Institut předběžného opatření má význam výhradně v těch případech, jde-li o zatimní úpravu práv a povinností poměrů účastníků, nebo o zajištění, aby výkon rozhodnutí nebyl ohrožen. Jeho účelem však není deklarovat určitý právní vztah, jak to požaduje žalobce, pokud se domáhá určení, že je oprávněn na základě nájemní smlouvy užívat nemovitost v ní označenou.

U s n e s e n í Krajský soud v Ú.rozhodl dne 20. ledna 2004 v senátě složeném z předsedy JUDr. J.B.a soudců JUDr. P.V. a JUDr. L. J. v právní věci žalobce J. T. , podnikatele s místem podnikání v P., proti žalovanému Ing. J. V., správci konkurzní podstaty úpadce , o určení existence nájemních smluv, o vydání předběžného opatření, o odvolání žalobce proti usnesení Okresního soudu v L. ze dne 2.10. 2003, č.j. 16 C 236/2003-53, t a k t o : Usnesení okresního soudu se ve výroku ad II. o náhradě nákladů řízení z r u š u j e ; jinak se v ostatních výrocích p o t v r z u j e . O d ů v o d n ě n í : Shora citovaným usnesením okresní soud zamítl návrh žalobce na vydání předběžného opatření, kterým by bylo rozhodnuto, že žalobce je (v rozsahu specifikovaném v návrhovém petitu) oprávněn na základě nájemních smluv uzavřených dne 1.7. 2003 s žalovaným užívat (v petitu blíže označené) prostory a nemovitosti (výrok ad I.), dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok ad II.), a že je žalobce povinen zaplatit státu soudní poplatek ve výši 500,- Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení (výrok ad III.). Proti tomuto usnesení podal žalobce včasné odvolání. Namítá, že „soud sice správně zjistil skutkový stav, ale provedené důkazy chybně právně zhodnotil a v důsledku tohoto vadného právního posouzení též celou věc vadně rozhodl.“ V obšírně pojatém odvolání žalobce argumentuje pro závěr, že důvody pro nařízení předběžného opatření v posuzovaném případy byly osvědčeny. Zdůrazňuje, že předmětem nájmu nebyly pouze nebytové prostory, nýbrž „celé nemovitosti (samostatné stavby) spolu s pozemky, samostatné pozemky a dále také komunikace, rozvody elektrické energie, plynu, vody a v neposlední řadě i věci movité“, takže nájemní smlouvy nebylo nutno uzavírat v písemné formě. Ty byly podle tvrzení žalobce uzavřeny s žalovaným v ústní formě, přičemž vznik nájemního poměru „je potvrzen pěti listinami označenými jako –protokol o zahájení nájemní smlouvy a předání předmětu nájmu-.“ Soud se nesprávně zabýval otázkou dražby. Z vyložených důvodů (velmi podrobně rozvedených v podaném odvolání) žalobce navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení okresního soudu změnil a návrhu žalobce na vydání předběžného opatření vyhověl. Krajský soud k odvolání žalobce přezkoumal napadené usnesení okresního soudu a poté dospěl k závěru, že odvolání je důvodné pouze v části týkající se výroku o náhradě nákladů řízení. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobce podal u okresního soudu proti žalovanému žalobu, jíž se domáhá vydání rozsudku, jímž by mělo být určovacím výrokem) deklarována existence (v žalobním petitu blíže specifikovaných) nájemních smluv. Svůj nárok žalobce skutkově staví na tvrzení, že dne 1.7. 2003 uzavřel s žalovaným (pronajímatelem) „celkem 5 nájemních smluv“ s tím, že „vznik nájemního poměru a předání předmětu nájmu je potvrzeno celkem pěti listinami označenými jako –protokol o zahájení nájemní smlouvy a předání předmětu nájmu-.“ Podle žalobce jde o „konsenzuální smlouvy, které nevyžadují žádnou zvláštní formu.“ Z připojených kopií cit. protokolů, které jsou podepsány účastníky tohoto řízení, však vyplývá, že „pronajímatel předává dnešním dnem nájemci předmět nájmu, který je specifikován v nájemní smlouvě…“ s tím, že „nájemní smlouva byla uzavřena a podepsána v R. L. dne 1.7. 2003“ (viz čl. I. cit. protokolu). Z takto užité formulace podle názoru odvolacího soudu vyplývá, že v jednotlivých protokolech se odkazuje na nájemní smlouvy uzavřené v písemné formě [viz arg.: „předmět nájmu je předáván v rozsahu, který je uveden v příloze č. 1 k nájemní smlouvě…“ (čl. I. protokolu)]. Tomu, že vůle účastníků skutečně směřovala k uzavření nájemních smluv v písemné formě ostatně nasvědčují (a současně potvrzují odvolacím soudem učiněný výklad shora cit. odkazu v cit. protokolech) žalobcem k podané žalobě připojené koncepty návrhů písemných nájemních smluv s příslušnými opravnými poznámkami. V procesní situaci, kdy žalobce v podané