyl závislý na pomoci státu formou příspěvku na živobytí či dokonce na pomoci své matky, jež je ve starobním důchodu. Žalobce byl v minulosti uchazečem o zaměstnání, následně mu úřad práce zaměstnání zprostředkoval, avšak žalobce pracovní poměr třetí den zaměstnání ukončil výpovědí. Od té doby žalobce nesplňuje žádnou z podmínek pro vyhodnocení stavu hmotné nouze, a to včetně nezbytnosti vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání, do níž se, i přes opakované vysvětlování nezbytnosti tohoto kroku správními orgány, odmítá nechat zaevidovat, ač k tomu nemá žádný objektivní důvod. Žalobce se v té souvislosti odvolává na to, že je zcela bez příjmů, má dluhy u zdravotní pojišťovny a u své matky, která mu půjčuje finanční prostředky na zajištění nejzákladnějších potřeb, avšak opomíjí, že je nezbytné, aby i on vyvinul alespoň minimální snahu tuto situaci změnit. V řízení přitom nebylo prokázáno, že by v projevení této snahy žalobci bránila nějaká objektivní překážka. 24. S ohledem na veškeré výše uvedené skutečnosti soud neshledal žalobu důvodnou, a proto ji podle § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) zamítl. 25. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 s. ř. s., kdy by na náhradu nákladů řízení měl právo žalovaný, jenž měl ve věci plný úspěch. Žalovanému však žádné náklady řízení nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly, ani nepožadoval jakoukoli jejich náhradu, proto nebyla náhrada nákladů žádnému z účastníků řízení přiznána. Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat do dvou týdnů po jeho doručení kasační stížnost u Nejvyššího správního soudu se sídlem Moravské náměstí 6, 657 40 Brno, který o kasační stížnosti rozhoduje. Lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Krajského soudu v Plzni.  Jestliže kasační stížnost ve věcech, v nichž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud pro nepřijatelnost. (§ 12 odst. 1, § 102, § 104a, § 106 odst. 2 a 4 s. ř. s.).   Plzeň 30. října 2024   Mgr. Jana Komínková v.r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje: L. K.