č. j. 17 Az 14/2024 - 47         ČESKÁ REPUBLIKA   ROZSUDEK   JMÉNEM REPUBLIKY   Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Komínkovou ve věci žalobkyně: T. T. N. zastoupena advokátem Mgr. Markem Eichlerem, se sídlem Praha, Nekázanka 888/20 proti   žalovanému:   Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky, IČO 00007064, pošt. schr. 21/OAM, sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7,     o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 9. 2024 č. j. OAM-761/ZA-ZA11-HA13-2024 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.     Odůvodnění: I. Napadené rozhodnutí 1. Žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 10. 9. 2024, č. j. OAM-761/ZA-ZA11-HA13-2024, žalovaný rozhodl o opakované žádosti žalobkyně o mezinárodní ochranu ze dne 30. 7. 2024 tak, že je nepřípustná dle § 10a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), a řízení o udělení mezinárodní ochrany zastavil dle § 25 písm. i) zákona o azylu. II. Žaloba 2. V úvodu žaloby žalobkyně uvedla, že napadené rozhodnutí nevychází ze spolehlivě zjištěného stavu věci. Žalobkyně zejména poukazuje na skutečnost, že napadené rozhodnutí není náležitě odůvodněné, což odporuje § 68 odst. 3 zákona ě. 500/2004 Sb., správního řádu. Dále došlo k porušení § 2 odst. 1 a 4, §3, §50 a § 52 správního řádu a § 10a a § 1 laZoA. Napadené rozhodnutí je také v rozporu s mezinárodními závazky ČR (Úmluva o právním postavení uprchlíků), porušuje ústavně zaručené právo na život žalobkyně (čl. 6 Listiny, čl. 2 Úmluvy). Žalobkyně má za to, že se správní orgán nedostatečně zabýval tím, že žalobkyně porodila dne X. syna N. A. Q., kdy je v rozporu s mezinárodními závazky, aby byla v současnosti žalobkyně nucena vycestovat, když nezletilý syn získal po otci trvalý pobyt a ještě neabsolvoval všechna potřebná očkování, tudíž by vycestování bylo nebezpečné pro život nezletilého. Taktéž žalobkyně kojí nezletilého, tudíž i zanechání nezletilého bez jeho matky v ČR je nemyslitelné. Žalobkyni, respektive i jejímu synovi, tak hrozí vážná újma, která by zamítnutím žádosti žalobkyně vznikla.  Žalovaný pochybil, jestliže neudělil žalobkyni humanitární azyl podle § 14 zákona o azylu. Žalobkyně uvedla v rámci správního řízení, že chce v ČR zůstat, protože je těhotná, kdy sejí dne 21. 9. 2024 narodil syn, který získal po otci trvalý pobyt. Dle názoru žalobkyně je tedy zcela jednoznačně naplněn důvod pro udělení humanitárního azylu podle § 14 ZoA.   III. Vyjádření žalovaného 3. Ve vyjádření k žalobě žalovaný popřel oprávněnost žaloby a nesouhlasil s ní, neboť neprokazují, že by žalovaný porušil některá ustanovení správního řádu, případně zákona o azylu. Žalovaný odkázal na napadené rozhodnutí a uvedl, že postupoval v souladu se zákonem o azylu a jednotlivými ustanovení správního řádu. Během posouzení v pořadí 2. žádosti o udělení mezinárodní ochrany vycházel žalovaný mimo jiné ze skutečnosti, že dne 2.5.2023 podala žalobkyně v ČR svou první žádost o udělení mezinárodní ochrany označila za důvod podání své žádosti legalizaci svého pobytu na území ČR. Návrat do vlasti odmítala, protože má v ČR strýce a partnera a chtěla zde zůstat a pracovat, aby splatila své dluhy. Správní orgán ve svém rozhodnutí vydaném v rámci tohoto správního řízení konstatoval na základě tvrzení jmenované a dalších podkladů rozhodnutí, že v jejím případě nebyly naplněny podmínky zákona o azylu pro udělení mezinárodní ochrany a mezinárodní ochranu jí neudělil. Žalovaný správní orgán tak nejdříve posuzoval, zdali došlo k novým skutečnostem, než jaké žalobkyně uvedla