č. j. 35 Az 7/2024 - 51 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Šmakalem ve věci   žalobce:  H. P. V. zastoupený advokátem Mgr. Janem Hubálkem, sídlem Bedřicha Smetany 167/2, Plzeň, proti žalovanému:  Ministerstvo vnitra, sídlem Nad Štolou 936/3, Praha,   o žalobě proti rozhodnutí žalovaného č. j. MV-35752-3/OAM-2024 ze dne 27. 2. 2024,   takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Řízení před správním orgánem 1. Žalobce podal dne 23. 2. 2024 již třetí žádost o udělení mezinárodní ochrany. Žádost nijak neodůvodnil. 2. Protože žalovaný neshledal žádné nové skutečnosti od podání předchozí žalobcovy žádosti, zastavil řízení podle § 11a odst. 3 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. Rovněž dospěl k závěru, že od posouzení předchozí žádosti nedošlo ve Vietnamu k žádným zásadním změnám v politické či bezpečnostní situaci, které by mohly mít vliv na posouzení žalobcovy nynější žádosti. II. Řízení před soudem 3. Proti tomuto rozhodnutí žalobce brojil žalobou. V ní namítl, že žalovaný dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním. Žalobce podal svou první žádost o udělení mezinárodní ochrany v roce 2017. Mezinárodní ochrana mu udělena nebyla. Druhou žádost pak žalobce podal v roce 2022. Řízení o této žádosti bylo zastaveno pro nepřípustnost. V obou případech se žalobce proti rozhodnutím bránil u soudu žalobami, což žalovaný správně konstatoval. Nicméně uvedl, že o žalobách rozhodoval Krajský soud v Ostravě. S tím žalobce nesouhlasil, neboť v obou případech rozhodoval Městský soud v Praze. Nadto žalovaný uvedl i špatné číslo jednací jednoho z rozsudků správního soudu. Žalobce tak měl za to, že nebyla prokázána existence pravomocných rozhodnutí o jeho předchozích žádostech. Dále žalobce namítl, že žalovaný neuvedl, který z předpokladů podle § 2 odst. 1 písm. g) zákona o azylu shledal za naplněný. Nebylo tak postaveno na jisto, zda žalovaný věc posoudil po právu. Žalovaný rovněž neuvedl, v čem konkrétně shledal nedostatky spočívající v absenci nových skutečností či okolností oproti předchozím řízení. Napadené rozhodnutí tak považoval za nepřezkoumatelné. Podle žalobce byly dány důvody pro udělení mezinárodní ochrany či doplňkové ochrany. Jistě však měl být žalobci udělen národní humanitární azyl, a to z důvodu existence rodinných vazeb na území České republiky. 4. V replice pak žalobce konstatoval, že se ve správním spisu nenachazí překlad odůvodnění žádosti žalobce ze dne 23. 4. 2024. Nebylo tak postaveno na jisto, zda byly splněny podmínky pro zastavení řízení. 5. Žalovaný považoval žalobu za nedůvodnou. Žalobce neuvedl žádné nové skutečnosti, ani nepoukázal na žádnou podstatnou změnu okolností jeho případu. K rodinným vazbám žalobce na území České republiky uvedl, že se nejedná o důvody azylově relevantní. III. Posouzení věci 6. Žaloba není důvodná. Žalobce v další opakované žádosti ze dne 23. 2. 2024 neuvedl žádné důvody, proč o mezinárodní ochranu žádal. Ze správního spisu nevyplynula žádná podstatná změna okolností a žalobce ji v řízení před soudem neprokázal. Opakovanost žádosti a předmět přezkumu 7. Ministerstvo u opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany nejprve posoudí její přípustnost, a to, zda uvedl nebo se objevily nové skutečnosti nebo zjištění, které nebyly bez vlastního zavinění cizince předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně ukončeném řízení a svědčí o tom, že by cizinec mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 zákona o azylu nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14a téhož zákona. Neuvede-li žadatel takové důvody (a ty se ani neobjevily), ministerstvo řízení o žádosti zastaví (rozsudek rozšířeného senátu NSS č. j. 3 Azs 6/2011-96 ze dne 6. 