Vyžadují-li to okolnosti případu a je-li to v zájmu dítěte, lze výjimečně upravit styk rodiče s dítětem, které nemá ve své výchově i tak, že je oprávněn stýkat se s ním v soudem stanovené době za přítomnosti třetí osoby soudem k tomu pověřené (např. pracovníkem orgánu sociálně právní ochrany dětí).

ROZSUDEK Krajský soud v Ú. rozhodl dne 31. března 2004 v senátě složeném z předsedy JUDr. J. B. a soudců JUDr. P. V. a Mgr. V. P. ve věci péče o nezletilou A. Z., zastoupenou opatrovníkem M. ú. jako orgánem sociálně-právní ochrany dětí, dceru I. Z., zastoupené Mgr. R. A., advokátem a O. Z., o úpravu práv a povinností k nezletilému dítěti pro dobu před i po rozvodu manželství rodičů, o odvolání matky proti rozsudku Okresního soudu v L.ze dne 4.12. 2003, č.j. Nc 1717/2003-21, t a k t o : Rozsudek okresního soudu se v napadené části m ě n í tak, že otec je oprávněn stýkat se s nezl. A. každý čtvrtek v sudém kalendářním týdnu v době od 9.00 hod. do 11.00 hod., a to po dobu tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku za přítomnosti pověřeného pracovníka orgánu sociálně-právní ochrany dětí – Magistrátu města Ústí nad Labem. Matka je p o v i n n a nezletilou na styk připravit a v místě svého bydliště nezletilou otci předat. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. O d ů v o d n ě n í : Shora citovaným rozsudkem okresní soud nezletilou A. svěřil pro dobu před i po rozvodu manželství rodičů do výchovy matky (výrok ad I.), zavázal otce povinností platit na nezl. výživné ve výši 2.500,- Kč měsíčně, splatné vždy do každého 15. dne v měsíci předem k rukám matky, a to s účinností od 1.12. 2003 a dále počínaje právní mocí rozsudku o rozvodu manželství rodičů nezletilé (výrok ad II.), dále rozhodl, že otec je oprávněn se v době před i po rozvodu stýkat s nezl. A. „vždy každý 10., 20. a 30. den v měsíci v době od 9.00 do 11.00 hodin v místě faktického bydliště nezletilé“ (výrok ad III.), a konečně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok ad IV.). Proti tomuto rozsudku podala matka včasné odvolání, které posléze upřesnila potud, že odvolání směřuje výhradně proti výroku ad III. rozsudku okresního soudu, jímž byla provedena úprava styku otce s nezletilou A. Podle matky je tato úprava styku nerealizovatelná, a to jak ve vztahu k dceři, tak i ve vztahu k rodičům. Otec nezl. má totiž takové zaměstnání (výpravčí ČD), které mu neumožňuje prakticky styk s nezl. tak, jak bylo upraveno napadeným rozsudkem. Pokud by se měl styk dle cit. rozhodnutí realizovat, styk by připadal na různé pracovní dny, soboty a neděle. V tomto by nemohl být zaveden žádný systém a nedalo by se v budoucnu nic plánovat, zejména by však taková úprava měla negativní vliv na nezl. Matka proto navrhla, aby odvolací soud rozsudek v jeho napadeném výroku změnil tak, že pro dobu před i po rozvodu manželství je otec oprávněn stýkat se s nezletilou A. „v přítomnosti matky – každý třetí týden v měsíci, ve středu, v době od 9.00 hod. do 11.000 hod., v místě faktického bydliště matky a nezletilé A., případně jiný den v měsíci, dle dohody rodičů“, resp. v zastoupení svého zástupce při odvolacím jednání navrhla změnu úpravy styku tak, aby styk otce s nezl. byl upraven jednou měsíčně vždy 20. den v rozsahu dvou hodin za její přítomnosti, když širší možnost úpravy styku bude možná v budoucnu vzhledem k tomu, že otec dosud fakticky o dceru sám (vyjma jednoho případu) nepečoval. Otec ve svém vyjádření k odvolání matky zdůraznil, že napadeným rozhodnutím provedená úprava styku je pro něj naprosto nedostačující k tomu, aby si jeho dcera ve svém věku k němu vybudovala pozitivní vztah. Požadavek matky na omezení styku s nezl. jednou měsíčně, navíc v přítomnosti matky, je nepřijatelný. Podle názoru otce dcera je již dostatečně věkem vyspělá k tomu, aby jej mohla více vídat a bez jakéhokoliv omezení. Pro případ změny rozhodnutí by bylo možné stanovit dobu styku na čtyři hodiny týdně, vždy v sobotu či neděli, dle uvážení soudu. Opatrovník se k odvolání matky písemně nevyjádřil. Krajský soud k odvolání matky přezkoumal rozsudek okresního soudu v jeho napadené části, když výrok o úpravě výchovy a výživy pro dobu před i po rozvodu manželství rodičů samostatně nabyl právní moci (§ 206 odst. 2 o.s.