č. j. 17 A 26/2025 - 47       ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Komínkovou ve věci žalobce:   M. M. zastoupen advokátem JUDr. Michalem Krýslem, sídlem  náměstí Republiky 204/30, 301 00 Plzeň,   proti     žalovanému:   Krajský úřad Plzeňského kraje, IČ 70890366 se sídlem Škroupova 1760/18, 301 00 Plzeň,   v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 3. 2025, č. j. PK-DSH/2257/25, takto:   I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Ustanovenému zástupci JUDr. Michalu Krýslovi se přiznává odměna ve výši 24.539,- Kč, která bude vyplacena z účtu Krajského soudu v Plzni do 1 měsíce od právní moci rozsudku.   Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou domáhal zrušení výše označeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města Plzně, Odboru správních činností, oddělení dopravních přestupků, ze dne 20. 1. 2025, č. j. MMP/023312/25 byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle ust. § 125c odst. 1 písm. f) bod 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu  na  pozemních   komunikacích a o změnách některých   zákonů (dále jen  zákon o silničním provozu), ve znění účinném do 30. 9. 2024, pro porušení ust. § 18 odst. 4 téhož zákona, tím, že dne 23. 8. 2024 v době okolo 17:20 hodin v Plzni, na vozovce pozemní komunikace ulice Domažlická, cca 98,2 m před křižovatkou s ulicí U Dráhy, ve směru jízdy z centra města, řídil motorové vozidlo tovární značky Ford, RZ: X., přičemž mu byla Policií ČR silničním laserovým rychloměrem TruCam II, v. č. TC009595, při zvážení možné odchylky měřícího zařízení +/- 3 km/hod, naměřena rychlost jízdy 70 km/hod, čímž překročil nejvyšší dovolenou rychlost v obci o 20 km/hod. Za uvedený přestupek mu byla uložena pokuta ve výši 4 500 Kč a zároveň mu byla uložena povinnost nahradit náklady řízení ve výši 2 500 Kč. 2. Žalobce v žalobě namítal, že se žalovaný ve svém rozhodnutí o odvolání žalobce proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně nijak nevypořádal s faktickými i právními námitkami žalobce, které tento uvedl a uváděl přímo při ústním jednání konaném dne 17.12.2024, kdy žalovaný toliko jen odkázal na rozhodnutí prvoinstanční. V Protokolu o přestupku, signovaném na místě samém žalobcem, není uvedeno výrobní číslo měřiče rychlosti, když toto výrobní číslo se objevuje až následně v rozhodnutí správního orgánu I. stupně, tudíž podle žalobce nebylo postaveno najisto, který z měřičů rychlosti skutečně v daný den a čas měřil, a to včetně doložení všech technických, technologických či systémových osvědčení. Podle žalobce také nepostačuje tzv. úřední záznam k prokázání tvrzení, ale je nezbytné i navrhované svědky vyslechnout (například dotyčné příslušníky Policie ČR). Výše pokuty je dle názoru žalobce nepřiměřená aktuálním majetkovým a osobním poměrům žalobce, kdy žalovaný přehlédl, že žalobce je invalidním důchodcem, když pouze konstatoval, že "odvolateli byla v napadeném rozhodnutí pokuta uložená mu příkazem snížena o 500.- Kč. Tíživé majetkové a osobní poměry žalobce nezohlednil správní orgán při stanovení povinnosti k náhradě nákladů správního řízení, kdy žalobce požádal v rámci svého odvolání mimo jiné i o upuštění od jejich uložení. 3. Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhl její zamítnutí s tím, že plně odkázal na napadené rozhodnutí. 4. Žalobu soud neshledal důvodnou. 5. Pokud jde tvrzení žalobce, že výrobní číslo měřiče rychlosti absentuje na oznámení o přestupku, které žalobce podepsal, toto není zákonem požadováno. Výrobní číslo měřiče rychlosti je součástí úředního záznamu o přestupku, který byl sepsán zakročujícími policisty, a především je součástí záznamu o přestupku, kterým je přestupek zdokumentován vč. RZ vozidla a fotografie vozidla žalobce. Proto nejsou pochybnosti o tom, že právě zde výrobním číslem identifikovaný měřič rychlosti (laserový rychloměr TruCam II, v. č. TC009595) byl v daném případě použit. 