č. j. 35 A 4/2026 - 21 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl soudcem Mgr. Janem Šmakalem ve věci   žalobce:   M. C., narozený X, státní příslušník X,  toho času v Zařízení pro zajištění cizinců Balková,  proti   žalovanému:   Ministerstvo vnitra, sídlem Nad Štolou 936/3, Praha,   o žalobě proti rozhodnutí žalovaného č. j. OAM-71/BA-BA01-BA06-Z-2026 ze dne 23. 1. 2026, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce byl dne 16. 1. 2026 zajištěn za účelem správního vyhoštění. Dne 19. 1. 2026 podal v zařízení pro zajištění cizinců opakovanou (druhou) žádost o udělení mezinárodní ochrany. Ve skutečnosti se jednalo již o čtvrtou žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany, nicméně první dvě řízení byla zastavena z důvodu zpětvzetí žádosti žalobcem.   I. Řízení před žalovaným 2. Naříkaným rozhodnutím jej žalovaný zajistil podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu, protože dospěl k závěru, že je nebezpečí, že by žalobce mohl mařit nebo ztěžovat výkon rozhodnutí o správním vyhoštění. Žalobce se nachází v evidenci nežádoucích osob (od 8. 10. 2022 do 8. 10. 2028) a bylo mu opakovaně uloženo správní vyhoštění, naposledy dne 16. 1. 2026 na dobu 5 let. Předchozí správní vyhoštění ze dne 26. 10. 2022 nerespektoval a z území nevycestoval. Žalobce ani nevycestoval po pravomocně skončeném řízení o udělení mezinárodní ochrany, tedy do 30. 10. 2025. V České republice není nikde hlášen k pobytu, přespává po ubytovnách pro zaměstnance. Nemá žádné finanční prostředky, které si ani není schopen legální cestou obstarat.   3. Podle žalovaného tedy žalobce podal žádost o mezinárodní ochranu až v reakci na zajištění ze strany policie a hrozbu nuceného návratu do vlasti, jinak by pro to neměl důvod. Možnost uložení zvláštních opatření podle § 47 zákona o azylu žalovaný vyloučil právě pro předpokládatelný nedostatek spolupráce žalobce se státními orgány. Nelze očekávat, že by byl žalobce dostupný pro účely pobytových kontrol nebo že by plnil povinnost hlásit se na policii. Povinnost setrvat v pobytovém zařízení otevřeného typu by neuposlechl, což lze dovodit z jeho předchozího protiprávního jednání. Žalovaný zdůraznil, že žalobce opětovně cestoval mezi různými státy EU. Dobu zajištění žalovaný stanovil na 110 dnů s tím, že po této době lze předpokládat nabytí právní moci rozhodnutí o mezinárodní ochraně. II. Řízení před soudem 4. Proti rozhodnutí žalovaného o zajištění žalobce brojil žalobou. V žalobě namítl, že žalovaný nesprávně posoudil jeho zranitelnost. Žalobce trpí závažným kožním onemocněním (kožními cystami a jimi způsobenými abscesy). Z toho důvodu může spadat do kategorie zranitelných osob. Žalovaný se však zdravotními problémy žalobce nijak blíže nezabýval a neposuzoval jejich závažnost. V případě zranitelných osob musí nejdříve dojít k uplatnění zvláštního opatření podle § 47 zákona o azylu, než správní orgán osobu zajistí. Napadené rozhodnutí považoval za nepřezkoumatelné ve vztahu k posouzení jeho zranitelnosti. Žalovaný měl využít alternativy k zajištění. Žalobce se mohl zdržovat na více adresách. Nebylo jeho povinností uvést jen jednu adresu. Žalobce má na území přítelkyni, která mu může pomoci s případnými finančními náklady spojenými s řízením. 5. Žalovaný považoval žalobu za nedůvodnou. Žalobce podal žádost o udělení mezinárodní ochrany účelově s cílem oddálit správní vyhoštění. O neúčinnosti zvláštních opatření svědčí nejen vědomé nerespektování povinností žalobce, ale také jeho zcela účelové jednání.    III. Procesní úvahy soudu Rozsah přezkumu 6. Podle závěrů rozsudku Soudního dvora EU ve věcech C-704/20 a C-39/21 Staatssecretaris van Justitie en Veiligheid ze dne 8. 11. 