I. Ustanovení § 58 odst. 1 zákoníku práce stanoví, že zrušení pracovního poměru ve zkušební době se má stát písemně. Vzhledem k tomu, že s nedostatkem písemné formy citované ustanovení nespojuje neplatnost právního úkonu, je ve smyslu § 242 odst. 2 zák. práce pracovní poměr sjednaný na zkušební dobu platně uzavřen i tehdy, byl-li zrušovací projev učiněn ústně. II. To však platí za předpokladu, že písemná forma nebyla mezi účastníky sjednána ve smyslu § 241 zákoníku práce jako podmínka rozvázání pracovního poměru. III. Ustanovení § 58 odst. 2 zákoníku práce nemá kogentní charakter, proto zrušení pracovního poměru ve zkušební době není neplatným právním úkonem jen proto, že zrušovací projev byl druhému účastníku doručen později než toto ustanovení předpokládá, nebo že mu byl doručen v den skončení pracovního poměru (srov. Komentář k zákoníku práce C.H. BECK, 1. vydání r. 1995, str. 125).

R o z s u d e k Krajský soud v Ú. n. L. rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. I.U. a soudkyň JUDr. J.N. a Mgr. B.P. ve věci žalobkyně B.W. bytem H.K. ul. E.B. 1560, zastoupené JUDr. Z.V., advokátkou se sídlem T., náměstí S 47 proti žalovanému J.R., bytem L., ul. K 1073, zastoupeného JUDr. A.Š., advokátem se sídlem L., ul. J. 974 o neplatnost zrušení pracovního poměru ve zkušební době, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Ú., ze dne 29. listopadu 2002, č.j. 15 C 265/2000-68, t a k t o : Rozsudek okresního soudu se p o t v r z u j e . Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na nákladech odvolacího řízení částku 6 140,-- Kč na účet JUDr. A.Š. ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í : Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala určení, že rozvázání pracovního poměru ve zkušební době výpovědí ze dne 17.9.1999, kterou jí dal žalovaný, je neplatné. Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku podala v zákonné lhůtě odvolání žalobkyně, která vytýká okresnímu soudu, že nepřihlédl k odvolatelkou uváděným skutečnostem, neúplně zjistil skutkový stav věci, když neprovedl navržené důkazy a věc nesprávně právně posoudil. Uvedla, že základní fakta, a to, že došlo k zavření pracovního poměru na základě pracovní smlouvy, a že byla sjednána zkušební doba, jsou zřejmá. Pro posouzení celého případu je pak rozhodující, co bylo obsahem vůle žalovaného dne 13.9.1999, kdy došlo ke konfliktu mezi ním a žalobkyní a kdy žalovaný zneužil svého dominantního postavení zaměstnavatele a fyzicky ji de facto vyhodil. Odvolatelka je toho názoru, že tento právní úkon nemůže být hodnocen jako platný, nýbrž, že jde o úkon absolutně neplatný s odkazem na ust. § 242, odst. 1 písm. a) zákoníku práce. Je si vědoma, že v rámci zkušební doby může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnancec zrušit pracovní poměr písemně z jakéhokoliv důvodu nebo i bez uvedení důvodu, a i když zákon při nesplnění písemné podoby nevyvozuje neplatnost tohoto úkonu, je třeba trvat na tom, aby projev vůle měl alespoň minimální formu slušnosti a byl srozumitelný tak, aby nevzbuzoval pochybnosti. Vzhledem k tomu, že úkony žalovaného, a to ze dne 13.9.1999 a ze dne 17.9.1999, kdy jí žalovaný zaslal výpověď písemně, považuje odvolatelka za absolutně neplatné, navrhuje, aby krajský soud rozsudek okresního soudu změnil a žalobě vyhověl. Odvolací soud přezkoumal podle ustanovení § 212 o.s.