6. Součástí spisu je také platný ověřovací list k danému rychloměru, tudíž nejsou pochybnosti o tom, že vozidlo žalobce bylo změřeno právě tímto měřičem. Rovněž v tvrzení žalobce ani ze správního spisu neexistují žádné indicie, které by zpochybňovaly správnost provedeného měření. Z toho důvodu soud neprováděl v řízení před soudem navržené důkazy - kalibrační protokol k měřícímu zařízení a osvědčení o pravidelných kontrolách, neboť jelikož o správnosti provedeného měření nevznikly žádné pochybnosti, další dokazování v tomto směru by bylo nadbytečným a nehospodárným. 7. K tvrzení žalobce, že úřední záznam o přestupku, pořízený zakročujícími policisty, je nepřípustným důkazem, tuto námitkou rovněž soud neshledal důvodnou. Žalobce měl možnost se při jednání s obsahem úředního záznamu seznámit jako s jedním z podkladů pro rozhodnutí a dle ustálené judikatury je možné tento úřední záznam jako podklad rozhodnutí použít, pokud je v souladu s dalšími důkazy, což v daném případě bylo splněno. 8. Soud neprovedl žalobcem navržené důkazy, tj.  výslech žalobce ani výslech zakročujících policistů pro nadbytečnost. Žalobce se zúčastnil ústního jednání o přestupku a měl ve správním řízení dostatek možností se vyjádřit písemně i ústně.  Dle názoru soudu v dané věci byl dostatečně zjištěn skutkový stav takovým způsobem, že o něm nejsou žádné pochybnosti, tudíž další dokazování bylo shledáno nadbytečným. Dle názoru soudu provedené důkazy vytvořily dostatečně jednoznačný, vzájemně provázaný a vnitřně nerozporný systém dílčích informací, který je nahlížen jako celek, a který nemohl vést k jinému závěru, než že se žalobce předmětného přestupku dopustil. O skutkovém stavu nejsou dle závěru soudu žádné pochybnosti. 9. Správní orgán prvního stupně k výši uložené pokuty uvedl, že zhodnotil sociální situaci a osobní poměry žalobce a vycházel z jeho vyjádření při jednání s tím, že ačkoli obviněný své tvrzené skutečnosti nedoložil, správní orgán toto zhodnotil při stanovení výše pokuty a uložil ji v nižší výměře než původně z příkazu. Neshledal zákonný důvod přitom pro mimořádné snížení pokuty či pro upuštění od uložení, ani nedošlo ke snížení nákladů, o což žalobce ani nežádal. 10. Žalovaný v napadeném rozhodnutí k tomuto  uvedl: „Pokuta byla odvolateli uložena ve výši 4 500 Kč, kdy ust. § 125c odst. 5 písm. c) zákona o silničním provozu stanoví rozpětí sazby pokuty od 4 000 Kč do 10 000 Kč. Tedy mírně nad samou spodní hranici uloženého rozpětí sazby. Odvolateli byla v napadeném rozhodnutí pokuta uložená  mu  příkazem  snížena  o 500  Kč právě s ohledem na   skutečnosti,  které nyní odvolatel uvádí v odvolání (osobní poměry a sociální situaci). Odvolací správní orgán se s tímto postupem ztotožňuje. Odvolací správní orgán konstatuje, že odvolateli nebyla uložena pokuta na samé spodní hranici zákonem stanoveného rozpětí trestu, nýbrž mírně nad ní, s ohledem na to, že v řízení bylo prokázáno, že se dopouští přestupků opakovaně, kdy z jeho evidenční karty řidiče vyplývá, že zde má celkem 16 záznamů o přestupcích, z toho jeden ve sledovaném období, a to ze dne 2.5.2023, kdy se jednalo o překročení nejvyšší dovolené rychlosti v obci o 23 km/hod., tedy je zjevné, že soustavně porušuje zákon o silničním provozu a ani předchozí uložené tresty neměly výchovný účinek. Správním orgánem I. stupně uloženou pokutu tak považuje odvolací správní orgán za přiměřenou projednávané věci, zejména právě s ohledem na recidivní chování odvolatele, přičemž se ztotožňuje i s odůvodněním její výše.