ve své první žádosti o udělení mezinárodní ochrany. K aktuálním důvodům žádosti žalobkyně o udělení mezinárodní ochrany správní orgán konstatuje, že žalobkyně zopakovala důvody, které uvedla již ve své předchozí žádosti, pouze již nehovořila o svých dluzích. Ohledně skutečnosti, že je žalobkyně těhotná, na jejímž základě požaduje opětovné meritorní posuzování její žádosti o udělení mezinárodní ochrany, je správní orgán nucen konstatovat, že uvedená skutečnost není důvodem pro udělení mezinárodní ochrany v žádné její formě a taktéž ani důvodem pro změnu či nové meritorní posuzování její opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Žalovaný tak neshledal důvody pro opakované posuzování žádosti žalobkyně o udělení mezinárodní ochrany ve vztahu k jím uváděným důvodům, neboť žalobkyně neuvedla ani se neobjevily naprosto žádné nové skutečnosti, tím méně pak nové skutečnosti ve smyslu zákona o azylu, které nebyly bez vlastního zavinění jmenovaného předmětem zkoumání v předchozím řízení. S ohledem na vše výše uvedené, navrhl žalovaný, aby soud žalobu zamítl.       IV. Posouzení věci soudem 4. Řízení v projednávané věci je upraveno zákonem č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“).     V. Rozhodnutí soudu 5. Žaloba je nedůvodná. 6. Ze správního spisu má soud za prokázané, že v případě žalobkyně se skutečně jedná o opakovanou žádost dle § 2 odst. 1 písm. f) zákona o azylu, neboť v jejím případě jde již o druhou žádost. 7. Dále má soud ze správního spisu za prokázané, že první žádost žalobkyně na území ČR je datována ke dni 2. 5. 2023. O této žádosti bylo vedeno správní řízení pod č. j. OAM-555/ZA-ZA11-2023, Následně bylo dne 12. 7. 2023 vydáno rozhodnutí o neudělení azylu (v právní moci od 3. 8. 2023). Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně ke Městskému soudu v Praze žalobu. Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 16. 11. 2023, č. j. 19 Az 19/2023-29 žalobu zamítl. Rozsudek nabyl právní moci dne 21. 11. 2023. V první žádosti o mezinárodní ochranu podané dne 2. 5. 2023, žalobkyně označila jako důvod jejího podání snahu o legalizaci pobytu a ekonomické důvody. Uvedla, že o mezinárodní ochranu žádá proto, že jí skončilo pobytové povolení.  Ve Vietnamu má hodně dluhů, nechce se tam vrátit. Chce zůstat v ČR, kde má příbuzné a partnera. V aktuálně podané žádosti ze dne 8. 6. 2024, resp. v Poskytnutí údajů k této žádosti, uváděla žalobkyně jako důvod podání žádosti, že není v ČR nyní legálně, brzy bude rodit, proto by chtěla mít v pořádku doklady. V ČR má partnera, chtěli by se vzít, chce zůstat v ČR. Těhotenství označila žalobkyně za novou skutečnost.  8. Dle § 10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu „Žádost o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná podal-li cizinec opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, kterou ministerstvo posoudilo jako nepřípustnou podle   § 11a odst. 1.“ 9. Dle § 11a odst. 1 zákona o azylu „Podal-li cizinec opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, ministerstvo nejprve posoudí přípustnost opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany, a to, zda uvedl nebo se objevily nové skutečnosti nebo zjištění, které a) nebyly bez vlastního zavinění cizince předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně ukončeném řízení a b) svědčí o tom, že by cizinec mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14a.