3. 2012, č. 2642/2012 Sb. NSS). Opakovaná žádost o udělení mezinárodní ochrany tedy neslouží k upřesňování či skutkovému doplňování předchozí žádosti. Jejím hlavním smyslem je postihnout případy, kdy se objeví takové závažné skutečnosti, které by mohly ovlivnit postavení žadatele a které nemohl uplatnit vlastní vinou během předchozího řízení (rozsudek NSS č. j. 9 Azs 5/2009-65 ze dne 11. 6. 2009). 8. U další opakované žádosti platí obdobné požadavky. Odůvodnění správního rozhodnutí o zastavení řízení podle § 11a odst. 3 zákona o azylu, musí obsahovat zdůvodněný závěr, že cizinec v další opakované žádosti neuvádí žádné nové skutečnosti či zjištění relevantní z hlediska azylu nebo doplňkové ochrany, které nemohl uplatnit v předchozích žádostech, a nedošlo k takové zásadní změně situace v zemi původu, která by mohla zakládat opodstatněnost nové žádosti. Změna oproti řízení prvé opakované žádosti spočívá v tom, že rozhodnutí o zastavení řízení o další opakované žádosti nebude zpravidla nutné odůvodňovat natolik důkladně jako v případě první opakované žádosti. Pokud by v obou těchto rozhodnutích byly řešeny stejné otázky, nic nebrání odkazu na relevantní části předchozího rozhodnutí (rozsudek NSS č. j. 9 Azs 185/2017-38 ze dne 3. 10. 2017). 9. Z uvedeného lze dovodit, že v nynějším řízení není rozhodná otázka, zda žalobce splňuje podmínky pro udělení mezinárodní ochrany. Žalobce podal svou již třetí žádost o mezinárodní ochranu. Úkolem soudu je pouze přezkoumat, zda žalovaný tuto (další) opakovanou žádost správně vyhodnotil jako nepřípustnou a zda ji místo toho neměl znovu věcně posoudit. 10. Na uvedeném nic nemění ani čl. 46 odst. 3 (tzv. „procedurální“) směrnice 2013/32/EU. Podle tohoto ustanovení mají členské státy povinnost zajistit, aby účinný opravný prostředek obsahoval úplné a ex nunc posouzení jak skutkové, tak právní stránky, včetně případného posouzení potřeby mezinárodní ochrany, a to alespoň v řízeních o opravném prostředku u soudu prvního stupně. Povinnost úplného a ex nunc posouzení v kontextu opakované žádosti o mezinárodní ochranu znamená, že pokud by se teprve v řízení před soudem objevily nové skutečnosti, potenciálně relevantní pro udělení mezinárodní ochrany, které žadatel objektivně nemohl uvést dřív, soud má povinnost se těmito skutečnostmi zabývat. Uvedený závazek ale nelze vykládat tak, že by krajský soud při přezkumu rozhodnutí o opakované žádosti (slovy směrnice o „následné žádosti“) měl místo žalovaného meritorně posoudit, zda žalobce splňuje či nesplňuje podmínky pro udělení mezinárodní ochrany. Tím by nepřípustně nahrazoval rozhodovací činnost žalovaného (srov. rozsudek KS v Brně č. j. 41 Az 7/2023-25 ze dne 29. 3. 2023.) 11. Soud tedy může toliko přezkoumat, zda žalovaný oprávněně považoval další opakovanou žádost žalobce za nepřípustnou. 12. Žalobce v řízení před správním orgánem svoji žádost nijak neodůvodnil. Uvedl-li pak v replice, že ve správním spisu se nenachází překlad odůvodnění jeho žádosti ze dne 23. 7. 