2022 se krajský soud nemůže omezit na přezkum zákonnosti rozhodnutí o zajištění v mezích žalobních bodů. Musí přihlížet i k vadám a nezákonnostem rozhodnutí, které zjistí sám, bez ohledu na námitky uplatněné žalobcem. 7. Těmto závěrům Soudního dvora je třeba rozumět v tom smyslu, že krajský soud není vázán žalobními body (výjimka z § 75 odst. 2 s. ř. s.) a nad jejich rámec zohlední skutkové a právní otázky, které v řízení vyšly najevo. To jsou otázky, které vyplynuly z obsahu spisu, popřípadě z průběhu řízení, byť třeba na základě aktivity soudu. Oproti tomu soud není oprávněn bez omezení vyhledávat a ověřovat každý možný důvod nezákonnosti a verifikovat každou jednotlivou rozhodnou otázku. Přezkumná povaha řízení a zásadní uplatnění projednací zásady vyplývající z použitelného vnitrostátního práva stále (ještě) odpovídají požadavkům Soudního dvora. 8. Krajský soud v Plzni tedy souhlasí se závěry Krajského soudu v Brně vyjádřenými v rozsudku č. j. 34 Az 36/2022-32 ze dne 21. 11. 2022, č. 4439/2023 Sb. NSS po jejich doplnění o podstatné hledisko: správní soud je oprávněn, resp. povinen identifikovat případné další nezákonnosti zajištění cizince, pokud v řízení vyjdou najevo. IV. Posouzení věci 9. Žaloba není důvodná. Ve věci byly důvody se domnívat, že žalobce podal svou žádost pouze s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění a že mírnější opatření nebudou účinná. Žalovaný rovněž dospěl ke správnému závěru, že žalobce není zranitelnou osobou ve smyslu § 2 odst. 1 písm. i) zákona o azylu. V řízení nevyšly najevo žádné okolnosti, které by měly vliv na zákonnost (rozhodnutí o) zajištění žalobce. 10. Žalovaný zajistil žalobce podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona azylu. Podle tohoto ustanovení může Ministerstvo vnitra v případě nutnosti rozhodnout o zajištění žadatele o udělení mezinárodní ochrany v zařízení pro zajištění cizinců, nelze-li účinně uplatnit zvláštní opatření, jestliže byla žádost o udělení mezinárodní ochrany podána v zařízení pro zajištění cizinců a existují oprávněné důvody se domnívat, že žádost o udělení mezinárodní ochrany byla podána pouze s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění, nebo je pozdržet, ačkoliv mohl požádat o udělení mezinárodní ochrany dříve. Podání žádosti o mezinárodní ochranu 11. První podmínkou zajištění žalobce bylo podání žádosti o mezinárodní ochranu. Její podání nebylo ve věci sporné, účastníci se na jejím podání shodli. Podání žádosti pouze s cílem vyhnout se (hrozícímu) vyhoštění 12. Druhou podmínkou je existence oprávněných důvodů se domnívat, že žádost o udělení mezinárodní ochrany byla podána pouze s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění. 13. Pro naplnění důvodu zajištění podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu postačí zjištění, že existují oprávněné důvody se domnívat, že žádost o mezinárodní ochranu byla podána pouze s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění, vydání nebo předání, nebo je pozdržet (k významu slova „pouze“ srov. rozsudek KS v Plzni č. j. 17 A 121/2019-74 ze dne 24. 7. 2019): skutečnost, že žadatel uvádí skutečnosti, které mohou být při meritorním posouzení shledány azylově relevantními, zajištění nevylučuje. Vážně míněná žádost o mezinárodní ochranu podaná v zajištění zůstává „pouze“ účelovou, jestliže z okolností případu (např. dosavadní jednání cizince, délka pobytu na území, osobní poměry apod.) plyne převažující motivace žadatele vyhnout se správnímu vyhoštění (srov. rozsudky NSS č. j. 10 Azs 284/2016-35 ze dne 15. 2. 2017 a č. j. 4 Azs 9/2017-31 ze dne 28. 2. 2017). S přihlédnutím ke znění čl. 8 odst. 3 písm. d) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/33/EU je tedy nezbytné, aby žádost o mezinárodní ochranu měla účel mařit vyhoštění a představovala tak zneužití práva, nikoliv jeho využití (ke zneužití práva jako podmínce zajištění srov. rozsudek NSS č. j. 1 Azs 349/2016-48 ze dne 28. 