ř. rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení jeho vydání předcházející, a odvolání neshledal důvodným. Soud prvního stupně zjistil, že mezi účastníky byla dne 27.7.1999 uzavřena pracovní smlouva, jejíž součástí je i ujednání o tříměsíční zkušební době, a na jejímž základě žalobkyně nastoupila dne 1.9.1999 k žalovanému do pracovního poměru na dobu neurčitou. Dne 13.9.1999 došlo ke konfliktu mezi účastníky, během něhož žalovaný žalobkyni oznámil, že její pracovní poměr u něho tímto dnem končí. Podle žalobkyně tak učinil řevem, s použitím vulgárních výrazů a slova "výpověď", aniž uvedl konkrétní důvod. Žalobkyně si sbalila své věci a se žalovaným se dohodla, že dne 17.9.1999 převezme v jeho provozovně v G. ulici v H. K. zápočtový list, mzdu za odpracované dny a písemné vyhotovení výpovědi z pracovního poměru. Když se uvedeného dne do provozovny žalovaného dostavila, žalovaný zde nebyl a jeho zástupce pan R. měl připraven pouze fax výpovědi, který žalobkyně nepřevzala. Potvrzení o skončení zaměstnání poslal žalovaný Úřadu práce v T. v říjnu 1999, kdy jako důvod skončení pracovního poměru uvedl zrušení ve zkušební době pro hrubé porušení kázně, mzdu pak žalobkyni poslal v listopadu 1999. Dne 17.9.1999 zaslal žalobkyni dopis, jímž jí oznamuje zrušení pracovního poměru ve zkušební době ke dni 13.9.1999, dopis byl doručen matce žalobkyně v říjnu 1999. Při zkoumání, zda došlo ke zrušení pracovního poměru ve zkušební době, soud prvního stupně s odkazem na ust. § 58 a § 242 zákoníku práce dovodil, že dne 13.9.1999 oznámil žalovaný žalobkyni, že její pracovní poměr u něho skončil. Žalobkyně s tím sice nesouhlasila, avšak její následné faktické chování nasvědčuje tomu, že oznámení žalovaného o skončení pracovního poměru ne-li akceptovala, tedy vzala na vědomí, když požádala žalovaného o předání dokladů a zaplacení mzdy za odpracované dny. Je proto nerozhodné, zda v této souvislosti použil žalovaný slovo výpověď a neuvedl výslovně, že se jedná o zrušení pracovního poměru ve zkušební době. Pokud si účastníci sjednali platně tříměsíční zkušební dobu a v jejím průběhu žalovaný žalobkyni oznámil dne 13.9.1999, že její pracovní poměr skončil ke dni 13.9.1999, nepřipadá v úvahu jiný způsob skončení pracovního poměru, než právě jeho zrušení ve zkušební době, bez ohledu na to, jak sám žalovaný tento svůj úkon označil. Dopis žalovaného ze dne 17.9.1999 jen nadbytečně konstatuje, že došlo ke skončení pracovního poměru žalobkyně zrušením ve zkušební době ke dni 13.9.1999 a nemá proto žádné právní účinky. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že zrušení pracovního poměru žalobkyně ve zkušební době je platné, a proto žalobu zamítl. Výrok o nákladech řízení odůvodnil ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. s tím, že zcela úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly. Projednávanou věc je třeba posuzovat i v současné době - vzhledem k tomu, že ke zrušení pracovního poměru žalobkyně ve zkušební době došlo dne 13.9.1999, podle zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném do 30.9.1999. Podle ustanovení § 58 odst. 1 zák. práce ve zkušební době může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec zrušit pracovní poměr písemně z jakéhokoliv důvodu nebo bez uvedení důvodu. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení písemné oznámení o zrušení pracovního poměru má být doručeno druhé straně zpravidla alespoň tři dny přede dnem, kdy má pracovní poměr skončit. V projednávané věci se odvolací soud ztotožňuje se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně. Předmětem sporu je otázka, zda došlo k platnému zrušení pracovního poměru ve zkušební době. Zrušení pracovního poměru ve zkušební době je samostatným druhem rozvázání pracovního poměru, k němuž dochází na základě jednostrnného právního úkonu. Rozvázání pracovního poměru tímto způsobem závisí pouze na vůli zaměstnance nebo zaměstnavatele a důvody vedoucí ke zrušení není třeba druhému účastníku sdělovat. Ustanovení § 58 odst. 1 zák. práce předepisuje, že zrušení pracovního poměru ve zkušební době se má stát písemně. Vzhledem k tomu, že s nedostatkem písemné formy výslovně nespojuje neplatnost právního úkonu, je ve smyslu ustanovení § 242 odst. 2 zák. práce pracovní poměr zrušen ve zkušební době platně i tehdy, byl-li zrušovací projev učiněn ústně. To platí ovšem jen tehdy, jestliže zrušení pracovního poměru ve zkušební době písemnou formou nebylo účastníky sjednáno jako podmínka (§ 241 zák. práce) pro rozvázání pracovního poměru. Zrušení pracovního poměru ve zkušební době učiněné ústně je účinné tehdy, jestliže bylo druhému účastníku sděleno. Došlo-li ke zrušení pracovního poměru ve zkušební době jinak než písemnou formou, nelze spojovat právní účinky takového zrušení až s jeho případným dodatečným písemným potvrzením. Ustanovení § 58 odst. 2 zák. práce nemá kogentní povahu a zrušení pracovního poměru ve zkušební době není neplatným právním úkonem jen proto, že zrušovací projev byl druhému účastníku doručen později, než toto ustanovení předpokládá, nebo že mu byl doručen v den skončení pracovního poměru, ledaže by předchozí oznámení zrušení pracovního poměru ve zkušební době bylo účastníky sjednáno jako podmínka pro rozvázání pracovního poměru. Z ust. § 58 zák. práce dále vyplývá, že právní úkon, který směřuje ke zrušení pracovního poměru, má obsahovat také určení dne, k němuž se pracovní poměr ruší. Nejde ovšem o podstatnou, ale jen o pravidelnou náležitost tohoto právního úkonu a opět platí, že pokud si toto účastníci předem nesjednali v pracovní smlouvě, nejde o neplatný právní úkon jen proto, že neobsahuje určení den, k němuž podle něj má pracovní poměr skončit. Odvolací soud tedy shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena pracovní smlouva, v níž byla sjednána tříměsíční zkušební doba, pracovní poměr byl uzavřen na dobu neurčitou a k rozvázání pracovního poměru došlo jeho zrušením ve zkušební době ke dni 13.9.1999, a to ústním oznámením zaměstnavatele. Toto oznámení žalobkyně vzala na vědomí dne 14.9.1999, což bylo podle obsahu spisu úterý, poté již nenastoupila do práce a na pátek 17.9.1999 si domluvila se zaměstnavatelem, že si přijde pro písemná potvrzení a pro doplatek mzdy za odpracované dny. Tyto skutečnosti potvrdila žalobkyně ve své výpovědi a vyplývají i z předložených listin. Je tedy prokázáno, že v průběhu sjednané zkušební doby došlo ke zrušovacímu projevu ze strany zaměstnavatele, když toto bylo žalobkyni sděleno, což podle výše uvedeného postačuje k rozvázání pracovního poměru ve zkušební době. Okolnosti uváděné odvolatelkou, jakým způsobem ke zrušovacímu projevu došlo jsou nerozhodné, a proto její námitky spočívající v tom, že se zaměstnavatel měl chovat slušně a neměl zneužívat svého dominantního postavení, jsou pro posouzení platnosti tohoto právního úkonu bez právního významu. Z důvodu vyložených shora odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný podle § 219 o.s.ř. potvrdil. Výrok o nákladech řízení vychází ................... Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné, ledaže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. 'V takovém případě lze dovolání podat k Nejvyššímu soudu České republiky do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u Okresního soudu v Ústí nad Labem. V Ú., dne 13. listopadu 2003 Předsedkyně senátu