“ 11. Soud na základě těchto úvah správních orgánů shledal uloženou pokuta za přiměřenou. Je zřejmé, že správní orgán prvního stupně snížil pokutu po projednání věci za účasti žalobce, tudíž není důvodným tvrzení žalobce v žalobě, že k jeho obtížné finanční situaci nebylo správními orgány přihlíženo. V rozhodnutí správního orgánu byla pokuta snížena oproti příkazu o 500,-Kč s ohledem na osobní poměry a sociální situaci žalobce jako invalidního důchodce. Nebyla však uložena pokuta na samé spodní hranici stanovené sazby výměry proto, že žalobce má celkem 16 záznamů o přestupcích, z toho jeden v nedávném období 2. 5. 2023, kdy překročil nejvyšší dovolenou rychlost v obci o 23 km/hod. Tedy je zřejmé, že žalobce opakovaně porušuje zákon o silničním provozu, a přitom předchozí tresty neměly výchovný účinek. S ohledem na recidivu je dle názoru soudu sankce přiměřená. 12. Pokud jde o možnost upuštění od povinnosti náhrady nákladů řízení, nelze od uložení upustit. Dle § 79 odst. 5 správního řádu lze v případech hodných zvláštního zřetele tuto částku snížit na požádání, avšak ze správního spisu vyplývá, že žalobce o toto výslovně nijak nepožádal, ani nedoložil tvrzenou nepříznivou sociální situaci. Správní orgány proto dle názoru soudu nepochybily, když neshledaly nejen zákonné důvody pro mimořádné snížení pokuty či pro upuštění od jejího uložení, nýbrž že ani nepřistoupily ke snížení náhrady nákladů řízení. 13. Soud neshledal důvodnou námitku žalobce, podle níž se žalovaný nevypořádal s jeho námitkami obsaženými v odvolání, neboť pouze odkázal rozhodnutí správního orgánu prvního stupně. Soud má za to, že z žalobou napadeného rozhodnutí je dostatečně zřejmá argumentace, na základě které se ztotožnil žalovaný se závěry správního orgánu prvního stupně. Napadené rozhodnutí je dle názoru soudu přezkoumatelné. Soud připomenout, že není smyslem odvolacího rozhodnutí opakovat argumentaci, která je obsažena v rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, neboť odůvodnění rozhodnutí obou správních orgánů je považováno za jeden celek. 14. S ohledem na veškeré výše uvedené skutečnosti soud neshledal žalobu důvodnou, a proto ji podle § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) zamítl. 15. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 s. ř. s., kdy by na náhradu nákladů řízení měl právo žalovaný, jenž měl ve věci plný úspěch. Žalovanému však žádné náklady řízení nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly, ani nepožadoval jakoukoli jejich náhradu, proto nebyla náhrada nákladů žádnému z účastníků řízení přiznána. 16. Odměna, která byla přiznána pod výrokem III. rozsudku ustanovenému zástupci žalobce, sestává ze 4 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis doplnění žaloby a repliky, účast na jednání) po 4.620 ,-Kč a 4x RP po 450,-Kč, navýšeno o 21% DPH. Soud neuznal uplatněné náklady spočívající v další poradě s klientem dne 12. 8. 2025, neboť z předloženého zápisu z ní a i z následného vyjádření – repliky není zřejmá žádná konkrétní skutečnost, která by odůvodňovala nutnost nové – tzv. další porady s žalobcem.   Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat do dvou týdnů po jeho doručení kasační stížnost u Nejvyššího správního soudu se sídlem Moravské náměstí 6, 657 40 Brno, který o kasační stížnosti rozhoduje. Lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Krajského soudu v Plzni. Jestliže kasační stížnost ve věcech, v nichž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud pro nepřijatelnost. (§ 12 odst. 1, § 102, § 104a, § 106 odst. 2 a 4 s. ř. s.).   Plzeň 10. listopadu 2025   Mgr. Jana Komínková v.r. samosoudkyně           Shodu s prvopisem potvrzuje: L. K.