“ 10. Soud v rámci výše uvedeného přezkoumával, zda žalobkyně uvedla nové azylově relevantní skutečnosti nebo podstatnou změnu okolností, které měly být vzaty v potaz a nebyly uvedeny již v předcházejících žádostech o mezinárodní ochranu, resp. nebyly uvedeny proto, že žalobkyni nebyly známy; současně s tím se soud zabýval otázkou, zda se situace v zemi žalobkyně skutečně změnila natolik, aby odůvodňovala přiznání některé z forem mezinárodní ochrany, resp. nové zhodnocení těchto důvodů. 11. Soud v této souvislosti odkazuje na rozsudek NSS ze dne 8. 9. 2011, č. j. 7 Azs 28/2011-74 „Bylo-li řízení o žádosti o udělení mezinárodní ochrany zastaveno pro nepřípustnost podle § 25 písm. i) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, zkoumá správní soud pouze to, zda byly dány podmínky pro zastavení řízení. Důvody uváděnými žadateli se zabývá pouze z toho hlediska, zda jim mohly být známy v době první žádosti, a zda je tedy mohli uvést, či zda jim v tom nebránily objektivní důvody, zpravidla spočívající v tom, že o těchto důvodech vůbec nevěděli nebo je nemohli z objektivních či legitimních subjektivních příčin uvést." 12. Žalobkyně ve své první žádosti o udělení mezinárodní ochrany ze dne 2. 5. 2023 tvrdila pouze ekonomické důvody a snahu o legalizaci pobytu. Tedy, že chce v České republice vydělat finanční prostředky pro splacení svých dluhů ve Vietnamu. Návrat do vlasti odmítala zejména proto, že  chce v ČR zůstat a pracovat. 13. Jak již bylo uváděno výše, podala žalobkyně dne 8. 6. 2024 druhou žádost o udělení mezinárodní ochrany. V této aktuální žádosti uváděla žalobkyně jako důvod pro udělení mezinárodní ochrany opět skutečnost, že je v ČR nelegálně a potřebuje pobyt zlegalizovat, aby zde mohla zůstat, tj. stejné důvody, kterými odůvodnila v podstatných ohledech svoji první žádost.  Výslovně za novou skutečnost označila pouze své těhotenství. 14. Pro posouzení opakované žádosti o mezinárodní ochranu jako přípustné je dle § 11a odst. 1 zákona o azylu nezbytné splnit dvě kumulativní podmínky. První podmínku [§ 11a odst. 1 písm. a) zákona o azylu] tvoří povinnost uvést nové skutečnosti, objevení nových skutečností nebo zjištění, které nebyly bez vlastního zavinění cizince předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně ukončeném řízení. V daném případě se žalobkyně domnívala, že takovou skutečností je její těhotenství a následný porod dítěte, které má po otci trvalý pobyt v ČR. 15. Ve smyslu výše cit. ust. § 11a odst. 1 zákona o azylu je však možné uznat pouze tvrzení takových nových skutečností, které jsou zároveň azylově relevantní.  To znamená takové důvody, které lze podřadit pod taxativně uvedené důvody pro udělení azylu podle § 12 zákona o azylu. Těhotenství a porod mezi tyto důvody nepatří. 16. V obou žádostech o udělení mezinárodní ochrany dále žalobkyně uváděla v podstatě shodné důvody pro jejich udělení, kterými je zejména snaha o legalizaci pobytu za účelem možnosti zde zůstat a pracovat po skončení platnosti pobytového oprávnění. Tudíž žalobkyně žádné nové azylově relevantní důvody ve své druhé žádosti o udělení mezinárodní ochrany ze dne 8. 6. 2024 neuvedla. 17. Z uvedeného vyplývá, že nebyla splněna již první podmínka pro posouzení opakované žádosti jako přípustné. 18. Soud neshledal důvodnou ani žalobní námitku nedostatečného odůvodnění neudělení humanitárního azylu podle § 14 zákona o azylu. S ohledem na výše popsané podmínky přípustnosti opakované žádosti o mezinárodní ochranu (existence nových, dosud bez zavinění žadatele neuvedených a zároveň azylově relevantních důvodů ve smyslu § 12 písm. b) zákona o azylu) soud konstatuje, že v daném případě je přezkoumatelné a dostatečné odůvodnění napadeného rozhodnutí, podle něhož žalobkyní uváděné důvody nejsou důvodem pro udělení mezinárodní ochrany v žádné její formě. Tento závěr lze podle názoru soudu zahrnuje i možnost případného posuzování žádosti podle ust. § 14 zákona o azylu. Nutno je totiž znovu připomenout, že žádost žalobkyně nesplňovala podmínky pro meritorní posouzení. 