č. j. 55 A 47/2024 – 70     USNESENÍ Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Alexandra Krysla, soudce Mgr. Jana Šmakala a soudkyně Mgr. Jaroslavy Křivánkové ve věci   žalobce:   L. K. zastoupený advokátkou Mgr. Rebekou Moťovskou Židuliakovou, sídlem Krátký lán 138/8, Praha,  proti   žalovanému:   Krajský úřad Plzeňského kraje, sídlem Škroupova 1760/18, Plzeň,    o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného v řízení vedeném žalovaným pod sp. zn. ZN/633/KDS/24, takto: I. Řízení se zastavuje. II. Žalobci se z účtu Krajského soudu v Plzni vrací část zaplaceného soudního poplatku za žalobu ve výši 1 000 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení. III. Soud vyzývá žalobce, aby do 7 dnů od doručení tohoto usnesení soudu sdělil bankovní spojení, kam mu má být soudní poplatek dle výroku II tohoto usnesení vrácen. IV. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 19 477 Kč k rukám jeho zástupkyně Mgr. Rebeky Moťovské Židuliakové do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou došlou soudu dne 29. 10. 2024 domáhal nečinnostní žalobou vydání rozhodnutí v řízení vedeném žalovaným pod sp. zn. ZN/633/KDS/24 (poskytnutí informací ve věci rozhodovací praxe žalovaného v oblasti dopravních přestupků). Žalovaný vyzval žalobce dne 18. 7. 2024 k úhradě nákladů ve výši 5 338 Kč za poskytnutí informací. Žalobce s požadovanou úhradou nesouhlasil, a tudíž proti výši úhrady podal dne 21. 7. 2024 stížnost. Nadřízený správní orgán, tedy Ministerstvo dopravy, ve stanovené lhůtě o stížnosti nerozhodlo. Dle judikatury Nejvyššího správního soudu se nelze domáhat vydání rozhodnutí po Ministerstvu dopravy, neboť rozhodnutí o stížnosti není rozhodnutím ve smyslu § 65 soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Nečinnostní žalobou se nicméně dotyčný může domáhat poskytnutí informací přímo po povinném subjektu, neboť po dobu vyřizování stížnosti neběží lhůta k úhradě nákladů, a tak úhradou nákladů nelze podmiňovat poskytnutí informací, což vyplývá z judikatury Nejvyššího správního soudu, na kterou žalobce odkázal v žalobě, případně ji citoval. 2. Podáním ze dne 21. 1. 2025 (doručené soudu dne 27. 1. 2025) vzal žalobce prostřednictvím své právní zástupkyně žalobu v plném rozsahu zpět, neboť žalovaný mu požadované informace dne 21. 1. 2025 poskytl v plném rozsahu. Ministerstvo dopravy totiž dne 10. 1. 2025 rozhodlo o stížnosti žalobce tak, že požadovanou úhradu za poskytnutí informace snížilo na 0 Kč. V té návaznosti pak žalovaný požadované informace poskytl. Žalobce zároveň požadoval přiznání náhrady nákladů řízení, neboť žalobu vzal zpět pro pozdější chování žalovaného. 3. Podle § 37 odst. 4 s. ř. s. může vzít navrhovatel svůj návrh zcela nebo zčásti zpět, dokud o něm soud nerozhodl. S ohledem na to, že žalobce vzal zpět svůj návrh, o němž soud dosud nerozhodl, soud řízení podle § 47 písm. a) s. ř. s. zastavil. Jelikož tak učinil před prvním jednání, vrátí žalobci část zaplaceného soudního poplatku za žalobu ve výši 1 000 Kč podle § 10 odst. 3 věty prvé zákona o soudních poplatcích. Náhrada nákladů řízení 4. Podle § 60 odst. 3 s. ř. s. účastníci řízení zásadně nemají právo na náhradu nákladů řízení. Vzal‑li však žalobce žalobu zpět pro pozdější chování žalovaného, má proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení. 5. Žalobce vzal žalobu zpět pro pozdější chování žalovaného, který ve věci vydal rozhodnutí, kterým žalobci poskytl požadované informace. Soud zároveň přisvědčil žalobci, že faktická nečinnost nadřízeného správního orgánu, tedy Ministerstva dopravy, je podle judikatury Nejvyššího správního soudu přičitatelná povinnému subjektu, tedy žalovanému. 6. V souzené věci se jednalo o poskytnutí informací. Žalovaný dne 18. 7. 2024 vyčíslil úhradu za poskytnutí informací částkou 5 338 Kč, téhož dne výši požadované úhrady oznámil žalobci. Ten proti výši úhrady podal dne 21. 7. 2024 stížnost. Ta byla spolu se spisovým materiálem postoupena Ministerstvu dopravy dne 26. 7. 2024. 7. Podle § 16a odst. 8 zákona o svobodném přístupu k informacím nadřízený orgán o stížnosti rozhodne do 15 dnů ode dne, kdy mu byla předložena. Ke dni podání žaloby, tj. 29. 