6. 2017 nebo stanovisko generálního advokáta Soudního dvora Evropské unie ve věci C-534/11 Arslan). 14. Dobrověrné podání žádosti o mezinárodní ochranu po zajištění sleduje dva propojené účely: žadatel se brání nucenému opuštění státu jako průvodní jev toho, že zde především hledá mezinárodní ochranu. O zneužití práva je možné uvažovat v situaci opačné, tedy pokud by žadatel usiloval o mezinárodní ochranu pouze za účelem mařit vyhoštění (a nestál o mezinárodní ochranu, případně věděl, že její podmínky nesplňuje), nebo pokud by účel mařit představoval hlavní účel žádosti (žadatel chce vyhoštění zdržet a zároveň spoléhá se na to, že mu mezinárodní ochrana může být i poskytnuta). Skutečnost, že žadatel mohl požádat o udělení mezinárodní ochrany dříve, je v takových případech jedním z možných znaků účelovosti, bez dalšího ji však neprokazuje [srov. opět čl. 8 odst. 3 písm. d) směrnice Rady 2013/33/EU; přiměřeně pak usnesení SD EU ve věci C-186/21 PPU J. A. proti Slovinsku ze dne 3. 6. 2021, odst. 35–39]. 15. V poměrech souzené věci to znamená, že si žalovaný měl učinit konkrétními skutečnostmi podložený závěr, zda existují oprávněné důvody se domnívat, že žalobce svou žádost podal toliko s účelem mařit vyhoštění. 16. To žalovaný dovodil na základě toho, že se žalobce nacházel na území neoprávněně a v minulosti již opakovaně v různých státech EU o mezinárodní ochranu žádal. Žalobce rovněž neuposlechl správní vyhoštění ze dne 26. 10. 2022 a z území nevycestoval. Naopak cestoval mezi různými státy EU. Při výslechu v rámci řízení o uložení správní vyhoštění v roce 2022 nadto žalobce tvrdil, že mu v zemi původu nic nehrozí.   17. Žalobce tedy žádost o mezinárodní ochranu podal až po zajištění, přičemž z průběhu správního řízení nevyplynul žádný důvod, proč by tak opětovně nemohl učinit dříve. Proces řízení o mezinárodní ochraně je přitom žalobci bezpochyby znám, když se jedná v pořadí o jeho čtvrtou žádost (s přihlédnutím k tomu, že předchozí dvě žádosti vzal žalobce zpět). Je také nutné zdůraznit, že žalobce již podruhé požádal o mezinárodní ochranu až poté, co byl zajištěn. Žalobce tedy původně neměl v úmyslu hledat v České republice mezinárodní ochranu a učinil tak až poté, co byl zajištěn za účelem správního vyhoštění. 18. Tato zjištění poskytují dostatečnou a konkrétní oporu pro oprávněnou domněnku žalovaného, že hlavním a nejspíš i jediným účelem žádosti žalobce bylo vyhnout se aktuálně hrozícímu nucenému výkonu vyhoštění, nebo je alespoň ztížit. Jde ostatně o typické důvody odůvodňující rozhodnutí podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu. Soud tedy žalobci nepřisvědčil. Potenciální zranitelnost žalobce 19. Větší část své argumentace žalobce věnoval otázce své zranitelnosti. Měl za to, že je zranitelnou osobou, neboť má kožní problémy.  Tuto skutečnost měl žalovaný zohlednit při rozhodování o zajištění. 20. Zranitelnou osobou je zejména nezletilá osoba bez doprovodu, rodič nebo rodina s nezletilým dítětem nebo rodič nebo rodina se zletilým dítětem se zdravotním postižením, osoba starší 65 let, osoba se zdravotním postižením nebo s vážným onemocněním, těhotná žena, oběť obchodování s lidmi nebo osoba, která byla mučena, znásilněna nebo podrobena jiným vážným formám psychického, fyzického nebo sexuálního násilí [§ 2 odst. 1 písm. i) zákona o azylu]. 21. Jednotlivé vyjmenované formy zranitelnosti je třeba hodnotit ve vztahu k ostatním: vážné onemocnění musí odpovídat závažnosti ostatních forem (noscitur a sociis; srov. např. rozsudky NSS č. j. 1 Azs 119/2020-30 ze dne 17. 6. 2020, č. j. 2 Azs 47/2020-48 ze dne 23. 4. 