19. Za současného stavu rovněž nelze žalobkyní opětovně tvrzené důvody podřadit ani pod žádný důvod uvedený v ustanovení § 14a odst. 2 písm. a), b) nebo c) zákona o azylu, neboť žalobkyni nehrozí závažná újma a) trestu smrti či popravy, b) mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání žadatele o mezinárodní ochranu, nebo c) vážné ohrožení života civilisty nebo jeho lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situaci mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu. 20. Žalobkyně neuvedla, a ani se neobjevily, žádné nové skutečnosti nebo zjištění, které nebyly bez jejího vlastního zavinění předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně ukončeném řízení a které svědčí o tom, že by cizinec mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 zákona o azylu nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14a téhož zákona. V tvrzeních žalobkyně tedy nelze neshledat žádné důvody, které by bylo možné podřadit pod nově tvrzené azylově relevantní důvody dle § 12 a § 14a zákona o azylu. 21. Současně si žalovaný pro řízení zajistil i aktuální informace o zemi původu (informace odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra České republiky Bezpečnostní a politická situace v zemi – Vybrané otázky z oblasti občanských svobod, stav k červnu 2024, z níž mimo jiné vyplývá, že se situace v zemi původu nijak od doby řízení o první žádosti žalobkyně nezměnila, resp. nezměnila se způsobem, který by mohl představovat novou skutečnost ve smyslu § 11a odst. 1 písm. b) zákona o azylu, nebo by svědčila o tom, že by žalobkyně mohla být vystavena pronásledování z důvodů uvedených v § 12 zákona o azylu, nebo že by jí hrozila vážná újma podle § 14a zákona o azylu.  22. Z výše uvedených důvodu dospěl soud k závěru, že žalobou napadené rozhodnutí je prosté vytýkaných vad a současně jsou závěry učiněné žalovaným správné, současně žalobkyně ve své žádosti neuváděla žádné nové skutečnosti, které by svědčily o tom, že by mohla být vystavena pronásledování z důvodů uvedených v § 12 zákona o azylu nebo že jí hrozí vážná újma podle § 14a zákona o azylu. Současně si pro své závěry žalovaný obstaral dostatek aktuálních podkladů, a proto soud žalobu jako nedůvodnou v souladu s § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. VI. Náklady řízení 23. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 věta první s. ř. s., kdy by na náhradu nákladů řízení měl právo žalovaný, jenž měl ve věci plný úspěch. Žalovanému však žádné náklady řízení nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly, ani nepožadoval jakoukoli jejich náhradu, proto nebyla náhrada nákladů žádnému z účastníků řízení přiznána.       Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat do dvou týdnů po jeho doručení kasační stížnost u Nejvyššího správního soudu se sídlem Moravské náměstí 6, 657 40 Brno, který o kasační stížnosti rozhoduje. Lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Krajského soudu v Plzni. Jestliže kasační stížnost ve věcech, v nichž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud pro nepřijatelnost. (§ 12 odst. 1, § 102, § 104a, § 106 odst. 2 a 4 s.ř.s.).   Plzeň 24. února 2025     Mgr. Jana Komínková v.r. samosoudkyně         Shodu s prvopisem potvrzuje: L. K.