č. j. 17 Ad 42/2025 - 116         ČESKÁ REPUBLIKA   ROZSUDEK   JMÉNEM REPUBLIKY   Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Komínkovou ve věci     žalobkyně:   L. B. zastoupena Mgr. Terezou Diaz Outlou, advokátkou se sídlem Doudlevecká 22, 301 00 Plzeň   proti     žalovanému:   Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR, Na Poříčním právu 1, 128 01  Praha 2,     v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 7. 2025, č. j. MPSV-2025/143665-914 takto:     I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 7. 2025, č. j. MPSV-2025/143665-914 se zrušuje a věc se vrací k dalšímu řízení žalovanému. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.   Odůvodnění: I.  Napadené rozhodnutí 1. Žalobkyně se žalobou domáhala zrušení výše označeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobkyně a bylo potvrzeno rozhodnutí  Úřadu práce České republiky - krajské pobočky v Plzni ze dne 18.03.2025, č. j. 25451/2025/PPA, kterým správní orgán rozhodl snížit příspěvek na péči z 4 900 Kč na 880 Kč měsíčně od dubna 2025 s tím, že se žalobkyně od 5. 12. 2024 považuje za osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni I (lehká závislost) dle ustanovení § 8 odst. 2 písm. a) zákona o sociálních službách č. 108/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů. II. Žaloba 2. Žalobkyně v žalobě prostřednictvím zástupkyně uváděla, že trpí závažným zdravotním postižením, které ji omezuje v mnoha směrech. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je sociální fobie, specifická fobie z ostrých předmětů, střepů a těžká smíšená porucha osobnosti - pasivně agresivní, závislá, asociální, schizoidní, úzkostná. Intelektový výkon je na hranici normy a defektu SIQ 74 se středně těžkou až těžkou depresivní poruchou. Žalobkyně se dlouhodobě léčí na psychiatrii. Pro závažnou duševní poruchu není schopna komunikovat s okolím, s úřady, má psychický blok, zábrany, je velmi pasivní. Spontánně prakticky nemluví, jenom občas jednoslovně odpoví. Je silně úzkostná, straní se lidí. Její zdravotní stav   je  farmakologicky  a  psychoterapeuticky   hůře   ovlivnitelný.  Má  velké  potíže  docházet k jakýmkoliv lékařům, není schopna pracovat, což bylo potvrzeno v posudku posudkové komise žalovaného ze dne 28. 1. 2025 (v řízení o přiznání invalidního důchodu), kdy bylo zkonstatováno, že od 25. 11. 2021 je žalobkyně trvale invalidní ve třetím stupni. Žalobkyně měla v 6 letech vážný úraz hlavy, kdy došlo ke zlomenině lebeční kosti. Dle závěrů psychiatrického i psychologického vyšetření je prognóza u žalobkyně nepříznivá, potíže se budou s věkem spíše prohlubovat, žalobkyně se nikdy nezačlení ani sociálně ani pracovně. Je nutná pomoc a péče druhé osoby. Když má žalobkyně fázi těžké deprese, musí se o ni někdo starat 24 hodin denně. Kromě duševního postižení trpí žalobkyně rozsáhlými ekzémy, zvláště na rukou, aplikuje si kortikoidní masti. Často jí prasklinky na kůži krvácí. Když si namočí ruce do vody, ekzém se výrazně zhoršuje. Nemůže mýt nádobí, prát prádlo v ruce. Žalobkyně je při zvládání většiny životních potřeb odkázána na pomoc své matky nebo svého syna. 3. Žalobkyně se domnívá, že v prvé řadě bylo rozhodnutí vydáno, aniž by bylo řízení řádně zahájeno,  resp.  aniž  by  bylo  jeho  zahájení  řádně  odůvodněno.  Dle ust. § 23 odst. 4  zákona o sociálních službách se řízení o změně výše již přiznaného příspěvku nebo o zastavení jeho výplaty nebo o jeho odnětí zahajuje na návrh příjemce příspěvku nebo z moci úřední. V tomto případě došlo k zahájení řízení z moci úřední, a to údajně na základě podnětu Institutu posuzování zdravotního stavu. Ve spise úřadu práce se však žádný takový podnět fakticky nenachází. Jediný dokument, který se ve spise nachází, je žádost Institutu posuzování zdravotního stavu ze dne 16.10.2024 o provedení sociálního šetření s tím, že Institut posuzování zdravotního stavu započal dle ust. § 8 odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb. kontrolní