10. 2024, tedy bylo ministerstvo fakticky nečinné s vydáním rozhodnutí o stížnosti. Rozhodnutí o stížnosti žadatele, který nesouhlasí s výší úhrady jemu sdělené (§ 16a odst. 7 zákona o svobodném přístupu k informacím), není rozhodnutím ve smyslu § 65 s. ř. s. (viz usnesení rozšířeného senátu NSS č. j. 2 As 34/2008-90 ze dne 21. 9. 2010, č. 2164/2011 Sb. NSS). Žalobce tak správně uvedl, že se nemohl nečinností žalobou domáhat vydání rozhodnutí o stížnosti po ministerstvu. 8. Pokud se žadatel chce průtahům bránit, může podat žalobu proti nečinnosti a domáhat se vyřízení žádosti. Povinný subjekt pak musí informace poskytnout bez nároku na úhradu nákladů, neboť po dobu vyřizování stížnosti neběží lhůta k jejich úhradě, a tak úhradou nákladů nelze podmiňovat poskytnutí informací (viz rozsudky NSS č. j. 2 As 397/2019-40 ze dne 24. 11. 2020, odst. 28–32, č. j. 10 As 342/2020-46 ze dne 14. 9. 2022, odst. 19). Jinými slovy, v této specifické procesní situaci je třeba podat žalobu proti Krajskému úřadu Plzeňského kraje, byť sám stricto sensu nečinný není, a jeho nekonání je zapříčiněno pouze tím, že nečinné je Ministerstvo dopravy. Přesně takto postupoval žalobce v nynější věci. 9. Následně pak ministerstvo o stížnosti rozhodlo dne 10. 1. 2025. V té návaznosti poté žalovaný vydal rozhodnutí dne 21. 1. 2025, kterým žalobci požadované informace poskytl. Z toho důvodu vzal žalobce žalobu zpět, je však zjevné, že tak učinil pro pozdější chování žalovaného. Pokud by ministerstvo o stížnosti nerozhodlo, a tudíž žalovaný by požadované informace neposkytl, žalobce by byl s žalobou úspěšný. 10. Za toho stavu je na místě rozhodnout o náhradě nákladů řízení podle věty druhé § 60 odst. 3 s. ř. s. Žalobci proto náleží náhrada účelně vynaložených nákladů. Ta se skládá z úhrady zaplacené zbylé (nevrácené) části soudního poplatku ve výši 1 000 Kč, odměny advokátky za tři úkony právní služby po 3 100 Kč (převzetí a příprava zastoupení, žaloba a replika), tři paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč, odměny advokátky za jeden úkon právní služby ve výši 4 620 Kč (zpětvzetí žaloby) a k tomu odpovídající paušální náhradu hotových výdajů za 450 Kč. To vše se zvyšuje o částku 3 207 Kč odpovídající dani z přidané hodnoty vypočtené z odměny a náhrady hotových výdajů. Žalovaný je proto povinen nahradit žalobci náklady řízení v celkové výši 19 477 Kč k rukám jeho zástupkyně Mgr. Rebeky Moťovské Židuliakové do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení. 11. Soud nepřehlédl absurditu situace, kdy kvůli zjevné nečinnosti Ministerstva dopravy je žalován jiný orgán a ten následně musí platit náhradu nákladů řízení. To je bohužel jen důsledek toho, že nečinnost Ministerstva dopravy se v této věci podle judikatury správních soudů přičítá krajskému úřadu, který ovšem musel vyčkávat na rozhodnutí ministerstva. Krajskému úřadu budiž malou útěchou, že Ministerstvo dopravy ignorovalo nejen krajský úřad, ale též žádosti soudu ze dne 6. 12. 2024 a 6. 1. 2025. Na soud zareagovalo až dne 15. 1. 2025 vyjádřením k žalobě, které od ministerstva nikdo nežádal, neboť nebylo žalovaným správním orgánem. Úvahy ministerstva stran účelovosti žádostí o poskytnutí informací a účelovosti následných žalob by byly podnětné, pokud by byly soudu doručeny včas a od účastníka řízení (ke zneužití práva podáváním nečinnostních žalob v informačních věcech srov. rozsudek KS v Plzni čj. 76 A 6/2021-57 ze dne 30. 3. 2022). To se však nestalo.  Poučení: Proti výrokům I, II a IV tohoto rozhodnutí lze podat kasační stížnost u Nejvyššího správního soudu do dvou týdnů od jeho doručení. Lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Krajského soudu v Plzni. Kasační stížnost, která směřuje jen proti výroku o nákladech řízení (výroky II a IV tohoto rozhodnutí) nebo proti důvodům rozhodnutí soudu, je nepřípustná (§ 104 odst. 2 s. ř. s.). Proti výroku III je kasační stížnost nepřípustná [§ 104 odst. 3 písm. b) s. ř. s.]   Plzeň 28. ledna 2025   Mgr. Alexandr Krysl v.r. předseda senátu        Shodu s prvopisem potvrzuje: L. K.