ř.).Přihlédl k vyjádření: - matky, která při odvolacím jednání mj. uvedla, že tak, jak byl soudem prvního stupně styk upraven, se ani v jediném termín styk neuskutečnil, neboť nebyl jediný termín, který by vyhovoval oběma rodičům, dále že termíny styků byly zhruba jednou až dvakrát měsíčně, vždy jako tzv. náhradní, domluvené s otcem telefonicky, že styky se realizovaly vždy za přítomnosti matky a někdy i jejího současného partnera, a že matka považuje za vyloučené, aby při realizaci styku otec byl s dcerou o samotě, neboť nikdy se o ní nestaral a je schopen vytvořit situace, které by mohly dceru ohrozit, -otce, který při odvolacím jednání mj. uvedl, že nesouhlasí s (matkou) navrhovaným rozsahem styku, je schopen se o nezletilou řádně postarat, žije v rodinném domě v D., kde má zařízený byt, když jeho rodiče žijí v domě v Č. K., kam by otec rád nezl. také zavezl.Poté dospěl k závěru, že rozsah styku, jak byl upraven napadeným rozsudkem, neodpovídá zájmům nezletilé a zjištěným poměrům. V posuzované věci okresní soud v rámci provedené úpravy výchovy a výživy k nezl. A. v souvislosti s podáním žaloby o rozvod manželství rodičů nezl. (§ 50 odst. 1 a § 26 odst. 1 zák. o rod.) přistoupil i k úpravě styku otce s nezl. ve smyslu ust. § 27 odst. 2, věty prvé, zák. o rod., jež stanoví, že soud styk rodičů s dítětem upraví, vyžaduje-li to zájem na jeho výchově a poměry v rodině. Z obsahu spisu vyplývá, že okresní soud v řízení provedl (pro rozhodnutí ve věci) v dostatečném rozsahu dokazování, jednotlivé důkazy zákonem stanoveným způsobem zhodnotil (§ 132 o.s.ř.) a zjištěný skutkový stav a právní posouzení věci zákonným způsobem vyložil v odůvodnění písemného vyhotovení rozsudku (§ 157 odst. 2 o.s.ř.). Protože odvolací soud sdílí skutkový stav, k němuž dospěl okresní soud, pro stručnost zde odkazuje na důvodovou část písemného vyhotovení napadeného rozsudku. Pokud jde o právní posouzení věci, odvolací soud je ve shodě s okresním soudem potud, že za daného stavu nezbylo, než přistoupit k soudní úpravě styku otce s nezletilou A. Odvolací soud však již nesdílí stejný názor na rozsah styku, jak byl upraven v napadeném rozsudku, tj. „každý 10., 20. a 30. den v měsíci v době od 9.00 hod. do 11.00 hod. v místě faktického bydliště nezletilé.“ Taková úprava, jak ostatně vyplynulo při odvolacím jednání, v podstatě nevyhovuje oběma rodičům, když styk dle této úpravy dopadá na pracovní dny i dny pracovního klidu, takže lze souhlasit s matkou potud, že v úpravě styku by nebyl zaveden žádný systém. Mezi rodiči není žádného sporu ohledně (vůbec) realizace styku otce s nezletilou, pochybnosti byly však vznášeny ze strany matky v tom směru, že bez její participace si via facti nedovede představit situaci, že by otec pod dobu styku byl schopen o svoji dceru řádně pečovat (takový závěr matka vynáší s ohledem na své osobní zkušenosti se soužitím otce v manželském vztahu). Zde je třeba konstatovat, že pro takový závěr nesvědčí žádné skutkové zjištění mající podklad v obsahu spisu. Proto v situaci, kdy otec neprojevil zájem, aby alespoň po určitou dobu) byl styk s nezl. realizován v přítomnosti její matky, nebylo zde žádného podkladu k úvahám, jež by navozovaly úpravu v uvedeném směru. Je v zájmu nezletilé A., aby se rozvíjelo citové pouto k jejímu otci a aby otec měl možnost se (alespoň omezeným způsobem) spolupodílet na její výchově, i