lékařskou prohlídku. Z uvedené žádosti však není patrné, z jakého důvodu tak Institut posuzování zdravotního stavu činí. Ustanovení § 8 odst. 3 zákona č. 582/1991 Sb. totiž přesně vymezuje případy, kdy Institut posuzování zdravotního stavu provede kontrolní lékařskou prohlídku. Ze spisového materiálu však nevyplývá, že by došlo k jakékoli situaci v uvedeném ustanovení předjímané. Zdravotní stav žalobkyně se nezměnil, resp. nezlepšil, doba platnosti původního posudku byla stanovena trvale a  o  tom,  že  by  Institut  posuzování  zdravotního  stavu  dostal k zahájení kontroly nějaký podnět, není ve spise žádný důkaz. Žalobkyně tak trvá na tom, že vůbec nebyly splněny zákonem stanovené podmínky pro zahájení řízení o opětovném posouzení nároku a výše příspěvku na péči, a rozhodnutí žalovaného je proto nezákonné. 4. Žalobkyně dále nesouhlasí se závěry uvedenými v posudku Institutu posouzení zdravotního stavu ze dne 14.2.2025, ze kterého vycházel úřad práce, a ani se závěry v posudku posudkové komise žalovaného ze dne 20.6.2025, ze kterého vycházel následně i žalovaný při svém rozhodování. Posudkoví lékaři nedostatečně odůvodnili svoje závěry, když u každé základní životní potřeby nezkoumali všechny body uvedené v příloze č. 1 k vyhlášce č. 505/2006 Sb. (dále příloha č. 1). Ustanovení § 2a vyhlášky č. 505/2006 Sb. však normuje, že pokud osoba není schopna z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu zvládat alespoň jednu z aktivit, která je pro schopnost zvládat základní životní potřebu vymezena v příloze č. 1 k této vyhlášce, není schopna základní životní potřebu zvládat, a to bez ohledu na příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Posudkoví lékaři se však se všemi jednotlivými body přílohy č. 1 nevypořádali. 5. Posudkoví lékaři podle žalobkyně také učinili svoje závěry, aniž by podrobněji sami zkoumali její zdravotní stav. Vycházeli toliko z lékařských zpráv a ze závěru sociálního šetření, co je v rozporu s ust. § 25 odst. 3 zákona o sociálních službách, který normuje, že při posuzování stupně závislosti osoby vychází Institut posuzování zdravotního stavu ze zdravotního stavu osoby doloženého nálezem vydaným poskytovatelem zdravotních služeb, popřípadě také z vyšetření dětského klinického psychologa v případě pervazivních vývojových poruch, z výsledku sociálního šetření a zjištění potřeb osoby, popřípadě z výsledků funkčních vyšetření a z výsledku vlastního vyšetření posuzujícího lékaře. Takovéto šetření však provedeno nebylo, a lékař tak nemohl být schopen učinit odpovídající představu o zdravotním stavu žalobkyně a jeho vlivu na její zvládání životních potřeb. Potřeba vlastního vyšetření se pak zdá jako nezbytná, zejména v kontextu tvrzení lékaře Institutu posuzování zdravotního stavu, že pro zohlednění ostatních potřeb nelze jejich nezvládání prokázat. 6. Žalobkyně proto považuje napadené rozhodnutí za nezákonné, neboť při jejím nezměněném, resp. zhoršujícím se stavu došlo bez řádného odůvodnění k tomu, že žalobkyně již je najednou schopna zvládat základní životní potřebu orientace, aniž by tuto změnu původního rozhodnutí dostatečně odůvodnil. Uvedenou změnu neodůvodnili ani posudkoví lékaři, když toliko zkonstatovali, že žalobkyně je orientovaná místem a časem, což však není jediným bodem pro posouzení neschopnosti zvládání životní potřeby orientace dle přílohy č. 1.,  neboť  dle  přílohy č. 1 písm. b) bod 2. a bod 5. se za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu považuje stav, kdy je osoba schopna mít přiměřené duševní kompetence a orientovat se v  obvyklých  situacích a přiměřeně v nich reagovat. U žalobkyně je, jak ukázalo sociální šetření ze dne 5.12.2024, narušené vnímání běžných situací, žalobkyně má fobii z jehel, střepů, skla, takže zcela evidentně nepřiměřeně reaguje na běžné situace, jako je rozbité sklo, ať už v domácnosti nebo např. na chodníku atd. Navíc žalobkyně trpí sociální fobií, kdy je narušena její důvěra k lidem, což jí opět znemožňuje