Za nutné opatření k ochraně osob a majetku nezletilého dítěte ve smyslu § 39 odst. 3 zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu procesním a soukromém, lze považovat též požadavek na vydání předběžného opatření podle § 76 a 76a o.s.ř.

U s n e s e n í Krajský soud v Ú., rozhodl dne 23.února 2004 v senátě složeném z předsedkyně JUDr.L.J.a soudců JUDr.J.B. a JUDr.P.V., ve věci péče o nezl. I. S.bytem Ú., o nařízení předběžného opatření, o odvolání Městského úřadu v B.proti usnesení Okresního soudu v T., ze dne 27.11.2003 č.j. 14 Nc 1604/2003 – 4, t a k t o : Usnesení okresního soudu se z r u š u j e a věc se mu vrací k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Napadeným usnesením zamítl okresní soud návrh na nařízení předběžného opatření, kterým by byl nezl. I.S. předán do péče zletilé sestry M. S. s odůvodněním, že není splněna podmínka řízení, není dána pravomoc soudu České republiky a tento nedostatek podmínky řízení je neodstranitelnou překážkou v řízení. V souzené věci není patrno, kdo je účastníkem řízení, podle smlouvy mezi Českou republikou a Ruskem čl. 30 je dána pravomoc soudu druhé smluvní strany. Proti tomuto usnesení podal Městský úřad v Bílině odvolání, navrhoval, aby krajský soud zrušil napadené usnesení s tím, že v souzené věci je dána pravomoc soudu ČR, aby vydal rozhodnutí v neodkladné záležitosti, nezletilé dítě má právo na svou rodinu a v případě absence rodičů k přednostnímu zajištění práv a potřeb dítěte dalším členem rodiny. Okresní soud měl věc posoudit podle Úmluvy o právech dítěte. Odvolání je důvodné. V souzené věci podal Městský úřad B. návrh na nařízení předběžného opatření dle § 76 písm.a) o.s.ř. s tím, že nezl. I. byl přijat do přijímacího a pobytového střediska v Č.Ú. v listopadu 2003, bez doprovodu rodičů, jejichž pobyt není znám, o nezl. se starala jeho zletilá sestra M.S. nar.1979, je nutno upravit poměry nezletilého předběžným opatřením a předat ho do péče jeho zletilé sestry. Okresní soud nesprávně posoudil otázku pravomoci soudu České republiky k nařízení předběžného opatření. okresním soudem zmíněná smlouva mezi Českou republikou a Ruskem publikovaná ve Sbírce zákonů č.95/1983 Sb. upravuje v ust.čl. 30 otázku pravomoci soudu ČR ve věci vztahů mezi rodiči a dětmi a článku 31 ve věcech poručenství nebo opatrovnictví. Tato smlouva v čl. 33 odst.2 výslovně stanoví, že v neodkladných případech může orgán druhé smluvní strany sám učinit přiměřená dočasná opatření podle svého právního řádu, musí o nich uvědomit orgán, jehož pravomoc je dána podle čl.32. Tato opatření zůstávají v platnosti až do doby, kdy orgán uvedený v čl.32 přijme jiné rozhodnutí. Rovněž tak zákon o mezinárodním právu procesním a soukromém č.97/63 Sb. ve znění pozdějších novel v § 39 odst.3 upravuje pravomoc soudu České republiky k nutným opatřením k ochraně osob a majetku nezletilého dítěte. Takovýmto nezbytným opatřením je třeba rozumět předběžné opatření dle § 76 a § 76 písm.a) o.s.ř., které není rozhodnutím ve věci samé. V souzené věci není dána překážka řízení – nedostatek pravomoci soudu ČR k rozhodování o předběžném opatření. Bude na okresním soudu, aby se návrhem na nařízení tohoto předběžného opatření zabýval. Z výše vyložených důvodů zrušil krajský soud napadené usnesení dle § 221 odst.1 písm.a) o.s.ř. a vrátil věc okresnímu soudu dle § 221 odst.2 písm.a) o.s.ř. k dalšímu řízení. Proti tomuto usnesení není přípustné ani odvolání ani dovolání. V Ú. dne 23.února 2004 předsedkyně senátu