když matka v současné době žije se svým (novým) partnerem, kterého nezletilá údajně považuje za otce. Je totiž zejména hlavním úkolem matky, aby nezletilou na vzniklou situaci – úměrně jejímu věku a sociální vyzrálosti – připravila tak, aby se okolnost, že rodiče spolu nežijí (rozvádí se) a matka naopak má vztah k jinému muži, pokud možno nijak negativně nezl. nedotkla. Na adresu matky je pak nutné připomenout, že rozhodnutí o výchově nezletilého dítěte jedním z rodičů zachovává veškerá rodičovská práva a povinnosti, resp. rodičovskou zodpovědnost i tomu z rodičů, jemuž nebylo nezl. dítě svěřeno do výchovy. Tento rodič - byť je již převážně vyloučen z bezprostředního výkonu svých rodičovských práv a povinností, zejména ze soustavného působení na nezletilé dítě - není zbaven odpovědnosti za všestranný vývoj dítěte. Je na něm, aby využíval aspoň omezených možností k tomu, aby i při nedostatku příležitosti k soustavnému výchovnému působení vykonával vliv na výchovu nezl. dítěte. Jedním z prostředků k zajištění dílčí spoluúčasti tohoto rodiče a k udržování rodičovského vztahu a upevňování citového pouta je osobní styk rodiče s nezletilým dítětem. Úkolem rodiče, jemuž nebylo nezletilé dítě svěřeno do výchovy, je pochopitelně, aby uplatňoval při styku s nezl. dítětem jen pozitivním způsobem svou roli ve výchově dítěte v intencích ust. § 31 zák. o rod., nikoli snad, aby mařil výsledky řádné výchovy dítěte druhým rodičem; naproti tomu úkolem rodiče, který vychovává nezl. dítě je mj., aby se zřetelem k zájmu dítěte na prospěšném styku s druhým rodičem vytvářel příznivé podmínky ke styku tohoto rodiče s nezletilým dítětem, a to hlavně vedením dítěte ke správnému vztahu k tomuto rodiči (srov. R 96/67). Pokud jde o rozsah úpravy styku, podle přesvědčení odvolacího soudu je s ohledem na zájmy nezletilé a zjištěné poměry odpovídající taková úprava, dle které by otec styk s nezl. realizoval každý čtvrtek v sudém kalendářním týdnu v době od 9.00 hod. do 11. hod. Provedená úprava tak vychází z frekvence dvou styků měsíčně v dopoledních hodinách, která nezl. A., které příští měsíc budou teprve dva roky, bude nejlépe vyhovovat. Pokud jde o rodiče, otec i při odvolacím jednání uvedl, že je v jeho možnostech za účelem styku uzpůsobit své pracovní povinnosti (směnové služby), přičemž matka, která je na mateřské dovolené, by touto úpravou rovněž neměla být výrazným způsobem zatěžována. S ohledem na nízký věk nezletilé a pochybnosti, jež vyslovila matka, resp. její zástupce při odvolacím jednání, odvolací soud po pečlivé úvaze dospěl k závěru, že výše uvedený rozsah styku lze za daného stavu realizovat po dobu tří měsíců od právní moci rozsudku pouze za přítomnosti pověřeného pracovníka orgánu sociálně-právní ochrany dětí – Magistrátu města Ú., aby tak byla po dobu prvních (v zásadě šesti) styků zajištěna participace tohoto orgánu s tím, že byly-li by v průběhu styku zjištěny na straně otce (vážnější) nedostatky týkající se jeho faktické neschopnosti pečovat o nezl. A., je tím zajištěna signalizace takového zjištění okresnímu soudu, který by ve smyslu ust. § 28 zák. o rod. mohl in eventum přistoupit ke změně předmětné úpravy styku. Vzhledem k tomu, že matka se fakticky zdržuje na adrese: Ú. bude po dobu tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku tuto účast při styku zajišťovat zmíněný orgán sociálně-právní ochrany dětí v Ú. Ze všech vyložených důvodů proto odvolací soud změnil v odvoláním dotčeném rozsahu rozsudek okresního soudu tak, jak vyplývá z výrokové znělky tohoto rozsudku. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 146 odst. 1 písm. a), § 224 odst. 1 o.s.ř. Proti tomuto rozsudku n e n í odvolání ani dovolání přípustné. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o.s.ř.). V Ú. dne 31. března 2004 předseda senátu