přiměřeně reagovat v běžných situacích. V závěrech z šetření ze dne 5.12.2024 se opakuje závěr, že žalobkyně má narušené vnímání okolí a špatně vyhodnocuje situace. Žalobkyně proto nesouhlasí se závěrem posudkových lékařů, že jen proto, že je v sociálním šetření uvedeno, že žalobkyně je plně orientovaná v místě a čase, není omezena ve schopnosti zvládat orientaci. Lékaři a potažmo ani žalovaný se vůbec nevypořádali s výše uvedenými body 2. a 5. písm. b) přílohy č. 1 k vyhlášce. Zároveň ani jeden z nich nepřihlédl k tomu,  že  šetření  bylo  prováděno v místě bydliště žalobkyně a navíc osobou, kterou již žalobkyně znala z minulosti (šetření totiž prováděla tatáž osoba jako v roce 2022) a její chování tak bylo ovlivněno tím, že osobu, s níž jednala, jí byla známa. I vzhledem k uvedenému žalobkyně trvá na tom, že bez toho, aby ji lékaři viděli, nemohli si dle žalobkyně udělat jasnou představu o tom, jestli má nebo nemá přiměřené duševní kompetence ke zvládání životní potřeby orientace, ani to, jak se orientuje v běžných situacích a jestli v nich reaguje přiměřeně. 7. Žalobkyně trvá na tom, že není schopna samostatně zvládnout ani životní potřebu mobility, neboť dle přílohy č. 1 písm. a) bod 7. se za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu považuje stav, kdy je osoba schopna zvládat nastupovat a vystupovat z dopravních prostředků včetně bariérových, a používat je. Žalobkyně však, jak vyplývá mimo jiné ze závěru sociálního šetření ze dne 5.12.2024, není schopna vzhledem k jejímu zdravotnímu stavu, zejména sociální fobii, samostatného používání MHD. Její mobilita je tak objektivně omezena, pokud jde o bod 7 písm. a) přílohy č. 1, neboť není schopna používat MHD. Žalovaný se s touto skutečností ve svém rozhodnutí nikterak nevypořádal, a neučinili tak ani posudkoví lékaři. 8. Žalobkyně se navíc domnívá, že v době, kdy u ní dojde k dekompenzaci jejího zdravotního stavu a ke zhoršení depresí, není schopna zvládat ani stravování ani tělesnou hygienu. Když se žalobkyně nachází v takto zhoršeném stavu, prakticky nejí, sama si jídlo nevezme, matka ji ke konzumaci musí nutit. Když se stav ještě zhorší, nezvládá přemístit nápoj a stravu na místo konzumace. S těmito úkony jí musí pomáhat druhá osoba. V těžké fázi deprese není žalobkyně schopna vybrat si ke konzumaci hotový nápoj a potraviny, nápoj nalít, rozdělit stravu na menší kousky a naservírovat ji. Není schopna se bez  dopomoci  najíst  ani  napít,  konzumovat  stravu v obvyklém denním režimu. Zároveň při těžké depresi žalobkyně pouze leží, není schopna sama vůbec dodržovat tělesnou hygienu, používat hygienické zařízení, česat se, provádět ústní hygienu. V tu dobu není schopna jakéhokoliv fyzického pohybu. Pečovat o ni a pomáhat se zajištěním tělesné hygieny musí její matka jako pečující osoba, příp. pomáhá i její syn. 9. Žalobkyně uvedla, že je od 25.11.2021 s trvalou platností invalidní třetího stupně. Je tedy evidentní, že jiná komise žalovaného považuje zdravotní stav žalobkyně od 25.11.2021 za  trvalý a neměnný. V tomto kontextu je zarážející, že žalovaný přesto rozhodl, že došlo u žalobkyně ke změně od roku 2022, pokud jde o schopnost žalobkyně zvládat, resp. nezvládat základní životní potřeby. III. Vyjádření žalovaného 10. Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhl její zamítnutí s tím, že dne 05. 12. 2024 zahájil Úřad práce České republiky - krajská pobočka v Plzni, kontaktní pracoviště Plzeň-město, (dále jen „úřad práce“) z moci úřední správní řízení ve věci opětovného posouzení nároku a výše příspěvku na péči podle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách (dále jen „zákon č. 108/2006 Sb.“) na základě podnětu Institutu posuzování zdravotního stavu. Institut posuzování zdravotního stavu (dále jen „IPZS“) vypracoval dne 14. 02. 