Nedodržení poučovací povinnosti podle § 118a o.s.ř. v řízení před soudem prvního stupně znamená vadu řízení, k níž je odvolací soud povinen přihlédnout, i když nebyla odvolatelem uplatněna. K tomu, aby tato poučovací povinnost byla splněna je zapotřebí, aby dané poučení bylo do té míry konkrétní, aby účastníku řízení bylo z něj zřejmé, k jaké rozhodné skutečnosti má svá tvrzení uvést a k prokázání jakého sporného tvrzení, má označit tvrzené důkazy.

U s n e s e n í Krajský soud v Ú., rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. A.B. a soudců JUDr. V.P. a JUDr. V.Š., ve věci žalobkyně M.S., bytem v T., proti žalovanému S.S., bytem v T., zastoupeného Mgr. V.L., advokátkou v Teplicích, o výživném na rozvedenou manželku, k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v T. ze dne 4. září 2002, č.j. 20 C 389/2001-25, t a k t o : Rozsudek okresního soudu se v napadené vyhovující části z r u š u j e a věc se v romto rozsahu vrací k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost přispívat na výživu žalobkyně částkou 700,-- Kč měsíčně od 21.3.2002. Dluh na výživném za dobu od 21.3.2002 do 4.9.2002 ve výši 12 250,-- Kč uložil žalovanému splácet po 500,-- Kč měsíčně od měsíce, následujícího po právní moci rozsudku spolu s běžným výživným pod ztrátou výhody splátek. Co do zbytku žalobu zamítl. Dále žalovanému uložil povinnost zaplatit České republice na soudním poplatku 1 880,-- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku. Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku, do jeho vyhovující části, se odvolal žalovaný. Namítá, že přiznání příspěvku na výživu žalobkyni je v rozporu s dobrými mravy podle § 96 odst. 2 zák. o rodině, a to pro chování žalobkyně, která jej nepravdivě obviňuje z krádeže a není ochotna se s ním na společných věcech dohodnout. Podle žalovaného je žalobkyně schopna živit se sama, neboť má kvalifikaci jako prodavačka a v tomto oboru je dostatek pracovních nabídek. Poukazuje na to, že žalobkyně žádným způsobem nedoložila, že není schopna pracovat, ať už ze zdravotních či jiných důvodů. Žalobkyně navíc vlastní chatu u Lomu, naproti tomu on sám nevlastní žádný majetek. Domáhá se změny napadeného rozsudku tak, že se žaloba zamítá. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v rozsahu odvoláním dotčeném a shledal toto odvolání důvodným. Okresní soud po provedeném řízení dospěl k závěru, že žalobkyně není schopna sama se živit, protože její výdělek nedosahoval ani výše minimální mzdy a nemohl pokrýt její základní životní potřeby. Proto žalobě částkou 700,-- Kč měsíčně od 21.3.2002 vyhověl. Zdravotní stav žalobkyně ani to, zda žalobkyně využila event. pracovní příležitosti, okresní soud nezjišťoval, stejně jako se nezabýval zdravotním stavem žalovaného. Účastníky nepoučil podle § 118a o.s.ř. o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní. Podle § 92 odst. 1 zák. o rodině rozvedený manžel, který není schopen sám se živit, může žádat od bývalého manžela, aby mu přispíval na přiměřenou výživu podle svých schopností, možností a majetkových poměrů. Nedohodnou-li se, rozhodne soud o výživném na návrh některého z nich. Rozvedený manžel nemá podle cit. ust. nárok na uhrazení všech životních potřeb, ale pouze na dosažení toho, aby byla zajištěna jeho přiměřená výživa (srv. R 50/85). Ke zjištění, zda žalobkyni je třeba považovat za osobu odkázanou výživou na žalovaného, či zda je schopna uhradit své potřeby vlastním výdělkem, event. vlastním majetkem nestačí to, že žalobkyně je evidována u úřadu práce jako uchazečka o zaměstnání. Je třeba zajistit vedle pracovní schopnosti žalobkyně s ohledem na její zdravotní stav, který by měl být objasněn, také to, zda žalobkyně měla konkrétní možnost nastoupit do zaměstnání, přičemž nemusí být respektována pouze kvalifikace žalobkyně a dále jakého výdělku mohla nebo může dosáhnout. Schopnost rozvedeného manžela sám se živit neurčují pouze jeho výdělkové schopnosti a možnosti, ale také majetkové poměry, které je třeba ověřit. Stejně je třeba objasnit majetkové a výdělkové poměry žalovaného, a to i s ohledem na jeho zdravotní stav. Nelze souhlasit s odvolatelem v tom, že přiznání příspěvku na výživu žalobkyně je v souzené věci v rozporu s dobrými mravy. To že žalobkyně není schopna se podle představ žalovaného s ním na určitých záležitostech dohodnout, nelze hodnotit jako chování, pro které by přiznání příspěvku na výživu bylo v rozporu s dobrými mravy. Až v odvolání žalovaný zpochybňuje špatný zdravotní stav, zejména psychické problémy žalobkyně, namítá, že žalobkyně vlastní nemovitý majetek a že žalobkyně nevyužila pracovní příležitosti jako prodavačka v supermarketech, kde je řada možností a uvádí, že žalobkyně se nemůže jen dovolávat toho, že jí úřad práce žádné zaměstnání nezprostředkoval. Také žalobkyně až ve vyjádření k odvolání poukazuje na svůj nepříznivý zdravotní stav a dokládá toto tvrzení některými lékařskými zprávami. Povinnost poučit účastníky o tom, že je třeba tvrdit všechny rozhodné skutečnosti a o tom, že k prokázání svých tvrzení jsou povinni navrhnout důkazy má okresní soud. Nesplnění poučovací povinnosti podle § 118a o.s.ř. je vadou prvostupňového řízení. Odvolací soud v systému neúplné apelace nemá možnost účastníky poučit podle ust. § 118a o.s.ř. (pokud nejde o nové, po vyhlášení napadeného rozsudku se vyskytnuvší skutečnosti a důkazy). Porušení § 118a o.s.ř. v řízení před soudem prvého stupně znamená vadu řízení, ke které je odvolací soud povinen přihlédnout, i když nebyla uplatněna v odvolání. V dalším řízení soud prvého stupně vytýkaný nedostatek napraví. Poučení podle § 118a odst. 1, 2 a 3 o.s.ř. musí být natolik konkrétní, že účastníku musí být pro jeho poskytnutí nepochybné, k jaké rozhodné skutečnosti má svá tvrzení uvést a k prokázání jakého svého sporného tvrzení má označit důkazy. Uvedené poučení, dané účastníkům při jednání, musí být uvedeno v protokolu o jednání a musí být zachyceno i to, jak příslušný účastník na poskytnuté poučení reagoval. Účastník musí být poučen i o následcích nesplnění povinnosti tvrzení nebo povinnosti důkazní, t.j. že neunese-li břemeno tvrzení nebo důkazní nemůže být ve sporu úspěšný. V dalším řízení okresní soud vytýkaný nedostatek napraví, zváží jaké z navržených důkazů provede, či návrhu na jejich provedení nevyhoví a z jakých důvodů a po doplnění řízení znovu o věci rozhodne. Odvolací soud proto rozsudek okresního soudu podle § 221 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. a) o.s.ř. v napadené vyhovující části zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvého stupně k dalšímu řízení. Proti tomuto usnesení n e n í odvolání ani dovolání příspustné. V Ú. dne 27. února 2004 předsedkyně senátu