2020, č. j. 7 Azs 406/2019-36 ze dne 20. 2. 2020). Účelem vymezení zranitelných osob je identifikace těch osob, u nichž je zajištění nevhodné, protože by mělo nepříznivé dopady na jejich fyzický či psychický stav, případě by vyžadovalo přijetí zvláštních opatření procesní či věcné povahy. I onemocnění relativně závažné povahy, která jsou kompenzována nebo na která je cizinec adaptován, a pro která lze v zařízení pro zajištění cizinců dodržet odpovídající léčebný režim, proto není možné hodnotit jako vážné onemocnění odůvodňující konstatování zranitelnosti cizince (srov. přiměřeně rozsudky NSS č. j. 10 Azs 280/2017-33 ze dne 13. 2. 2019, č. j. 6 Azs 355/2020-36 ze dne 2. 9. 2021, a rozsudky KS v Plzni č. j. 17 A 74/2020-48 ze dne 26. 10. 2020 a č. j. 17 A 33/2023-31 ze dne 11. 1. 2024). 22. Pro posouzení případu je proto podstatné, zda z nějakých konkrétních okolností vyplývalo, že by žalobce byl zranitelnou osobou, tj. že jeho kožní problémy byly vážným onemocněním v intenzitě rámcově srovnatelné např. se zdravotním postižením, a vyžadoval proto vyšší míru ochrany ve vztahu k omezení osobní svobody. 23. Tyto okolnosti jsou ve správním spisu zaznamenány na dvou místech. Žalobce při poskytnutí údajů k žádosti o mezinárodní ochranu dne 29. 1. 2026 uvedl, že má zanícení chlupů. Jinak je ale zdravý, neužívá žádné léky a nenavštěvuje pravidelně žádného lékaře kvůli konkrétním potížím. Kožní problémy žalobce zmínil i v rámci výslechu před policií dne 15. 1. 2026: Kožní problémy má již asi 2,5 roku, přičemž mu zarůstá ochlupení a neustále se mu vytváří zánět. Když má zánět, nemůže dlouho stát ani sedět. Nad rámec toho žalobce neuvedl nic. Jak správně konstatovala policie žalobce sám uvedl, že jeho problémy jsou dlouhodobé a byly řešeny běžnou ambulantní léčbou. 24. Ze správního spisu tedy nelze nijak dovodit, že žalobce při kontaktu s policií byť jen naznačil nějaký závažný zdravotní stav, popřípadě že by tento závažný zdravotní stav byl zjištěn jinak. Z informací poskytnutých žalobcem plyne pouze to, že žalobce má ambulantní léčbou v zásadě kompenzované kožní obtíže. Není proto zřejmé, proč by tyto obtíže nemohly být dostatečně léčeny v zařízení pro zajištění cizinců. 25. Nelze ani přehlédnout, že žalobce mohl v řízení před soudem uvést konkrétní tvrzení o existujících útrapách z důvodu dekompenzace zdravotního stavu v zajištění a k jejich prokázání navrhnout důkazy. Nic takového neučinil, takže nebylo co a jak zjišťovat ve vztahu ke zranitelnosti žalobce v době rozhodnutí žalovaného, popřípadě v době pozdější v zařízení pro zajištění cizinců. 26. Na okraj toho soud poukazuje na formu žaloby, které je zjevně standardizovaným podáním známým zdejšímu soudu z naprosté většiny řízení o přezkumu zajištění – o tom jasně svědčí nejen shoda podoby žalob, ale i list s podpisem žalobce, který nenavazuje na hlavní žalobní argumentaci. Lze proto přepokládat, že žalobce podepsal poslední stranu žalobu, ke které byly teprve později připojeny předcházející listy sepsané jinou osobou. Na tom soud neshledává nic zásadně špatného, podporuje to nicméně závěr, že nad rámec obecných tvrzení o kožních problémech nemá žalobce či nic konkrétního, co by uvedl (to samé platí pro osoby, které žalobu fakticky psaly a přizpůsobily ji příběhu žalobce). 27. Lze tedy uzavřít, že z dosavadního průběhu řízení před soudem a žalovaným není důvod usuzovat na to, že žalobce by byl zranitelnou osobou vyžadující specifický režim. Stejně tak není důvod se domnívat, že zajištění se za stávajících faktických podmínek v Balkové stalo nezákonným.  Neúčinnost zvláštních opatření 28. Další žalobní námitky směřovaly proti neuplatnění zvláštních opatření podle § 47 odst. 1 zákona o azylu. Zvláštním opatřením se rozumí rozhodnutím ministerstva uložená povinnost žadatele o udělení mezinárodní ochrany a) zdržovat se v pobytovém středisku určeném ministerstvem, nebo b) osobně se hlásit ministerstvu v době ministerstvem stanovené. 