Předpokladem spoluodpovědnosti poškozeného za vzniklou škodu je, aby svým jednáním škodu spoluzavinil (§ 441 obč. zák). Jde-li o škodu na zdraví způsobenou úmyslným jednáním škůdce (fyzickým napadením) nelze vyloučit existenci spoluzavinění poškozeného spočívajícího v tom, že násilné jednání škůdce (útok) bylo chováním poškozeného vyprovokováno. Pouhé nadávky a urážky však nelze považovat za provokazi opravňující škůdce k použití násilí a zakládající spoluzavinění za škodu na zdraví, kterou škůdce násilným jednáním poškozenému způsobil.

ROZSUDEK Krajský soud v Ú. rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. V. P. a soudců JUDr. V. Š. a JUDr. J. N., v právní věci žalobce  S. T., zastoupeného JUDr. J. K., advokátem proti žalovaným 1. Z. M., zastoupenému JUDr. I. W., advokátkou a 2. P. K., o náhradě škody z ublížení na zdraví ve výši 61.822,50 Kč s přísl., o odvolání všech účastníků proti rozsudku Okresního soudu v L. ze dne 14. února 2002, č.j. 15 C 57/2000-64, t a k t o: Rozsudek okresního soudu se   m ě n í   tak, že žalobcem uplatněné nároky jsou po právu. O d ů v o d n ě n í Napadeným rozsudkem jako rozsudkem mezitímním, okresní soud rozhodl tak, že základ nároku žalobce je opodstatněn proti oběma žalovaným ve výši 3/5 a že o výši nároku a náhradě nákladů řízení bude rozhodnuto v konečném rozsudku. Odvolání proti tomuto rozsudku podali všichni účastníci. Žalobce se odvoláním domáhá změny napadeného rozsudku tak, že uplatněný nárok je zcela po právu a okresnímu soudu vytýká nesprávné právní hodnocení zjištěného skutkového stavu. Oba žalovaní se domáhají zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci okresnímu soudu k dalšímu řízení, když žalovaný Z. M. zdůrazňuje, že žalobce neprokázal jaká zranění utrpěl  v důsledku jednání žalovaných. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek, jakož i řízení mu předcházející a shledal důvodným odvolání žalobce. V projednávané věci se žalobce domáhá náhrady škody, která mu vznikla v důsledku ublížení na zdraví při konfliktu dne 5.11.1997, kdy byl napaden postupně oběma žalovanými. Domáhá se bolestného v částce 5.782,50 Kč podle posudku znalce MUDr.M. N., odškodnění za ztížení společenského uplatnění v částce 51.600,- Kč podle posudku znalkyně Dr. E. V., CSc. a náhrady hotových výloh, které vynaložil na úhradu těchto znaleckých posudků v částce 4.440,- Kč celkem. Nutno zdůraznit, že okresní soud se velmi pečlivě zabýval zjišťováním skutkového stavu věci, provedl veškeré potřebné důkazy a skutkový stav náležitě objasnil. Svá zjištění podrobně uvedl v odůvodnění napadeného rozhodnutí a odvolací soud pouze rekapituluje, že uplatněné nároky vyplývají z ublížení na zdraví, ke kterému u žalobce došlo dne 5.11.1997 kolem 23.30 hod. v T. v důsledku fyzického napadení žalovanými. Žalovaní byli stíhání pro výtržnictví a ublížení na zdraví, když obvinění jim bylo sděleno dne 13.1.1998. Dne 13.11.1998 byla  Okresním státním zastupitelstvím v L. podána žaloba pro trestní čin ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 a 2 tr. zák. Okresní soud v L. usnesením z 19.7.1999 věc vrátil státnímu zastupitelství k došetření, a to zda jde skutečně o trestnou činnost podle § 221 odst. 2 tr. zák., nebo jen podle § 221 odst. 1 tr. zák. Usnesením vyšetřovatele KÚV Ú. dne 20.9.1999 bylo trestní stíhání zastaveno pro amnestii, neboť vyšetřovatel dospěl k závěru, že z hlediska zranění, která žalobce utrpěl, jde o trestnou činnost podle § 221 odstr. 