2024, soud mu nepřisvědčil. Listina, na kterou žalobce v replice poukazoval, není odůvodněním jeho žádosti. Jedná se o poučení k další opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany od Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, což vyplývá z přípisu, kterým byly žalovanému postoupeny písemnosti ve věci žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany od cizinecké policie. Na tomto přípisu se nachází výčet postupovaných písemností (žádost o udělení mezinárodní ochrany, kopie poučení k další opakované žádosti o MO, kopie poučení o azylu, kopie seznamu dočasně odebraných věcí, kopie rozhodnutí o zajištění, kopie poučení EURODAC, lustrace CIS, DKT). Přesně v tomto pořadí se listiny ve správním spisu nacházejí. Soud tak nemá pochybnosti o tom, že daná listina je skutečně poučením, a nikoliv odůvodnění žádosti žalobce. Námitce tak nepřisvědčil. Existence předchozích rozhodnutí o žádostech žalobce 13. Žalobce dále namítl, že nebyla prokázána existence pravomocných rozhodnutí o jeho předchozích žádostech ve věci mezinárodní ochrany, s čímž soud nesouhlasí. 14. Ve správním spisu je založeno rozhodnutí žalovaného č. j. OAM-787/ZA-ZA11-HA08-2017 ze dne 12. 12. 2017, ze kterého vyplývá, že žalobce dne 24. 9. 2017 podal první žádost o udělení mezinárodní ochrany. O té bylo výše uvedeným rozhodnutím rozhodnuto tak, že žalobci se mezinárodní ochrana podle § 12 až 14b zákona o azylu neuděluje. Rovněž je ve správním spisu založeno i rozhodnutí žalovaného č. j. OAM-225/LE-BA01-HA13-2022 ze dne 15. 11. 2022. Z něhož vyplývá, že žalobce podal dne 9. 9. 2022 opakovanou (druhou) žádost o udělení mezinárodní ochrany. Řízení o této žádosti bylo pro nepřípustnost zastaveno podle § 25 písm. i) ve spoj. s § 10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu. 15. Žalovaný v napadeném rozhodnutí konstatoval, že v obou případech žalobce proti rozhodnutím brojil žalobami u Krajského soudu v Ostravě, a zároveň uvedl číslo jednací či spisovou značku rozsudků, kterými měl krajský soud žaloby zamítnout. Žalobce namítl, že soudní řízení byla v obou případech vedena u Městského soudu v Praze, nikoliv u Krajského soudu v Ostravě. Nadto číslo jednací jednoho rozsudku správního soudu měl žalovaný uvést v napadeném rozhodnutí špatně. 16. V rozhodnutí žalovaného č. j. OAM-225/LE-BA01-HA13-2022 je uvedeno, že o žalobě proti rozhodnutí o první žádosti žalobce rozhodoval Městský soud v Praze. Nicméně z obsahu správního spisu není jinak zřejmé, zda byly řízení vedeny u Krajského soudu v Ostravě či Městského soudu v Praze. To však není pro posouzení věci podstatné. Žalobce nerozporoval, že proti výše uvedeným rozhodnutím brojil u správního soudu žalobami. Rovněž ani nerozporoval výsledek soudních řízení, tedy že žaloby byly zamítnuty. Není tedy pochyb o tom, že žalobce podal dne 23. 2. 2024 další opakovanou žádost (třetí) o udělení mezinárodní ochrany. Ani související námitka, zda žalobce posoudil věc po právu, tak není důvodná. 17. Soud tak uzavírá, že s ohledem na výše uvedené a absenci konkrétních tvrzení žalobce je odůvodnění napadeného rozhodnutí zcela dostatečné. Nadto žalovaný vycházel z informace odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra (Bezpečnostní a politická situace v zemi) ze dne 14. 6. 2023, na základě které dospěl k závěru ve Vietnamu nedošlo k takové zásadní změně situace, která by mohla zakládat opodstatněnost nové žádosti. Protože jde o informaci z června 2023, nepovažoval ji soud ke dni rozhodnutí žalovaného v únoru 2024 za zastaralou s ohledem na absenci konkrétních tvrzení žalobce.  IV. Závěr 18. Z uvedených důvodů soud dospěl k závěru, že žalovaný posoudil rozhodnou právní otázku správně a jeho rozhodnutí netrpí vadami řízení. Proto soud žalobu zamítl podle § 78 odst. 7 s. ř. s. Žalobce neměl ve věci úspěch a úspěšnému žalovanému nevznikly náklady nad rámec běžné úřední činnosti. Žádný z účastníků řízení tak nemá právo na náhradu nákladů řízení (§ 60 odst. 1 s. ř. s.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není kasační stížnost přípustná [§ 32 odst. 8 písm. a) zákona o azylu]. Plzeň 17. května 2024 Mgr. Jan Šmakal v.r. soudce   Shodu s prvopisem potvrzuje: L. K.