29. Napadené rozhodnutí je v tomto ohledu přezkoumatelné, neboť obsahuje srozumitelné a dostatečné důvody pro závěr o nezbytnosti zajištění žalobce. 30. Účelem zajištění žadatele o mezinárodní ochranu podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu není pouze zabezpečit jeho účast v řízení o mezinárodní ochraně, ale především zabezpečit jeho dostupnost pro výkon rozhodnutí o vyhoštění pro případ, že by se toto rozhodnutí stalo vykonatelným v důsledku negativního výsledku řízení o mezinárodní ochraně. Při posouzení účinnosti zvláštních opatření podle § 47 zákona o azylu pak je třeba přihlédnout k důvodu zajištění a hodnotit, zda by uložením pouze zvláštního opatření nebyl zmařen cíl, k němuž by jinak zajištění směřovalo. Je proto namístě zohlednit mimo jiné i pobytovou historii žadatele o mezinárodní ochranu (srov. rozsudky NSS č. j. 1 Azs 349/2016-48 ze dne 28. 6. 2017, č. j. 1 Azs 119/2018-28 ze dne 7. 2. 2019 a přiměřeně i usnesení rozšířeného senátu NSS č. j. 5 Azs 20/2016-38 ze dne 28. 2. 2017, č. 3559/2017 Sb. NSS). 31. Jakkoliv nelze paušálně vyloučit možnost uložení zvláštních opatření v případech existence důvodu zajištění podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu, jejich neúčinnost bude častější než v případě zvažování alternativ k jiným důvodům zajištění. Správnímu orgánu nic nebrání, aby stejné okolnosti zohlednil jak při zvažování nutnosti zajištění, tak při souběžných úvahách o účinnosti zvláštních opatření – v zásadě jde totiž o vzájemně se překrývající a doplňující úvahy, při kterých mohou být tytéž okolnosti důvodem jak pro zajištění, tak pro vyloučení aplikace zvláštních opatření (srov. rozsudky NSS č. j. 1 Azs 126/2018-33 ze dne 7. 2. 2019, č. j. 4 Azs 105/2017-24 ze dne 14. 7. 2017). 32. Těmto požadavkům napadené rozhodnutí odpovídá. Vychází z toho, že žalobce se na území České republiky nachází neoprávněně, nemá zde žádné rodinné příslušníky, ani stálé bydliště. S údajnou přítelkyní byl žalobce v době svého zajištění cca 2 měsíce. Před policií uvedl, že před měsícem se chtěl dostat do Německa (kde ho kontrolovala policie a navrátila zpět do České republiky). Do Německa se chtěl dostat ve chvíli, kdy již byl ve vztahu, což zpochybňuje jeho tvrzení o přítelkyni a plánovaném sňatku. Nelze také přehlédnout, že žalobce opakovaně žádal o mezinárodní ochranu na různých místech v EU, mezi nimiž se i různě přemisťoval a neuposlechl rozhodnutí o správním vyhoštění. Jeho osobní historie tedy zjevně vypovídá o tom, že žalobce nerespektuje právní řád České republiky. 33. Při rozhodování žalovaného tedy nebylo lze očekávat, že se žalobce dobrovolně podrobí uloženým omezením a bude k dispozici pro řízení o udělení mezinárodní ochrany, případně řízení o vyhoštění, tedy že zvláštní opatření bude dostatečné (srov. přiměřeně rozsudek NSS č. j. 5 Azs 107/2020-46 ze dne 25. 6. 2020, č. 4058/2020 Sb. NSS, odst. 55–56). V řízení před soudem se na tom nic nezměnilo. V. Závěr 34. Z uvedených důvodů není rozhodnutí žalovaného nezákonné a netrpí ani vadami řízení. Soud proto žalobu zamítl dle § 78 odst. 7 s. ř. s. Žalobce neměl ve věci úspěch a úspěšnému žalovanému nevznikly náklady nad rámec běžné úřední činnosti. Žádný z účastníků tak nemá právo na náhradu nákladů řízení (§ 60 odst. 1 věta první s. ř. s.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost u Nejvyššího správního soudu do dvou týdnů od jeho doručení. Lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Krajského soudu v Plzni. Plzeň 25. února 2026 Mgr. Jan Šmakal v.r. soudce   Shodu s prvopisem potvrzuje L. C.