2025 posudek  o  zdravotním  stavu se závěrem, že  jde o osobu starší 18 let věku, která se podle ustanovení § 8 odst. 2 písm. a) zákona č. 108/2006 Sb., považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni I (lehká závislost). Z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat tři nebo čtyři základní životní potřeby a vyžaduje každodenní pomoc, dohled nebo péči jiné fyzické osoby. Celkem nezvládá 3 základní životní potřeby:  péči  ozdraví,  osobní  aktivity,  péči  o domácnost.  Datum  vzniku:  05. 12. 2024, platnost je trvale. PK MPSV posoudila zdravotní stav žalobkyně na svém jednání dne 20. 06. 2025. Při vypracování posudku vycházela PK MPSV z těchto podkladů: posudkový spis IPZS, spis odvolacího orgánu oddělení odvolání a správní agendy Plzeň MUDr. V., lékařský nález praktického lékaře ze dne 27. 12. 2024, Mgr. B., psychologické vyšetření ze dne 17. 12. 2024, MUDr. V., psychiatrické vyšetření z roku 2022, MUDr. Ť., psychiatrické vyšetření ze dne 17. 12. 2024 a ze dne 04. 03. 2025, MUDr. S., kožní vyšetření ze dne 16.06.2016, MUDr. V., kožní vyšetření ze dne 22. 04. 2025 a ze dne 07.11. 2016, sociální šetření provedené úřadem práce dne 05. 12. 2024. Žalobkyně podle přílohy posudku PK MPSV potřebuje pomoc při zvládání těchto základních životních potřeb: komunikace, péče o zdraví, osobní aktivity a péče o domácnost. V posudkovém zhodnocení PK MPSV uvedla, že podle doložené zdravotní dokumentace se u žalobkyně jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav,  jehož  příčinou  je  těžká  osobnostní  porucha - schizoidní,  úzkostná a závislá, sociální fóbie, anamnesticky středně těžká až těžká depresivní porucha. Dále je doložen atopický ekzém, chronická žilní insuficience aktuálně komplikovaná varikoflebitidou. Dle doloženého psychiatrického vyšetření (03/2025) je žalobkyně plně orientovaná, odpovědi jsou jednoslovné, nevýpravné, spontánně nemluví, nálada je úzkostná, bez poruch vnímání a chování. Žalobkyně je asuicidiální, bez poruchy kognice, má osobnost se závislými rysy, je pasivně agresivní, úzkostná, asociální, schizoidní. Dle další dokumentace má žalobkyně snížený intelekt, na hranici normy a defektu - IQ 74. Ve smyslové oblasti není doloženo funkční postižení. Žalobkyně je kardiopulmonálně kompenzovaná, normotenzní, na srdci a plicích má fyziologický poslechový nález. Poruchy kontinence nejsou doloženy. V pohybové sféře jsou horní končetiny bez známek lateralizace, bez průkazu závažných kloubních deformit, beze ztrát, s projevy atopického ekzému na rukou. Dolní končetiny posuzované jsou bez průkazu paréz, závažných kloubních deformit a ztrát, s projevy chronické žilní insuficience. Aktuálně na pravé dolní končetině žalobkyně jsou dokladovány varikozně rozšířené žíly s prominencí mírně nad niveau okolí. Páteř je bez patologického nálezu. Stoj a chůze žalobkyně jsou plně samostatné, bez opěrných a kompenzačních pomůcek. Žalobkyně je dle dostupné dokumentace samostatně mobilní, plně orientovaná, bez průkazu závažného smyslového postižení, na horních ani dolních končetinách není objektivizována funkční patologie, jsou tak zachovány předpoklady pro samostatné zvládání namítaných základních životních potřeb, které jsou dle sociálního šetření vykonávány samostatně. PK MPSV není v zásadním rozporu s provedeným sociálním šetřením ze dne 05. 12. 2024. 11. K samotným   žalobním  námitkám  žalovaná  sděluje,  že  podle  ustanovení § 8 odst. 1  zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení (dále jen „zákon č. 582/1991 Sb.“) IPZS posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost fyzických osob pro účely sociálního zabezpečení a pro účely poskytnutí dávek a průkazu osoby se zdravotním postižením podle jiných právních předpisů při zjišťovacích a kontrolních lékařských prohlídkách. IPZS požádal úřad práce o provedení sociálního šetření. Podle ustanovení § 13 odst. 2 zákona č. 108/2006 Sb., nárok na výplatu příspěvku na péči vzniká podáním žádostí o přiznání příspěvku na péči není-li řízení o jeho přiznání zahájeno z moci úřední. Žalobkyně oznámení o zahájení řízení zmoci úřední ze dne 05. 12. 2024, č. j. 113019/2024/PPA, převzala osobně dne 05. 