1 tr. zák. V řízení v projednávané věci oba žalovaní s žalobou od samého počátku nesouhlasili a žádali její zamítnutí. Oba připouštěli určitý konflikt, ale popírali, že by žalobci ublížili a pokud utrpěl zranění, bylo to pouze v důsledku jeho podnapilosti, neboť upadl sám. Okresní soud vyslechl řadu svědků, a to J. T. - syna žalobce, M. M. - kolegu žalovaného M., D. M. – manželku M. M., M. a V. R., před jejichž domem a kvůli nimž vlastně ke konfliktu došlo, P. M., který u konfliktu nebyl a H. N., která jediná je bez jakéhokoliv vztahu ke kterémukoliv účastníku, vše viděla a vše podrobně popsala. Ze všech těchto výpovědí bezpečně vyplývá, že uvedeného dne žalobce upomínal V. R. o zaplacení za práci, kterou pro něho vykonal. Potom kdy byl odmítnut, začal verbálně projevovat nespokojenost, včetně nadávání jmenovanému R.. Tento konflikt se nijak nedotýkal žalovaných, ale přesto žalovaní se do tohoto konfliktu vmísili naprosto nepatřičným způsobem, a to tak, že žalobce, kterého by bylo možno označit jako obtížného podnapilého, fyzicky hrubě napadli. Žalovaný K. dal žalobci asi dvě rány, potom R. vyzval M., aby žalobce vyhodil a ten to udělal tak,  že žalobce chytil a opakovaně mu narazil hlavu na vrata. Žalovaný K. přitom držel syna žalobce, který chtěl přijít svému otci na pomoc.  Okresní soud při hodnocení tohoto skutkového stavu naprosto přesně a správně dovozuje základ odpovědnosti žalovaných, a to odpovědnost solidární. Potud se odvolací soud zcela ztotožňuje se závěry soudu prvého stupně tak, jak jsou uvedeny a odůvodněny v napadeném rozhodnutí, na které v tomto směru odkazuje. Jediné v čem se odvolací soud neztotožňuje s okresním soudem je aplikace ust. § 441 obč. zák. Podle ust. § 441 obč. zák. , byla-li škoda způsobena také zaviněním poškozené, nese škodu poměrně; byla-li způsobena škoda výlučně jeho zaviněním, nese jí sám. Předpokladem toho, aby poškozený nesl škodu poměrně je to, že  jeho jednáním jsou též splněny předpoklady odpovědnosti, které vyplývají z § 420. Zejména je třeba, aby i na straně poškozeného došlo k zavinění a aby to bylo v příčinné souvislosti se vznikem škody. Je pojmově vyloučeno, aby omezení nebo vyloučení odpovědnosti škůdce bylo vyvozováno z jiného důvodu,  než ze zavinění poškozeného. Pokud jde o způsobení škody úmyslným ublížením na zdraví, může se ke spoluzavinění poškozeného přihlížet v případech, kdy poškozený útok vyprovokoval. Podle názoru odvolacího soudu nelze srovnávat verbální urážky a nadávky a přímé fyzické násilí.  Rozhodně nelze považovat nadávky za opodstatnění fyzického napadení. Posledně uvedený případ nastal v projednávané věci. V počátku konfliktu nepochybně byly verbální výpady žalobce na adresu V. R., ale z takových  verbálních výpadů rozhodně nemůže dojít k ublížení na zdraví. Nelze dovozovat, že tímto zavinil žalobce své ublížení na zdraví. Jiná situace by byla, jestliže by fyzicky zaútočil, ať přímo na žalované nebo jakoukoliv jinou osobu, a za této situace by úvahy o jeho spoluzavinění na ublížení na zdraví, které později utrpěl, byly důvodné. Tak tomu však nebylo a proto odvolací soud nespatřuje důvod pro postup podle ust. § 441 obč. zák. Spoluzavinění žalobce není dáno, a proto žalovaní zcela odpovídají za škodu, kterou v důsledku ublížení na zdraví žalobci způsobili. Z vyložených důvodů byl proto napadený rozsudek změněn tak, že žalobcem uplatněné nároky jsou po právu (§ 220 odst. 1 o.s.ř.) a v dalším řízení okresní soud rozhodne o jejich výši a o nákladech řízení. Proti tomuto rozsudku n e n í   odvolání ani dovolání přípustné. V Ústí nad Labem dne 30. dubna 2003 předseda senátu