žalobě, resp. v návrhu na vydání předběžného opatření tvrdí, že předmětné nájemní smlouvy nebyly s žalovaným uzavřeny v písemné formě, přičemž existenci nájemních poměrů (založených jednotlivými nájemními smlouvami) osvědčuje připojenými kopiemi cit. protokolů „o zahájení nájemní smlouvy a předání předmětu nájmu“, z jejichž obsahu naopak vyplývá odkaz na písemně uzavřené nájemní smlouvy (viz shora), lze uzavřít, že již z tohoto (formálního) důvodu nebyly splněny předpoklady pro příp. vydání předběžného opatření, jelikož žalobce – s ohledem na rozpor mezi jím tvrzeným skutkovým dějem a skutečnostmi vyplývajícími z připojených protokolů - (alespoň) neosvědčil existenci předmětných nájemních poměrů. Nadto je třeba poznamenat, že návrhu na vydání předběžného opatření ve smyslu ust. § 102 o.s.ř. – při splnění dalších zákonem stanovených podmínek – lze vyhovět je v tom případě, jestliže takový návrh má věcnou spojitost s návrhem ve věci samé. Takový závěr však na daný případ nedoléhá, neboť žalobce se ve věci samé domáhá určení existence uzavření nájemních smluv s žalovaným, kdežto návrhem na vydání předběžného opatření se zase domáhá vydání rozhodnutí, jímž by bylo deklarováno, že je na základě předmětných nájemních smluv „oprávněn…užívat v Roudnici nad Labem jako nájemce předmět nájmu…“. Důvodnost návrhu na vydání předběžného opatření ve smyslu ust. § 102 o.s.ř. je tedy třeba posuzovat kromě vyložených procesních podmínek nejen s ohledem na obsah návrhu (žaloby) ve věci samé, ale též i s ohledem na další procesní aspekty. Ty jsou – v případě podání žaloby na pozitivní určení (o určení existence předmětného právního vztahu mezi účastníky) – závislé od vyřešení otázky, zda žalobce má na podání tohoto druhu žaloby naléhavý právní zájem či nikoliv. V posuzovaném případě žalobce v narační části žaloby mj. tvrdí, že předmět nájmu užíval, avšak později byl „osobami, které přivedl pan Novák“ z předmětných prostor vykázán“, v důsledku čehož „žalovaný (tímto) svým protiprávním jednáním znemožňuje žalobci přístup do prostor, které je oprávněn užívat na základě řádných nájemních smluv a v nichž má uskladněn materiál a hotové výrobky nemalé hodnoty a také účetní doklady.“ Z popsaného je zřejmé, že žalobce – v tomto řízení posuzováno výhradně ve spojitosti návrhu na vydání předběžného opatření s návrhem ve věci samé – nejen neosvědčil, nýbrž ani netvrdil právně významné skutečnosti, při jejichž osvědčení by bylo lze kladně odpovědět na otázku důvodně podaného návrhu na vydání předběžného opatření po podání žaloby o určení existence nájemních vztahů mezi účastníky, které svědčí naléhavý právní zájem. Jinak řečeno, žalobcem tvrzené skutečnosti v podané žalobě vytvářejí spíše materiální podklad k formulaci žalobního petitu na plnění, nikoliv na určení existence předmětného právního vztahu, a z tohoto důvodu nemohou ani vytvářet věcný podklad, z nějž by bylo lze formulovat požadavek na vydání předběžného opatření na určení existence (navíc pouze) právní skutečnosti (žalobcem formulovaný požadavek, že je „oprávněn na základě (té které) nájemní smlouvy (uzavřené s žalovaným) užívat…jako nájemce předmět nájmu“ totiž představuje deklaraci určitého (jím tvrzeného) oprávnění z nájemního vztahu, nikoliv existenci určitého právního vztahu). Nejen z vyložených důvodů, ale také s ohledem na ustanovení § 74, § 76 odst. 1 a 3 ve vazbě na ust. § 102 o.s.ř. je pojmově vyloučeno, aby předběžným opatřením bylo deklarováno určité právo žalobce. Institut předběžného opatření má význam výhradně v těch případech, má-li zatímně upravit poměry účastníků nebo provést příslušné opatření k tomu, aby výkon soudního rozhodnutí nebyl ohrožen, nikoliv aby jím byl „zatímně deklarován určitý právní vztah či právo.“ Proto zamítl-li usnesením okresní soud návrh na vydání předběžného opatření, odvolací soud toto rozhodnutí, včetně výroku ad III. o poplatkové povinnosti žalobce, jako věcně správné dle § 219 o.s.ř. potvrdil, byť ze zcela jiných důvodů, než učinil okresní soud. Vzhledem k tomu, že návrh na vydání předběžného opatření byl žalobcem podán až po podání žaloby, odvolacímu soudu nezbylo, než napadený nákladový výrok ad II. zrušit, když o nákladech předběžného opatření má být rozhodováno teprve v souvislosti s rozhodnutím ve věci samé (srov. § 145 o.s.ř.). Proti tomuto usnesení není odvolání ani dovolání přípustné. V Ú. dne 20. ledna 2004 Předseda senátu