12. 2024. 12. Podle ustanovení § 16a odst. 5 zákona č. 582/1991 Sb., komise příslušná k posouzení zdravotního stavu může určit, v kterých případech je přítomnost posuzované fyzické osoby při tomto posouzení potřebná. Přítomnost posuzované fyzické osoby není nezbytná, pokud je zdravotní   stav  dostatečně  doložen  lékařskými  zprávami,  tj.  lékařské   zprávy  jsou  aktuální   a podkladová dokumentace kompletní. V takovém případě je zdravotní stav posuzované fyzické osoby    dostatečně  objektivizován  a   vyšetření   posuzované   by   nepřineslo   nová   zjištění   o zdravotním stavu a mělo by pouze orientační charakter. PK MPSV v protokolu o jednání uvedla, že podkladová dokumentace je dostatečná pro projednání věci bez osobní účasti účastníka řízení a jeho zástupce. 13. Zdravotní stav pro přiznání invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně se posuzuje podle jiných posudkově medicínských kritérií uvedených v jiných právních předpisech a přiznání tohoto důchodu, resp. vypracovaný posudek, nemá vliv při posuzování nároku na příspěvek na péči. IV. Posouzení soudem 14. Podle Přílohy č. 1 písm. a) bodu 7. vyhlášky č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách, za schopnost zvládat základní životní potřebu mobilita se považuje stav, kdy osoba je schopna zvládat nastupovat a vystupovat z dopravních prostředků včetně bariérových, a používat je. 15. Podle Přílohy č. 1 písm. b) bod. 2 vyhlášky č. 505/2006 Sb., za schopnost zvládat základní životní potřebu orientace se považuje stav, kdy osoba je schopna mít přiměřené duševní kompetence. 16. Podle Přílohy č. 1 písm. b) bod. 5 vyhlášky č. 505/2006 Sb., za schopnost zvládat základní životní potřebu orientace se považuje stav, kdy osoba je schopna  orientovat  se  v  obvyklých  situacích a přiměřeně v nich reagovat. 17. Ze správního spisu vyplynuly následující skutečnosti: 18. Podle záznamu ze sociálního šetření ze dne 28. 2. 2022 je žalobkyně schopna používat MHD jen v doprovodu maminky, sama nikam nepůjde. Má narušené vnímání okolností, špatné vyhodnocení situace. Zažádala o zvýšení invalidity. 19. Podle posudku posudkové komise MPSV ze dne 29. 8. 2022 byla žalobkyně považována za osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni II (středně těžká závislost), když nezvládala základní životní potřeby orientaci, komunikaci,  péči o  zdraví,  osobní aktivity a  péči o domácnost, neboť se neorientuje v běžných životních situacích, ven nutný doprovod, s cizími lidmi nekomunikuje. Platnost stanovena trvale. 20. Součástí správního spisu je žádost Institutu  posuzování  zdravotního stavu ze dne  16. 10. 2024 o provedení sociálního šetření proto, že IZPS provádí ve smyslu § 8 odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb. kontrolní lékařskou prohlídku ve věci posouzení stupně závislosti pro účely posouzení stupně závislosti pro účely příspěvku na péči. 21. Podle záznamu ze sociálního šetření ze dne 5. 12. 2024 má nyní žalobkyně již uznán III. stupeň invalidity. Má velké potíže docházet k lékařům. Zdravotní stav se nezměnil od posledního posouzení. Stále dominují psychické potíže, neschopnost kontaktu s cizími lidmi, schizoidní porucha. Žalobkyně je schopna používat MHD jen v doprovodu maminky, sama nikam nepůjde. Je orientovaná místem, časem i osobou. Je ale narušená racionalita v důvěře k lidem, bude se stýkat jen s lidmi, které dobře zná. Má velké fobie z jehel, střepů, skla. Má narušené vnímání okolností, špatné vyhodnocení situace. Je zpomalená v myšlení, V těžkých fázích onemocnění nekomunikuje ani s rodinou, zcela se izoluje, nezvedá telefon, z domu nevychází. 22. Podle posudku posudkové komise MPSV ze dne 20. 6. 2025 byla žalobkyně považována za osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni I (lehká závislost), když nezvládala základní životní potřeby komunikaci, péči o zdraví, osobní aktivity a péči o domácnost. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně je těžká osobnostní porucha – schizoidní, úzkostná a závislá, sociální fóbie, středně těžká až těžká deprese. Posudková komise poukázala na psychiatrické vyšetření ze dne 4. 3. 2025 MUDr. G. Ť., podle něhož je žalobkyně plně orientovaná, bez poruch vnímání a chování, osobnost se závislými rysy, schizoidní, asociální, se sníženým intelektem na hranici normy a defektu – IQ 74. Posudková komise dále uvedla, že posuzovaná je samostatně mobilní, plně orientovaná, bez postižení smyslového a bez patologie končetin. 23. Napadený výrok rozhodnutí žalovaného krajský soud přezkoumal podle § 75 odst. 2 soudního řádu správního (dále též „s. ř. s.“) v mezích žalobních bodů a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. 24. Z výše shrnutých skutečností vyplývajících ze správního spisu jednoznačně vyplývá, že se správní orgány ani posudkové komise ve správním řízení vůbec nevypořádávaly s tím, že žalobkyni již dříve uznaly závislou ve vyšším stupni – středně závislou, a to s trvalou platností. Bez jakéhokoli zdůvodnění a porovnání s předchozími vlastními závěry nyní žalobkyni označily za závislou pouze v prvním stupni - lehce závislou. 25. Posudkové komise obou stupňů nezmínily žádnou změnu v podobě zlepšení zdravotního stavu žalobkyně ani v podobě změny ve zvládání základní životní potřeby orientace, kterou dříve jako nezvládnutou uznaly. 26. V roce 2022 posudkové komise obou stupňů uznaly, že žalobkyně „se neorientuje v běžných životních situacích, ven nutný doprovod, s cizími lidmi nekomunikuje, “ tj. že nezvládá základní životní potřebu orientace ve smyslu Přílohy č. 1 písm. b) bod. 5 vyhlášky č. 505/2006 Sb., kterou zmiňuje žalobkyně v žalobě. 27. Ze zpráv o sociálním šetření v roce 2022 a v roce 2024 vyplývá, že nedošlo v těchto směrech k žádné změně. 28. Jedná se o problém, že žalobkyně je neschopna kontaktu s cizími lidmi, je schopna používat MHD jen v doprovodu maminky, sama nikam nepůjde. Má narušené vnímání okolností, špatné vyhodnocení situace tak, že není třeba nic řešit. Toto z posledního sociálního šetření vyplývá také. 29. Rozhodnutí o snížení příspěvku na péči osoby závislé na pomoci jiných, zde navíc ještě přiznaného trvale, musí být vždy logicky a přesvědčivým způsobem odůvodněno, což se v daném případě nestalo. 30. Rozhodnutí žalovaného vycházející z řádně nezdůvodněných závěrů posudkové komise MPSV je zcela nepřezkoumatelné. 31. Soud   neprovedl  v žalobě   navržené   důkazy   lékařskou   zprávou   MUDr.  G. Ť.  z  26. 11. 2025 ani lékařskou zprávu MUDr. J. Ř. z 5. 12. 2025, neboť se týkají skutkového stavu, který nastal po vydání žalobou napadeného rozhodnutí. V. Závěr a náklady řízení 32. Odůvodnění napadeného rozhodnutí v současné době neumožňuje soudu přezkoumat závěr, zda žalobkyně je nadále závislá na pomoci jiné fyzické osoby již pouze v prvním stupni závislosti, nikoli ve druhém jako dříve. Posudek posudkové komise MPSV je podle názoru soudu v uvedených směrech zapotřebí doplnit. 33. S ohledem na veškeré výše uvedené skutečnosti soud shledal žalobu důvodnou, a proto napadené rozhodnutí podle § 76 odst. 1 písm. a), b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) zrušil a věc vrátil žalovanému k novému řízení. Současně soud zavázal žalovaného výše uvedeným právním názorem.  VI. Náklady řízení 34. O náhradě nákladů řízení (výrok II. rozsudku) bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 věta první s. ř. s., kdy by na náhradu nákladů řízení měla právo žalobkyně, jež měla ve věci plný úspěch. Žalobkyně však žádné náklady řízení neuplatnila, proto nebyla náhrada nákladů žádnému z účastníků řízení přiznána.   Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat do dvou týdnů po jeho doručení kasační stížnost. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. Lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Krajského soudu v Plzni. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.   Plzeň 19. ledna 2026   Mgr. Jana Komínková v.r. samosoudkyně           Shodu s prvopisem potvrzuje: L. K.